Artran

Nejkrásnější Trek girl (Mariette Hartley).

Čtu si zdejší komentáře, ale tenhle díl nelze zjednodušit na téma rasismu. Jeho poselství je univerzální, jak je patrné ze Spockova závěrečného proslovu. Osobně soudím, že menší rozpočet třetí sérii Star Treku prospěl, neboť se tvůrci museli více soustředit na postavy, vynalézavější děj a závěrečné pointy. Výsledkem je několik epizod takřka divadelního rázu.

The Paradise Syndrom patří mezi nejlepší Startrekovské epizody. Odehrává se během několika měsíců, což zvyšuje závažnost děje, který končí nejtragičtěji ze všech dílů první série. SPOILER: Civilizace je sice zachráněna, ale indiánka Miramanee, která čeká s Kirkem dítě, umírá, když ji její soukmenovci, kteří odhalí, že Kirk není bůh, ukamenují. Pro tuto epizodu je navíc klíčové, že jsou zde představeni tzv. Preservers - bytosti, kteří zachraňují civilizace na pokraji vyhynutí tak, že jimi osidlují neobydlené planety. Je tím tedy konečně vysvětlen počet humanoidních ras v galaxii a jejich vztah k pozemským dějinám.

Po rozhovoru s kamarádem bych ke svému hodnocení uvedl tyto poznámky: Dokument je film jako každý jiný a nemá nárok na pravdu - jeho pravda je pravda umělecká. ▪ Leaving Neverland sugestivně a plasticky tematizuje zneužívání osobností natolik populární, že měla status poloboha, v čemž, s ohledem na interpretační šíři z toho plynoucí, vidím jeho výjimečnost. ▪ Žádného člověka nelze redukovat pouze na to, jestli byl nebo nebyl pedofil, jestli někoho udal nebo neudal, nebo jestli byl nebo nebyl antisemita atp., vůči čemuž se Leaving Neverland neprohřešuje.

Spíš komedie, než horor a navíc nikterak originální. Jako nadsázka ale celkem zábavné. Slabší čtyři hvězdičky. EDIT: Musím přehodnotit na pět. Tahle epizoda je zcela záměrný (a tím i na Star Trek zcela nezvyklý) camp.

Agent Vian 5* ▪ Život s Cejchem 5* ▪ Moje StB 5*

Goro mstitel.

Dokument mapující vznik a vývoj interaktivní prózy, žánru, který vznikl v polovině sedmdesátých let, kdy William Crowther vytvořil jednu z prvních počítačových her s prostým názvem Adventure. Žánr od té doby prošel trnitou cestou, kdy se po nebývalém vzestupu v osmdesátých letech, jehož synonymem je společnost Infocom, počátkem devadesátých let zdálo, že zcela zanikne, aby však postupně zažíval velice zajímavou obrodu v podobě děl majících zjevné umělecké ambice. Jmenovitě např. Photopia, Rameses, Shade, díla Emily Short atd. tvoří úhelné kameny současné interaktivní prózy, - - - Pod čarou bych zde chtěl ještě upozornit, že verze, která je legálně k vidění na YouTube, je pouze částí (byť centrální) projektu o interaktivní próze dodávané na dvou DVD discích (a kterou tudíž v případě většího zájmu doporučuji neopominout).

Robert Pattison zažívající pád jako Alexandr Makedonský moderní doby a David Cronenberg na absolutním vrcholu!

Opomíjený epický souputník komorních verzí Dreyera a Bressona, jimž sláva, narozdíl od de Gastyneho snímku, odňala intimitu. Příběh zhroucený do kapitol, vkusná profesionalita a Musyho hudba, která je duchovním ovzduším, z něhož ševelí obracející se stránky středověkých legend. Listuji těmi obrazy francouzského venkova, jezdců, chrámu (a na ochozech smrt...), bitevních polí, královského dvora i Janiny cely - vše upadá... Jana je mýtus, vyprávění, zápis z přelíčení, filmový pás němé éry - zašlá iniciála, rozpadající se vize, konec bez katarze. Upálení Jany je vystiženo ve vší své brutalitě a hrůze. Když si aktéři uvědomí, čemu nečinně přihlíželi, uprchnou zděšeni z místa činu. Poslední záběr: prázdný popravčí dvorec s doutnajícím popelem světice. Předzvěst apokalypsy.