KCM

V openingové sekvenci je v této epizodě místo záběru na Shoko s cigaretou vidět Yuta vytahujíc katanu (scéna mezi úsekem, kde je Nobara a Gojo).

Předtím, než se Yuji skoro na konci openingu 2 (Specialz) ohlédne a odejde, nikdo na Shibuye oproti předchozí verzi není.

Konec druhého openingu druhé série (Specialz) se od epizody Right and Wrong, Part 3 (2023) liší – z ptačí perspektivy je vidět, jak se nad Tokiem rozprostírá temnota, místo původního pohledu, kde je Tokio plného světel.

V této epizodě se objeví první openingová znělka původního anime seriálu One Piece z roku 1999 s názvem „We Are“ v upravené orchestrální verzi.

Během scény, kdy spolu mluví malý Luffy (Colton Osorio) a Shanks (Peter Gadiot), hraje v pozadí píseň „Bink’s Sake“.

Název seriálu One Piece má v každé epizodě trochu jinou podobu, která odráží osobnost nějaké konkrétní postavy. V první epizodě Romance Dawn (2023) je to Luffy, ve druhé Muž se slamákem (2023) Buggy, ve třetí Mrtví nemluví (2023) Usopp, ve čtvrté Piráti se blíží (2023) Zoro, v páté Přijďte se najíst do Baratie! (2023) Zeff, v šesté Kuchař a poskok (2023) Sanji, v sedmé Holka s tetováním (2023) Nami a v osmé Nejhorší v celém východním moři (2023) Arlong.

Jedna z hlavních postav, kočka Daijin, symbolizuje rovnováhu yin a yang.

Zemětřesení hraje ve filmu obrovskou roli. Film například poukazuje také na nejsilnější zemětřesení v japonské historii, které v březnu roku 2011 silou 8,9 Richterovy stupnice postihlo severovýchod Japonska a s následnou tsunami po sobě zanechalo obrovské ztáty na životech a katastrofállní následky (mj. jaderná elektrárna Fukušima).

Film nese také českou stopu, hudební doprovod se nahrával nejen v Londýně, ale také v pražském Rudolfinu.

Opening první série je plný odkazů na slavné filmy/seriály, namátkou např. Gauneři (1992), Texaský masakr motorovou pilou (1974), Pulp Fiction: Historky z podsvětí (1994), Tahle země není pro starý (2007), Tenkrát v Hollywoodu (2019), Constantine (2005), Big Lebowski (1998), Šinseiki Evangelion (od r. 1995) a Klub rváčů (1999).

Každá epizoda první série má svůj vlastní ending (a to nejen animaci, ale i píseň).

V anime je často citován William Shakespeare, zejména jeho hry „Hamlet“ a „Bouře“ (v originále „The Tempest“). Hlavním motivem obou příběhů je pomsta, konec her je ale diametrálně odlišný.

Během toho, co zpívá Dolores písničku „We don't talk about Bruno“, si můžeme všimnout, jak v pozadí Bruno prochází na balkoně.

Scéna v parku z openingu Kaikai Kitan byla inspirována obrazem Clauda Moneta „Le Déjeuner sur l'herbe“ (1866).

První opening (Kaikai Kitan) se během dílů mění. Například přibývají postavy v parku na pikniku nebo uvidíme oči Gojo-senseie, v poslední změně můžeme na konci písničky vidět, že Itadori Yuji pláče.

Gojo Satoru odkazuje na anime Great Teacher Onizuka (od r. 1999).

V potitulkové scéně se dozvíme, že Nishimiya Momo je fangirl Sebastiana Stana (Winter Soldiera z MCU).

V epizodě je odkaz na film Trosečník (2000). Hlavní postava přehrává scénu s míčem „odpusť mi Wilsone“.

Když vyjdou Itadori Yuji a Nanami Kento po schodech nahoru, je vidět na levé straně postava vystřižená z kartonu. Je to postava z volejbalového anime Haikyuu (od r. 2014), jedná se konkrétně o nahrávače jménem Tooru Oikawa.

V rámci tréninku sleduje hlavní postava mimo jiné i filmy s Tomem Cruisem a Pána prstenů (2001).