B4TM4N

Film jako stvořený pro veřejné promítání: k úplnosti zážitku je nezbytné vidět aktuální reakce davu a kdy kdo z diváků v kterou chvíli odejde. The House that Jack Built je snímek nanejvýš aktuální pro dnešní dobu post-faktickou, se kterou se vypořádává vlastním svérázným "post-uměním".________ V prvním plánu chápání snímku do sebe nechá Trier diváka, který na film zavítat s již předpřipraveným optickým rámcem, vysypat všechna nesmyslná obvinění z misogynie a adorace zla. Nepřesvědčuje přesvědčené a loveckou scénou dává propuknout poslednímu spravedlivému a objektivnímu rozhořčení, které nám v dnešní době zbývá - supremaci neposkvrněného dítěte. Do té doby jsou všichni svědky brilantní černé komedie, které už trávíme docela dobře. Jelikož je však von Trier sociálně a emočně nemilosrdný analytik, nabídne po kulturním šoku z nimrodské epozidy chvíli ticha, aby se následně vytasil s v jádru mnohem zákeřnější a znepokojující vraždou Simple. V tento moment je však divák už zpátky ve svém - najednou tak známém a pohodlném - misogynním křesle a cynický humor na plátně je opět přijat za lidský. V druhém plánu filmu totiž Trier demaskuje pokrytectví současného člověka ve věcech morálky a násilí. Postavou Jacka se zároveň vysmívá všem dnešním rozumbradům internetového věku, kteří v tváří tvář reálným humanitárním krizím dneška nacházejí podpůrnou argumetnační analogii v hlubinách toho nejhlubšího bahna minulosti. A ač se sebevíc snaží být rádoby vzdělanými vykladači včerejška, dneška i zítřka, přistupujícími k věcem "na rovinu a především bez ideologie", nejsou než - stejně jako Jack - nabubřelým zlovolným nic, končícím v Pekle, které sami vytvořili. Neboť inženýr nedovede sestavit nepřeberné střípky možností do uceleného a koherentního celku - to je prací a uměním architekta. A stejně jako nelze vytvořit dobrý dům bez zvolení správných nástrojů k jeho návrhu, nelze normou krásy a umění učinit pastiš brutality a zvrácených idejí.

Kde Trier v Nymfomance nabídnul čechovovskou i metaforickou doslovnost v rámci ryze intelekuálního konstruktu, Vie d'Adéle je dílem živočišně fyzickým a velmi důsledně narativně omezený (a omezovaný). V tříhodinové stopáži výjimečně subtilní film: jak výrazově, tak tematicky sevřený, traktovaný pouze nekompromisním střihem.

Bezelstná a vypulírovaná "člověčinka" - ovšem bez toho patetického slizu, co se zpravidla k podobně laskavým kouskům lepí. Čirá tvůrčí radost sourozenců Wachowských, která s přehledem táhne to vlastně velmi konzervativní klouzání po lesklém povrchu jinakosti.

Fetišistický bonbónek. Pohladí oko, než ho penetruje kudlou. Pro milovníky secese povinnost.

Nezvykle vystavené setkání žáka a učitele, fanouška a jeho idolu. Pro jakýkoliv druh tvůrčí činnosti kvinesenciální experiment, pro trierofila vydatná sonda pod jednu z vrstev kůže. Jeden z nejhodnotnějších příspěvků o percepci Vzoru a jeho Díla, co znám.

Dokázali by Američané v dnešní době natočit takhle neideologicky objektivní válečné filmy, jako to uměli v 70. letech? Je rozhodně na zamyšlení, jak se v nynějším "čase svobody" paradoxně operuje s informacemi mnohem schématičtějším, konformistickým způsobem. Stejně jako například v Tora tora tora! je operace se střídáním optiky obou znesvářených táborů perfektně vyvážená a zcela se vyhýbá pitvořivému karikování "špatné" strany. O historickou akurátnost v těchto velkofilmech opravdu nejde a ničemu to nevadí.

Revoluční podvratnost made by Disney Corp. Svět je plný překvapení!

Poté, co šlo Californication do kytek, nové guilty pleasure. Mimochodem, akční scénky jsou zde o úroveň výše, než ve většině současné filmové produkce dohromady. Béčko bez kompromisů a zaváhání._______ A závěrečná třetí série, to už je čistá radost z pulpu.

Možnosti re-prezentace, rámování a vy-pointování projekce. Pohyb poezií statického, dynamika zátiší. Nekonečnost možností virtuální re-produkce prostoru.

Brilantní satirická personifikace mudrců všedního dne a jejich zuřivé masové adorace. Anti-Gump.