Kass

Intenzivní vztahové drama v působivých gotických kulisách pozdního středověku. S postavou ztrápeného hraběte Starschenskyho jsem cítil, i když jsem chápal i pohnutky jeho proradné ženy, a finální katarze tak na mě měla svůj patřičný účinek. Rovněž se mi líbila ponurá nálada filmu a neidealizované prostředí středověkého hradu.

Malý příjemný film o přátelství odrostlého pobudy s dítětem z ulice. Fordovi se ve filmu podařilo skvěle zachytit prostředí ospalého maloměsta. Mezi nečekanou ústřední dvojicí panuje slušná chemie a film velmi dobře funguje i z dramaturgické stránky, přestože je očividné jakým směrem se příběh všech postav bude vyvíjet.

Vyhrocená melodramata mi obecně nevadí, ovšem tady byl ten příběh, a hlavně chování jeho postav, hodně přitažený za vlasy. Doba těmhle srdcebolným a morálně vypjatým filmům, jež byly postavené na náhodě a hříčce osudu, vysloveně přála a rádi se jich chopili i talentovaní tvůrci typu Fritze Langa. Jeho přičiněním film obrazově vypadá velmi dobře a pár scén má silný náboj. Škoda toho laciného scénáře. Chybějící půlhodina filmu nijak zásadně neškodí a vše je vloženými mezititulky přehledně (do)vysvětleno.

Pokřivený, vnitřně i navenek zbídačený film, se silnou uměleckou vizí. Ve srovnání s tehdy divácky úspěšným a dodnes proslulým "Kabinetem dr. Caligariho" vyznívá "Od jitra do půlnoci" jako jeho příkrý expresionistický opak. Lze ho chápat jako výsostně nezávislé artové dílo, pro vyhraněné a experimentální tvorbě holdující publikum. Náhled klíčovou dírkou do šílené doby, a do choromyslnosti se postupně propadajícího národa.

První filmové zpracování úspěšné dětské knížky z pera Eleanor H. Porter. Nakažlivě pozitivní přístup titulní hrdinky a její bytostná snaha vidět ve všem a ve všech jen to dobré mezi čtenáři knížky a diváky filmu brzo zlidověl. Jméno Pollyanna tak časem získalo ve společnosti až pejorativní přídomek. Asi každý známe ze svého okolí nějakou Pollyannu. Triviální příběh je po filmové stránce zručně zpracovaný a obsazení miláčka Ameriky Mary Pickford do hlavní role bylo sázkou na jistotu. Mary má i lepší filmy, ale "Pollyanna" nabízí klasicky milé a bezelstné pohlazení po duši, a to není vůbec málo.

Oscar Micheaux byl první černošský režisér. Ve svých filmech se primárně věnoval rasovým otázkám. Jeho nejznámějším počinem je film "Within Our Gates", natočený ve stejném roce jako "The Symbol of the Unconquered". I přes svou nepopiratelně záslužnou činnost, je na jeho dílech do očí bijící, že šlo hlavně o nadšence a filmaře amatéra. "The Symbol of the Unconquered" stojí na zfušovaném scénáři, kde se ve slepenci dramaticky nefunkčních scén snaží sestava ochotníků odehrát svůj part. A na tristním výsledku by se nezměnilo zhola nic, ani kdyby se dochoval komletní záznam filmu. I tak si ale film své místo v historii kinematografie plným právem zaslouží, a je hořkou připomínkou dob minulých, i když svým zpracováním spíše kuriózní.

Gloria Swanson v netradiční roli prosté dcery kováře, do které se zadívá zámožný soused. Pan Markely dívce zaplatí studia a Ruth se po čase vrátí domů jako mladá kultivovaná dáma. David Markely k dívce stále chová hluboké city, ale je osobnostně limitován svým chatrným fyzickým stavem. Ruth ho má ale ráda a zdá se že jejich společnému štěstí nestojí nic v cestě. Až do chvíle, kdy zpoza rohu vykoukne sympatický a dobře stavěný Jim. No a následuje klasické drámo, z kterého se posléze vyloupne drámo ještě větší. DeMille byl výborný režisér a přestože si u "Something to Think About" vybral slabší chvilku, respektive ho k ní dokopal klišovitý scénář, stále jde o suverénně odvedenou práci. A myslím, že neurazí ani ty, kterým není po chuti DeMillovo zaklínání se pánem Bohem. Zaslouží si zmínit, že Elliott Dexter prodělal pár měsíců před natáčením mrtvičku a byl v době produkce částečně ochrnutý. Scénář proto prošel promptní změnou, která jeho stav efektně reflektovala.

Nadprůměrná gangsterka. Jasně, kostra příběhu je dost prvoplánovaná a ústřední boj o svědomí morálně lavírující Molly je podán hodně naivně, ale jinak zůstávají jen klady. Výborná režie Toda Browninga, díky níž si film udržuje slušné tempo a moderní střih. Sympatičtí herci v čele s Priscillou Dean, jež si role na hraně zákona vždy užívala. A nejlepší je napínavý závěr filmu, v němž se charismatický Lon Chaney začne násilně dožadovat svého práva na kořisti. Filmy studia Universal měly v téhle době koule a divák věděl na co jde.

Luxusní podívaná. "Anna Boleyn" hraje první ligu i při srovnání s těmi největšími dobovými velkofilmy. Natáčela se na honosných zámcích a v jim přilehlých zahradách, a s krásnými kostýmy a stovkami komparzistů vypadá náramně. Tragický osud Anny film zvládne odvyprávět suverénně a s přehledem. A jak by taky ne, když drtivá většina německých tvůrců filmu a jeho hereckých představitelů za sebou měla důkladnou divadelní průpravu. Ernst Lubitch se na své poměry drží překvapivě dost na uzdě, neodbíhá ke komediálním momentkám, a striktně sleduje dramatickou linku zobrazovaných událostí. Emil Jannings je v roli záletnického Jindřicha VIII přesný a ztvárnil ho doslova referenčním způsobem. On je vlastně celý film referenční ukázkou prvotřídního historického dramatu z počátku dvacátých let.

Milostné tajtrlíkování v okázalých kulisách exotického orientu. Největšími klady filmu jsou úctyhodná výprava a dekorace a jednotlivé herecké výkony zúčastněných. Paul Wegener je v roli mocného Šejka impozantní, ale jeho postava je pohříchu upozaděná. Mnohem větší prostor má Ernst Lubitch ve vděčné roli nezdravě zamilovaného hrbáče. Šlo o jeho poslední významnou filmovou roli. Pozornost všech kolem, včetně diváka, poutá Pola Negri. Řada lidí jejímu půvabu nepodlehlo, a nebojí se to opakovaně zdůrazňovat. Možná nešlo o klasickou krásku od pohledu, ale charismatu měla na rozdávání a působila velmi moderně. Ne náhodou zde vedle ní bledne i první dáma harému, ústřední Sumurun. Film samotný sice nenudí, na to byl Lubitch-režisér dost nápaditý tvůrce, ale i přes dramatické finále vyznívá poněkud fádně a rozplizle. Viděl jsem úplnou 115 minutovou verzi.