B4TM4N

Spring breakers + budget - koule (já vím, Sophie). A pak je tam ještě Emma, ale zase tam není kudla, která by se jí (a ostatním) koukla pod kůži. Celé je to hodně *bling*, ale to je dnes až příliš jednoduché: staré dramatické pravidlo tvrdí, že pokud se na plátně objeví cibule, je nutno ji rozkrájet na plátky; tady se pouze voyeursky obdivodsuzovala slupka.

První půlhodiny Spielberg zdařile buduje napětí, aby následně vše zabil nesnesitelným emerickým tatíkem a naprosto katastrofální scénou epochálního setkání s emzáky ve stylu párty Michala Davida. Film ještě naivnější než myšlenka, že několik posunků !lidské! ruky je zcela univerzální intergalaktický nástroj míru. Nikoho nenapadne, že by to taky mohlo být "zabijte je všechny", nebo že prostě ti cizáci nebudou vůbec humanoidi s končetinama. To je ale neduh velmi tradiční. Co ovšem ve vší té břečce dělá chudák Truffaut, to opravdu netuším, protože jestli tímto chtěl nějak Spielberg v duchu filmu propojovat nejen galaxie, ale i kinematografie, tak to dokazuje pouze jeho nesoudnost a celkovou tvůrčí neschopnost vymanit se řemeslné konformnosti - a jsem zvědav, kterým svým dílem mě ještě kdy přesvědčí o oprávněnosti svého osobního kultu.

První anime seriál co jsem viděl a hned taková bomba. I přes svou délku se rozjede rychle, navíc zde nejsou typicky výplňové díly s v podstatě nulovým obsahem. Ze začátku mě trochu štvala Saja svým gándhiovským přístupem, naštěstí ji to přešlo. A Haji je největší stylař.

Když pominu kdo komu, bylo to velmi zajímavé. Když to nepominu, je mi nevolno. Z hlediska uměleckého však vítězí varianta č.1 nad nemoderní xenofobíí.

Více než důstojné vyvrcholení výtečné trilogie. Vše už předtím takřka dokonalé bylo ještě vylepšeno a minimum nedostatků odstraněno. Po kratičkém spojováku s předchozím dílem nastává hned první z mnoha vrcholů filmu - schůzka s novinářem na londýnském nádraží Waterloo přímo pod dozorem slídilů z CIA. Dále se přes menší zastávku v Madridu a dočasném nabrání "Bourne-girl" děj přesune do nádherných marockých uliček, kde asi po půlhodinové naháněčce musí už každý uznat, že Jason Bourne je vylepšený James Bond a navíc je zakousnut pouze do svého úkolu. Závěrečné finále v NYC už je pouze třešničkou na dortu a definitivně korunuje nejlepší díl série. Nemluvě o tom, že jsem po dlouhé době konečně viděl film s pořádným koncem, který má místo slz koule ^_-

Greengrass udržel vysokou laťku automobilových honiček, souboje dovedl k dokonalosti a poslední zbytky mucinky-muck scén elegantně odbyl v prvních 10 minutách. Ze všech tří Bournů je tenhle příběhově nejjednodušší, ale stále sympatičtější Matt Damon a našlapané akční sekvence vám stejně ty necelé dvě hodinky nenechají vydechnout.

"Chtěl bych si u vás založit účet." - "Jaký typ účtu?" - "Ten, ke kterému dostanu zadarmo zbraň." - "Jistě, tady máte katalog. V sejfu máme neustále přes 5 000 zbraní...". V USA jsou opravdu idioti...i když Fahrenheit to podle mně ukazuje ještě lépe.

Oproti konkurenčním alternativám jednooký mezi slepými králem. Ale podivuhodné prosazování některých okrajových sportů na úkor těch všeobecně velmi populárních (např. cyklistika a pinec versus basketbal) cedlo k mému postupnému nezájmu o tento pořad.

Tohle není Refn. Ten film má všechno, co by dle cílů režiséra měl mít, Tom Hardy je skvělej, hudba šlape, poselství předáno. Ale Bronson nemá v podání oblíbeného dánského kruťase na to utáhnout (byť devadesátiminutovou) stopáž. Tvůrcova síla je trochu někde jinde, než v tomhhle "komixu".

Skvělá back-and-forth, line-for-line tahanice, běžící v maximálním konverzačním tempu. Je jen dobře, že Polanski zaseknul stopáž někde v sedmdesáté minutě, víc by tento vyčerpávající one-room formát neunesl. Naopak jediná věc, co snímku škodí, je poněkud sterilní režie a kamera (no jo, divadelní, civilní, že...prdlajs, sterilní!), která by přece jen mohla ještě trochu přitlačit na pilu pro dokonalejší výsledek. A co se týče postav, jasná konverzační chemie, odehrávající se ve všech druzích baněk a křivulí, je mezi Christophem Waltzem a Johnem C. Reillym.