forsberg

Laskavost a Všeobjímající tolerance doktorky Quinnové, Sullyho, jejich harantíků, Indiánů a dalších spřátelených frakcí začne být po pár dílech lepkavá a otravná jako slimák rozpuštěný v pivu a pevně doufám, že budou žít v tom svém sladkém městečku navěky, protože kdyby umřeli a dostali se do nebe, musel by pánbíček zalézt do pekla a dát si s Luciferem mariáš, aby to vůbec rozdýchal.

Pohádka nejpohádkovatější, ve které je král moudrý (i když ne tak docela), královští synové stateční (i když ne tak docela), dcera královská nevinná (i když ne tak docela), hlavní hrdina bez bázně a hany (i když ne tak docela) a moudrý dědeček létá v lodi, sbírá blesky a občas nosí růžové - inu přiznejme si to - šaty.

Zábavný příběh o rodince, která poslechne radu hodného dědečka u benzínové pumpy a vypraví se do pouště, kde někteří rodinní příslušníci záhy zjistí, že dědeček zase tak hodný nebyl, někteří to ani zjistit nestihnou a zbytek pochopí, jak se stát republikánem snadno a rychle.

Volal mi kamarád, zda nechci jít do kina a já řekla ano, ale že musí být film dostatečně akční, abych po dvanácti hodinách v práci neusnula. I vypravili jsme se na Zdrojový kód a jak se ukázalo nebyl ani scifi ani akční ani thriller, zato se z něj vyklubalo milé dílko, které ze všeho nejspíš připomíná příběh o Milarepovi. Stejně jako je Milarepa donucen Marpou stavět věž pořád dokola a opět jí strhávat aby dosáhl osvícení, je i kapitán Colter Stevens vracen stále zpět, dokud nenalezne svou nirvánu. Nezazlívám tvůrcům Zdrojového kódu to žánrové zařazení. Beztak kategorie "budhistický film" zřejmě neexistuje, a i kdyby existovala, mnoho diváků by do kin nepřitáhla.

Clive Owen v opusu pro mrkvičku, Monicu Bellucci, mimino a mraky záporáků. Stejně jako podobná Tank Girl, zůstane asi Sejmi je všechny nepochopeno a nedoceněno, přesto tohle svižné dílko velice doporučuji, už jen pro scénku, kdy Owen tančí mezi kulkami za zvuku skvostné Lemmyho pecky Aces of Spades.

Bizarní klání, kde soutěžící v upnutých barevných oblečcích hopsají po obřích dekoracích, aby opakovaně dokázali, že občané Malty jsou největší loseři zeměkoule.

Jednoho vlahého letního večera, v malé srbské vesničce Rajac, jsem dostala k večeři pečené selátko. Zážitek to byl otřesný, protože Srbové připravují selátka maličká, sotva tříkilová. Vypadalo to jako upečené děcko a chutnalo hádám zrovna tak - podivně mastné, chřupavé a nasládlé. Tahle příhoda se mi vybavila, když jsem se, nic zlého netušíc, posadila k Ravenous s mísou vepřových výpečků na klíně...což se vzápětí neukázalo jako dobrý nápad. Jo....a fantastický soundtrack.

Úspěch filmového díla a jeho tvůrce obvykle poměřujeme umístěním v různých žebříčcích, počty Oscarů či výdělky v kinech, ale co je to sláva nehynoucí jsem pochopila teprve jednoho rána v tramvaji cestou do práce. Ve voze se mnou jela třída školních dětí s paní učitelkou a jedno z děcek dýchlo na sklo a prstem napsalo "režie Kotěnočkin".

Chuť, "vůně" a konzistence některých potravin dostupných za mrzký peníz v hypermarketech mne utvrzuje v přesvědčení, že know-how Tricatelovy továrny převzaly nadnárodní koncerny ve velkém.

V příběhu vědce, který se stane obětí vlastního experimentu, je Jeff Goldblum natolik přesvědčivý, že od té doby pokaždé, když ho vidím v jiném filmu, děsím se, že přijde okamžik, kdy vyrobí "blitinku".