forsberg

forsberg


sběratel ovcí

95 bodů

Můj deníček

<< předchozí 1 2 3 4 8 11 14
  • 8.5.2014 v 00:50

    Pan Dokonalý

    Jednou jsem ho potkala. Jdu si takhle naší ulicí a najednou šel proti mně. Vysoký, štíhlý, hezky oblečený...dokonalý. Minuli jsme se a já se (na mou duši, normálně tohle nedělám) ohlédla a vidím, že se ohlédl taky, usmál se a zamával mi. Letím domů a volám kamarádce - Holka to mi neuvěříš, právě jsem viděla nejkrásnějšího chlapa na světě. Tý jo, taky jsem ho jednou potkala - hlásila uchváceně - Usmál se na mě a zamával mi. Obvolala jsem ještě pár kamarádek. To samé v bleděmodrém. U nás byl jednou v antikvariátu. Potkala jsem ho v tramvaji. Šel proti mně v parku. Usmál se na mě a zamával mi. Takže je to jasné. Po světě chodí nejkrásnější chlap. Možná už takhle chodí tisíce let. A každé z nás se ukáže jen jednou jedinkrát. Snad proto abychom věděly, až zase budeme žehrat na ty, se kterými sdílíme své životy, že dokonalost existuje. A že nám zamávala a usmála se na nás. A že už jí nikdy nepotkáme.

  • 7.5.2014 v 00:57

    Akášové na nebesích

    Jakási nástupnická organizace stanice Ezo.tv nasadila do vysílání novou věštkyni. Myslela jsem, že mě po věštění z vody, máchání kouzelnou šiškou a sesílání rohu hojnosti už nemůže překvapit vůbec nic. Ale dáma se překonala. Pravila zaníceně, že je ve spojení s akášskou organizací usídlenou kdesi na nebesích a spravující obrovitánskou knihovnu, plnou našich skutků a minulých životů. Zavoláme-li prý do studia a nahlásíme své datum narození, napojí nás věštkyně na Akášana, který zalistuje v knize a sdělí nám všechna životní tajemství. Naskočila mi představa zeleného pidimužíka s tykadélky, listujícího tlustou knihu rychlostí Commandera Data a přimělo mne to k úvaze, jak tomuhle může někdo věřit. A pak mě napadla zdejší uživatelka Croft, posedlá žido-zednářským spiknutím. Měla by zavolat do Ezo.tv. Jistě by jí za drobný obolus Akášan sdělil, jak to s námi ti Rothschildové vlastně myslí.

  • 6.5.2014 v 00:14

    Slogany

    Agentura Marketing&Media dala na Facebook anketu o nejhorší reklamní slogan. S přehledem zvítězil mimozemšťan Alza, freneticky vykřikující Sto tabletů týdně, sto tabletů týdně, těsně následován žokejem Váňou - Já se vyznám v koni, Hoštice zas v hnoji. No nevím. Je spousta horších sloganů. Třeba Mersííííí za to že jsííííí, prozpěvovaný příšerně šťastnými lidmi s telecími výrazy. Hláška Bavím se i když mám své dny, pronášená děvčaty v upnutých bílých kalhotách. A nebo Radost se skrývá v Toffifee - šmarjá chutná to jako polystyren v karamelu, ale k radosti jsem se nikdy neprokousala. Ještě si nejsem jistá kam zařadit slogan, který jsem zahlédla onehdy cestou do práce. Z billboardu na mě shlížel manekýn v pěkném oblečku s rozepnutou košilí a nad byl ním velikánský nápis - Udělám tě šťastnou na nákupech v Letňanech. Marně si lámu hlavu...zaplatí za mě u pokladny? Vybere mi v regálu prvotřídní ředkvičky? Podrží mi nákupní košík? Nabídne mi rychlovku na záchodech v Globusu?

  • 5.5.2014 v 00:38

    Služby navíc

    Zase nám pošťačka v práci nabízela, zda si nechceme něco koupit. Cigarety už neprodává, ale potřebuje prý splnit měsíční limit a jestli bychom si nepořídili pár obálek, dobíjecích karet a nálepek s Krtečkem. S doplňkovými službami se evidentně roztrhl pytel. Na poště mi, zřejmě odměnou za to, že jsem jim vysypala půl výplaty za složenky, nabídli pojistky na auto, bydlení a život a jako bonus nejúžasnější účet na světě. Ve spořitelně se ke mě lísal mladík honosící se titulem Osobní bankéř, velice zklamán, když jsem trvala na tom, že nechci nic než novou kartu do bankomatu. Jestli tohle bude mít vzestupnou tendenci, úplně se bojím pozvat si třeba kominíka - Slečno, ten komín máte ouplně prošťouchnutej, ale máme teďkonc fungl nový služby, nepotřebujete třeba vyčistit uši?

  • 27.6.2013 v 00:38

    Před soubojem

    Překvapila mne tuhle fotografie zarostlého Jaromíra Jágra. Neznalá sportovních obyčejů, či rozdílu mezi pohárem Stanleyovým a pohárem zmrzlinovým, domnívala jsem se zprvu, že se zhlédl v postavě chůvy-motorkáře z Erin Brockovich. Načež mi vysvětlil synek, že se muži nechávají takhle obrůstat běžně v časech vypjatých, a že jsem snad mohla postřehnout jeho zarostlou tvář ve zkouškovém období. Postřehla, ale přikládala jsem ten zanedbaný vzhled stresu z učení. Líbí se mi tenhle rituál a říkám si, mají to ti chlapi jednoduché - Blíží se souboj kucíí...necháme si narůst vousy. Opačné pohlaví má v tomhle případě smůlu,leda že by - Blíží se bitka holky...vyrazíme na záchod ve třech.

  • 25.6.2013 v 22:53

    Debata

    Při nahazování biografií si pouštím hudbu do sluchátek a ztlumenou televizi sleduji jen po očku. Takhle potichu to v Událostech komentářích vypadá, že zúčastnění rozehrávají etudu na téma Star Wars. Pánové Kalousek a Pospíšil mají ve tváři výraz "použij sílu", ruce nechávají v klíně, to budou zřejmě Qui-Gon Jinn a Obi-Wan Kenobi. Pan Filip máchá tužkou tak vehementně, že málem vypíchl oko panu Haškovi - asi dostal roli Jar Jar Binkse. Pan Hašek - bojovně vysunutá brada kupředu, výraz sveřepý - jasný Anakin v přerodu v Darth Vadera. A pan Veselovský? Uklidňující situaci rozvážnými gesty - učiněný mistr Yoda. Celé se to moc hodí k dnešním politickým událostem. Bůůůůde bóóólet.

  • 16.6.2013 v 01:11

    Domácí události

    Televize a všelijaké servery jsou plné zpráv o jedné Nečasově babě, která nechala sledovat druhou Nečasovu babu. Ale jsou ještě horší věci na světě. Třeba když si náš soused z protějšího pozemku pustí o půlnoci k juchání u táboráku Ivetu Bartošovou tak nahlas, až se psi v celé vesnici rozštěkají hrůzou.

  • 6.6.2013 v 00:54

    Městské legendy

    Na Módním pekle se rozvinula veliká debata na téma Urban Legends. Mám moc ráda tyhle historky a diskuse přinesla některé notoricky známé - Naťukáme-li u bankomatu PIN obráceně, přijede policejní komando. Nikdy nesmíme vyvolávat ducha Boženy Němcové, protože by nás mohl uškrtit. Poslední číslo v občanském průkazu ukazuje, kolik máme dvojníků. Ale našla jsem i pověsti pro mne neznámé. Prodavačky v supermarketech prý fasují venušiny kuličky, aby se na zákazníky pořád usmívaly (proč mám smůlu na ty, které nenafasovaly?). A nejvíc mne uchvátil přísný zákaz česání se před zrcadlem o půlnoci - uvidíme prý za sebou ducha. Dnešní půlnoc už jsem prošvihla, ale zítra určitě vyzkouším.

  • 5.6.2013 v 00:14

    Módní okénko

    Tady u nás v centru jsme s módou vždycky trochu napřed. Letos třeba frčí úzké kalhoty. Ne ledajaké. Tak úzké, že je zapotřebí je nejprve namočit, následně se do nich nasoukat, nechat doschnout a při chůzi pak neustále popotahovat nahoru, aby se neporoučely k zemi. Pánové je nosí proklatě nízko u pasu, aby vynikly parádní trencle. Dámy na to jdou jinak. Pořizují si kalhoty rovněž úzké, ale zásadně o dvě čísla menší, takže vypadají jako náš šestikilový kocour, když se nasouká do krabice od sušenek. Jen do městečka, kam dojíždím do práce, tahle vymoženost ještě nedorazila. Muži se drží zásady pěti pé (prestižky, pivní mozol a pásek pod pupkem) a ženy vyznávají svatou trojici tří nejošklivějších českých slov - blůzu, legíny a fiží.

  • 2.6.2013 v 03:50

    O čuníkovi a vodě

    Prší už třetí den a v práci se mě ptali, zda jsem zase nekoupila půlku prasete. Tenkrát bylo léto roku 2002, kolega dostal nabídku čerstvé zabijačky a pěkně jsme se podělili. Naporcovat čuníka a nacpat ho do mrazáku byla docela fuška, i sedli jsme večer k telce zrovna ve chvíli kdy nás primátor Němec nabádal ke klidu. Ráno přišla povodeň. Odvezla jsem syny do bezpečí a zůstala doma, rozhodnuta hájit byt a prase do poslední chvíle. Hrdinství mne opouštělo postupně, jak odpojovali elektřinu, plyn a telefon a k večeru jsem byla nucena prchnout ve velkém chvatu do bezpečí. Těch pár týdnů, než nás pustili domů, žilo vepřové svým vlastním životem. Zkapalnělo, páchlo jako výlevka v kafilerii, a když jsem otevřela mrazák, vyšlo mi úlisně naproti. Poučena nezdarem už nikdy nekoupím pašíka. A taky si příště lépe nachystám evakuační zavazadlo. Opravdu si neumím vysvětlit, proč mi tehdy přišly tak důležité letní šaty, baterka a osm zapalovačů.

<< předchozí 1 2 3 4 8 11 14