forsberg

Pohádka nejpohádkovatější, ve které je král moudrý (i když ne tak docela), královští synové stateční (i když ne tak docela), dcera královská nevinná (i když ne tak docela), hlavní hrdina bez bázně a hany (i když ne tak docela) a moudrý dědeček létá v lodi, sbírá blesky a občas nosí růžové - inu přiznejme si to - šaty.

Úspěch filmového díla a jeho tvůrce obvykle poměřujeme umístěním v různých žebříčcích, počty Oscarů či výdělky v kinech, ale co je to sláva nehynoucí jsem pochopila teprve jednoho rána v tramvaji cestou do práce. Ve voze se mnou jela třída školních dětí s paní učitelkou a jedno z děcek dýchlo na sklo a prstem napsalo "režie Kotěnočkin".

Osmnáct let se na světě nenarodilo dítě. Lidstvo pomalu vymírá. V Británii ožila Orwelova vize roku 1984. A nějakým podivným řízením osudu, je život naděje lidstva svěřen do rukou chlápka, který nemá žádné velké ambice, zato má smůlu na boty. Neuvěřitelná jízda, právem nominovaná na Oscara za kameru, vám vyrazí dech a sotva ho popadnete, donutí vás sykat a trousit výkřiky typu: Sakra zdrhej a Jéééžiši, to není možnýýý. Fantastický výkon Clivea Owena nemá cenu komentovat, to už tu udělal kdekdo, tak snad jen ještě připomenu nádhernou hudbu...ó dokonalosti, tvé jméno je King Crimson...

Na Rambovu poslední misi nechoďte pokud: sympatizujete s barmským vojenským režimem - máte slabý žaludek - právě jste večeřeli - čekáte nějaké to psychologické vykreslení postav - jste přesvědčeni, že po zásahu kulometem se oběť decentně skácí k zemi. Na Rambovu poslední misi běžte pokud: chcete vidět hrdinu, který ví KÝM je a ČÍM je a je s tím naprosto vyrovnaný - zajímá vás co a jak daleko může oběti upadnou po zásahu kulometem - máte neodolatelnou chuť sedět 92 minut s bradou spadlou až na podlahu - nesympatizujete s barmským vojenským režimem. Vždy přeji hrdinům, aby se po všech dobrodružstvích co zažijí vrátili v pořádku domů. Ale nikomu jsem to nikdy nepřála víc, než Johnu Rambovi.

Bylo mi dvanáct, když jsem poprvé četla Kmotra a popravdě mi nejvíc utkvělo v paměti nadstandartní vybavení Sonyho Corleona, detailní popis operace vagíny Lucy Manciniové a děsivá historka Luky Brasiho. Což ve filmu nenajdete, ale přesto je Coppolovo dílo stejné, jako broušený diamant...dokonalý tvar, bez jediného kazu.

Naprosto skvostné malé pohádečky o ovcích, hlídacím psovi a farmáři. Doporučuji pouštět si je při probuzení, místo zpráv a večer na spaní a ujišťuji vás, že svět vám pak přijde o mnoho veselejší. Když už nic tak alespoň ten díl, kde farmář vezme maličké ovečce pískací hračku...a vůbec...domluvil jsem. Béé.

Zabití Jesseho Jamese je balzám pro oči, uši i pro duši. Fantastický Brad Pitt, poetické záběry krajiny, Affleckův skřípavý hlas, překrásná hudba Nicka Cavea (jeho fanoušky čeká ke konci milé překvapení), scéna s přepadením vlaku u které zapomenete dýchat - to vše tvoří tak lahodnou kompozici, že vám těch 160 minut uteče jako voda.

Pokaždé, když se dívám na Titanic, říkám si: neudělám to, tentokrát to neudělám. A potom Jack řekne: "Teď Rose" a udělám to zase. Nadechnu se. Loď šla ke dnu už velice dávno, ale Cameronův film zůstane ve svém žánru navždy na vrcholu...nepotopitelný.

Václave, proč nejsi moje manželka...Co dodat, každá věta v tomhle filmu je sama o sobě perla. Asi je nás víc, kdo bychom Na samotě u lesa dokázali odříkat zpaměti. Nezapomenutelné.

výtahy, slepice, woo-doo, dost dobrá erotická scéna a fantastická pointa.