Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Krátkometrážní
  • Dokumentární
  • Akční

Recenze (146)

plakát

Mělas to vědět - See No Evil (2020) (epizoda) 

Po prvních dvou parádních dílech seriál bohužel postává na místě. Kdyby série měla jenom čtyři díly, asi by to bylo ideální, takhle nám tu tvůrci zbytečně natahují děj. btw mám takovej dojem, že už vím, kdo je vrah...

plakát

Otázka života a smrti (1946) 

Souboj UK vs. USA na konci mě docela sral, stejně jako je to místy samozřejmě hodně patetické a hloupoučké. Protože je ale takových kouzelných filmů jako šafránu, dávám plný počet! Nechce se mi až věřit, že tohle bylo natočeno v roce 1946. Jak je možné, že tenhle snímek úplně zapadl? Tohle by měla být klasika, která se pouští o Vánocích! (Btw nejlepší byly scény s vtipným francouzským andě..., eh, teda smrtí.)

plakát

Barva granátového jablka (1969) 

Zhlédnout "1001 filmů, které musíte vidět než zemřete" je někdy nadlidský úkol...

plakát

Setkáme se v St. Louis (1944) 

Upřímně nechápu, proč je tenhle film považován za klasiku. Jasně, je to načančané, barevné a minimálně pro Američany příjemně nostalgické, upomínající na idylický život na starém americkém předměstí (i když nevím, jak moc idylická byla doba, kdy nezadané ženy byly už v osmnácti považovány za přestárlé a odsouzené ke staropanenství, lol, a osud celé rodiny se podřizoval jednomu pracujícímu muži). Když si ale odmyslíte všechny ty barevné šatičky, dezerty, květiny, večírky, písničky..., tak vám nezbude nic. Tomuhle filmu chybí jakýkoliv příběh. I milostné linky se odehrávají jakoby jen tak mimochodem a absolutně postrádají jiskru a napětí. (Viz třeba žádost o ruku v závěru stylem vojenského povelu. To mě jako mělo dojmout? Eeh...) Sečteno podtrženo: Ráda jsem si doplnila filmové vzdělání, ale v budoucnu tuto "klasiku" už ráda oželím.

plakát

Fires Were Started (1943) 

Jsem jenom čekala, že ti týpci začnou zpívat i během hašení ohně. :-/

plakát

Lawrence z Arábie (1962) 

Jako všechno pěkný a tak, ale prostě... Tohle byl film o chlapech pro chlapy, kašlu na genderovou korektnost. Čímž neříkám, že se to nemůže líbit žádným divačkám. Já mezi ně ale opravdu nepatřila. Celou dobu jsem se pídila po tom, proč mi ten film tak nesedne, a pak mi to došlo - hlavní hrdina! Nevím, jestli za to může herec, nevím, jestli byla tak debilně napsána postava, ale tvl... Takovej weirdo! A když se vám hned od začátku skoro čtyřhodinového filmu (KILL ME) zprotiví hlavní tahoun děje, tak je to docela problém.

plakát

Líbej mě až k smrti (1955) 

Shit. Tohle byl tak dobrej film. Ale co ten konec? 106 minut jsem sledovala solidní a propracovanou noir detektivku, abych se dočkala téhle závěrečné parodie? Eeh... Nemluvě o tom, že tvůrci nějak zapomněli osvětlit, kdo byl hlavním organizátorem vražd a proč tolik lidí muselo umírat.

plakát

Hluboký spánek (1946) 

Na tenhle film jsem se docela těšila. S úlevou zjišťuju, že nejsem jediná, kdo si po většinu děje ale nakonec říkal what the fuck is going on here!? Takže za to skutečně nemohla jen má blond barva vlasů. Nejenom že to bylo děsně překombinované, ono to bylo ještě nesmyslné. Ženy, které se schází se svými vyděrači. Nahé fotky, které se objevují na místech vražd, odkud je kradou týpci, kteří se na místě činu random objevují, aby byli následně zabiti dalšími random týpky, a ještě předtím jim byly ony fotky jinými random týpky odcizeny. (Uf... Btw teď jsem si vzpomněla: Kdo vlastně zabil toho šoféra, kterého jsme nikdy neviděli a jeho funkce v příběhu byla nulová?) Zločinci, kteří se dobrovolně schází se soukromými detektivy a vylévají si u nich srdíčko. Vrahové, kteří z místa činu utíkají jen pár metrů, a pak už si kráčí ulicí, jako by se nechumelilo, takže je detektiv v autě, který je předtím honil, samozřejmě s přehledem dopadne. (Lol?) A proč vlastně zabili toho Geigera? Proč tam s ním v moment vraždy byla zrovna ta slabomyslná koza, která uměla jen dokola opakovat "you're cute", ta, kterou údajně vydíral? A jak se tam mohl náhodně nachomýtnout i další vyděrač, který toho druhého zabil? A proč byla Vivian v pohodě s myšlenkou, že jí sestra údajně zavraždila manžela a ještě se stýkala, once again, s oním vyděračem? Proč s tímto vyděračem nejprve spolupracovala při chycení Marlowa a v další minutě vyměnila strany a pro změnu pomáhala Marlowovi na svobodu? A co všechna ta auta, do kterých Marlowe bez klíčů lezl, zásadně vždy patřila pachatelům a pokaždé obsahovala zbraň, kterou Marlowe sebral?? Vždyť mě ten film úplně normálně nasral! Jediným "překvapením" byla Lauren Bacall, kterou jsem do té doby znala jen z fotografií a zařadila jsem si ji do jistých škatulek. Pak ale promluvila... Cool.

plakát

Mr. Robot (2015) (seriál) 

Jako by to bylo včera. Léto 2015, já zevluju na brigádě a v časáku se dočítám o novém seriálu Mr. Robot. Téma hackerství mě zase tolik nenadchlo, ale hlavní hrdina, "podivín", trpící úzkostí, depresí a dalšími život zpestřujícími srandičkami? Count me in! (A taky mě samozřejmě celkem nadchla vizáž tehdy ještě neznámého Maleka, co si budeme… :D) Tak jsem se vydala na cestu, o níž jsem neměla ani tušení, kam všude mě zanese. Jaké hloubi lidské (mé) duše mi dá prozkoumat. Ale, sakra, i kdybych to předem věděla, copak bych to nepodstoupila znovu? S největší sebedestruktivní radostí! Všechno to systematické ničení. Mentální zneužívání. Závěrečné mindfucky. Jestli jsem po konci některé epizody neměla hubu dokořán, panicky jsem se nerozhlížela po okolí, jako bych tam snad měla najít nějaké rozřešení, a neječela what the fuck!?, tak to byla výjimka. Mr. Robot ale samozřejmě nebyl jen naprostý scenáristický masterpiece (i když se už nějakej ten pátek taky věnuju vymýšlení příběhů a jejich proměňování do textové podoby, NIKDY nebudu ani z pětiny tak dobrá jako televizní Michelangelo Esmail! Všechna čest!), taky to bylo obří, do těch nejmenších detailů vypiplané audiovizuální Dílo s tím největším déčkem. Pro mě osobně byl pak důležitý hlavně vzhledem ke vzkazu, který předával. Nemluvím o jistých pravdách o naší společnosti, o tomhle věku atd., mluvím o upřímné výpovědi o lidech z trochu jiné strany barikády, if you know what I mean. O těch, kteří denně svádí úplně jiné boje… Tohle všechno vykrystalizovalo právě v poslední sérii, kterou ani nedokážu slovy popsat, jak moc mě dostala a jak jsem se ještě víc než kdy jindy v některých situacích viděla..., což je jako vlastně dost smutný, ale whatever. (Překvapivě to tentokrát byla třeba dost Darlene, obzvláště v s04e04.) Před velkým finále, na konci jedenáctého dílu, jsem už byla tak vydrážděná, že i když de facto neskončil nijak tragicky, měla jsem další nervový kolaps čistě jen proto, páč "on to zase udělal, zase zmuchlal mou naivní důvěru a odhodil ji někam do temné propasti, zase mě tady nechal bezbrannou s milionem otázek a já už nemůžu dál". Musela jsem dál. Šla jsem dál. A nyní můžu říct, že jsem dokončila asi ten největší seriálový počin mého života. Děkuji.

plakát

Ohlédni se v hněvu (1958) 

Příběh o týpkovi, kterej byl furt nasranej, a divák vlastně ani pořádně netušil proč... Okej, já to asi trochu tušila. Protože ho ale hrál démonický Richard Burton, velmi dobře se na to dívalo.