forsberg

Čtyřhodinové čekání zda Leo dostane Oscara skončilo happyendem, dámy měly překrásné šaty, Sam Smith zhubnul a porazil Lady Gaga, které bych to přála víc a vůbec by to celé bylo pěkné a důstojné a blýskavé, kdyby se Chris Rock nerozhodl, že bude imrvére plkat o nebohých černých hercích, kterým ošklivý Hollywood odmítá dávat oscarové role a beze zbytku tak naplnil staré známé pořekadlo, že totiž čím víc s s hovnem sereš, tím víc smrdí.

Pohodlně usazena v plážovém lehátku na půlnoční premiéře, přála jsem si být osmiletým prckem, který, zdrcen děsivou scénou s porodem posléze pookřeje ve chvíli, kdy Superman dostane ten pěkný obleček a poslední půlhodinu filmu už jen nadšeně tleská ručičkama nad hrdiny, kteří po sobě házejí vlaky a bourají mrakodrapy. A pak bych šla domů a zeptala se maminky, proč taky nemám dva tatínky a úplně by stačilo, kdyby Robin Hood byl jen jeden z nich.

Po dlouhých devětatřiceti letech sesazen Zardoz z prvního místa na žebříčku wtf filmů. Teď se to možná nezdá, ale jednou budou Pole v Anglii kultovním filmem pojídačů lysohlávek, kteří na jeho počest uspořádají každý rok průvod s alegorickými vozy, na kterých budou znázorněny ty pěkné statue scény.

Vtipné dílko. Obzvlášť tu část scénáře, kterou napsala Rosamunde Pilcherová na motivy Zkrocené hory, ocenili diváci v kině hurónským smíchem. A tak, stejně jako mnoha filmech, kde se hrdinové zmůžou na jediný výraz (telecí), musí to celé zachraňovat charismatický záporák a speciální efekty (podle známé rovnice jeden telecí výraz = jeden efektní výbuch).

Chtěla jsem původně hodnotit třemi hvězdičkami, protože Brad Pitt zachraňuje svět jen tak zlehka, aby zůstal pořád pěkně učesaný a na můj vkus se tváří až moc betasamecky, ale maximálně vydaření zombíci zvedli hodnocení ještě o jednu.

Hobit je knížka pro děti (a taky jediná knížka, kterou jsem v životě ukradla, respektive hanebně vyměnila - omlouvám se knihovně v Luhačovicích, ale v osmdesátých letech fakt nebyla k sehnání a to Třikrát Perry Mason byla slušná náhrada, ne?). I čekala jsem pohádku a dostala pohádku, takže spokojenost naprostá. Jen doufám, že si Cate Blanchett nevyvrátila kyčle při režisérově úporné snaze dostat jí do polohy co nejvíc důstojné a mocné. A taky doufám, že ta věc na Radegastově tváři nebyla to, na co vypadala.

Velmi poetické vzpomínání starousedlíků na čtvrť, která byla nenávratně ztracená už v dobách, kdy byli ještě malí caparti. Ale i když ze starého Josefova zbylo jen torzo, procházíme-li nad ránem, ještě v tichu, jeho křivolakými uličkami, jako bychom za sebou slyšeli kroky jeho dávných obyvatel.

Dětinské až běda. Na vlnách podivna by mohla bez uzardění vyprávět Babička Barunce před spaním, protože i Viktorka u splavu budí větší hrůzu než kapitán Černovous, ale přiznávám bez mučení - pobavilo. Á propós, pane Zimmer, nepřehnali jsme to maličko s tím burácením?

Roztomilá telenovela o rodince přenesené do pravěku, kde s napětím sledujeme, zda se tatík a synek stihnou usmířit a zda si dcerka najde přítele a to vše dřív než jim Tyranousaurus ukousne půl prdele.

Milá vzpomínka na doby, kdy návštěva kina byla společenská událost, pánové chodili doma ve slušivém župánku a komorníci byli věrní až za hrob, aneb natočíme-li Pytlákovu schovanku po hollywoodsku, dostaneme Oscara. Ovšem Dujardinovo po clarkogableovsku zdvižené obočí je naprosto neodolatelné.