B4TM4N

Exploze barevného násilí jako satirická studie hyenismu americké společnosti a médií. Oliver Stone tímhle snímkem ťal poměrně výrazně do živého a je s podivem, že něco takhle společensky kontroverzního vůbec v USA vzniklo. Dvojice masových zabijáků slouží pro lidi jako vzor seberealizace a romantické lásky, to vše ve zběsilém videoklipovém střihu, kdy se střídají záběry se všech možných i nemožných úhlů, amatérských a průmyslových kamer a také více či méně stylizovaná barevná spektra. Celkovou stylistickou "perverzitu" obrazu doplňují všudypřitomné projekce plamenů na zeď a animované několikavteřinové vsuvky. Herecky film stojí na čtveřici mužských hlavních postav Harrelson/Downey jr./Sizemore/Lee Jones, které jsou (každá svým specifickým způsobem) šílené. To, že si někteří pozdější skuteční masoví vrazi vzali tento film za vzor svědčí o celkovém nepochopení tohoto filmu, který, ač se to tak na první pohled nezdá, rozhodně není oslavou násilí.

Turecký dar světové kinematografii, za který by se nemusel stydět ani Ed Wood. Princip výstavby filmu ála Pejsek s Kočičkou vaří dort zde funguje velmi dobře: vykradené záběry bitev stíhaček ze Star Wars na začátku vystřídá skalní město s asi třemi opakujícími se exteriéry, kde střídavě dochází k bitvě mezi chlupatými stvůrami jako vystřiženými z vystoupení dramatického kroužku ZUŠ a hlavními hrdiny, kteří se prezentují hlavně údery obouruč (ve stylu přitahování barmanovy pozornosti plácáním do stolu) a skoky na trampolíně (kterou se šikovnému kameramanovi podařilo nezahrnout do záběru, takže hranáči působí velmi atleticky). Svižné souboje podpoří během filmu asi 10x známý motiv z Indiany Jonese, a nechybí ani J. S. Bach. Kosmicky všeobsažnou formu podtrhují nadčasově napsané dialogy, ve kterých si málokteré 3 po sobě jdoucí věty navzájem neodporují. Naprosto brilantní jsou pak humorné glosy hlavních herojů, které slouží jako výborná ukázka suchého tureckého humoru. Věta: "Nepřátelé? Ti bývají tak nevrlí! Dal bych přednost dámám v minisukních!", pronesená uprostřed ukradených záběru z bitvy o Hvězdu smrti v prostřihu na fešného cařihradského skoroherkula, za nějž je na plátno promítán jíný výstřižek z Hvězdných válek mě po pár pivech úplně odrovnala. A takovýchto košilatých vtipů mají hlavní protagonisté celou zásobu, a věřte, že kdyby Fox Force Five měla TYHLE vtipy v zásobě, rozhodně by neskončila pouze u pilotu.

Box mám rád a ženský je samozřejmě v jistých ohledech atraktivnější ^_- (i když tady asi pouze v osobě Hilary Swank, většina soupeřek vypadá jak vzpěračky z NDR). Přes decentní záchvěvy romantiky se Dollar Baby vyhýbá oblíbenému americkému mucinky-muck-víc-než-jen-kamarádi proudu a v Clintovi (který mě ve stáří, narozdíl od většiny ostatních nějak vyjímečně herecky neuchvacuje) je skutečně poznat drsný trenér boxu, stejně tak Hilary (spolu s Morganem Freemanem jsou jako vždy výborní) není zasněná made-in-USA Sněhurka, ale odhodlaná bojovnice s bezmeznou vírou ve svého trenéra. Bojové scény jsou výborně natočené, žádné plácání slámy na molitanu ve studiu. Konec má dokonce ambice vzbuzovat emoce, což u oscarového filmu (a navíc režírovaného starým tvďákem Eastwoodem) mile překvapí.

V tomhle kousku nám Kitano představuje především idealizovaný život členů yakuzy mezi jednotlivými akcemi. Jindy drsní chlápci si užívají nejroztodivnějších radovánek jako tradiční japonské tance, souboje papírových bojovníků a nošení pestrobarevných košil. Mezi tím občas proběhne rutinní přestřelka nebo Takeshiho vysype svou spršku černého humoru, dojde i na lásku (s moc pěknou Japonkou) a správný japonský konec.

Bukowski je (i když poněkud jednosměrně, ale to u něj nevadí) vynikající autor ožraleckých povídek s ne zcela zpochybnitelným pohledem na život. A když se od povídek přesunul ke scénáři, jeho kouzlo tím vůbec neutrpělo. Chinaskiho jsem si sice zrovna jako Rourka nepředstavoval, ale ve filmu se ukazuje, že své zkušenosti s tematikou prodat umí; jeho ženské protějšky vůbec nezaostávají, a ač ne sexbomby, své kouzlo mají. Whisky a pivo tečou stejně jako Henryho krev proudem a vy brzo zjistíte, že tenhle film je v základech silný jako Buk.

Konečně někdo lidem veřejně ukázal, že to s IQ jde čím dál tím víc z kopce...

Jediný muzikál (v jakékoli podobě), který můžu. A to hlavně díky McGregorovi, absinthu a grotesknímu řediteli podniku.

Neuvěřitelně atmosferický film. Takhle skvěle vybrané prostředí jsem snad ještě v žádném filmu neviděl, kamera úžasná, herci (v rámci omezených možností určených filmem) hrajou výtečně - zejména Stalker (zastupující lidskou víru) a Spisovatel (který naopak víru v lidstvo ztratil a společně s Profesorem chce zničit tajemné místo v Zóně plnící lidem přání, z čehož podle nich nemůže vzejít nic dobrého).

Směs převážně nenavazujících epizod jednotí pohodář Spike a ÚŽASNÁ hudba od Yoko Kanoa, přispívající k výborné atmosféře vesmírného putování lodi lovců odměn Cowboy Bebop.

South Park really KICKS ASS! Cartman for president! And now: Screw you guys, I'm goin' home...