Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Horor
  • Akční
  • Animovaný

Recenze (475)

plakát

Vládci chaosu (2018) 

Black metal mě nikdy nebral. Je to žánr, který mi prostě nikdy nepřirostl k srdci, tudíž mám opravdu hodně malou znalost kapel tohoto stylu. Ovšem Mayhem znám a to jen díky své morbidní fascinaci nad ujeťárnama, kdy mám nakoukáno stovky a tisíce hodin dokumentů všemožného lidského zla. Tím pádem jsem i jednou narazila na dokument o Mayhemu a ten příběh mě zaujal a pohltil a ani nevím proč to ve mě tolik zanechalo. Když jsem se dozvěděla, že o tom byl natočený film, tak jsem byla celkem nadšená. Četla jsem, že si lidi stěžovali, že film hodně věcí vynechal anebo přikrášlil, což ani po zhlédnutí nemohu posoudit, protože většina odkazovala na sepsané knížky, ze kterých film také čerpá a ty jsem nečetla. Každopádně, film jako takový nemá asi vadu v tom, co pozměnili nebo nepozměnili, ale v atmosféře a celkovému prazvláštnímu vyprávění. Je to příliš povrchové, bez emocí, jednotvárné, vypráví to bod za bodem jako prezentaci. V člověku to ve finále nic nezanechá a i přesto, že efekty různých aktů (sebevražda, vraždy) jsou sakra realisticky udělané, je to asi to jediné co si z toho pamatuju. Doufala jsem ve větší hloubku, ale to se tady bohužel nenachází. Pokud Vás tedy tento příběh norských metalistů zaujme, doporučuji dokumenty, rozhodně z toho získáte víc.

plakát

Sebevražedný oddíl (2021) 

Značně Gunnovské. Oproti předchozímu dílu rozhodně odlehčené, nebere se to vůbec vážně, což je patrné i na skladbě postav, které jsou mnohdy absurdní, ale originální a skvěle využité. SPOILER Kdo by kdy čekal, že hlavní padouch bude gigantická hvězdice, co z podpaždí vyflusává menší kopie, co se přicucnou lidem na obličej a tím je ovládá?? KONEC SPOILERU DC má prostě problém s tím, že jejich filmy jsou tónem děsně nevyvážené a tak lidi asi nikdy neví, co čekat. Na rozdíl od Marvelu, kde se celkem stále drží stejná laťka humoru a vážnosti u všech jejich filmů, u DC jednou dostaneme temného Snydera nebo Jokera a pak.. tohle. :D Zase na druhou stranu možná ta variace není od věci, Marvel začíná lehce nudit se svým zajetým formátem a tak to začíná být všechno na jedno brdo. Každopádně, tohle bylo zábavné, ne vždy ten humor sedl, není to rozhodně dokonalé, ale jako reboot určitě krok správným směrem.

plakát

Godzilla vs. Kong (2021) 

Je to blbost? Je. Vědí, že to je blbost? Ano, vědí. A proto tady máme ničím nezastíraný blockbuster, který se nesnaží o nic víc, než jen ukázat, jak sakra dobré CGI může už v dnešní době být. Děj je tady absolutně bezpředmětný, stejně jako veškeré lidské postavy, které tady mají jedinou úlohu. Zaručit střet Konga s Godzillou. Je to naprosto fantasticky natočené, vizuálně dechberoucí, společně se super soundtrackem. Jestli od toho někdo čekal něco víc, co se příběhu týče, tak to snad ani po Godzille 2 nebo Skull Islandu ani nešlo. Mám ráda Konga, mám ráda Godzillu,. Když tedy příjmete fakt, že to je jak kdyby to napsalo 5ti leté dítě a budete se soustředit jen na ty super bitky a vizuál, tak se zaručeně budete bavit :)

plakát

Armáda mrtvých (2021) 

No, čekala jsem od toho značně, značně víc. Tohle je jen absolutně neslaná nemastná kopírka kopírek, která nemá žádný nabízející se zajímavý element využitý. Je to bolestně předvídatelné, příšerně natočené (ta věčně třepotající se rozostřená kamera mi dávala fakt zabrat) a je to opět jen další důkaz toho, že jen protože je někdo dobrý režisér, z něj nedělá dobrého scénáristu.

plakát

Liga spravedlnosti Zacka Snydera (2021) 

Tak to, že studio dalo v roce 2017 přednost té s dovolením splácené sračce oproti této verzi, by snad mělo být trestné. Co nedávalo předtím smysl a bylo poslepované, sestříhané a všelijak zprzněné jen proto, aby si tam mohl Whedon vhodit své nesedící hihi scénky a ještě víc hihi dialogy, je tady nahrazeno solidní strukturou a pořádným dějem. Konečně vše dávalo smysl, konečně měly postavy motivaci, konečně měl Steppenwolf nějakou osobnost a osobní záměr v tom proč dělal co dělal (jeho vzhled také značně upgradovaný a zajímavější). Cyborg, který měl v 2017 verzi asi tak 10 minut záběrů celkem, se tady ukáže jako jedna z nejdůležitějších postav. Stejně tak jako Flash, z kterého není jen rychle běhající trouba SPOILER, ale někdo, kdo doslova nakonec všechny zachrání. KONEC SPOILERU  Nebýt toho zbytečného epilogu, tak bych dala klidně i plnou palbu 5ti hvězdiček, páč jsem se opravdu značně bavila a musím tedy poslat jednoho omluvného hubáčka Snyderovi za to, že se mu člověk celou tu dobu posmíval a že  #releasethesnydercut bylo oprávněné :D  P.S. Leto jako Joker... to se prostě nikdy nemělo stát :D To, že nebude v pokračování Suicide Squad je jen pro dobro věci.

plakát

Ad Astra (2019) 

Mám slabost pro filmy, které v zásadě nemají žádný velkolepý děj. Ne vždy je to samozřejmě dobře, ovšem někdy je fajn dostat ne nijak zvlášť strhující akční podívanou, ale film o zamyšlení, kdy hlavním tahounem je spíš jen myšlenka nad našimi emocemi a to jak se moc bojíme si některé věci připustit. Tenhle film by vlastně vůbec nemusel být zasazený v budoucnosti, kdy se létání do vesmíru stalo takovou všední věcí, (což nějakým divným způsobem ještě víc prohlubuje takovou divnou prázdnotu, že i tohle může jednou pro lidstvo ztratit veškerou cenu a nadšení z něčeho tak neskutečného jako je dobít vesmír) a ani by v něm vlastně nemusela být celá jakoby akční zápletka, která je jen kamufláží pro skutečný cíl celého filmu. Díváme se tedy hlavně jen na vnitřní boj Pittovi postavy s tím, jak se bojí, aby nebyl jako jeho otec a s finálním smířením, že i přesto, že se na něj celý život snažil vzpomínat v dobrém a mít ho za vzor, takže zřejmě sám celou dobu věděl, že to tak není a nikdy nebylo. Bylo to krásné, vizuálně naprosto dechberoucí s překrásným soundtrackem a s úžasným Pittem, který jako vždy pojal postavu s dobráckou jemností, kdy mu věříte každý pohyb a slzu. Netuším co od toho kdo čekal, ale já byla spokojená.

plakát

Duna (1984) 

Tak tohle mi ale vůbec nesedlo. Nevím zda je to samotným příběhem (knihu jsem nečetla) anebo zda za to může zpracování, ale absolutně jsem nechápala co se to před mým zrakem míhá a o co jde. Až mám nutkání, si knihu pořídit jen proto, abych se přesvědčila, zda to je prostě jen tak otřesně zpracované. :D

plakát

Dětská hra (2019) 

Tak tohle bylo tedy fajn překvápko. Pojmout celou zápletku s humorem, byl určitě značně skvělý tah, obzvlášť když vezmeme celkovou absurditu vraždící panenky již z původních filmů. Nebere se to vůbec vážně, většina humoru opravdu sedla od začátku do konce a že se někdy člověk zasmál i nahlas. Herecké obsazení naprosto skvělé, Aubrey Plaza sympatická jako vždy. Když má hrát na komickou notu, tak jí to člověk věří, když má hrát na vážnou notu, tak jí to člověk věří. A to stejné jde říci také o hlavní postavě Briana Tyree Henryho. Mark Hamill si dabování Chuckyho užil a i když jsem slyšela převážně Jokera, tak mi to vůbec nevadilo. Jediné mínus bych viděla v samotné panence. Jak tady již mnoho lidí zmínilo, skutečně není pěkně zpracovaná a mohli se s ní trošku víc vyřádit co se vizuálu týče. Ale chápu, má to být v tomto ohledu bráno trochu realističtěji. Takže za mě kupodivu opravdu spokojenost. Je to lehké, svižné, s ničím se moc nepářou a některé vraždy vskutku pěkné. :D

plakát

Nabarvené ptáče (2019) 

Sice nádherně natočené, na české poměry opravdu velký skok kupředu, ovšem nevím, co mi to má dát. Rozdělení na kapitoly bylo fajn, ale po hoďce už člověk pochopil formát, kdy vlastně téměř každá nová postava v chlapcově putování je jen parchant, který ve finále nedopadne dobře, chlapec vyvázne a jde se dál. Tím pro mě postupně vyprchávalo jakékoliv napětí a strach o jeho osud. Možná za to i částečně mohl výkon hlavního představitele, který nebyl zrovna 2x věrohodný. Bylo to celé takové ploché, umělé a co se brutalit týče, tak to působilo hrozně nuceně. Bohužel tedy za mě zklamání, ovšem s obdivuhodnými ambicemi.

plakát

Wonder Woman 1984 (2020) 

Vskutku smutný pokles. Jak jsme se od celkem fajn jedničky dostali k tomuhle, to opravdu netuším. Celý film se skládal z absolutně ujetých proslovů, které ač přesto, že se snažili znít děsně chytře, nemohli víc postrádat nějakou hloubku a zamyšlení. A nebudu lhát, když řeknu, že jsem místy úplně přestala vnímat, co kdo mele. Další film z rádoby feministické továrny a o přepálenosti bolestně natahovaných 151 minut ani nemluvě. Fujky, fujky.