B4TM4N

Místy příliš uslintané, nevyrovnané a na poněkud vyčpělé politické rovině založené. Přesto dobře pubertální nazi komedie, obvzláště pokud máte rádi černochy a svastiky. O parádním nápadu s meteorblitzkriegem ani nemluvě.

Pokud budeme protlačovaný podtitul Who killed Rosie Larsen brát jako nutné reklamní zlo, máme před sebou jeden z nejlepších současných seriálů. Ano, snaží se pomrkávat po Twin Peaks jak celým konceptem série, tak mnoha samotnými dějovými motivy, ale přitom má k Lynchově legendě stejně daleko Werichův Císařův pekař. Což je z hlediska současné televizní USA formy zcela pochopitelné. Pokud tedy po pár dílech opustíme tuto podsouvanou srovnávací linii, zjistíme, že je to počin vskutku skvělý. Jednoznačnou špičkou kvalitativního ledovce je sympatická ústřední dvojice detektivů, novodobá Starlingová v podání Mireille Enos a její vypečený vegetariánský parťák se zmatenou feťáckou čakrou Joel Kinnaman. Ve spojení se skvělými exteriéry deštivého Seattlu (s kameramanovou úchylkou na zabírání mostních konstrukcí) a problikávajicími automaty na chipsy vzniká jakýsi nový hybrid fastfood-noire atmosféry, která rozhodně vtáhne. The Killing se poměrně úspěšně vyhýbá nějakému umělému bytnění pomocí nejrůznějších dějových vycpávek, vytknul bych pouze přeci jen pomalejší rozjezd. Samotné rozkrývání zápletky je vedeno jistou rukou a tak není nouze o překvapivé zvraty. V těch ovšem zároveň leží taky největší slabina seriálu (pominu-li neúnosně otravný charakter Rosieiny matky) a to snaha těchto twistů tam dostat co nejvíce: v některých dramatických scénáristických výkrutech se pak vyskytují (nutno říct, že snesitelně) velké trhliny, poškozující logiku vyšetřování a způsobujících zpětně pochybnosti o motivaci chování jednotlivých postav (což jsem si posléze přečetl, že samotný herec-vrahoun o svém vrahounství do poslední episody nevěděl - což je samozřejmě průser, ale při divácké nejistotě televizních show prostě není možné mít přichystanou zápletku rovnou na 2 série; kdo si myslí opak, nechť si s klidným svědomím odečte jednu hvězdičku). Ve výsledku však nejde o natolik rušivý element, který by vám zkazil velmi dobrý, civilní prožitek z policejního vyšetřování. Zdaleka to není The Wire, ale počítačový backtracking obličejů z čtyřpixelové fotky je tu provozován velmi omezeně. 80% jak řemen.

David Simon je nejlepší televizní tvůrce, ever.

(Nejen) v porovnání se švédskou verzí vybroušený diamant. Fincher už v Social Network prokázal dokonalé zvládnutí moderní filmové montáže a až virtuálního vrstvení děje do jednoho dokonalého narativního soukolí. Při ekvivalentní délce filmu dokáže odvyprávět zhruba 4x více detailů než Oplev, což vzhledem k (žurnalistické) povaze předlohy hraje významnou roli. Díky tomu je vyprávění složité kriminalistické konstrukce divácky v maximální možné míře přístupné a hlavně: je jasné, proč která postava co dělá, všechny motivace a pohnutky jsou přehledně vykreslené: Kamil Fila zřejmě sledoval jinou Lisbeth, než já. Mimochodem, Rooney Mara je geniální. Stejně jako ostřílené těžké herecké váhy Craig/Skarsgard/ Plummer. O tom, že po technické stránce bude film dokonalý, snad nikdo před shlédnutím nepochyboval - přesto vás vmáčknou do křesla již krutě našláplé úvodní titulky. Fincher je nejlepší současný žijící režisér a není to ani o prsa; moc by mě zajímalo pokračování spolupráce s Craigem v bondovském světě. Pro další díl Milénia by ho asi přeci jen byla škoda, většího autorského přínosu už bychom se zřejmě nedočkali.

Absolutně nezvládlá knižní adaptace. Bezkrevná režie i herecké výkony nenadchnou, ani neurazí, co však už nelze přehlédnout je velmi nešťastný scénáristický výtah z knihy. Je jasné, že komplexnost předlohy by do rozumné a smysly pojmutelné stopáže nenacpal ani McGuigan; zde je však takřka jakákoliv dějová montáž či zkratka vyřešena snad tou nejhorší možnou cestou. Všechny postavy absolutně ztrácejí motivaci pro své jednání, čímž trpí především postava Lisbeth, která při nejlepší vůli nemůže svým neuchopitelným chováním vzbudit v divákovi jakékoliv sympatie - nemluvě o tom, že Noomi Rapace je pro tento charakter až příliš magazínově vzhledná. Celý film tak táhnou jeho audiovizuální kvality, což u severské detektivky jaksi není mnoho (tahle kvalita je skoro až automatická). Upřímně se bojím dalších dvou pokračování, jediná naděje je Oplev out...

Tohle není elegantní Firefly, Serenity je mnohem temnější záležitost (čímž se završuje Bebopovská paralela). Whedon se s postavami nesere a pere to do nich ve finále, co se vejde. A to je dobře. Kapitán je frajer do posledního coulu. A tak to má být. I přes daleko temnější děj nevymizely skvělé hlášky. A o to tu jde. Skvělé završení jednoho násilně utnutého kultu. Nevím, jestli teď po Avengers existuje reálná možnost, že Joss svoji sérii ještě oživí.

Velmi netradiční, low-costově skvělá záležitost. Ve výsledku nepůsobí nic přirozeněji, než čest kovbojů a skřípění vesmírné oceli - a ani lákavěji. Po pár dílech zjistíte, že postavy jsou bez výjimky zajímavé, zápletky dostatečně humorné a femmes velmi fatální. Stejně tak fatální, jako nízký počet natočených dílů...ach jo, I want more and I know I shouldn't...Skvělá obdoba Cowboye Bebopa!

Ten konec to poslal do prdele. Zlatej Figh Club, tohleto je hnus nejtěžšího kalibru.

Absolutní piedestal popcornového komiksu. Joss Whedon je natolik chytrý tvůrce, že dokázal vkočírovat smečku velmi nesouměrných a nesrovnatelných individuí do jedné řádně šlapající mašiny, která tak nějak ospravedlňuje existenci slabších marvelovských prequelů. Složitá expozice "verbování" je poměrně elegantně zvládnutá a od okamžiku, kdy se na plátně poprvé rozeřve ten zelený pán v nikdy neprasknoucích kalhotách, dostanou Avengers neskutečný drajv vrcholící ničením Manhattanu a skákáním po mrakodrapech (absolutně skvělý je potom kontinuální průlet kamery celým roztroušeným bojištěm se zápasícími geroji, různě rozesetými po bitevním poli). To vše samozřejmě notně opepřenou skvělými "špičkovacími" scénami, které ještě více opepřují koexistenci jednotlivých superborců (v tomto opět vede Hulk a samozřejmě vtipálek již notoricky známý, Downeyho létající plecháček). Pokud pro vás byli Watchmeni či Nolan příliš "nekomiksoví", tohle je jejich dokonalý žánrový protipól (až na kvalitu, samozřejmě). Druhý opravdu dobrý Marvel (jasně, ještě X-Mani, ale ti mají pro mě takový v podstatě "DC look"), který ukazuje možnost, jaké karty hrát proti dospělejším DC genialitám.

Fibonacci? No jasně...I'm too smart for this shit.