bogomira

Tak tohle mě bavilo. Sice to není žádný arcichytrý, intelektuálně nabíjející veledílo, ale když nespustím oko z displeje a při titulcích si uvědomím, že mám v ruce totálně studenej karbanátek, kterej jsem zapomněl jíst, tak to jsou minimálně čtyři hvězdy. Nebejt pitomýho začátku tak třeba i víc.

Ridley Scott. Každým filmem se tenhle pán dere do čela žebříčku mých oblíbenců. Už jsem to jednou psal u The Good Year, ale je to fakt, on dokáže natočit jakejkoli žánr, jakejkoli příběh tak poutavě, že si nevšimnu, kolik času uběhlo a jak ten film je vůbec dlouhej. Dokonalost ve dvou slovech: americký a gangster.

Osobně jsem nikdy na Dylanovi neviděl nic zajímavýho, ani jako na zpěvákovi, ani textaři, ani muzikantovi a jako kulturní osobnost? Americká kulturní osobnost je oxymoron. Zbejvá teda něco jako generační symbol a tady uznávám, že tohle Dylan může bejt. Pro spoustu lidí, ale pro mě ne. To všechno tady plácám jen proto, aby bylo jasný, že nechápu, proč o někom takovým vůbec film vznikne. Říkám na rovinu, nepochopil jsem z toho filmu ani zbla. Je to zmatený, do sebe zahleděný a prázdný jak eunuchův sexuální deníček. Přesto jsem chvíli dumal i nad třema hvězdama a to jen kvůli Blanchett, která je ohromující. Ale zůstanu na dvou. Nic pro mě.

Masakrózní podívaná, která před vašima očima proletí jako vládní limuzína křižovatkou. Jason Bourne potřetí a nejlíp. Co dodat. Snad jen, Matty, že dneska je 1.3.2008 a tenhle film je pořád 49. v pořadí Top 200...

Control je film o zajimavym cloveku s talentem, kterej hral v zajimavy kapele, ktera hrala zajimavou muziku v zajimavy dobe. Jedinej problem je v tom, ze film neni dost zajimavej na pet hvezd. Nejde dost do hloubky, takze me vubec nebylo jasny, proc chce panacek bejt s jednou a ne s druhou a pak zas naopak. Vsechno zachranuje hudba Joy Division, o ktery se ale zase nedozvime skoro nic, vyjimecnej vykon Rileyho, konec sice ocekavanej, ale solidne podanej a hlavne fakt, ze se to opravdu stalo. Na ctyri svitidla tak akorat.

Hodně zajímavý, takovej nenápadnej filmik a jakou vichřici přemejšlení umí rozpoutat. A zatímco jsem si namáhal škebli jak šílenej, všechno to krásně samo zapadlo do sebe. Tohle se mi líbilo.

Šli jste někdy pěšky z jednoho konce Veselí nad Lužnicí na druhej? Asi takhle dlouhej je ten film. Už někde v půli cesty padáte únavou na hubu, slunec pere jak praštěnej a konec v nedohlednu. K tomu místní rozhlas vyhrává ty nejhorší odrhovačky a vy jdete a jdete. A když konečně v dálce uvidíte ceduli u posledního baráku, tak už jste hotoví a zdá se vám, že se víc vzdaluje než přibližuje. K tomuhle filmu jsem přistupoval předpojatej a nic se po jeho skončení nezměnilo. Nesnáším ty žabožroutský songy. Jen za tu Cotillard, která se oproti Dobrýmu ročníku úplně proměnila a zhnusněla v tuhle vulgární a podivnou osobu, jen za tu všechny ty hvězdy.

Zklamání z Quentina. To bych teda nečekal, ale co se dá dělat. Buď jsem to nepochopil nebo se to fakt nepovedlo. Je zajímavý, jak všechno hned jinak vypadá, když se dialogovej specialista má trefovat do ženský pusy. Ty holky mluvěj klasickým tarantinovským jazykem, ale co je u chlapů cool a dokonalý, mě přišlo u těch modelek trapný, násilný a směšný. Inu co, tak snad příště.

Roberto mě pobavil a to už se mu nepovedlo hodně dlouho. Muchacho, vyser se na Spajkids a podobný hovadiny, tohle je tvoje parketa!

Pěkně temnej, depresivní a chvílema snad až hororovej Potter. Ne že bych tuhle sérii nějak zvlášť miloval, ale tohle bylo víc než ucházející.