A.L.E.S.

Už podle toho předpojatého názvu se může jednat o druh filmu z konce abecedy, ale člověk se na to zkrátka musí podívat, aby věděl, o co skutečně jde. Námět s rukama neuvěřitelně líných stvoření, do kterých se převtělí vrah, je výborný, povedený a bych uchopen podle mých představ. Všude jinde se jedná o převtělení do celého těla. Ale zde je to jen tento orgán, díky kterému velmi kladně hodnotím herecký výkon Devona Sawy. V různých hororech hrají zachránci dobra nad zlem téměř hlavní roli. Zde ji dostal Devon a černošská druidská pastorka, která zlo měla vymýtit, se ve filmu objevila pouze v několika scénách, což ale nevadilo, pokud mělo snímek co vyplnit. Film jsem si pustil po shlédnutí sadistické podívané "Živí mrtví". Zde se tvůrci se zvrácenostmi trochu krotili, takže se na to dá celkem dobře koukat. I zde ale jediná ruka napáchala slušnou paseku. Takovou, která si aspoň podle mě zaslouží plné hodnocení.

Nebojím se napsat, že PETER JACKSON MAGOR!! Ale třeba je na to pyšný. Já jsem zase pyšný na to, že jsem se dokázal dívat na tahle jatka, aniž bych přišel k šílenství. Trochu mi připadalo, že to paroduje sám sebe, což se nakonec i potvrdilo. Hlavní hrdina, utlačován svou despotickou matkou, navíc kousnutou jakousi krysí opicí, která byla ztvárněna pro mě více než skvěle, o něhož bojuje krásná dívka se špatnou angličtinou. V některých situacích jsem se hodně nasmál, nebylo to však kvůli té absurditě, ale přece jen situace, kdy syn lepí matce odlepenou kůži na tváři, mě pobavila. A to byl jen začátek. Dále je tady nebožák, který se pral o svůj hrudní koš, závěrečný švédský stůl v domě hlavního hrdiny nebo když se to malé škvrně objevilo v hlavně její kamarádky. Zkrátka dokonalá pastva pro zvrácenost, sadismus a nakonec vlastně i kanibalismus, které se během filmu prohlubovaly čím dál víc. A jak se zdá, bylo zde prolito víc krve než ve všech Re-Animátorech najednou. Podobný řetězec má i Úsvit mrtvých. Jeden pokouše druhého a už se to přenáší nejmíň geometrickou řadou. Nic nebrání tomu, abych tomuhle zvěrstvu nenasázel plné hodnocení. Co však ale můžu říct najisto, bizarnější herce, a jejich role tím víc, jsem viděl opravdu málokde. Děj se také odehrává jinak, než bych si představoval a konec přišel trochu dřív, než bych čekal. Znamená to tedy, že jsem se u těchto krvavých orgií, kdy fantazie je nekonečnější než v Nekonečném příběhu, výborně bavil a pokud člověk má silný žaludek, v klidu si tuto lahůdku ve stylu 60. let vychutná. Přijdete také na to, že zahradní sekačka na trávu má i jiné využití. A kdo to neviděl aspoň jednou, je u mě srab! :-P

Tak trochu se v něm vidím vzpomenuv na situaci se zapomenutou aktovkou v taxíku, ale je toho samozřejmě víc. Nejvíc mě ale uchvátila scéna s modrým pruhem na stěně domu, válel jsem se před televizí smíchy. Richard je výbornej, roztomilej, nesmělej, hezky se na něj kouká.

Viděl jsem jeden a stačilo to..., je to něco bezduchého, jestli to vůbec něco je. Když se kouknu na Balajkův Ranč, tohleto snad ani není jeho...

Jedno z nejlepších českých sci-fi, na které znovu spolupracoval můj oblíbený Josef Nesvadba a které jsem měl možnost vidět. Zvláště musím taky hodnotit perfektní postavu A. Hitlera v podání Františka Viceny. Je tam sice jen na pár chvil, ale zahrál ho neskutečně bravurním způsobem. A taky málokdy vidíme naše nejlepší herce v záporných rolích, nejlepší z nich je samozřejmě mistr Sovák. A navíc geniální smysl pro přesnost, když rozhlas Universa hlásí. "Let bude opožděn o 3 sekundy..."

Je to sice to nejhorší, co jsem o Batmanovi kdy viděl, ale nikdy nezapomenu na legrační hlášku, kterou Jan Kanyza vyslovil: "Zdravíčko, jsem Batman..."

Co má tohle být?? Říkal jsem si na začátku, ovšem v kladném slova smyslu, co je to za věc. Taky že to byla "věc", ...a pořádná. Už z počátku jsem si říkal, že to bude nejlepší horor, co jsem kdy viděl, i když se to tady říkat nemá. Ale holt taková je pravda. Začalo to docela v klidu, ale pak našla výprava jakousi spálenou mrtvolu se dvěma ksichty. To už jsem zbystřil trochu víc. Pak narostly psu v ohradě další tři páry nohou a upadla hlava, což mě zvedlo ze židle. Neznamená to, že jsem se na celý film koukal ve stoje, to jen tu chvíli než se objevili s plamenometem. Uchvátila mě ta neskutečně hluboká fantazie, díky které tahleta kreatura vznikla. Výtvarné pojetí je excelentní a veškeré nápady, v co se to promění a co z ní bude vylejzat a co všechno sežere, jsou neskutečně inspirativní a originální. Tady totiž nevíte vůbec nic, nevíte, čím to bude kousat, ani kde to má hlavu, co z toho ještě vyleze či kdo nebo co to vůbec je. A pokud někdo tohle překoná, rozhodně před ním smekám svůj klobouk. Prozatím smekám před Carpenterem, jehož zatím všechna díla jsem osobně vychválil. Nevím jak ostatní, ale já jsem si tímto zpříjemnil sobotní noc a to si zaslouží plný počet.

Tři hvězdičky za tu tlustou černošku a holku s poruchou spánku..., radost se na ně koukat.

Nejúžasnější záležitost, kterou jsem kdy viděl. Mám odvahu říci, že hodně často předčí i moje milované Krajní meze. Ale zde bych to spíše přirovnával k Aktům X. Každý díl mě něčím dostal. Zlatí Angličani. Je zde více než dost věcí, situací a scén, které nejsou u klasických sci-fi a hororů obvyklé a to je na tom to nejlepší. Je to zkrátka seriál, který se zvyklostem vymyká a v mnoha ohledech mě velice příjemně překvapil svou originalitou, nesčetněkrát mě dokonce zvednul ze židle. Samozřejmě mě předem uchvátila energická hudba Bena Fostera a Murraye Golda. Díl 1: Klasický začátek, jaký jsem trochu předpokládal. Připojit se k tajné skupině jako donašeč pizzy. Jak hlavní hrdinka nahradila labilní článek řetězu způsobem, který jsem nečekal. Hlavně se mi líbí, že tvůrci do příběhu zasadili i nadpřirozené schopnosti, jaké známe z pohádek, vedoucího skupiny, který se už teď ukáže jako podivín, u něhož si nemůžete být jistý vůbec ničím. Dále zázračná oživovací rukavice a supertajná základna. Zkrátka příchodem nového člena se vše změní, což je i skvělý začátek. Díl 2: První den v práci bývá pro každého těžký. Zvláště v instituci, kde je vaším nynějším úkolem zlikvidovat mimozemšťana převtěleného do dívky, který se živí hodně zvláštní potravou, kterou jsem netušil ani já, mužským libidem..., velice zajímavé. Taky se dozvíme trochu víc o tajemném kapitánovi. Díl 3: Na základně Torchwoodu se objeví hodně prapodivných přístrojů, jedním z nich je i hračka, která vás přenese do minulosti v místě, kde se zařízením stojíte. Ale nedivte se člověku, který se téhle věci chtěl zbavit. Někdy je lepší nevědět... Díl 4: Tady je důkaz, že láska je skutečně slepá. V tomto případě to vyústí i útokem na člena skupiny. Ani já bych nevěřil napůl člověku a napůl stroji. A není příliš dobré si zahrávat s důvěrou ostatních, natož před nimi něco tajit, i když tohle se odráží i ve skutečném životě. Úžasný byl ale boj za záchranu, konec byl pro mě velmi úchvatný a nečekaný. Díl 5: Každé dítě ve sci-fi filmu ze západu má své imaginární přátele a zde se o tom přesvědčí několik lidí, že je není radno podceňovat. Zprvu se vše zdálo, že to jsou jen milá neškodná stvoření, ale když někdo potřebuje svého vyvoleného, musí ustoupit i Torchwood. Zde mě překvapil výrazný obrat scénáře ke konci dílu. Tvůrci si ještě domysleli následky, a pak jsem vše pochopil. Díl 6: Tak kruté zacházení s hlavními hrdiny seriálu jsem ještě neviděl, s něčím podobným jsem se setkal u Kinga, myšlenky jsou dokonale propracované a tady bych povýšil i zvuk. Největším překvapením byl objev za polovinou epizody, když se tajemní a nechutní vetřelci konečně odhalili. Záchrana celé skupiny bravurním způsobem mi pak připomněla pár situací od Balea z Equilibria..., ale proč ne. Díl 7: Řekové nosí dárky, a jaké! Přístroj, který čte lidem myšlenky. V tu chvíli se váš pohled na ostatní změní, ani nevíte jak. Najednou vám všechno přijde dost povrchní a budete s tím chtít praštit. Jistě, má to své výhody, ale těch je vskutku pramálo. A mimozemšťana ze staré řecké mytologie, který vám tuhle věc věnoval, je také dobré se zbavit. Díl 8: Zde se trochu vrátíme k prvnímu dílu, kde figurovala členka sboru, která, díky bohu či bohužel, vyberte si sami, musela zemřít. Věci v Torchwoodu nikdy nejsou na první pohled jasné. A tak tahle bývalá kolegyně znovu obžije a to díky zázračné rukavici. Zde bych opět povýšil vynikající zakončení epizody. Díl 9: Tenhle díl byl poněkud zvláštní, dle mě zprvu nepochopený. V tomto díle nahlédneme na posmrtný život, trochu mi dějem připomněl Columba. Ale i tady se dozvíte, co si lidi skutečně o vás mysleli. Triková stránka je tady celkem pomíjivá, ale scénář jako vždycky ke konci exceluje. Díl 10: Tato epizoda mě zasáhla už od samého počátku. Přílet letadélka z let dávno minulých do budoucnosti i s osádkou. Obyčejně se stává, že se situace začne řešit obrácený způsobem. Tady se ale Torchwood pokouší ztracenou skupinu asimilovat do dnešní doby. Není pro takové lidi jednoduché pochopit, že se dveře samy otvírají a fotografie polonahých slečen jsou dnes již zcela běžné. Díl 11: I když se mi zprvu zdálo, že nestvůry, které sem přišly časovou trhlinou, nikdo nemá rád, očividně jsem se mýlil, když se jich Torchwood zastal. Aby taky ne, jsou to přece jen živé bytosti, se kterými se v tomto díle manipuluje krutým způsobem. Jeden z členů prokáže své hrdinství nejen jako distributor gumových medvídků, ale bude také čelit tomu, co se mu zdálo odporné. Námět i konec byl dokonalým překvapením. Díl 12: Zde se možná dozvíme další podrobnosti o veliteli skupiny. A také nejen o něm. Zjistíme, že časová trhlina není nic příjemného a i tak budou některé zásady Torchwoodu porušeny. Vše ale nakonec dopadne tak, jak má. Poslední minuty tohoto dílu však byly úžasné, tvůrci se nebrání vůbec ničemu a zasahují i citlivá a pro tento typ seriálu neobvyklá témata. Polibek před závěrem byl, co se mě týká, procítěný, zdrcující a nečekaný. Označil bych ho za jeden z těch dílů, kde se nemyslelo jen na technologie a vědu, bylo to to nejcitlivější, co jsem kdy viděl. Díl 13: Zase jsem zde zažil hodně překvapení, nečekal jsem, jak se k sobě kolegové budou chovat. Ale byli jsme v podstatě varováni už na začátku, že Torchwood není normální instituce. I zde jsem byl trochu naměkko, když vše vypadalo, že se celá skupina rozpadne. Vše ale mělo přijít na konec, který mě znovu dostal na kolena. Nečekaná smrt a vůbec zápletka s časovou trhlinou je bravurní a velkorysá. Konec byl však pro mě velmi bolestným, tento závěr je poněkud otevřenější...

Jediný, co se mi tady líbilo, byl snad Keksík..., tolika způsoby jsem sušenky fakt ještě nejedl, takže tři hvězdičky jen pro něj.