Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Akční
  • Drama
  • Horor
  • Animovaný

Oblíbené filmy (10)

Dvanáct rozhněvaných mužů

Dvanáct rozhněvaných mužů (1957)

Jeden z mých "toptenových" filmů... 12 židlí, 12 mužů, jeden stůl a nefungující větrák... toť vše co je potřeba k vytvoření strhujícího dramatu nadupaného napětím...

Madisonské mosty

Madisonské mosty (1995)

Asi nejkrásnější, nejdojemnější lovestory, která se kdy objevila. A navíc tak opravdová, že z toho mrazí.

Vykoupení z věznice Shawshank

Vykoupení z věznice Shawshank (1994)

Nádherné vyprávění o naději, životě, odhodlání. Dokonale propracovaná atmosféra, vyprávění i jednotlivé charaktery. Navzdory prostředí a brutalitě působivé, hluboce lidské, dojemné, povzbudivé... a nezapomenutelné.

Ima, ai ni jukimasu

Ima, ai ni jukimasu (2004)

Přenádherný příběh, tak plný opravdové lásky, smutku i prchavého štěstí, že se hrdlo svírá dojetím a slzy kanou. A přitom jsem, na rozdíl od amerických romancí neměl pocit, že se mnou tvůrci hrají hru na slzy prostřednictvím herců, kteří hrají něco o citech. Krásný film, který jsem si zamiloval stejně jako jeho hrdiny, možná jeden z nelepších, jaké jsem kdy viděl..

Šiawase no kaori

Šiawase no kaori (2008)

Poklidné, pomalu plynoucí a zdánlivě banální vyprávění na ohrané téma vztahu učedníka a mistra, které ze všeho nejvíc připomíná kuchyni pana Wanga. Pár jednoduchých ingrediencí zdánlivě jen tak hozených na pánev a za občasného promíchání osmahnutých, které však u diváka už při prvním soustu vyvolají blažené vydechnutí následované spokojeným úsměvem. V té jednoduchosti se totiž skrývá nádherný příběh o vaření a jídle, o životě, vzpomínkách, usmíření a štěstí, nalézaném na nečekaných místech. Příběh nabitý emocemi a moudrostí, plný nečekaně silných okamžiků, z nichž některé, přestože jsou tiché a vlastně se v nich nic dramatického neděje (Wangova návštěva u Takako), chytí za srdce tak, že člověku až vyhrknou slzy. Jak se přede mnou rozkrývala minulost obou hlavních postav, obě jsem si (i díky hereckým výkonům Miki Nakatani a Tatsuyi Fujiho) zamiloval, prožíval s nimi každou vtěřinu jejich příběhu až ke slavnostní večeři, o níž se dá říci jediné - už dlouho jsem neviděl scénu, která by byla tak nabitá emocemi, už dlouho mě žádná scéna tak nestrhla a nenadchla. A už dlouho mě tak nenadchl žádný film.

Návrat do budoucnosti

Návrat do budoucnosti (1985)

I po letech stále stejně dokonalá zábava, u níž mám tendenci vše prohlašovat za geniální. Ať už je to zápletka, scénář, herecké obsazení nebo hudba. Člověku nesmí uniknout jediné slovo, protože každé je vtipnou narážkou a nebo je na něj později vázán nějaký vtípek, každý moment roku 1985 má vtipnou pointu v roce 1955 a naopak, a provázanost obou časových rovin je tak hustá, že by jí nepropadl jediný záběr. Příběh je promyšlený, humor inteligentní a vtípky s hláškami mají neuvěřitelnou kadenci, aniž by měl člověk pocit, že jde o samoúčelný hláškovací tlak. Zábava přitom neustupuje narůstajícímu tempu, dokonce ani ve zběsilém bouřkovém finále. Dvojice Fox – Lloyd se dokonale doplňuje a Lea Thompson balící vlastního syna nemá chybu, stejně jako Brownův DeLorean, do kterého se tehdy musel zamilovat každý kluk. Film, který nezestárl ani o den a je stále stejně svěží, originální a zábavný, jako byl před pětadvaceti lety.

Krok

Krok (2020)

Naprostá dokonalost. Jemné, čisté, křehké, laskavé, dojemné, moudré. Malý dokonale vybroušený filmový klenot a pohlazení po duši, jakých člověk nezažije mnoho.

Boku to tsuma no 1778 no monogatari

Boku to tsuma no 1778 no monogatari (2011)

Další nádherný japonský klenot, který mě dostal do kolen. Pozvolna plynoucí subtilní drama, které nenápadně mísí typická, pro někoho možná laciná, žánrová schémata s tak dokonale civilním pojetím, že občas vypadá jako okno jímž divák nahlíží do života skutečných lidí. Nádherné v každém záběru, úchvatné svou zdánlivou jednoduchostí, dojemné ve svém námětu i v každém jednotlivém okamžiku či gestu, podkreslené nádhernou hudbou a zesílené kontrastem s naivním vizuálním pojetím střípků Sakutarových povídek. Ty samy o sobě jsou přes svou často dětinskou atmosféru citově nečekaně silné, protože ač se je Sakutaro snaží psát veselé a Secuko se nad nimi často směje, vkrádá se do nich postupně onen smutný podtón, zrcadlící hrdinův žal, později zoufalství a nakonec odrážející skutečné autorovy prožitky. Přes pomalé tempo jsem ani na okamžik neměl pocit zbytečné zdlouhavosti, zejména, když mě každou chvíli zasáhla tak emotivně silná scéna jako poslední polibek za svitu měsíce, čtení příběhu č 1775, nebo scéna kdy Sakutaro píše svůj poslední příběh. Křehké, dojemné, až se svírá srdce, do očí se derou slzy a člověk si uvědomuje, že takhle nějak přes všechny posměšky cyniků, vypadá skutečná láska, obětavost a úcta k partnerovi i k životu samotnému.

Grace už není

Grace už není (2007)

Smutný, dojemný příběh o tom, že některé věci nejsou tak samozřejmé jak se zdají, a jiné zase tak důležité jak se zdají. O tom jak těžké je přijmout ztrátu milované ženy a jak těžké je najít sílu říci vlastním dětem, že už nikdy neuvidí mámu. Civilně pojatý a přece neuvěřitelně působivý příběh s řadou velmi silných, přesto na první pohled nenápadných okamžiků, melancholickou hudbou Clinta Eastwooda, která v některých scénách způsobuje téměř závrať, a především skvělým hereckým výkonem Johna Cusacka. Věřím, že nejen otcové se stejně starými dětmi dokáží v jeho tváři a gestech nejen číst každý pocit, každou myšlenku, ale doslova je spolu s jeho postavou prožívat, a chápat jeho snahu dopřát dětem přes vlastní bolest ještě jeden, poslední bezstarostně šťastný okamžik.