Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Animovaný
  • Dobrodružný

Recenze (796)

plakát

Vozka smrti (1921) 

"Körkarlen" je vedle čarodějnického, a o rok mladšího "Häxan", s přehledem nejznámějším filmem zlaté éry (němého) švédského filmu. I zde jde o lehce strašidelný, ovšem morbidně duchařský film, který zaujme svou narativní strukturou, kdy je většina filmu složena z vysvětlujících flashbacků. Výborně je zde využita efektní dvojexpozice. Tenhle trik se v němých filmech používal velmi často, ale málokde byl využit tak efektně a nápaditě jako ve "Vozce smrti".

plakát

Kid (1921) 

Odvážím se tvrdit, že "The Kid" je tím vůbec nejslavnějším němým filmem historie kinematografie. S postavou Chaplinova tuláka ho mají spojený i lidé, jež nemají ani páru o nějaké Langově "Metropolis", či Marnauově "Nosferatu", filmech které by se svým dopadem a kulturním přesahem snad jako jediné mohli s ikonou Charlieho Chaplina měřit. A to ještě především jen u těch diváků, co mají alespoň minimální filmový přehled. Až po nich jsou po sto letech v mlhavém obecném kulturním povědomí i filmy Bustera Keatona, expresionistický "Caligari", či třeba předpotopní Mélièsova "Cesta na měsíc". Chaplinovu filmu hraje do karet rozumná stopáž, kdy zde v archaicky jednoduchém příběhu nic neschází ani nepřebývá. Mě osobně na "The Kid" nejvíce přitahuje obdivuhodný balanc mezi komediální a emocionální stránkou filmu. Chaplinova specialita. A rovněž chirurgicky přesně koncipované scény, v nichž je do posledního detailu promyšlen každý skeč i herecké gesto.

plakát

Erotikon (1920) 

Švédský "Erotikon" jako poklidné společenské drama, jež překvapuje svým ležérním tempem. Film sice nikam nespěchá, ale určitě svou všednodenností nenudí, ba naopak baví odlehčenou náturou a smyslem pro humor. Parádní je formální zpracování filmu pod taktovkou Mauritze Stillera. V téhle době šlo strašně poznat, když dotyčný uměl či ne. A Stiller uměl jako málokdo. Herci jsou příjemně civilní. Hlavní pozornost pochopitelně patří paní Ireně. Já tyhle sobecké, bonvivánsky založené paničky z duše nesnáším, ale Tora Teje jí dokázala vtisknout vnitřní hloubku a jistou míru přirozené lidskosti. Malý velký film.

plakát

Poločlověk (1920) 

První hlavní role legendárního Lona Chaneyho, anebo minimálně ta první významná. V jeho podání je zmrzačený Mr. Blizzard hrozivou a zároveň i tragickou postavou. Film z předměstí San Francisca funguje výborně na všech úrovních - scénář, režie, herci... a proto si po celou svou stopáž udržuje příjemně zlověstnou atmosféru. Vsadím se, že ve své době v kině diváci napětím ani nedutali.

plakát

Encanto (2021) 

Na první zhlédnutí průměr. Ale jelikož se mé dcerce "Encanto", i přes velkou konkurenci všemožných animáku, z pro mně neznámých důvodů enormně líbí, byl jsem donucen ho vidět vícekrát. A přišel jsem mu na chuť. Je poutavě exotické, hravé, krásně barevné, a hlavně má vynikající soundtrack. Tuším, že jsou to právě muzikálové písničky, které hodně řadových dospěláků odradí, ale z mého opakovaného pohledu jsou opravdu výborné a nosné. Navíc děj filmu disponuje vnitřní hloubku a není povrchní, stejně tak jako nejsou černobílé jeho pestrobarevné postavy. "Encanto" je jeden z těch animáků, co nekloužou po povrchu, a když se vám podaří naladit se na jeho muzikálovou notu, čeká vás nevšedně silný emocionální zážitek. Film, který roste.

plakát

Zorro mstitel (1920) 

První kostýmní dobrodružství Douga Fairbankse. Viděl jsem ho kdysi dávno a docela se mi líbilo. Teď, napodruhé, s většími znalostmi soudobé tvorby, jsem byl ale už vyloženě nadšený. Vypravná, prvotřídní podívaná s precizním tempem a gradací scén. V intencích akčního dobrodružného žánru své doby, ten film nemá žádnou chybu. A to včetně přímočarého příběhu, jelikož od Zorra sofistikovanou záležitost opravdu neočekávám. A ten polibek nakonec... wow. Jseš frajer Dougu.

plakát

Top Gun: Maverick (2022) 

Bublina. Časová kapsle. Říkejte tomu,  jak chcete. Já tomu říkám starý dobrý Hollywood.

plakát

Kabinet doktora Caligariho (1920) 

Sofistikovaný příběh, bravurní vizuální zpracování. Viděli všichni němým filmem políbení.

plakát

Podivný případ doktora Jekylla a pana Hydea (1920) 

Dnes už málokdo ví, že charakterní divadelní herec a vyhlášený fešák John Barrymore se koncem desátých let těšil nebývalé úctě veřejnosti i soudobé kritiky a byl všeobecně označován za největšího žijícího herce. Pomineme-li značně populární dobové komiky, jen málokterý herec tehdy disponoval podobně hvězdnou aurou. Jeho obsazení do role doktora Jekylla proto vyvolalo senzaci. Působivé proměny do démonického pana Hydea poté jen potvrdily jeho pověstné herecké mistrovství. Temný příběh v kulisách pokřiveného viktoriánského Londýna má velmi slušnou a ponurou atmosféru, a hodí se do ní i poměrně strojené vedení děje a upjaté herecké výkony. Ovšem s výjimkou Johna Barrymorea, jehož Hyde do filmu vnáší divokou živočišnost a mrazivou zlověstnost. Za scénu bestiální vraždy a pavoučí proměnu v ložnici přihodím hvězdu navíc.

plakát

Píseň o červeném květu (1919) 

Olof Koskela je syn bohatého farmáře a taky větroplach, co létá za děvčaty. Když si ovšem postaví hlavu s tím, že si chce vzít místní děvečku, otcovi s ním dojde trpělivost a ukáže mu dveře. Mladý Olaf se rozhodne postavit na vlastní nohy... a až pozná kus světa, možná si i srovnat pár věcí v hlavě. Švédi zase jednou vzali kamery a vyrazili do přírody. Nabízí poutavý dobový pohled do malebného života vesničanů a jejich každodenních radostí a starostí. Za samostatnou zmínku stojí napínavá zkouška odvahy na říčních peřejích.