RockChick

Opožděně komentuji, ale přece... Nádherně se podařilo Michalkovi dostat klasickou literární látku na plátno. Pouhé dvě malé výtky: Pořádně ve filmu není vyjádřen vztah mezi Oblomovem a Olgou. Nebýt obeznámena s předlohou, asi mi pohnutky hlavních hrdinů absolutně unikají. Pak také, konec je zde prezentován skoro jako happyend. K němu má ale ten skutečný přitom nejdále; v románu Oblomov v podstatě končí tím nejtragičtějším způsobem, jakým skončit mohl. Uznávám, že to ale mohl být i záměr tvůrců. Vždyť náš milý Ilja má právo na konečné štěstí! V budoucnu pravděpodobně ještě zhlédnu jednou.

To, že něčemu předcházela tragická událost, mě teda fakt nijak nezaslepuje a neznemožňuje mi vidět v tom něco jiného než další absolutní dno českého mainstreamu. K hudbě mám až moc velkou úctu, abych o tom jako stovky pokrytců na netu psala, jaká je to krása a bla bla bla. No ty vole!

Mistrovské dílo, které bych mohla sledovat nepřetržitě, a stále bych si všímala každého cuknutí koutku hlavních hrdinů, hltala každé slovo ceděné i s litry potu na proklatém i oslavovaném divokém Západě a dojímala se při každém tónu jedinečného Morriconea. Film filmů, který nebude nikdy překonán. Všechno, co jste kdy potřebovali vidět a pak mohli zemřít, natočil v roce 1968 Sergio Leone.

Musím se přidat ke kritice proklamovaného žánru: Tohle fakt sitcom není. A vlastně mi to nepřijde ani moc vtipný, když nad tím přemýšlím...

Škoda, že je hlavní hrdinka taková hysterická a vztahovačná kráva, která dokáže jenom pořád plkat o emancipaci, třebaže jí její práva očividně nikdo nebere. Ale chápu, že bez toho by nebyla půda k mnoha konfrontacím snímku.

Ráda bych hodnocení zvýšila. Pokud má být ale základní známkou správného dokumentu právě jeho nestrannost a objektivita, tak se v tomto případě nejedná o dobrý dokument. "Forks Over Knives" jistě vděčím za to, že jsem se konečně pořádně dozvěděla, co je to ona veganská strava. Kdybych si sebe trochu víc vážila, snad se do i ní pustím. Film divákovi zpřístupňuje ale právě pouze tuto stranu, vehementně propagující stravu bez živočišných složek. Rostliny jsou dobré, maso a vajíčka ne - AMEN. Přitom samotná problematika samozřejmě tak přímá není. Vynecháním živočišné složky potravy možná minimalizujeme riziko rakoviny, ale zase své tělo připravíme o jiné látky a zvýšíme riziko jiných nemocí. Vždycky je třeba najít rovnováhu mezi dvěma extrémy. Dokument si ale zřejmě předplatil nějaký svaz rostlinných farem či co, a tohle už vám neprozradí. Když už slovo předá i na druhou stranu barikády, tak to ještě sestříhá tak, že její obhájkyně vypadá v konečném výsledku až směšně. Tahle subjektivita mi byla opravdu silně proti srsti. Dále se mi nelíbila použitá forma. Jak se už někdo v komentářích zmiňoval, snímek v podstatě jenom stále opakuje už jednou vyřčené. Nepotřebuju stokrát slyšet, že onen národ přestal jíst maso a rázem se stal skoro nesmrtelným. Kdybych se chtěla kochat neustálým pohledem na grafy, taky si raději asi pustím opakování volebního speciálu. Laciná veganská agitka prostě!

Odpad? Hehe. Já se tenkrát vrátila ještě opilá z venku! Ale podruhé se mi do toho už nechce, tak si taky jednou zahraju na čsfd pózera, a nebudu to po pěti letech měnit. Mé opilé já se koneckonců nemuselo mýlit. Ve víně je pravda!

Tak tomuhle se, milé děti, říká málo srandy za spoustu peněz. Nechápu a je to škoda, protože "Work Bitch" u mě tuhle imaginární válku popových megastár zatím letos vede. (A to ani nejsem fanda Britney!)

Dokážu si představit, že člověk neseznámený s kafkovským univerzem si snímek asi pořádně neužije a chytne z něho leda tak pořádnou depresi. Pro zapálené kafkology je to ale lahůdka! Všechny ty odkazy na knižní předlohy, které na vás dýchají takřka z každé jednotlivé scény, ponurá a stejně tak vzrušující Praha na začátku minulého století, Kafkova persona ztvárněná Ironsem a detaily jeho skutečného života, všude ta hmatatelná úzkost a náznaky šílenství uprostřed bezcílně bloumající lidské masy... Zámek a jeho neprůchodná byrokracie! Na stranu druhou není třeba zapomínat, že se i tak stále jedná pouze o fikci, nikoliv o životopis, a proto není třeba filmu vyčítat jeho nevěrohodnost či rozpory se skutečnou Prahou té doby, žeáno?

Člověk by řekl, že po "We Can't Stop" větší fail už přijít nemohl... Mohl. Miley Cyrus na to rozhodně nechce jít oklikami a aby ji už konečně všichni vnímali jako Lady Gaga nebo Rihannu, co udělá? Jistě, nebude se troškařit a rovnou se vysvlékne. Ne, Miley, vůbec dokonale nejedeš podle klasického comedownu dětské hvězdy. Ne, Miley, vůbec nesplňuješ všechna typická klišé, které říkají cosi o tom, že tělo prodává nejlépe. Haha, vůbec ne, vždyť tvůj klip je jenom novým "Nothing Compares 2 U", sama si ho tak označ. Jenom tvoříš dějiny a tak no, tomu mi vůbec nerozumíme. A nezapomeň olíznout i kladivo, co když by nám to všechno ani po tom obnažení nedošlo!? (haha, jo, a díky, že mám díky tvému kinematografickému opusu teď jubilentní stý komentář!)