nash.

I na televizní vánočku to bylo slabé. Vlastně o ničem, protože i zápletka s divadelním představení byla zcela podružná a zbytná. A romantický vztah? Ten spočíval v tom, že ti dva místo, aby se normálně bavili a jejich vztah procházel nějakým vývojem, něco se v něm dělo. jen tak postávali, popřípadě posedávali a na střídačku si deklamovali papírem šustící proslovy vypsané z nějaké laciné motivační příručky.

Tak toto bylo hodně hodně špatné. Kdybych někomu popisoval některé scény, mohl by nabýt mylného dojmu, že jde o parádní dobrodružně akční jízdu plnou skvělých nápadů. Jenže ve skutečnosti není ani jedno z toho. Je to nuda k uzoufání, ve které nefunguje absolutně nic. Ani postavy, ani akce, ani interakce, ani příběh, ani dialogy. Hlavní lotryně je natolik komická, že shazuje veškerou snahu brát ji alespoň trochu vážně a dvojice hlavních hrdinů je nezajímavá, nudná a zcela bez jiskry, stejně jako jejich pátrání. Zlatý Lovec pokladů Nick Cage. Dokonce i ten Indiana Knihovník Flynn Carsen byl mnohem lepší.

„Není nesmrtelný, jen prostě odmítá zemřít.“ První půlhodinu to vypadalo na plný počet hvězd, jenže pak to začalo trochu drhnout, některé scény byly trochu delší než by jim slušelo, začal tomu tak trochu padat řetěz. Nicméně i tak zábavně ujetá divočina s řadou skvělých momentů. Prequel, kde by Aatami podobným způsobem vykostil těch 300 Rusů, bych si určitě nenechal ujít.

Akční Rasputin super, způsob ohýbání dějin pobaví, některé zvraty překvapí, ale zbytečných řečí je příliš a na pořádnou akci se čeká déle než na Godota.

Klasická televizní vánoční oddychovka, která nabízí dva vánoční romantické filmy v jednom a k tomu zábavnou hříčkou, která je současně obhajobou sladké naivity vánočních filmů i parodií, která si hned v několika rovinách utahuje z tradičních atributů i zažitých klišé vánočních romantických filmů. Takže ano, je to levné, televizně papundeklové, herecky ochotnické, ale současně pro diváka příznivě nakloněného a v žánru poučeného i nečekaně zábavné a osvěžující. V kategorii vánočních televizních filmů se nebojím jít až na 4*.

Opět půjdu proti proudu. Nechápu ten hejt, i když tuším, ze které snobské zóny se vyvalil. Jistě, není to žádná kulervoucí žánrotvorná revoluce, ze které by mi spadla čelist a osvícen volal bych hosana, ale jako zábavná akční jízda mi poskytla vše, co jako fanoušek žánru k životu potřebuji, zejména od té doby, co se z Bonda stala otravná hyperkorektní fňukna s bolavými klouby. totiž dvě hodiny svižně ubíhající zábavy plné akce, nečekaných zvratů, světa v ohrožení, atraktivních kulis  a k tomu nezdolnou sympaťačku, která dokáže dát padouchům bez dlouhého okecávání na budku a nemusím se bát, že budu nucen na konci sledovat jak hledá sama sebe nebo ji tvůrci nechávají dramaticky zemřít, aby se zavděčili té bandě pozérů, která si tu hraje na klub náročného diváka.

Nehledal jsem osudovost, složité charaktery ani komplikované psychodrama s nějakým hlubokým přesahem. Chtěl jsem po náročném dni nějakou nenáročnou, svižnou a pokud možno pořádně přepálenou akční zábavu, u které bych mohl nechat mozek odpočívat. A přesně to jsem dostal. Béčko natočené jako áčkově opulentní podívaná, která připomíná mix bondovek a Komanda (vsadím se, že Chris Evans má Bennetta dobře nastudovaného, a to včetně knírku). Odsýpá to, bavil jsem se a ani chvíli nenudil (no možná při závěrečném pošťuchování u kašny, které už mi přišlo zbytečné). A k tomu jako bonus Praha. Za mě paráda.

Po skvělém Orient Expressu spíše zklamání. Marně jsem totiž doufal v podobně vymazlenou lahůdku. Přitom to tak mohlo být, kdyby si Brannagh odpustil zbytečný, s příběhem nijak nesouvisející úvod, a při natáčení hleděl spíš do scénáře, než do seznamu, ze kterého si postupně odškrtává černochy, lesby, mezirasové vztahy a další povinné položky progresivního woke díla, ze kterého by se nejspíš i distingovaná Agatha pozvracela. Na kvalitě příběhu nepřidá ani jeho zjednodušení na úroveň pochopitelnou i pro intelektuálně méně zdatné jedince. Takže tu sice máme parádně navozenou atmosféru, ale místo pátrání a poirotovské dedukce jen předlouhý představovací rozjezd s náznaky, a po zločinu, na který se čeká snad hodinu, rychlé polopatické shrnutí motivů všech podezřelých a vzápětí odhalení pachatele, snad v obavě, aby divák nemusel čekat moc dlouho a nezačal v mobilu lovit třeskutě vtipná videa z tiktoku.

Bylo to jako takový trochu plytký Woke Pleasantville, ze kterého mám rozporuplné pocity. U první půlky převládalo nadšení. Smršť skvělých vtípků a vymazlených bárbínovských detailů i nápad propojení pocitů a výprava „musíš najít tu, která si s tebou hraje“, i náslecná konfrontace reálného a bárbínovského světa, to všechno super s atakem na plný počet hvězdiček. Jenže pak byl zřejmě scénáristka zlikvidován nějakou feministickou bojůvkou, která zbytek scénáře nahradila agitkou o zlých Kenech a osvobozeneckém boji zotročených Bárbín. Tam, kde před lety Pleasentville přinesl parádní emocemi nabitý příběh o svobodě, o touhách a předsudcích, o probuzení a krásách života v alegorii černobílého/barevného světa, tam Barbie trapně selhává, a místo emocí, katarze nebo pozitivního vyznění nabízí jen tunu místy dětinské, místy buranské a nenávistné propagandy.

Když Santa McClane při nadělování dárků uvízne v domě, kde banda lupičů drží jako rukojmí bandu zpovykaných pracháčů a jednu holčičku, která sice na jeho seznamu figuruje v kolonce hodných, ale nemá problém vyrobit pasti mnohem brutálnější než Kevin, je naděje, že nastanou Vánoce krvavé a veselé. A taky že ano. Tenhle mix Smrtonosné pasti, Sám doma a klasického vánočního santaclausovského příběhu, nabízí nejen špetku vánoční nálady, ale především zábavně brutální vybíjenou, ve které se smrtící zbraní může stát nejen vánoční hvězda, ale třeba i cukrová tyčinka. Což je v záplavě těch vánočních cukrkandlů příjemně osvěžující. A David Harbour jako naštvaný Santa nemá chybu.