B4TM4N

Kapadia si to dělá příliš lehké. Paradoxní exploatací množství soukromých a bulvárních záběrů konstruuje věrohodný příběh lidské bezmoci vůči vlastní slávě. Zdráhá se však jít do hloubky, za kritiku první šablonovité figurky, která se nabízí. O tlaku mašinerie hudebního průmyslu se dozvídáme z velmi ustrašených náznaků, zcela chybí refexe destuktivního vzahu statutu celebrity ke svému nutně servilnímu okolí. Jenže...i přes to všechno Amy funguje výborně.

Lesk a bída velmi dlouhého, manýristického vyprávění. Cizelovaná forma, jejíž obsah se postupně rozpadá do sekvencí jednotlivých extatických vzdechů. Ach.

Paradox televizního formátu: na rozdíl od české mutace je zde primárně ukazována (velmi sympatická) snaha restauratérům pomoct. Je ovšem možné, že náš vulkán Zdenda dělá taky něco podobného, jenom jaksi do finále se poté sestříhá to pravé televizní, a to je SHOW. A tady čistě kuchařskému Žídkovi ne že dochází palivo, ale on snad nemá ani natankováno. Pokud se někdo nezasměje nad jeho čechoslovenštinou (která má asi přibližně stejnou zásobu, jako když si já utahuju ze Slováků), tak hlášku aby člověk pohledal. Jakožto primárně gastronomický pořad se mi Áno celkem zamlouvá, ovšem v tom případě mu škodí jeho vlastní jméno a s ním spojený očekávaný obsah.

Předně si ujasněme abych tak řekl řemeslné kvality tohoto díla: Jako dokument je Garbage Warrior velmi průměrný a možná i hůře - samotného obsahu je velmi málo, jednostranná agitka se zdaleka nepovedla jako u děl páně Mooreova. Ten má samozřejmě za léta činnosti mnohem vycizelovanější svébytně-neobjektviní projev, který vás přesvědčí tak že druhou stranu fouňů ani slyšet nepotřebujete. Tady v první polovině vidíte jakési donquijotství, ale je vám to srdečně jedno, protože nevíte proč ani jak, co jsou vlastně motivace stavitelů, co chtějí změnit? A ještě jsou všichni zůčastnění divní hipíci. Slow-motion záběry na právnici pohazjící si hustými kadeřemi a vtělující se do role zachránkyně jsou abych tak řekl odborné faux-pas. Navíc kdykoliv se děje něco zásadního, dozvíte se to pouze z černé obrazovky s titulky. Čili dokumentární 2*____________________Pak také samozřejmě musím tento snímek ohodnotit z hlediska studenta architektury. Politický aparát klade zdánlivě nesmyslný odpor, jenže nám pan Reynolds za celou to dobu neprozradí, co přesně z jeho principů je nevyhovující - mluví se pořád o odpadu v obýváku, ale vidíme maximálně rub fotografie. Nevím taky, jak globálně chtěl architekt své řešení nabízet: z hlediska abych tak řekl bohatého severu je jeho snaha natolik naivní, že nemá šanci na sebemenší úspěch, tam udržitelný rozvoj může vypadat zcela nespartánsky a protože při dnešním nastavení i luxusní forma uskromění je hromadně nepřijatá, tahle odpadní varianta je z tohoto pohledu mrtvá. Smysl autorova počínání se tak vyheví až v poslední půlhodince snímku, kdy své know-how začne poskytovat méně rozvinutým oblastem postiženým přírodními katastrofami. Tam najednou začne projekt fungovat a svou předpokládanou jednoduchostí (konstrukčně a funkčně se totiž nedozvíme ani babuša) alespoň od obrazovky zdá být perfektním řešením. Čili architektonické 3,5*____________________No, a teď to zprůměrovat (^_^)

Atlas mraků není film složitý - tvůrci nechali divákovi drobků ke sledování dost. Zato je na své ambice, stopáž a přehršel narativních linek filmem povážlivě mělkým, zabalujícím nespočetněkrát přežvýkané téma osobní vzpoury a věčnosti lásky. No, to už jsem pársetkrát viděl. Atlas se snaží navodit dojem komplexní skládačky střihnuté východní moudrostí, kdy se Hanks a jemu podobní vrací v několika epochách, aby nám sdělili, že je třeba bojovat. Přes tuto epičnost šíře záběru je film ve výsledku vlastně velmi komorní, s na Wachowské velmi topornou a nezáživnou mizanscénou. Celé puzzle pak do sebe poměrně hladce zapadají, to všechna čest. Ovšem tři hodiny odůvodnění toho, že z Larryho je Lana...myslím, že poměr délky díla ku síle vyznění se dalo udělat i tak osumkrát lepší a možná i s velmi podobnou adaptací, kdyby nebyla tak rozpačitě rozkročená mezi dospělé publikum (občasné gejzíry různých tělesných tekutin) a zbývající umořené děti v sále (podivné pitvoření většiny postav). Film si zaslouží absolutorium za odvahu jej vůbec natočit. Selhává však ve vlastnosti, o které sám káže: je ve výsledku zase jenom konformním Hollywoodem.

Naprosto zbytečný, nudný, natahovaný velkofilm. Vtipné pasáže jsou trapné, epické slabé, romantické plytké. Škoda Hugha pro tuhle roli...

Absolutní piedestal popcornového komiksu. Joss Whedon je natolik chytrý tvůrce, že dokázal vkočírovat smečku velmi nesouměrných a nesrovnatelných individuí do jedné řádně šlapající mašiny, která tak nějak ospravedlňuje existenci slabších marvelovských prequelů. Složitá expozice "verbování" je poměrně elegantně zvládnutá a od okamžiku, kdy se na plátně poprvé rozeřve ten zelený pán v nikdy neprasknoucích kalhotách, dostanou Avengers neskutečný drajv vrcholící ničením Manhattanu a skákáním po mrakodrapech (absolutně skvělý je potom kontinuální průlet kamery celým roztroušeným bojištěm se zápasícími geroji, různě rozesetými po bitevním poli). To vše samozřejmě notně opepřenou skvělými "špičkovacími" scénami, které ještě více opepřují koexistenci jednotlivých superborců (v tomto opět vede Hulk a samozřejmě vtipálek již notoricky známý, Downeyho létající plecháček). Pokud pro vás byli Watchmeni či Nolan příliš "nekomiksoví", tohle je jejich dokonalý žánrový protipól (až na kvalitu, samozřejmě). Druhý opravdu dobrý Marvel (jasně, ještě X-Mani, ale ti mají pro mě takový v podstatě "DC look"), který ukazuje možnost, jaké karty hrát proti dospělejším DC genialitám.

Málo vtipné, málo krvavé....a nebo moc. Ani tohle není z patlanice jménem Azumi poznat.

Formálně dokonalé drama s pravděpodobně nejpřesvědčivějším hercem posledních dvou dekád Danielem Day-Lewisem, které ovšem poměrně jednoznačné a jednoduché poselství napálilo na nepřiměřenou stopáž. A herecké výkony, skvělá kamera ani hudba to na samý vrchol nevytáhnou - zdálo se do posledních patnácti minut. Závěr je ovšem tak excelentní, že nemůžu jinak, než za 5*. Oscary naprosto oprávněné - za nejlepšího filmového sobece si ho Day-Lewis zasloužil.

Zdaleka nejslabší Iňárritu, aneb pokud už vyjímečně dvakrát vlezeš do té samé vany, potřetí již zaručeně bude špinavá. Herecké obsazení je sice jmenovitě z celé "trilogie trilogií" nejsilnější, ovšem Cate Blanchett se pouze nekomfortně proleží celým filmem, Bradovi to sluší, ale pouze na nevýrazném partu...jak je film dobrý po stránce řemeslného provedení, tak scénář již nese značně zhrublé rysy třikrát nastavovaného čaje a tak na veskrze nezajímavé dějiství marocké a mexické je přilepeno něco zajímavější konání japonské, pohříchu ovšem zcela nerozvedené, i při nadmíru nadsazené stopáži, na kterou se dal snad jen zázrakem natáhnout takhle plytký děj. Slabé 3* a příště prosím by to chtělo už jiný koncept filmu (a to prosím ne, že se přidá čtvrtý pár/podivín).