Karp

Hodnocení píši teprve po přečtení knihy. Když jsem odcházel z kina, byl jsem až na závěr spokojen. Nyní zjišťuji, že Hastrman měl a má obrovský potenciál, který bohužel zůstal spíše nevyužit, přestože lokace a krajina (knižně) pod Vlhoští je sama o sobě nádherná a Karel Dobrý je skutečným hastrmanem. Svým způsobem totéž platí o knize. A i když je druhá část poměrně slabá, měla být alespoň částečně ve filmu akcentována, pokud jde o Katynčin osud.

Utěšený film, u kterého mě zamrzel jen otevřený konec. Nelze očekávat nadprůměrný zážitek ani obyčejný vyloženě tuctový film, své kouzlo má. Solidní, to je asi dobré hodnocení. A Jackson Robert Scott je v roli hodného zlobivého chlapečka výborný. Je snad jen škoda trochu tupého a z poloviny dokonce nesmyslného chování rodičů. Také zkratky ve scénáři či střih občasně působí příliš velké skoky ve vyprávění, ale ve výsledku nejsou na škodu a Potomek si drží solidní spád.

Zcela racionálně nelze především páté epizodě přidávat na vyšším hodnocení. Ostatně za co? Za tři čtyři věty spadající do kategorie hlášky? A není to málo, Antone Pavloviči? Ono se skutečně podařilo vytvořit velice zajímavé a sympatické postavy, ale to, co dále dělají nebo říkají, už tak zajímavé nebývá. Což se právě v tomto díle potvrdilo. Možná se alespoň chystá větší prostor pro Čočkina a faráře, kteří jsou zatím ve vleku Ludi, Edy a Franty. Obecně lze říci, že leckterý outsider vyvolává sympatie i uspokojení, že je na tom někdo o dost hůř než my. A přesto se vlastně nemá úplně špatně. Také značná míra absurdity je přitažlivá, ale brzy se přejí. Ještě pár podobných seriálů a neštěkne po nich pes. Být první nebo po létech první, má své výhody. Za deset dvacet let ovšem nikdo nemusí chápat, proč má Most! 80-90%.

Bohužel sestupná tendence je zřejmá. Třetí díl byl zase o fous horší než dvojka. Petr Kolečko má skvělé nápady a zahrát si na opravdu "drsného" výběrčího výpalného vyvolává přímo radostné očekávání. Martin Hofmann je ve své roli hovada v mezích normy jako vždy skvělý, jenže zbytek už je tak nějak napůl cesty. Nevím, skoro se mi zdá, že hlavní síla tvůrčího dua Prušinovský Kolečko je v dobrém námětu, ale scénář by měl možná napsat někdo jiný. Není to úplně špatné, ale z Mostu mohl být přímo kultovní seriál a obávám se, že na to nedojde. Domixovat k dnešnímu dílu umělý smích, tak ta prázdnota pěkně vynikne. Smutné je, že ve chvíli, kdy padla např. hláška se spalovnou a nemocnicí, blesklo mi hlavou, že tohle má být jedna z kostiček hozená lačnému divákovi. Identifikace "švandy kopce" je tedy zřejmá, ale zůstává jakási nepřekvapivá, svým způsobem očekávatelná. A o několik desítek minut později je uvedena v komentech na čsfd... Nechci kalit vodu, ale to je taková reinkarnace Z. Izera, jenže u něj jsou ty karty poměrně jasně rozdané. Ovšem možná je to tím, že tenhle typ humoru tady nemá tradici, a proto nám spíš nejde, než jde...

Druhý díl byl podle mého o dost slabší než jednička. Jednička byla nekorektní a zesměšňující, ale v mezích mého chápání vyhrocené pokřivené reality a parodie. V podstatě jedinou spornou okolností byly ony karbanátky v Poště pro Tebe, pokud jde o hranici přijatelné uvěřitelnosti či spíše akceptovatelnosti. Ve dvojce už jsem měl potíže některé dialogy ocenit a to např. ten, ve kterém se J. Čvančarová bojí, co se stane s jejím synem, pokud bude číst... Stejně tak sexuální výchova Tondy od Luďanova bratra Pavla mě tahala za uši - taková nepovedená prázdná trans osvěta. Lidé jsou i hloupí, neznalí a dělají různé věci, ale najít tu správnou hranu mezi pubertálním školním humorem a vydařenou ostrou parodií není snadné. Ve dvojce se to úplně nedařilo. Nerad bych, aby se z Mostu stal Comeback. To by byla velká škoda, protože téměř všechny postavy jsou typově zvoleny výborně a mají značný potenciál. 50-60%

Ono je samozřejmě obtížné sezvat v podstatě kohokoliv, kdo s M. Horníčkem spolupracoval, znal ho a může přidat ještě něco nového a zajímavého. A stejně tak je málokdo tak dobrý vypravěč, aby mohl potřebné sdělit poutavě a "po Horníčkovsku". Přesto mi tenhle vzpomínkový večer, za který jsem rád, přišel jakýsi kostrbatý. A přestože tomu tak bezpochyby nebylo, zdálo se představení nepřipravené jako vystřižené z obstarožní odpolední kavárny, ve které si babička objednává třesoucím se hlasem svůj pravidelný vanilkový pudink. Takový jsem měl dojem.

Martin Hoffmann mě baví, ale tohle už není Trpaslík, kde je fikce na první pohled zřejmá a patrná. A tak si říkám, jestli Most! není tak trochu vykrádačka rádoby vtipných životních osudů obyvatel Mostu? Možná si měl dát P. Kolečko obtížnější cíl a vytvořit sice satirický seriál, ale s pevnějšími obrysy skutečného místa, když už z něj alespoň co do názvu a některých reálií těží. Nemám představu jaká je životní úroveň obyvatel Mostu, ani jak to na místě samém chodí, ale je samozřejmě jasné, že seriál Most zrovna přesným sociálním portrétem nebude. A proto mě znovu napadá, jestli se tak trochu nebavíme nad nelehkým životním příběhem někoho jiného a ještě z něj děláme ukázkového hňupa?

Škoda jen toho finále u krále Svaroga, to bylo trochu kýčovité a nedotažené, jako kdyby tvůrci najednou vše zahodili a rozběhli nějakou jinou pohádku. Jinak chválím střídmé, prosté a v zásadě reálné kulisy, které nebyly přeplácané, ale dobře zvolené a jednoduše hezké. Konečně zase někdo přišel na to, že méně je někdy více. A když už se pustil do triků a masek dopadly povětšinou dobře. To určitě platí o ježibabě a skřítkovi. Snad jen ten Svarog vypadal jako vyžehlený bezdomovec... Škoda také, že skřítek nebo ježibaba neměli více úkolů. A na závěr pochválím stopáž, sice jsem se po prvních dvaceti minutách lelkování, začal trochu bát, ale nakonec nebyla pohádka vzhledem k jednoduchému ději zbytečně dlouhá a nenudila. Stejně tak hlavní hrdina byl docela sympaťák, přestože nevidomého vlastně ani moc nezahrál. 3,5* Pokud tuhle pohádku člověk srovná s letošním rozmáchlým Žitem, který se tvářil velkolepě, ale dějově nijak zvláštní nebyl, měl značně diskutabilního hlavního hrdinu a občasně obstarožní kulisy, je na této pohádce vidět jasný rozdíl, posun technického zpracování do 21. století a jistý návod, jak na věc.

No, pane jo... tohle je hodně nepovedená pohádka. Největší průšvih je první polovina, která je absolutně zbytečná a slouží v podstatě jen k tomu, aby se na scéně konečně objevil klíč, chcete-li kámen, k hlavní pointě. V druhé půli už se alespoň něco málo děje, ale překvapivost či napětí v podstatě chybí. Herci povětšinou nemají co hrát a tak vlastně ani nevím, jestli byl hlavní hrdina nesympatický a špatně hrající sám o sobě nebo vinou scénáře? Záporáci dělají, co mohou, ale v chatrné zápletce jim nezbývá než se především úlisně tvářit skryti za kameny či sloupy, anebo přehrávat, aby se kýžený efekt dostavil. Také kulisy jsou poměrně s otazníkem. Kořenářčina chajda vypadá poměrně obstojně, ovšem hřbitov a peklo už křičí studiovou laciností, anebo jako kdyby vykoukly z televizní produkce let osmdesátých či devadesátých. V mé představě jsem v roli kouzelníka Žita očekával někoho s talentem pro komiku a to se, řekl bych, vůbec nepovedlo. Možná, že kdyby byl Dolanský o pár let mladší, sedl by do té postavy místo Šafaříka výrazně lépe. Nicméně můj souhrnný závěr je, že bez této pohádky bych se asi pro letošní rok i do budoucna obešel a vidět ji znova nemusím. Každý tvůrce by si měl zvlášť v dnešní době uvědomit, že pokud nemá příběh, je zbytečné pokoušet se tuto skutečnost zamaskovat nějakými rádoby vtipnými scénkami, pitvořením a tlacháním. To většinou vtipné nebývá a dělat srandu není legrace... Jako kdyby dnes neexistovaly škrty a střih. Nebo snad existuje nějaká úměra mezi náklady a potřebnou stopáží? Žita lze bez jakékoliv újmy sestříhat na hodinu. Jistě, každý se rád zasměje, ale měl by se zasmát pokud možno u scének, které slouží příběhu. A to se vůbec neděje... V tomto případě schází i vtip. Z mého pohledu je to v podstatě takový skanzen. Hele Bohdalka, protože bez ní by to nebyla pohádka, hele Lucifer - statický jak plaňka v plotě, hele písnička, aby to bylo takové rozjásané a poetické, hele dva válející se čerti, aby bylo peklo. A co s tím? Opravdu je Žito nejlepší pohádkou letošního roku? Nebo lidé rozhodující o nasazení pořadů ve štědrovečerní čas nepoznají průšvih? Až na Anděla Páně 2 začíná být smutnou tradicí, že lepší pohádky teprve přijdou v následujících svátcích vánočních.

O čtyři měsíce později, o čtyři měsíce později, o čtyři měsíce později, o čtyři měsíce později. Ne, to není scéna z Němého Bobše a slavná věta: Tak takové to tedy bylo, kterou Cimrman opakovaně navracel děj do minulosti, ale poslední díl Lynče. A co na to ve své kritice Jan Neruda? Divadelní sál byl slušně obsazen, zvláště poté, co se příchodem nás dvou počet diváku zdvojnásobil. Kus nesl název Němý Bobeš a sestavil ho sám principál. Jeho děj vyprávět bych nesvedl. Autor vracel jej hned do minulosti a hned zase zpátky, takže jsem brzy nevěděl, kde vlastně jsem. Hvězdou celého dramatu je Bobeš. Jsou tam však i malé hvězdičky, například pan farář a lékař, kol nichž se velké točí... Ano, všechno již bylo napsáno. Děj vyprávět nelze, protože vlastně chybí. Sledovanost byla bídná, na závěr se objevil i dosud němý Bobeš Denis a nejzajímavější se skutečně jevila postava lékaře. Snad jen ten farář chyběl... Asi nikdy nepochopím, proč nemohl mít příběh napětí, proč se jednotlivá tajemství nemohla odkrývat nečekaně a postupně, proč pátrací akce nemohla skýtat i jisté dobrodružství, proč bylo nutné celou situaci značně přeexponovat a tím ji zcela znevěrohodnit, proč se většina postav chovala naprosto nelogicky, proč se v sedmičce objevila i ona třešinka na dortu v podobě dvou Němců ne Němců a hlavně proč měl seriál osm dílů? Stačila by i polovina. A otázka za milion a jednoho bludišťáka, komu to vlastně Lukáš otevřel oči? Spoiler:-) Byla to jedna ze závěrečných vět celého seriálu... Takhle dopadají snahy šokovat, splácat do jednoho celku všechna česká klišé a domnělé i skutečné předsudky. To jste mi to nandali, dámo a pánové, nebo snad to jste to těm Čechům "nandali"? Jenže pravda je taková, že jste to nandali především sami sobě. Ta až zoufalá křečovitost zavánějící amatérismem totiž nutně evokuje dojem, že autorem podobných seriálů se může stát téměř každý. - Každý, kdo někdy zkusil psát, aby následně zjistil, že nemá potřebné nadání:-). Ale zatímco po tomto prozření následovalo odeslání vzniklého materiálu do koše nebo do tajného šuplíku, zde se rozeběhly kamery a herci začali hrát. Zajímavé by proto bylo vědět, co všechno zachránil onen supervizor Harold Apter? Tolik hlav a tak slabý výsledek, anebo je výsledek tak slabý právě proto, že se všichni navzájem ujišťovali, že vznikající dílko zase tak špatné není? No, bohužel je...