merigieren

Naushiku mám na prvním místě svého žebříčku a asi ji nikdy nesesadím. Tentokrát jsem ji viděl už po čtvrté a stále mě po celou dobu trvání připoutala a nepustila. Jen těžko říci proč ? Krásná princezna létající v kouzelném lese s chlupatým přítelem, na rameni, snažící se pochopit tamní obyvatele, je vyrušena blázny prahnoucími po moci. Mohu říci, že neznám žádné z předloh, jež zde někdo píše odkud by mohl Miyazaki kopírovat, jen na počátku je celkem poznat odkud kopírovali při natáčení Pána prstenů :-) Také jsem se pokusil pochopit proč všichni opěvují Princeznu Mononoke, která má také nějaké poselství, ale pro mě příliš hloupě podané, myslel sem si, že se na to nevydržím koukat kvůli puškovým soubojům, ale v Naushice jich je také dost. Asi to bude tím, že Naushika je nápaditější a přirozenější narozdíl od povrchní a dospělácké Mononoke...

Ve filmu jde o postupné sblížení diváka a hlavního hrdiny, jako prostředek jsou užity vtipné fantasy příběhy vytvářející novou realitu v níž se dá žít. Musím přiznat, že mě ten příběh vtáhnul do sebe a nakonec zapůsobil, jak bylo v autorově plánu a to slzami při šťastně smutném závěru. V mé paměti uvízla vzpomínka snad na pouze jediný film, který mě dokázal takto dostat a to byla Cesta od Felliniho. Ale v porovnání Big Fishe s Cestou je Velká ryba božským výtvorem. Děje se sice lišily, pointa byla stejná, film vás spoutá s jenou postavou a nakonci ji nechá umřít. Asi půjdu přehodnotit svoje top filmy...

Tentokrát ani nevím proč dávám 5*, animace byla barevná a sladká asi jako celý příběh. Těžko hledat racionální důvody mého hodnocení. Asi to bude tím, že tento film mírně přerostl sféru reality a dostal se k něčemu, co je skryto v nitru některých lidí. Asi jako procházka nočním městem, kde ulice obkolopují staré stromy pokryté sněhem, jež odráží měsíční svit, za padání velkých vloček rozpouštějících se na rozpáleném obličeji. :-)