ostravak30

Tři herečky jsou sice nadmíru kvalitní, ale příběh je trochu slabší. Jde v podstatě o dům, k to kdo se o matku lépe stará a kdo je oblíbenější dcera. Taková běžná věc v mnoha rodinách, kde žili nebo žijí sourozenci. Nepovažuji však neustálé dohadování a zákusek spadlý na sukni matky za herecký koncert. Mnoha lidem tento příběh něco připomene, něco otevře, jedna z variací tohoto tématu je aktuální i v naší rodině, ale jinak je to docela průměrná povídka.

Alespoň se ti policisté nenudili. Málo loupeží, málo vražd, tak si mohli připsat takové kuriozity. Povídka bez nutné zajímavosti a humoru.

Vzhledem k tomu, že jsem viděl i seriál Kapitán Exner a Bláznova smrt, tak mohu ústřední postavu zhodnotit. Jiří Kodet je z tohoto pohledu nejlepší kapitán Exner. Nejcharismatičtější minimálně. Film se sice odvíjí v lehce klidném tempu a bez nějaké závratně napínavé atmosféry, ale na druhou stranu to není vyloženě nejhorší kriminálka. Na těch osmdesát minut se to vydržet dá. Divák má navíc možnost si tipnout vraha, i když ten může být divákům odhalen v podstatě ihned.

Od Jiřího Mádla - režiséra jsem hodnotil stejně i film Pojedeme k moři. Zatím se mu daří citlivým, jemným způsobem vyprávět příběh nebo osudy postav. Navíc si do filmů vybírá kvalitní herce. Na střeše je sice strašlivě naivní film - vlastně od počátku včetně konce samého, ale v tomto případě mi to ani nevadilo. Je to film, který se díky hereckým výkonům a ironickému humoru dá snést a pro mě je důležité, zda bych si snímek pustil znovu. Ano, pustil. A rád.

Oáza, jakkoli se snaží být velkým a dramatickým filmem, tristně selhává na provedení dramatu samotného. Ve snímku vidíme klasické tehdejší dialogy, kdy se hrdinové z šepotu pomalu dostávají do hysterického křiku opakujícího pořád totéž. Také smích je klasika. Postavy se smějí tak hlubokým hrdelním smíchem, který silně připomíná divoký hysterák. Ale to není nic proti samotnému obsahu toho, o čem se baví. Úplným vrcholem marnosti je pak fakt, že ve chvíli dramatu, kdy se po dlouhých minutách nudy konečně něco děje, zní hudba, které ze všeho nejvíce připomíná úvodní znělku seriálu Hříšní lidé města pražského. Člověk se až diví, že komunisti tento film zakázali. Závěrečnou větu postavy Radoslava Brzobohatého jsem totiž připisoval právě propagandě. "A tentokrát mi došlo, že s nacisty se nedá dohodnout, s nacisty se dá jen bojovat." Tak jestli mu to došlo až po této anabázi, pak je to opravdu správný voják pro armádu bojující s nacismem.

Další kandidát z bakalářských příběhů na jeden z nejhorších. Když pominu ty naprosto nevěrohodné, nikam nesměřující dialogy na úrovni puberťáků, tak chování muže už není ani směšné. Pak následují dlouhé rozhovory, které člověka unudí doslova k smrti. Povídka je bohužel smutným důkazem, že buď nechodili zajímavé náměty tak často, anebo bylo snahou točit úplně všechno, kdo ví, ale rozhodně se mezi výbornými povídkami našly i totální pitomosti.

Ještě by se dal pominout motiv pohádky, který se samozřejmě tak často opakuje. Mladík pomůže třem zvířátkům a oni mu naoplátku taky pomůžou, až to nejvíc potřebuje. Jenže vše je napěchováno do slabé čtvrt hodinky, tudíž se na všechno strašně spěchá. Kulisy jsou totálně odbyté. Za hrdinou klidně vidíme prázdnou bílou zeď. Totéž platí o jednotlivých zvířatech. Naopak část s obrovým srdcem je zase rozvláčná a po chvíli si už člověk říká: "Tak už to srdce najdi a znič, vždyť to trvá věčnost. Prvoplánovost z toho stříká na všechny strany.

Ze tří dílů o Sissi je závěrečný opravdu "nejhorší". Přestože stopáž mají vcelku všechn stejnou, třetí díl se hrozně táhne, je nudný a málo záživný. Až italská událost mě trochu vzbudila z polospánku. Do té doby se toho ve filmu moc neděje a i humoru povážlivě ubylo.

Srovnání s barevnou verzí se člověk nevyhne. Barevná verze měla několik výhod proti této. Byla natáčena mimo studia, točil ji velký režisér Martin Frič, který se velkých filmů nebál (např. Císařův pekař - Pekařův císař), a v neposlední řadě obsazení. Sovák, Lohniský, Hrušínský, Záhorský, Hlinomaz a ještě pár dalších jmen. Černobílá verze pak samozřejmě nemá moc šancí na pobodný úspěch, přesto špatná není. Otto Šimánek zase tak špatný jako Smrťák není a totéž se týká i dalších rolí. Studiové kulisy jsou holt studiové kulisy, s tím se toho moc nenadělá. Zvláště nepomůže, když jsou pěkně malované, pokavaď to v černobílé verzi vůbec nejde poznat. Horší je to ovšem s kvalitou obrazu a zvuku, ta je opravdu dost špatná. Obě verze mají na minutu stejnou stopáž a přesto, že verzi se Sovákem si a geniálním Rudolfem Hrušínským jako Pandroholou pustím stokrát raději, tato verze nakonec při pominutí té televizní kvality nevychází nejhůře.

Mini pohádka z cyklu Německé pohádky je docela povedená. Kvalitní kulisy a dva skvělí herci. Jak Stanislav Neumann tak Zdeněk Kryzánek - ten především, pohádku ještě o kousíček povýšili. Druhý jmenovaný je pak i dobře nalíčený. Každopádně motiv pohádky byl ještě stokrát opakován a použit v mnoha jiných pohádkách.