Final

Od začátku 14. sezóny tady byl hype , který lákal na všechno, co jsme chtěli (nebo jsme údajně měli chtít). David Tenant, jako nejlepší navrátivší se Doktor, Cathrine Tate jako Dona a spousta otázek a odpovědí. Budování základny pro návrat 10. doktora bylo vlastně jen pár průměrných epizod, který do vesmíru nepřináší vůbec nic nového. To by se dalo považovat za velké mínus, jenže ono je to velké plus. To, že doktorův vesmír je už rozvratný víc, než je děr v ementálu a snad už alespoň stokrát slepovaný narychlo kobercovkou, je asi taky v pořádku. Pokud to někdo dokoukal do 14. sezóny, tak zkrátka musel dávno spolknout tu hořkou pilulku. Ale finále třetí epizody zanechává něco horšího, než jen hořkou pachuť v ústech. Tenanta jsme už jednou obrečeli, a podruhé či potřetí by to už asi nemělo ten správný dojemný efekt. A tak jsme se dočkali ne regenerace (protože Tenant byl jen host, který se měl pouze na chvíli ohřát), ale rovnou bigenerace (asi musíme jít s dobou), což je vlastně jen jiný výraz pro "klonování"? Teď se mužem rozhodnout, kterého doktora sledovat dál. Ale co s jednou tardis? Už tolikrát nám bylo sděleno, že je jedna jediná, nenahraditelná a "nenaklonovatelná"? Ne, tady už ztrácím naději na to, že Doktor ještě někdy bude tím, čím byl, když jsem ho miloval. Nevím, zda za to může ďábel Disney, jenž spálí vše, čeho se dotkne, na popel, a nebo prostě jen jakákoli neschopnost a rezignace autorů.

Film blondýnka je...vše co si doplníte, nejspíše bude pravda. Jedno je však jisté. Nečekejte realistickou biografii. Na to je Blondýnka až příliš umělecky ztvárněná a nese se v duchu jistého vnitřního boje mezi realitou a představou a ta, už ze své podstaty, nemůže být stoprocentní autentickou biografií. A když jsme si teď ujasnili, čím Blondýnka není, pojďme si říct, čím vlastně je. Andrew Dominik se rozhodl jít cestou, kterou by se většina nevydala a právě proto je celý film tak kontroverzní. Rozhodl se zatlačit na citovou stránku a to doslova tak, aby divák soucítil s hrdinkou a prožíval její utrpení s ní, nebo sledování skončil hned po drsném úvodu, jenž naznačuje, v jakém duchu se celý film ponese. A že si rozhodně nebere servítky. Dostáváme tak doslova depresivní jízdu, plnou bolestných a zdrcujících okamžiků hereččina života, jenž stále více a více prohlubuje její psychózu až dokud se nezačne ztrácet hranice mezi realitou a představou. Co je sen, co je skutečné, a co je jen přání? Při tom nechává diváka, aby si odpověď našel sám. Byť zrovna tohle je něco, co zkrátka není pro běžného konzumenta filmů.  A právě proto musí snímek zůstat z velké části nepochopen.   Ana de Armas zahrála svou roli s děsivou uvěřitelností a to až tak, že má divák občas pocit, že svou psychózu a šílenství jen nepředstírá, ale opravdu ji prožívá. No, i přes všechno, má film slabší chvíle. Stopáž je opravdu přehnaná a místy dokonce díky natahovaným scénám, umí ztrácet na intenzitě. Příliš depresivní snímek, ukazující, jak daleko může zajít lidská mysl, ve snaze, vymanit se ze svých vlastních okovů a představ. Ano, zakončení snímku také moc nepomáhá.

A je to tady. Disney se rozhodl, že už se nebude držet zpátky a přinesl nám krutou, lehce nelogickou audiovizuální žranici nacpanou úchvatných CGI a jednou starou známou. Co dodat k filmu jako takovému? Ten je vlastně přesně takový, jaký jsem očekával. Což se nedá považovat za zklamání. Zkrátka Marvelovka v plné polní, která někomu nemusí sedět, protože jde opět o vizuální podívanou podle komiksu, ve které mnoho reálií nemůžete očekávat. V čem tedy Disney vlastně šlápl vedle? Ačkoli se na první pohled zdá, že vše do sebe zapadá, už u posledního Spider-mana jsme si mohli všimnout lehkých náznaků toho, že se nám začnou protínat universa. U filmového universa to nevadí. Shlédnout všechny potřebné filmy není ten největší problém. Ale co dělat, když se začíná protínat seriálové universum? na rovinu, ne každý filmový fanda miluje i seriály a seriálové odbočky. A ne každý seriálový fanda si přijde na své v celovečeráku. Zkrátka, seriály a filmy jsem vnímal jako separátní světy. V pochopení logiky, že z filmu vytvoří seriálovou odbočku nemám problém. Nakonec, kdo chce, může se na seriál podívat a kdo nechce ztrácet čas, nemusí a může jít rovnou k dalšímu dílu filmového universa. Ale co dělat, když se nám ve filmu objeví jeden z kladných hrdinů Avengers jako padouch? Navíc s motivací, která tak nějak uniká běžným divákům? Odpověď najdete v seriálu WandaVision, který ale může být celkem problematický shlédnout, díky stále mizerné dostupnosti Disney+ u nás. A tak se nám začínají protínat světy seriálů a filmů a v udržet si pořádek v celém tom chaosu a vidět všechno, začíná být pro obyčejného diváka, celkem problém. A to nemluvím o kolísající kvalitě některých seriálů. Neberte mě špatně. Film jsem si užil a znám i seriál, ale nelíbí se mi fakt, že se ze seriálů začíná stávat povinnost. Nesvědčí to filmovému průmyslu a Disney možná celým tímhle započal novou éru chaotického úpadku jeho vlastních snímků. Marvel filmy od teď budou jen dalšími přírůstky jedné velké teorii chaosu. Hanba!

O mrtvých jen dobře, aneb jak poskládat život Ivety Bartošové, aby ji lidé měli za kladnou hrdinku, které budou od začátku až do konce téhle minisérie, držet palečky a občas utřou nějakou tu slzičku? Nemůžu říct, že by  podstata seriálu byla špatná. Nakonec, z životopisů mrtvých a slavných, je česká kinematografie poslední dobou živa. Otázkou zůstává, proč? Dát fanouškům trochu nostalgie? Nebo se prostě už Iveta neprodává tak, jako za dob její slávy? Nakopnout prodeje starých alb? Ať už je odpověď jakákoli, dostali jsme obsáhlý snímek zabírající 3 hodiny, který barvitě popisuje všechny osoby, s nimiž se Iveta na začátku své kariéry, dostala do kontaktu a které utvářeli celkový základ normalizační pop music. Bylo tak fajn sledovat příběh Petra Sepéšiho, jeho nevyrovnané osobnosti a sobeckým charakterem. Rodinu Bartošových, kteří měli vlastní představu o úspěchu a velkoměstě. Jediný, na koho tak paradoxně nebylo potěšení se dívat, byla Iveta samotná. Její charakter byl tak jemně a decentně pojatý, že i bílá zeď by vedle ní vypadala jako duhová. A že Iveta byla velmi zajímavý charakter, ať už z pohledu hudebního průmyslu, tak z hlediska psychologie. Zde jsme však z NOVY dostali jen lehký nástin něčeho, co by se v budoucnu mohlo rozvíjet, ale pak se asi scénáristé zalekli, toho, jak by na diváky mohla působit, a rozhodli se dát zpátečku. Výsledkem je tak opravdu silně nesympatická postava, plochá, bez názoru, charakteru, negativních vlastností a vlastně vším, co z lidí dělá skutečné lidi a ne jen fiktivní postavy. To není chyba Anny Fialové, která v rámci možností zahrála Ivetu dobře. To je chyba všech těch ostatních, co se snaží, aby na Ivetině památce neulpěla byť jediná skvrnka. Velká škoda, protože od snímku jsem čekal mnohem víc. Kdyby se snímek jmenoval Sepéši, nejspíše bych ho hodnotil lépe, neboť to byl právě on a herec Vojtěch Vodochodský, který udržel Ivetu nad vodou po dobu 3 hodin. A co teprve nevyužité postavy, které vlastně neměli v celém seriálu důvod být? Asi, aby došlo k prodloužení snímku na požadovanou délku :) Nebo aby si Pagáčová po dlouhé době, zahrála v něčem tahle průměrném?

Zánik lidské civilizace se vědci rozhodli vyřešit, vysláním geneticky vypěstovaných dětí do vesmíru, ke vzdálené exo planetě, aby ji kolonizovali. Vysílají tak hromadu malých dětí v doprovodu jednoho dospělého. Tohle by byl skvělý námět na pedoporno. Naštěstí je Colin Farell jediným rozumně uvažujícím člověkem v celém vesmíru. A ten zbytek? Hromada adolescentních puberťáků, uzavřených spolu v jediné kosmické lodi. Co by se mohlo pokazit? Naštěstí všichni myslí dopředu na to, co by se mohlo stát, a tak jsou děti od začátku dopováni drogou na utlumení vlivu hormonů. Ale co kdyby se mezi nimi objevil psychopat? To se naštěstí nemůže stát. Psychotesty do NASA jsou jistě lepší, než zkoušky na práva. A i kdyby, máme tu přece modrý perník, co řeší všechny problémy. No jo, ale co kdyby se ten psychopat rozhodl přestat drogu užívat? Tak to by bylo v prdeli... Protože nikdo nemůže zastavit psychopatického zabijáka na vesmírné lodi, miliony světelných let vzdálené od domovského světa. A na palubě se naštěstí nachází i pár pěkných zdrogovaných náctiletých děvčat, které...zase to evokuje film z porno průmyslu.

Co vznikne, když smícháte Pohřben zaživa, Pasažéry a trochu to říznete Interstellarem? Pokud odpovíte O2, máte bod. Pokud si myslíte, že spojením 3 poměrně úspěšných celovečeráků vznikne super úspěšný film, je to už složitější. Celý film táhne jediná herečka Melanie Laurent, která interakci s UI Milo a tísnivý až klaustrofobický stav zvládá zahrát dobře. Její interakce s umělou inteligencí však postrádá první logický přístup. Jednou se hrdinka zeptá a je ji sděleno, že nemůže dostat odpověď, aby o půl hodiny později položila stejnou otázku (nebo silně podobnou) a odpověď dostala. Ale chápu, že komunikace s UI nemusí být nejlepší zážitek před smrtí. Bohužel, je to jediná entita, se kterou si hrdinka většinu času povídá, což je stěžejní pro vyprávění příběhu. Ten sám o sobě není špatný, i když silně děravý a nedomyšlený v každém směru. Tam, kde jsem si u Pasažérů či Pohřbeného zaživa nepotřeboval klást zásadní otázky, tady se otázky vyloženě nabízí a kupodivu, jsem na ně nedostal odpověď. Odpovědi, které film nabízí pak přinesl ještě více otázek. Asi bych to neřešil, kdyby šlo jen o tupé sledování jedné ženy, jak se pomalu za 101 minut udusí k smrti. Jenže film má větší ambice a snaží se navázat i na hlubší notu Interstellaru. A dobře, Interstellar sice také nenabídl úplné odpovědi, ale snažil se alespoň ukázat, že na pochopení jsme v současném evolučním stadiu, příliš primitivní. Dokud nám ale nejsou dány odpovědi, odsípá film celkem dobře. Vlastně to připomíná silně hi-tech Pohřben zaživa. Není důvod si klást zbytečné otázky. prostě jen čekáte, jak to celé dopadne. Pak ale přijde zvrat a všechno co jste doposud viděli, ztratí smysl a logiku. Alex Aja nejspíše spoléhal na to, že ve sci-fi verzi nebudou diváci klást otázky, jak je sakra možné (spoiler), vypustit na oběžnou dráhu kolos čítající 10K cryokomor, aniž by si toho kdokoli všiml? Jak je možné, že loď má komunikační zařízení, když má všechno zůstat v přísném utajení? K čemu je sakra ve filmu zmíněný přenos myšlenek a vzpomínek? A proč plně autonomní cryokomora nedokáže udělat jednoduchý proces převodu kyslíku z jiných nefunčních jednotek, což by vedlo k tomu, že se hrdinka vlastně ani nemusí probrat? Především pak, když v budoucnu dokázali lidé vymyslet super síť pro bleskové spojení z vesmíru s kýmkoli na zemi, přenášet vzpomínky do klonů, vytvářet klony, vyrábět funkční cryo komory a sestavit kolosální kolonizační loď? Na tyto všechny a mnohem více otázek, odpověď ve filmu nenajdete.(konec spoileru) No a pak je tu finále, které někoho potěší, jiné zklame. Mě zklamalo, protože jsem doufal v určité dospělé řešení, když už film probírá tak hluboké témata lidské existence, smyslu života a konceptu vzpomínek a duše. Výsledek sice neurazí, ale na své vzory, ze kterých si bere inspiraci, prostě nemá.

Myslíte si, že Vila, Vyvolení nebo Big Brother byl odpad? Že Zlatá mládež byla naprostá sračka? A že Teletubbies byla infantilní kravina? Tak všechny tyhle věci spojte do jediného celku. Z toho může vzniknout buď něco tak nechutně geniálního, nebo tak otřesně nekonzumního, co zanechá trauma v každém divákovi, který věnuje 10 minut času svého života (reálně se může zdát, že byl život zkrácen o několik let). Možná, kdyby přidali více scénáristů, mohlo to být alespoň "příšerné".

Dokument V síti je zajímavým snímkem. Což neznamená že je to úplně dobře, nebo špatně. Osobně jsem při sledování měl občas pocit nevolnosti, ale to jsem vlastně tak nějak čekal. Ono, za tímhle účelem se tyhle dokumenty dělají. Film působí na emoce diváka plánovitě a scény jsou vytvořené dost precizně. Problém je v tom, že i když snahu Klusáka a Chalupové oceňuji, nejedná se o nic převratného/přelomového/šokujícího. Tenhle kontext je tady už dlouhou dobu. Všichni o něm ví, všichni o něm mluví, všichni ho znají. Klusák tak nevytvořil nic originálního, jen posunul hranici toho, co už existuje. A právě zde je celý ten problém. Chápu, že udělat něco takového a zachovat pocit autentičnosti, je velmi náročné, ne jen ze strany hereček, které v dokumentu fakt zazářili, co by představitelky nezletilých dívek, a jejich výkony se dají považovat za základ úspěchu celého dokumentu. Je v tom také spousta další prvků a problematik, které bylo při natáčení nutné řešit, někdy jistě i v reálném čase. Jenže celý ten dokument se dá považovat spíše za "sestřih" toho nejlepšího, co se jim podařilo natočit. A funguje to dobře. má to 100 minut, během kterých se člověk fakt nenudí. Ale...a to "ALE" je tady velmi důležité. Nenabízí to plnohodnotnou náplň. Možnost podívat se na všechny podrobnosti, detaily, kontext. Drobnosti a detaily, které mě například u některých chatujících zajímali, se divák nedozví. Jindy chybí celé konverzace, nutných pro pochopení celého kontextu, tam zase se řeší vydírání, aniž by divák znal informace, co tomu předcházelo. Jistě, zahlcení diváka informacemi, které nepotřebuje, natáhnout snímek na několik dílů po 90 minutách, může celý výsledek zkazit. Diváka odradit. A být jen obyčejným divákem, kterému stačí šokující záběr na onanujícího tlouštíka, asi budu s výsledkem naprosto spokojený, odhodlaný ohodnotit celý snímek 4 nebo 5 hvězdami. Jako divák, který si potrpí na detaily, mi tohle ale nestačí. Je to sice "sestřih toho nejlepšího", ale je to jen "sestřih toho nejlepšího!'". A právě ten nevyužitý potenciál je spíše zklamáním. Ale chápu, že uspokojit všechny prostě nejde. Pro drtivou většinu diváků to bude dostačující.

V době Kameňáků, Babovřesek a dalších Kameňáků, by si člověk řekl, že Češi se z pokusů o parodie poučili a již nikdy se nebudou o nic podobného pokoušet. No a pak přijde někdo jiný, než Troška a pokusí se dokázat, že Česká parodie ještě nepatří do Troškova železa. A stejně jako Troška, i Miloslav Šmídmajer pohořel. Ne že by byl Případ mrtvého nebožtíka až tak otřesný. Film si nehraje na snahu o nějakou inteligenci. Prostě to vzal stylem, že všechno ve filmu má být blbé a parodické a tak k tomu i přistupuje. A výsledek je podle očekávání blbý a parodický. Odkazy na české seriály nebo snaha o parodii kriminálek tam je. A dokonce je i občas vtipná, jenže všechno to prostě dohromady moc nefunguje. V těch zbylých případech pak vykrádá úspěšnější parodie, jako Bláznivou střelu. Bohužel až tak okatě, že to ve výsledku ani není moc vtipné (respektive, opakovaný vtip přestává být vtipný). Výsledek je o poznání lepší, než Troškovy snahy, přes to nenaplňuje ani polovinu svého potenciálu a za zahraničními pokusy celkem zaostává. Také nutno dodat, že nepřichází ani v pravou chvíli. Léta, kdy byli podobné parodie v kurzu, jsou prostě už pasé. Jako kdyby v Idii právě objevili seriál Krok za krokem. Není to úplný odpad. Jen nenasazuje laťku z odpadu zrovna moc vysoko.

A je to tady. Velkolepé finále, které přináší mnoho nových a neotřelých nápadů, originálních námětů. Prostě něco, co jste ještě v kinech nikdy neviděli. Máte tu Bena, Rei, Finna a Poua a...to je asi všechno. Ne že by poslední epizoda Star Wars byla slabá nebo špatná. Od filmu jako takového se dočkáte všeho, co od značky čekáte. Souboje světelnými meči, vesmírné bitvy, setkání starých známých, i souboj s vnitřními démony a rozhodující volbou. Jenže to všechno tady už bylo v Návratu Jediho. Pokud byla Síla se probouzí, kopií Nové naděje, pak Vzestup Skywalkera se dá označit za kopii Návratu Jediho. V celém filmu bylo jen málo z toho, co by mi nepřipomínalo velkolepé zakončení Star wars ságy z roku 1983. Jenže tentokrát, i když se tvůrci snažili o velkolepé zakončí, to zase tak velkolepé není. Poslední z Jediů se mi líbil díky tomu, že přinášel alespoň něco originálního a nového do série Star Wars. Vzestup Skywalkera je ovšem spíše opětovnou recyklací a sázkou na jistotu. Daisy Ridley na sobě zapracovala a její herecký um i uvěřitelnost role, je zase o něco přesvědčivější. Adam Driver byl ve své roli od počátku celkem dobrý. Pokud tedy vypnete a budete si užívat to, co vám J.J. Abrams naservíroval, budete se jistě bavit. A pak je tu příběh. Kámen úrazu, který sráží sérii vaz, i všechny ostatní končetiny, Po 9 filmech by člověk čekal, že to všechno nějak do sebe zapadne, nesrovnalosti se vysvětlí, otázky zodpoví a vesmír Hvězdných Válek tak zase bude o něco bohatší. Jenže tomu tak není a ani v posledním díle celé ságy, se nikdo neobtěžoval řešit nesrovnalosti, vyznívající z předchozích dílů. Říkal jsem to dříve a říkám to znovu, děj Hvězdných válek skončil Návratem Jediho (pokud sledujeme chronologickou posloupnost a ne rok natočení). Nová trilogie od Disney zkrátka nepřinesla nic nového. Jen zrecyklovala to, co tu už bylo a pokusila se na to dát nálepku dalších dílů hlavní série. Jako film s univerza Hvězdných válek je to skvělá podívaná. Jako závěrečný díl 9 dílné ságy průměrné a jako součást příběhu univerza Star wars, podprůměrné. Ale protože tenhle film má splňovat všechny zmíněné body, nelze to hodnotit samostatně.