hanagi

Ve druhé sérii se výrazně přitvrdilo. Ukazuje se, že situace je ještě beznadějnější, než jsme si my, ale i naši hrdinové, mysleli. Žijí ze dne na den a děsí se každé další ztráty. To ale posiluje jejich semknutost a výrazně posunuje vývoj jejich charakterů. Už v první sérii jsem si k postavám vytvořila osobní vztah, a ten se nyní ještě prohloubil. A to se mi už dlouho nestalo.

Tak, že jde o nadsázku je snad už konečně každému jasné! Také nám to několikrát důrazně připomenuli v souvislosti s tím "kontroverzním" erotickým románem (a to snad ani nemuseli, podceňování diváka mě vždycky naštve!). Mrzí mě, že si tvůrci nevěřili v tom, že divák pochopí, oč jim jde, když jejich postavy sice působí civilně, ale zároveň se chovají jak debilové. A tak některé z protagonistů nutí až do neúnosné karikatury, včetně trapného ochotnického přehrávání. Já chápu, že to je záměr, ale opět mám pocit, že vlastně podceňují náš úsudek. A tak vyrobili takového "kočkopsa", a tím se nezavděčí nikomu.

Zajímavá atmosféra, jen mám pocit, že v ději jsem se místy ztrácela... Lituji, že neznám předlohu.

Nemám s filmem žádný problém. Vlastně rozumím i tomu, jaký koncept tvůrci zvolili - neglorifikovat, ale zároveň ani nepošpinit velkou sportovní hvězdu. Hlavní postava tak vyznívá velice lidsky, jako svérázný člověk, který dělá to, pro co se narodil, a ostatní, možná trochu sobecky, moc neřeší. Nad čím jsem ale žasla, je výkon Václava Neužila, i díky němu jsem ze "Zátopka" nedokázala odtrhnout oči.

Já už jsem Svědka na zabití kdysi dávno viděla a marně jsem ho tady hledala. Naštěstí mě na to zdejší nadšenci navedli. A to je úžasné, protože některé věci pořád fungují. A ne jenom z nostalgie.

Na jednu stranu fascinující film, který mě okouzlil proměnlivým vizuálním zpracováním a skvěle napsanou i zahranou hlavní postavou. Na straně druhé jsem nedokázala přijít na chuť hudební složce a až otravně doslovným textům, které komentují dění v obraze. Necítila jsem ten souzvuk, kdy se hudba a obraz navzájem doplňují a vytvářejí tak komplexní zážitek. Spíše jsem si chvílema připadala jak blbka, které musí každé téma x-krát zopakovat. A to mě rušilo.

Mám velice ráda filmy, které partnerské vztahy pitvají černým, ostře nabroušeným nožem.

Chabrol vždy očekává divákovu účast, nikdy není polopatistický a nedělá z diváka blbce. Je potřeba přemýšlet a všímat si každého detailu. Už jen ty červené rukavičky, které nosí Isabelle Huppert jsou jasným znamením, pozor! tady se bude bojovat tvrdě.

Jsem naštvaná. Tak zajímavý nápad, a utopený v naprosté blbosti.

Bavilo mě to více než předešlý film, možná díky extempore na Maltě, a zcela určitě díky návratu trojice vědátorů z Jurského parku. Asi trochu zapracoval sentiment. Ale nad scénářem si rvu vlasy ještě teď.