B4TM4N

Paradox televizního formátu: na rozdíl od české mutace je zde primárně ukazována (velmi sympatická) snaha restauratérům pomoct. Je ovšem možné, že náš vulkán Zdenda dělá taky něco podobného, jenom jaksi do finále se poté sestříhá to pravé televizní, a to je SHOW. A tady čistě kuchařskému Žídkovi ne že dochází palivo, ale on snad nemá ani natankováno. Pokud se někdo nezasměje nad jeho čechoslovenštinou (která má asi přibližně stejnou zásobu, jako když si já utahuju ze Slováků), tak hlášku aby člověk pohledal. Jakožto primárně gastronomický pořad se mi Áno celkem zamlouvá, ovšem v tom případě mu škodí jeho vlastní jméno a s ním spojený očekávaný obsah.

Těžce klišoidní, v jádru infantilní dětská spatlanina, protkaná úžasnou estetikou bojujících letců.

Příznačně tupé (ve smyslu obroušených špiček) finále. Emoce redukované na umřel/přežil, výprava v duchu fantasy minimalismu (WTF?). Ani jeden "dětský" herec neumí zahrát líbačku. Brr. A proč You-know-who mluví jako hadí kastrát? David Yates je člověk, který umí pozoruhodnou věc: poutavě natáčet velkou nudu, do které HP sérii dostal. Kdyby z jeho 4 filmů byl dohromady jeden, asi by se nic nestalo. Jím kočírované díly sice po celou, mnohdy značně dlouhou stopáž udrží pozornost diváka celkem bez problémů - ale při závěrečných titulcích se vám vybaví pouze obrovské CO? a PROČ? Veliké plýtvání potenciálem námětu, který se díky své zprofanovanosti mohl stát i kultem filmovým. Takhle si ale po opadnutí hypu na něj nikdo ani nevzpomene, narozdíl od SW, LOTR apod.

Důležitost uvedení tohoto pořadu v ČT jednoznačně převyšuje jeho formální dokumentaristickou kvalitu - to na úvod k mému hodnocení. Zatímco "natáčení" architektury se tvůrcům víceméně daří - i když veskrze fotograficky-statickým způsobem (a šlo by to i jinak?), značné limity mají tvůrci co se týče vhledu do dané problematiky. Celý pořad tak stojí a padá na osobnostech jednotlivých autorů, dokumentaristé se v podstatě zmůžou na pouhé "konfrontace z ulice". Ty jsou naštěstí většinou po čertech zábavné, až remundovské. Otázka je, jaké má tento pořad možnosti u laiků. rozhodně na ně není primárně mířen - a tím vlastně architektuře poukazuje poněkud medvědí službu, ale díky aspoň za ni.

Velmi zábavná komiksová hříčka, která si je poměrně dobře vědoma své celkové non-sensovosti. K tomu ulovila velký počet po právu zvučných jmen i do těch nejmenších "roliček" a vytrvale buší do vaší bránice různými WOW a WTF momenty. Mít Thor asi tak třikrát větší kladivo, filmu by to jenom ještě více prospělo ;)

V rytmu elektra sypající akce, které někdo zapomněl dát do vínku trochu emocionální naléhavosti. Ale Saoirse je skvělá, taková fiktivní dcera Umy Thurman.

James Stewart, připomínající svým bodrým bobrolovcem spíše vystoupení Erica Idlea, a spousta patosu kolem. Jinak ale velmi výpravné dílo, nacpané až po strop všemi myslitelnými hvězdami a hvězdičkami westernového žánru. Jako třešnička na dortu, se pak jeví jakákoliv akce, která je pokaždé uchopena velmi nápaditě a kvalitou i četností splňuje pravé šafránové parametry.

Před shlédnutím tohoto snímku jsem měl velké obavy, aby u mě Lars neztratil svou auru dokonalosti. Nestalo se tak. Ačkoliv Selma (úžasný eskymácký diblík - či snad cvalík? - Björk) svou povahou zapadá do Trierovy Zlaté trilogie, zbytek filmu však spíše retroaktivně uzavírá "dvojdílnou trilogii" americkou. Díky své čisté (romantické? naivní?) duši se nechá postupně semlít většinou svých "přátel" a konečně i americkým systémem "lidové" spravedlnosti. Ač by se to z popisu filmu nezdálo, je místy nesmírně hravý: našince především zaujmou vcelku trefně (v porovnání se všemi ostatními odkazy, které nám kdy nějaký tvůrce ve filmu zanechal - holt ono není moc důvodů, proč nás nějak více obejvovat...) používané čechismy (výše zmíněný "cvalík" s anglickou výslovností je obzvláště úsměvná perla). Dále je zde část, které jsem se nejvíce obával, a to muzikální čísla: nemůžu se rozhodnout, zda k jejich grotesknosti dospěl režisér z pozitivního přístupu k americkým "stepovačkám" (a reprezentují tedy záblesky naděje), a nebo jimi (pro mě velmi pochopitelně) pohrdá - a symbolizují tedy absurditu celé americké happy společnosti. Co se týče obsazení, tak Björk kromě občasného pokukování do kamery (pokud to teda není nějaké to Dogma!) rozhodně nezklamala a je taková...velmi osobitým způsobem roztomilá. Z dalších je to především Catherine Denevue a Peter Stormare, no a nesmí se zapomenout i na tradiční mistrovy spolupracovníky v epizodních rolích. A kdyby na konci alespoň na okamžik nevykoukly slzy, tak by to nebyl ten správný ryzí Lars! (Když už jsem u toho: kde je tu jaké tlačení na pilu? Zajímalo by mě, co by tak dle zdejších představ měl člověk v popisovaných posledních okamžících dělat. Asi stát jak Pierce Brosnan...)

Po tom, co se kolem Fast Five rozjel skoro až "hypest hype", jsem byl na snímek převelice nadržený...a nyní se cítím lehce zklamán, ale pouze příležitostně, to je třeba zdůraznit. Tak především: akční scény jsou špičkové. Očekávaný testosteronový boj dvou hlavokožců se sice z důvodů takzvaně dějových neodehraje velkolepě na závěr, ale i tak funguje od expozice postavy Rocka jako skvělý magnet. Děj je tradiční "rychlozběsil", stejně tak i obsazení. Trestuhodně ovšem povětšinou selhává hudební složka, kdy tentokrát "lokální repery" chca nechca museli představovat ti brazilští - a dopadlo to teda všelijak, to už radši Maxe Cavaleru, nebo tak něco. Co je však největší slabinou filmu, je pohříchu tak trochu i jeho zpětnou kvalitou: zhruba uprostřed se dostaví velmi zbytečná závodní výplň, která je z hlediska událostí předchozích i další absolutně zbytečná; na druhou stranu je ale cool, takže to u téhle záležitosti zase tak nevadí.

One-take, scottish accent & JW labels!