Kass

První adaptace tehdy populární novely pro mladistvé. A stejně tak první setkání Mary Pickford a režiséra Marshalla Neilana. V příštích třech letech spolu natočí sedm tématicky podobných filmů. Mary zde hraje bezelstnou slečnu, která na maloměstě čeří vody, své protivné vrstevnice si maže na chleba a zároveň pomáhá místní chudině. A pochopitelně se zakouká do nejlepší partie v kraji. Film je to veskrze pozitivní, bohužel ale takový celý nijaký. Svým způsobem se v něm nic neděje a vyznívá dost epizodně. Pokud máte rádi staromódní podívanou ve viktoriánském stylu tak ok, jinak ruce pryč.

Precizní. Jinak ten film popsat nejde. Není zde záběr či mezititulek, jenž by byl navíc. Až na pár vzácných vzplanutí a nádhernou baletní sekvenci, se film strnule šine vpřed,  jako smuteční průvod v očekávání labutí písně. Atmosféře filmu velmi pomáhá vynikající hudba. Vera Karalli byla balerínou Bolšoj teatru v Moskvě a proto z jejího baletního vystoupení, jež tak uhrane hraběte Glinskiho, vyzařuje taková síla. A že ve finále malířovo mistrovské dílo zůstane našim očím skryto? Ale kdeže. Leží v celé své kráse před vámi.

První film ve kterém Mary ztvárnila dětskou roli. A byl z toho fenomenální úspěch. Při natáčení jí bylo 24 let a hrála 11-letou. Může to působit podivně, ale výsledná proměna dopadla až pozoruhodně dobře. Předně, Mary byla výborná herečka a s rolemi sympatických diblíků už měla své zkušenosti. Filmu se chopil Maurice Tourneur, což byl jeden z vůbec nejtalentovanějších filmařů své doby, a na filmu je to sakra znát. Tvůrci si navíc dali tu práci aby Mary ve filmu působila ještě menší než ve skutečnosti byla. Angažovali vysoké herce, přizpůsobili scénu a velikost dekorací i kompozici záběrů... asi tak jako u hobitů v Pánovi prstenů. Chápu, že ne každého zaujme příběh malé holky lapené ve zlaté kleci. Ale jeho zpracování snese nejpřísnější měřítka své doby. Pro přátele němého filmu jde o povinnou četbu.

Poetická filmová báseň o žalu a odpuštění. Film provází lyricky vzletné titulky, jež nestrojeně souzní s výjevy drsné přírody i niterně klidnými pasážemi. Výborný je střih a práce s proměnlivým tempem filmu. Victor Sjöström si zaslouží pochvalu jak za režii, tak herecký výkon, kdy v podstatě nesleze z plátna. Působivý film, z kterého vám v hlavě ulpí zejména obrazy rozbouřeného moře.

Nejlepší groteska ročník 1917. O to ale až tak nejde. Zajímavější je, jak emocionálně bohatý tenhle půlhodinový kraťas je. A vůbec nejlepší na něm je ta dokonalá symbióza a balanc mezi do puntíku přesně sehranými gagy a barvitou paletou emocí. "The Immigrant" určitě není lepší haha groteskou než "The Rink", "The Cure", nebo "Behind the Screen". Je jiný a tím je mimořádný. Poprve se zde Chaplinovi podařilo komplexně prolnou sentiment s komickou zkratkou. Tenhle film je milníkem na Charlieho pozvolné cestě k sociálně laděným velkoprodukcím let budoucích.

Sociálně kritický film podle slavné grand opery "Němá z Portici". Šlo o jednu z největších produkcí své doby. Filmařsky velmi vyspělé, ambiciózní dílo. Pozoruhodný je důraz na estetiku a pohyb. Angažování ruské primabaleríny Anny Pavlovy pro roli Fenelly, němé hybatelky děje, bylo proto logickým krokem. Šlo o její jedinou filmovou roli, které se zhostila s ladností a poutavým charismatem. Hlavní hvězdou filmu je ale paní režisérka. Dovedu si představit jak nudný, dlouhý a strnulý film tady pod rukama řadového neumětela mohl vzniknout. Lois Weber ovšem natočila živé dílo, které i přes svůj rozsah a přehršel postav netrpí na  dýchavičnost, ale žije si svůj revoluční sen.

Nadprůměrný western. William S. Hart hraje šéfa bandy psanců, která je ve zběsilé naháněčce hned zkraje filmu rozprášena strážci zákona. Ve westernovém městečku, kde William přijme roli šerifa, se tep filmu zklidní. Přinejmenším tedy do doby než se zde objeví jeho bývalý kumpán a do nastolené idylky mu hodí vidle. Je zaděláno na maler a plynule stoupá napětí z toho kdy vše praskne a William bude muset s pravdou ven. Vrcholem filmu je dramaticky výborně vygradované, vzájemné vypořádání se obou pistolníků mezi sebou. A všeho příčinou byl přitom jeden pohled do líbezné tváře nevinné dívky. Jen ten stačil Willovi na přerod z desperáta na klaďase. Ale kdo by to tehdá řešil :-)

Zrodila se hvězda. První filmová, herecká.

Mladá Marfa je drasticky tlačena do výhodného sňatku bezskrupulózním strýcem, který si chce pořádně namastit kapsu. Fakt, že její srdce patří sympatickému navrátilci z Ameriky její rodina nebere v potaz. Jde o film dvou polovin. První se odehrává v Rusku, které je vylíčeno přesně tak povrchně jak byste od Amíků čekali. Druhá polovina se odehrává v zemi zaslíbené, kam je rodina po dramatické epizodě nucena emigrovat. Být to film ruský, tak Marfa skočí pro všechna ta příkoří na ní napáchané někde z útesu. Tohle je ovšem film americký, takže Marfa skočí maximálně Vy víte kam... Dobový průměr, z kterého vám v hlavě utkví především Lillian Gish s černou ofinou.

Půvabná Marianna si najde práci jako předčítačka u starého zámožného podivína. Brzy se stane objektem zájmu jeho požitkářského syna. Distingovaný snoubenec Marianny má zaděláno na problém. Utrápené melodrama, přesně jak to za carského Ruska měli rádi. V hlavní roli Vera Cholodnaja. Její uhrančivý pohled a výrazná vizáž ji předurčily stát se největší filmovou hvězdou předrevolučního Ruska. Zemřela v pětadvaceti na španělskou chřipku. Údajně.