Chcete se stát superhrdinou? Potřísněte si jakoukoliv část těla radioaktivním sajrajtem, počkejte tak týden a máte to - jste superhero u Marvelu. Geneze jejich hrdinů je skutečně většinou prudce originální a zpracování taktéž pokulhávající. A Daredevil je po Hulkovi zcela určitě druhý nejhorší marvelovský supergeroj. Nemůžou za to herci (překvapivě ani Ben Affleck) - ba spíše naopak, třeba Michael Clarke Duncan je vynikající boss(i když, pokud vím, byl Kingpin trochu jiné barvy). Hlavní problém je nudný děj (za pozornost stojí snad jen poslední půlhodina, která je na podobné filmy takřka revoluční co do (ne)přežívání různých hlavních postav) a neskutečně zmrvená akce, plus nechutně joeschumacherovský Benův kostým.
Hlavní hrdinka je kráva a potká (mně velmi názorově kompatibilního) Rodena (takový sympatičtější Mr. Big v rámci českých možností). S tím jí to nevychází podle představ a jelikož je nejen kráva, ale i feministka, tak se rozhodne, že z ní bude navíc kurva a chlapům to natře. Jak to ovšem u těchto prožensky zaměřených děl bývá, chlapi (kteří jsou teda taky místy slabší, ale celkově a hlavně v kontextu tohodle filmu celkem sympaťáci) jsou daleko příjemnější než hlavní hrdinka a tak jí celých sto minut přejete různá pekelná muka. Ale kdyby to bylo aspoň vtipné...jenom Vašut sem tam zaperlí (jinak je to zase nejdebilnější chlápek z filmu, pokud teda nejí nebo nehláškuje). Čili ve výsledku: Až se bude Nesvadbová zase nudit a bude se chtít emancipovat, ať se nejdřív naučí třeba vařit nebo se podívá na pár ukázek s Carrie Bradshaw, že i tyto pochybné myšlenky se dají uplatňovat s jistou dávkou elegance (a 800 dolary na obutí v kapse).
Že by to mělo zrovna "zahrát si v tom a zemřít" kvality se říct nedá, ale neurazí. Atmosféra slušná, hlavní hrdina - ne nepodobný Jokerovi (zajímavé, že lidé hrající s bíle nalíčeným xichtem mají vysokou úmrtnost při natáčení) - občas dá i nějaký ten vtípek, město je též správně temné. Ale zas ten slabej padouch a čajíčkový final showdown...R.I.P Brandon Lee, něco v tom chlapci bylo.
Věřili byste, že lze do komiksového filmu pořídit ještě slabšího záporáka než Jima Carreyho z třetího Batmana? Nuže, nyní věřte! A není to jen obsazení (až na závěrečné cameo ROberta Downeyho jr., které ovšem vzbuzuje obavy, že by Hulk mohl připravované Avengers pohřbít tak hluboko, že je Iron Man ani s plnými tryskami ze sraček nevytáhne), co smrdí - celé je to takové strašně debilní a dvě hodiny dopředu předvídatelné.
Okouzlující Audrey ála Paris Hilton 60.let (zpočátku vypadá, až na barvu vlasů, skutečně podobně oděná) bydlí v bytě ála Carrie Bradshaw (kde pořádá divoké mejdany ála výše dvě zmíněné) a je krásně bezstarostná...První 2/3 filmu jsou velmi svěží (pominu-li nízkorozpočtovou zrůdnost v podobě japonského fotografa hraného Američanem, který imituje předkus), závěrečná část, obsahující pro mně pochybnou pointu se nese v duchu poněkud vážnějším, což se mi do tohohle filmu zrovna nehodí.
Chlap přijde domů (kde na něho vzdor slovům Tomáše Hanáka nečeká stará-tlustá), zasedne za varhany a nechá se doslova zajmout hudbou, která se mu postupně zavrtává pod kůži a zároveň ho osvobozuje. Je až k nevíře, kolik síly dodá Bachově hubě pár oprýskaných zdí a rezavých mříží.
Nečekejte nic víc, než je uvedeno v názvu: V rytmu hrací skříňky tančí kameny v hrnci, a to do té doby, než se dno protrhne. The End. Ale výtvarně z toho Švankmajer opět vytěžil maximálně surrealistický dojem.
Skvělá prvotina. Dva kouzelníci navzájem trumfují své kousky, atmosféra za doprovodu výborné hudby houstne. Střih se stále zrychluje, až do nutně špatně dopadnuvšího finále.
Nedotažený kousek. Jako krimi dobré, nikterak originální zápletka je v rámci možností pěkně promyšlená. Po stránce humoru hrůza, za žánrově podobným Snatchem zaostává o několik galaxií far far away, zasmál jsem se tuším jednou. Tomu nepomůže ani hollywoodský all-star tým různých handsome boyů, který je zde dle mého čistě na efekt: Matt Damon je milionkrát lepší jako Bourne než uhlazený zlodějíček a Clooney se hodí tak do živého obrazu, ale rozhodně ne do jakéhokoli ambiciózního filmu (pokud tedy těmi ambicemi nejsou rozvzdychání dámského publika). Pitt a Garcia předvádí svůj tradiční nadprůměr, Julia Roberts dokonce zvládla na své poměry věc nevídanou, a to nezničit celý film svou přítomností. Výsledkem je lepší nadprůměr - mnohem lepší mafiány posbíral Soderbergh do Trafficu.
Nesmírně lidský film. Roberto Benigni dokázal udělat jednu z nejlepších komedií co jsem kdy viděl z pro tento žánr takřka nepředstavitelného tématu. A co více, druhá část - koncentrační tábor ála velká dobrodružná hra o tank - je ještě vtipnější než první, civilní polovina (obvzláště "překládání pravidel hry" je naprosto nezapomenutelné). Jak nemám téma 2.WW v oblibě díky jeho neustálé přetěžovanosti, tenhle pohled nevinnýma dětskýma očima, která jsou plná hravosti mě úplně dostal.
Naprostý a totální kýč, povýšený na mistrovské dílo. Navenek hraje těmi nejpastelovějšími barvami, uvnitř je striktně černobílý a v celku přesto neskutečně zábavný. Jádro tohoto vyfénovaného, neonově svítícího pudla - závody - jsou animovány naprosto skvěle a mají neskutečný drajv. Navíc film naplno využívá nejrozmanitějších střihových efektů, se kterými si někdo musel sakra dlouho vyhrát. V jakémkoliv jiném zpracování zcela nepoužitelný, šablonovitý děj tady šlape jako hodinky a místo obvyklého kroucení hlavou nad neskutečnou trapností vtipů v rodinných (a zejména animovaných) filmech jsem se dokonce i zasmál. Snad poprvé musím uznat, že i family-popcorňák může mít náboj a kvalitu. Minimálně po stránce vizuální představivosti v těch Wachowských něco bude...
Psychologicky VELMI propracovaný film zkoumající psychycký rozklad sexuálně ambivalentní Francouzky v Londýně. Neotřesitelné jádro filmu tvoří naprosto bezchybná Catherine Denevue, ztvárňující pro mě nejuvěřitelněji psychicky nahlodanou postavu stříbrného plátna, která se postupně stává obětí svých vlastních představ a obav. Celkový těžce depresivní dojem z filmu doplňuje výborná kamera a originálně pojatá hudební složka.
Více než důstojné vyvrcholení výtečné trilogie. Vše už předtím takřka dokonalé bylo ještě vylepšeno a minimum nedostatků odstraněno. Po kratičkém spojováku s předchozím dílem nastává hned první z mnoha vrcholů filmu - schůzka s novinářem na londýnském nádraží Waterloo přímo pod dozorem slídilů z CIA. Dále se přes menší zastávku v Madridu a dočasném nabrání "Bourne-girl" děj přesune do nádherných marockých uliček, kde asi po půlhodinové naháněčce musí už každý uznat, že Jason Bourne je vylepšený James Bond a navíc je zakousnut pouze do svého úkolu. Závěrečné finále v NYC už je pouze třešničkou na dortu a definitivně korunuje nejlepší díl série. Nemluvě o tom, že jsem po dlouhé době konečně viděl film s pořádným koncem, který má místo slz koule ^_-
Greengrass udržel vysokou laťku automobilových honiček, souboje dovedl k dokonalosti a poslední zbytky mucinky-muck scén elegantně odbyl v prvních 10 minutách. Ze všech tří Bournů je tenhle příběhově nejjednodušší, ale stále sympatičtější Matt Damon a našlapané akční sekvence vám stejně ty necelé dvě hodinky nenechají vydechnout.
"Nejcivilnější" díl trilogie. Poctivá kriminálka s trochou romantiky a dokonce i občasnými pokusy o vtip. Vynikající je především honička ve Fiátku a akční scény celkově, uslintaných momentů je přesně tak akorát, tzn. málo a dokonce i momentálně až přespříliš používaná ztráta paměti se do tohohle typu filmu hodí dokonale.
Perfektní romance s trochou nadpřirozena. Spousta zajímavých nápadů, dobré herecké výkony a hlavně ÚŽASNÉ animace jednotlivých snů. Za chvíli skutečně nepoznáte, jestli hlavní hrdina sní nebo bdí, co vlastně chce podniknout...a hlavně takovému snílkovi prostě nemůžete nefandit, i když ke konci má velmi podivné chvilky...
Tady se měl Frank Darabont podívat, jak se dělá film z vězení plný naděje na útěk a ne aby se tam někde po 2 hodinách jaksi ex machina zjevovala a na závěr se všichni objímali v Mexiku na pláži. Z Motýlka (filmu i postavy Steva mcQueena) ta touha po svobodě a nezlomnost ducha přímo čiší. Na druhé straně Dega (Dustin Hoffman) nikdy takovou vnitřní sílu v sobě neměl a na konci filmu dokonce i v porovnání s dlouhými lety samotky poznamenaným a značně zešedivělým Motýlkem působí již naprosto zlomeně. Samotně guayanské vězení je vykresleno velmi realisticky, a největší hrůza tady není jako pro američany knihovna, ale nelidští dozorci, tropické vedro a fyzická práce. Pro mě rozhodně z vězeňských filmů ten nejlidštější a nejpůsobivější.
Narozdíl od původního seriálu méně komedie a více romantiky. To by nevadilo, kdyby někteří zůčastnění nepůsobili poněkud věkem unaveni, čímž jdou poněkud proti duchu série. Největší škoda ale je, že tady není Aidan...na toho Big prostě nemá ^_^
Tak takhle ne, Time!!! Vizuálně sice opět dokonalé, ale to je pro tentokrát všechno. Pseudomuzikální zpívání stupidních dialogů degraduje herecké výkony i potenciál příběhu do pěkně natáhlého bahna.
"Chtěl bych si u vás založit účet." - "Jaký typ účtu?" - "Ten, ke kterému dostanu zadarmo zbraň." - "Jistě, tady máte katalog. V sejfu máme neustále přes 5 000 zbraní...". V USA jsou opravdu idioti...i když Fahrenheit to podle mně ukazuje ještě lépe.
Narozdíl od první řady výrazně posílila komediální složka, což ve výsledku spíše uškodilo, stále ale lepší než 95% nynějších mysteriózních počinů. Něco tak absurdního se jen tak nevidí...škoda, že série zůstala nedokončená.
Nikdy nečekejte zázraky od prvních míst jakéhokoli žebříčku. Shawshank sice prvních 110 minut poskytuje určitou čtyřhvězdičkovou kvalitu psychologicky (samozřejmě v rámci amerického filmu) celkem věrohodně vypracovaných postav (snad až na celkem nesympatického hlavního hrdinu, ale Morgan táhne za dva), ale poslední půlhodina je POZOR SPOILER! naprostý masakr filmu patosem ála "Hollywoodský konec, varianta 3: Setkání na pláži" obohacený zde zcela nepasujícím Prison Breakem. Beznaděj předchozích dvou hodin je ta tam a Fight Club tak pro mě jíž není film s nejvíce degradujícím koncem. Čili alespoň jedno první místo v mém osobním žebříčku Shawshank získal.
Moje komentáře
Titus (1999)
Tak trochu jiný Willík. Dokonce s nábojem a dokonalou stylizací.
Hrdý Budžes (divadelní záznam) (2003)
I přes mně již naprosto odporné téma (díky, "Mistře" Hřebejku) je tohle i naponěkolikáté velmi vtipná záležitost. "Už jdu, ty kurvo!!!"
Tropická bouře (2008)
Černej Robert Downey, geniální cameo Toma Cruise a sinusoida zábavy.
Daredevil (2003)
Chcete se stát superhrdinou? Potřísněte si jakoukoliv část těla radioaktivním sajrajtem, počkejte tak týden a máte to - jste superhero u Marvelu. Geneze jejich hrdinů je skutečně většinou prudce originální a zpracování taktéž pokulhávající. A Daredevil je po Hulkovi zcela určitě druhý nejhorší marvelovský supergeroj. Nemůžou za to herci (překvapivě ani Ben Affleck) - ba spíše naopak, třeba Michael Clarke Duncan je vynikající boss(i když, pokud vím, byl Kingpin trochu jiné barvy). Hlavní problém je nudný děj (za pozornost stojí snad jen poslední půlhodina, která je na podobné filmy takřka revoluční co do (ne)přežívání různých hlavních postav) a neskutečně zmrvená akce, plus nechutně joeschumacherovský Benův kostým.
Bestiář (2007)
Hlavní hrdinka je kráva a potká (mně velmi názorově kompatibilního) Rodena (takový sympatičtější Mr. Big v rámci českých možností). S tím jí to nevychází podle představ a jelikož je nejen kráva, ale i feministka, tak se rozhodne, že z ní bude navíc kurva a chlapům to natře. Jak to ovšem u těchto prožensky zaměřených děl bývá, chlapi (kteří jsou teda taky místy slabší, ale celkově a hlavně v kontextu tohodle filmu celkem sympaťáci) jsou daleko příjemnější než hlavní hrdinka a tak jí celých sto minut přejete různá pekelná muka. Ale kdyby to bylo aspoň vtipné...jenom Vašut sem tam zaperlí (jinak je to zase nejdebilnější chlápek z filmu, pokud teda nejí nebo nehláškuje). Čili ve výsledku: Až se bude Nesvadbová zase nudit a bude se chtít emancipovat, ať se nejdřív naučí třeba vařit nebo se podívá na pár ukázek s Carrie Bradshaw, že i tyto pochybné myšlenky se dají uplatňovat s jistou dávkou elegance (a 800 dolary na obutí v kapse).
Příběh z Bronxu (1993)
Kdo by to do toho Roberta řek?
Stoupat jak dým (1978)
Super zhulenecká komedie starého ražení, aneb co když se dají dohromady špinavej, zarostlej mexickej esé a špinavej, zarostlej "John Lennon".
Vrána (1994)
Že by to mělo zrovna "zahrát si v tom a zemřít" kvality se říct nedá, ale neurazí. Atmosféra slušná, hlavní hrdina - ne nepodobný Jokerovi (zajímavé, že lidé hrající s bíle nalíčeným xichtem mají vysokou úmrtnost při natáčení) - občas dá i nějaký ten vtípek, město je též správně temné. Ale zas ten slabej padouch a čajíčkový final showdown...R.I.P Brandon Lee, něco v tom chlapci bylo.
Neuvěřitelný Hulk (2008)
Věřili byste, že lze do komiksového filmu pořídit ještě slabšího záporáka než Jima Carreyho z třetího Batmana? Nuže, nyní věřte! A není to jen obsazení (až na závěrečné cameo ROberta Downeyho jr., které ovšem vzbuzuje obavy, že by Hulk mohl připravované Avengers pohřbít tak hluboko, že je Iron Man ani s plnými tryskami ze sraček nevytáhne), co smrdí - celé je to takové strašně debilní a dvě hodiny dopředu předvídatelné.
Snídaně u Tiffanyho (1961)
Okouzlující Audrey ála Paris Hilton 60.let (zpočátku vypadá, až na barvu vlasů, skutečně podobně oděná) bydlí v bytě ála Carrie Bradshaw (kde pořádá divoké mejdany ála výše dvě zmíněné) a je krásně bezstarostná...První 2/3 filmu jsou velmi svěží (pominu-li nízkorozpočtovou zrůdnost v podobě japonského fotografa hraného Američanem, který imituje předkus), závěrečná část, obsahující pro mně pochybnou pointu se nese v duchu poněkud vážnějším, což se mi do tohohle filmu zrovna nehodí.
J.S. Bach - Fantasia G-moll (1965)
Chlap přijde domů (kde na něho vzdor slovům Tomáše Hanáka nečeká stará-tlustá), zasedne za varhany a nechá se doslova zajmout hudbou, která se mu postupně zavrtává pod kůži a zároveň ho osvobozuje. Je až k nevíře, kolik síly dodá Bachově hubě pár oprýskaných zdí a rezavých mříží.
Hra s kameny (1965)
Nečekejte nic víc, než je uvedeno v názvu: V rytmu hrací skříňky tančí kameny v hrnci, a to do té doby, než se dno protrhne. The End. Ale výtvarně z toho Švankmajer opět vytěžil maximálně surrealistický dojem.
Poslední trik pana Schwarcewalldea a pana Edgara (1964)
Skvělá prvotina. Dva kouzelníci navzájem trumfují své kousky, atmosféra za doprovodu výborné hudby houstne. Střih se stále zrychluje, až do nutně špatně dopadnuvšího finále.
Dannyho parťáci (2001)
Nedotažený kousek. Jako krimi dobré, nikterak originální zápletka je v rámci možností pěkně promyšlená. Po stránce humoru hrůza, za žánrově podobným Snatchem zaostává o několik galaxií far far away, zasmál jsem se tuším jednou. Tomu nepomůže ani hollywoodský all-star tým různých handsome boyů, který je zde dle mého čistě na efekt: Matt Damon je milionkrát lepší jako Bourne než uhlazený zlodějíček a Clooney se hodí tak do živého obrazu, ale rozhodně ne do jakéhokoli ambiciózního filmu (pokud tedy těmi ambicemi nejsou rozvzdychání dámského publika). Pitt a Garcia předvádí svůj tradiční nadprůměr, Julia Roberts dokonce zvládla na své poměry věc nevídanou, a to nezničit celý film svou přítomností. Výsledkem je lepší nadprůměr - mnohem lepší mafiány posbíral Soderbergh do Trafficu.
Život je krásný (1997)
Nesmírně lidský film. Roberto Benigni dokázal udělat jednu z nejlepších komedií co jsem kdy viděl z pro tento žánr takřka nepředstavitelného tématu. A co více, druhá část - koncentrační tábor ála velká dobrodružná hra o tank - je ještě vtipnější než první, civilní polovina (obvzláště "překládání pravidel hry" je naprosto nezapomenutelné). Jak nemám téma 2.WW v oblibě díky jeho neustálé přetěžovanosti, tenhle pohled nevinnýma dětskýma očima, která jsou plná hravosti mě úplně dostal.
Speed Racer (2008)
Naprostý a totální kýč, povýšený na mistrovské dílo. Navenek hraje těmi nejpastelovějšími barvami, uvnitř je striktně černobílý a v celku přesto neskutečně zábavný. Jádro tohoto vyfénovaného, neonově svítícího pudla - závody - jsou animovány naprosto skvěle a mají neskutečný drajv. Navíc film naplno využívá nejrozmanitějších střihových efektů, se kterými si někdo musel sakra dlouho vyhrát. V jakémkoliv jiném zpracování zcela nepoužitelný, šablonovitý děj tady šlape jako hodinky a místo obvyklého kroucení hlavou nad neskutečnou trapností vtipů v rodinných (a zejména animovaných) filmech jsem se dokonce i zasmál. Snad poprvé musím uznat, že i family-popcorňák může mít náboj a kvalitu. Minimálně po stránce vizuální představivosti v těch Wachowských něco bude...
Hnus (1965)
Psychologicky VELMI propracovaný film zkoumající psychycký rozklad sexuálně ambivalentní Francouzky v Londýně. Neotřesitelné jádro filmu tvoří naprosto bezchybná Catherine Denevue, ztvárňující pro mě nejuvěřitelněji psychicky nahlodanou postavu stříbrného plátna, která se postupně stává obětí svých vlastních představ a obav. Celkový těžce depresivní dojem z filmu doplňuje výborná kamera a originálně pojatá hudební složka.
Král videoher (2006)
Neskutečně stupidní šílenost, kterou jsem navíc viděl bez zvuku ^_^ Ale je to velikááá legrace.
Hledá se Nemo (2003)
V podstatě jediná dobrá Pixarovka, která narozdíl od svých sourozenců není jenom lákavě animovaná, ale i vtipná (hlavně žraločí vegetariáni ^_^).
Bourneovo ultimátum (2007)
Více než důstojné vyvrcholení výtečné trilogie. Vše už předtím takřka dokonalé bylo ještě vylepšeno a minimum nedostatků odstraněno. Po kratičkém spojováku s předchozím dílem nastává hned první z mnoha vrcholů filmu - schůzka s novinářem na londýnském nádraží Waterloo přímo pod dozorem slídilů z CIA. Dále se přes menší zastávku v Madridu a dočasném nabrání "Bourne-girl" děj přesune do nádherných marockých uliček, kde asi po půlhodinové naháněčce musí už každý uznat, že Jason Bourne je vylepšený James Bond a navíc je zakousnut pouze do svého úkolu. Závěrečné finále v NYC už je pouze třešničkou na dortu a definitivně korunuje nejlepší díl série. Nemluvě o tom, že jsem po dlouhé době konečně viděl film s pořádným koncem, který má místo slz koule ^_-
Bournův mýtus (2004)
Greengrass udržel vysokou laťku automobilových honiček, souboje dovedl k dokonalosti a poslední zbytky mucinky-muck scén elegantně odbyl v prvních 10 minutách. Ze všech tří Bournů je tenhle příběhově nejjednodušší, ale stále sympatičtější Matt Damon a našlapané akční sekvence vám stejně ty necelé dvě hodinky nenechají vydechnout.
Agent bez minulosti (2002)
"Nejcivilnější" díl trilogie. Poctivá kriminálka s trochou romantiky a dokonce i občasnými pokusy o vtip. Vynikající je především honička ve Fiátku a akční scény celkově, uslintaných momentů je přesně tak akorát, tzn. málo a dokonce i momentálně až přespříliš používaná ztráta paměti se do tohohle typu filmu hodí dokonale.
Nauka o snech (2006)
Perfektní romance s trochou nadpřirozena. Spousta zajímavých nápadů, dobré herecké výkony a hlavně ÚŽASNÉ animace jednotlivých snů. Za chvíli skutečně nepoznáte, jestli hlavní hrdina sní nebo bdí, co vlastně chce podniknout...a hlavně takovému snílkovi prostě nemůžete nefandit, i když ke konci má velmi podivné chvilky...
Motýlek (1973)
Tady se měl Frank Darabont podívat, jak se dělá film z vězení plný naděje na útěk a ne aby se tam někde po 2 hodinách jaksi ex machina zjevovala a na závěr se všichni objímali v Mexiku na pláži. Z Motýlka (filmu i postavy Steva mcQueena) ta touha po svobodě a nezlomnost ducha přímo čiší. Na druhé straně Dega (Dustin Hoffman) nikdy takovou vnitřní sílu v sobě neměl a na konci filmu dokonce i v porovnání s dlouhými lety samotky poznamenaným a značně zešedivělým Motýlkem působí již naprosto zlomeně. Samotně guayanské vězení je vykresleno velmi realisticky, a největší hrůza tady není jako pro američany knihovna, ale nelidští dozorci, tropické vedro a fyzická práce. Pro mě rozhodně z vězeňských filmů ten nejlidštější a nejpůsobivější.
Sex ve městě (2008)
Narozdíl od původního seriálu méně komedie a více romantiky. To by nevadilo, kdyby někteří zůčastnění nepůsobili poněkud věkem unaveni, čímž jdou poněkud proti duchu série. Největší škoda ale je, že tady není Aidan...na toho Big prostě nemá ^_^
Sweeney Todd: Ďábelský holič z Fleet Street (2007)
Tak takhle ne, Time!!! Vizuálně sice opět dokonalé, ale to je pro tentokrát všechno. Pseudomuzikální zpívání stupidních dialogů degraduje herecké výkony i potenciál příběhu do pěkně natáhlého bahna.
Bowling for Columbine (2002)
"Chtěl bych si u vás založit účet." - "Jaký typ účtu?" - "Ten, ke kterému dostanu zadarmo zbraň." - "Jistě, tady máte katalog. V sejfu máme neustále přes 5 000 zbraní...". V USA jsou opravdu idioti...i když Fahrenheit to podle mně ukazuje ještě lépe.
Království - Série 2 (série) (1997)
Narozdíl od první řady výrazně posílila komediální složka, což ve výsledku spíše uškodilo, stále ale lepší než 95% nynějších mysteriózních počinů. Něco tak absurdního se jen tak nevidí...škoda, že série zůstala nedokončená.
Mumie: Hrob Dračího císaře (2008)
Vstup do kina doporučuju pouze s flaškou, pak si můžete tak 2-3 * přidat.
Vykoupení z věznice Shawshank (1994)
Nikdy nečekejte zázraky od prvních míst jakéhokoli žebříčku. Shawshank sice prvních 110 minut poskytuje určitou čtyřhvězdičkovou kvalitu psychologicky (samozřejmě v rámci amerického filmu) celkem věrohodně vypracovaných postav (snad až na celkem nesympatického hlavního hrdinu, ale Morgan táhne za dva), ale poslední půlhodina je POZOR SPOILER! naprostý masakr filmu patosem ála "Hollywoodský konec, varianta 3: Setkání na pláži" obohacený zde zcela nepasujícím Prison Breakem. Beznaděj předchozích dvou hodin je ta tam a Fight Club tak pro mě jíž není film s nejvíce degradujícím koncem. Čili alespoň jedno první místo v mém osobním žebříčku Shawshank získal.