majky19

majky19

Michal Pilát

okres Brno

3 body

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 6 8 10
    • 19.9.2018  20:07
    Joanna (2010)
    *****

    Tento snímek byl rovněž velmi povedený a musí říct, že na mě udělal opět velmi silný dojem. Ústředními postavami jsou dvě ženy Joanna (v podání výborné Urszuly Grabowske) a židovská holčička Róźa v podání neméně dobré Sary Knothe. Opět se setkáváme s pohnutými osudy lidí za druhé světové války, kdy již v Evropě v plném rozsahu zuřila válka a nacistické nájezdy vůči židovskému obyvatelstvu se rovněž naplno rozhořel. Při jednom takovém nacisté seberou matku malé Rózy, které se ujímá Joanna. Rázem se jí tímto krokem mění život, žije v neustálém strachu z prozrazení, nevraživých sousedů, kteří jsou vůči Joanně nesmírně falešní, zejména pak bytná, která je patrně tou nejodpornější postavou celého filmu. Krizový okamžik nastane ve chvíli, kdy do bytu Joanny poprvé vpadne gestapo, nic poprvé nenajde, avšak důstojník SS se do Joanny zamiluje a navštěvuje ji opakovaně. To již ovšem malou Rozu najde a celé Joaninno snažení je prozrazené. Kupodivu ovšem důstojník Joannu neudá, naopak pomáhá jí i Róže přežít tím, že jí posílá jídlo i léky. Velmi mi tento snímek připomíná film „Musíme si pomáhat“; režiséra Jana Hřebejka, kde ústředním tématem je záchrana židovského mladíka, který utekl z transportu a nyní se ukrývá v bytě manželů Čížkových, které skvěle ztvárnili Bolek Polívka s Annou Šiškovou. Akdyž jsem u toho, tam postava SSckého důstojníka mi velmi připomíná postavu čechoněmeckého kolaboranta Prohasky, který rovněž o židovském utečenci věděl, ale i díky svému postavení pomáhal jemu a manželům Čížkovým přežít v období války. Snímek musím hodnotit jednoznačně kladně, protože byl velmi povedený a poučný a současně velmi věrně a v plné nahotě odhalil charakter lidí v krizových situacích, které za druhé světové války prožívali dnes a denně. Jedni pomáhali, snažili se ochránit druhé, a jiní naopak vesele udávali a kolaborovali s nepřáteli.

    • 19.9.2018  18:29

    Neuvěřitelně silný příběh o obdivuhodné ženě, která i přes obrovské nebezpečí neváhala pomáhat zachránit mnoho židovských dětí, jejichž osud byl již prakticky zpečetěn, a které byly od nastěhování do ghetta odsouzeni na smrt, jako ostatně všichni Židé. Stále nepřestávám žasnout, že i v těchto pohnutých a krutých časech se našli charakterní lidé, kteří nemysleli jenom na sebe a na svoje bezpečí a pohodlí, ale naopak svůj vlastní život nasazovali v podstatě každý den, protože trest za tuto ilegální činnost byl neúprosný. Anna Paquin v titulní roli Ireny byla jedním slovem vynikající a to samé můžu říct o snímku jako takovém. Takové příběhy a taková statečnost nikdy nesmí upadnout v zapomnění a stále je zapotřebí zejména mladé generaci tyto události připomínat. Snímek musím hodnotit jednoznačně stoprocentně, protože stejně jako např. snímek Schindlerův seznam, V temnotě nebo Joanna ve mě zanechal vskutku silné dojmy. Já bych se zde v tomto případě však neomezoval pouze na paralelu s Oskarem Schindlerem, ale i s Nicolasem Wintonem, který rovněž vykonal mnoho dobra ve prospěch židovských dětí v okupovaném Československu.

    • 15.9.2018  16:32

    Opět výborná epizoda, v níž sledujeme Einsteinova studijní léta v Curychu, nadšení a elán pro fyziku, kterou se ale nechce pouze memorovat, ale chce ji prakticky pochopit a posunout její pomyslné hranice zase někam dál a obor dál rozvíjet. S pochopením se ovšem nesetkává často u svých profesorů, z nichž mnozí jej považují za flinka, který si řádně neplní nebo ani nechce plnit své základní povinnosti a žije si bohémský život. Jiní kantoři jej však obhajují, cítí, že je v něm velký potenciál do budoucnosti, protože takový entuziazmus a zápal se opravdu jen tak nevidí. Samozřejmě se ale Einstein musí rovněž vypořádávat se svými milostnými vztahy, kdy svou první lásku Marii musí opustit, aby se mohl nadále věnovat Milevě, která je stejně jako Einstein obrovským talentem na poli matematiky i fyziky, avšak s pochopením ve svém okolí se často rovněž neshledává. Myslím si, že tato série bude jako celek neobyčejně zajímavá, a je moc dobře, že se tvůrci nesnažili zaměřovat pouze na Einsteinovu tvůrčí vědeckou činnost, která by zřejmě široké laické veřejnosti asi příliš mnoho neřekla, ale snažili se zde Einsteina zobrazit jako člověka, který stejně jako každý jiný prožívá kromě své práce/studia své radosti, starosti, problémy, úspěchy i neúspěchy.

    • 15.9.2018  16:18

    Vynikající nápad převést na televizní obrazovku příběh patrně nejvýznamnějšího fyzika, který svým oborem vskutku velmi intenzivně žil. První epizoda byla dle mého názoru výborná, děj se odehrává ve dvou časových liniích, jedna zachycuje Einsteinovy studia na curyšské polytechnice a ta druhá v době současné, tedy v Berlíně, ve třicátých letech, kdy se dostali k moci Hitlerovci a tím začal doslova hon na Židy, kterým byl jak již víme i Einstein. Velmi oceňuji, že taková osobnost dostala konečně svůj prostor i v televizi, protože Einstein si to zcela jistě za svůj přínos nejen vědě, ale celkově společnosti bezesporu zaslouží. Těším se na další díly.

    • 12.9.2018  19:27
    Volyň (2016)
    *****

    Upřímně řečeno, viděl jsem od Wojciecha Smarzowskiego již snímek “Pod Aniolem Stróznym”, který se odehrává v protialkoholní léčebně, a velmi mě překvapilo, do jakých detailů a s jakou autentičností dokázal Smarzwoski tento snímek natočit. A i to byl jeden z důvodů, proč jsem chtěl zhlédnout snímek, který zobrazuje jednu z největších katastrof novodobého Polska. Již samotné recenze a postřehy na adresu tohoto snímku naznačovaly, že se režisér na tomto snímku opět tzv. vyřádil. A bylo tomu skutečně tak. Snímek byl totiž opět zpracován velmi důkladně, nebyla zde nouze často I o velmi drastické záběry, které by byly těžko stravitelné i pro nejotrlejší diváky, zejména pak poslední půlhodina, když se válka mezi Poláky a Ukrajinci rozhořela naplno. Zaujmou rovněž záběry, kdy v polském kostele vyzývá farář ke smíření, tolerance, míru a vzájemného porozumění a respektu mezi národy, a naproti tomu v táboře Banderovců zcela zřetelná nenávist a averze vůči polskému národu, který považují za zcela nepřátelský a chtějí s ním jednou provždy skoncovat. To ostatně můžeme vidět I ve scéně, kdy naopak farář v ukrajinském kostele vyzývá ke genocidě, nezávislosti Ukrajiny a skoncování se všemi nepřáteli, kteří by jim v realizaci tohoto plánu mohli překážet, pochopitelně především Poláci. Mohli jsme pochopitelně sledovat, jaká nevraživost mezi všemi třemi tábory panovala, Poláci nenáviděli Židy, a Ukrajinci zase Poláky. Ať byl člověk na kterékoliv straně barikády, nikde se nemohl cítit bezpečně… A to, s jakým nadšením vítali Ukrajinci německou armádu, od níž si slibovali pomoc při boji za nezávislost, to bylo hovořící samo za sebe. Zcela určitě tento snímek není vhodný pro všechny diváky, zejména ne pro slabší povahy, ale je podle mě velmi důstojnou připomínkou zvěrstev, která se odehrávala v období 2. sv. války, a která nikdy nesmí být zapomenuta. Je opravdu hrůzné, kam až dokáže zajít lidská nenávist a přehnaný nacionalismus, zvláště pak, když se neštítí vraždit I ženy a malé zcela bezbranné děti.

    • 12.9.2018  19:24
    Korczak (1990)
    *****

    Viděl jsem již mnoho filmů z dílny režiséra Andrzeje Wajdy, ale tento na mě udělal vskutku velmi silný dojem. Wajdowy filmy jsou charakteristické tím, že se v nich Wajda vrací ke stěžejním historickým událostem, které často na Polsku zanechaly nesmazatelnou stopu. A v tomto případě je to naprosto stejné. Wajda se vrací k velmi citlivému tématu, a sice k problematice holocaustu. Nutno také podotknout, že scénář k filmu napsala neméně významná polská režisérka Agnieszka Holland, tudíž na výsledku to je vskutku znát. Tentokrát posloužila autorům postava Henryka Goldszmita, známá též pod pseudonymem Janusze Korczaka. Snímek vypráví o muži, který ani v těch nějtěžších okamžicích svého života neztrácel víru v lepší svět, a který ani v těch nejkrutějších podmínkách nemyslel pouze na sebe, ale snažil se pomáhat svým nejmilovanějím, a sice dětěm, o které pečoval ve svém sirotčinci. Respekt měl Doktor Korczak dokonce i mezi Němci, kdy jej lékaři považovali za významnou osobnost nejen kulturního, ale i společenského života. Většina lidí mu nabízí všemožnou pomoc, možnosti lepšího zacházení, dokonce i možnosti útěku z ghetta. To on ovšem kategoricky odmítá a nezáleží mu na jeho osudu, ale především na „jeho dětech“. Těm se snaží v absolutně nelidských podmínkách zajistit alespoň základní pocit bezpečí a chce, aby hrůzy, které se dějí venku, nedolehly bezprostředně na děti. I v okamžiku, kdy je jasné, že se děti nepodaří zachránit, neváhá ani na okamžik a děti doprovází do transportu, na jehož konci v koncentračním táboře Treblinka na ně čeká jistojistá smrt. Film mě opravdu velmi zaujal, a charakter Doktora Korczaka mě absolutně nadchnul. Je opravdu neuvěřitelné, že on sám, který v ghettu toho mnoho vytrpěl, neztratil vůbec nic ze své lidskosti, ze svého charakteru, a i přes všechny možné nabídky mu nebyl lhostejný osud těch druhých, které velmi miloval až do posledního okamžiku. Právě tyto okamžiky zobrazují pravou stránku charakteru a ten byl u Doktora Korczaka naprosto neoddiskutovalný. Těžko říci, kolik lidí by se zachovalo stejně jako on, kdyby byli v jeho situaci. Obávám se však, že příliš mnoho by se jich asi nenašlo. Nelze hodnotit jinak než stoprocentně, protože to byla ta pravá nefalšovaná připomínka charakteru skvělého člověka.

    • 10.9.2018  15:24
    Pianista (2002)
    *****

    Podle mého názoru natočil Roman Polański vskutku prvotřídní snímek, mapující velmi trnitou a strastiplnou cestu předního klavírního virtuóze Wladyslawa Szpilmana v podání skvělého Adriena Brodyho, který za svou roli byl Oscarem ověnčen zcela po zásluze. Film zobrazuje jeho těžkou životní cestu, při níž přijde o celou svoji rodinu a při níž je coby člověk židovského původu velmi tvrdě perzekuován nejen ze strany Němců, ale i vlastních lidí, jejichž nenávist vůči tomuto etniku je rovněž velmi výrazná. O to více je pozitivní, že i v těchto pohnutých dobách se dokonce i mezi Němci našel jeden voják, který jej na konci války neprozradil, ale naopak mu pomáhal přežít tím, že mu nosil jídlo. Myslím si, že tento film patří vůbec k těm nejlepším, které v polské ko/produkci vznikly a je velmi důstojnou památkou na ty, kteří ve druhé světové válce přišli o život.

    • 6.9.2018  13:51
    Dozvuky (2012)
    *****

    Tento film na mě zanechal opravdu velmi silný dojem, zejména ten samotný závěr, kdy starý Malinowski říká Józkowi pravdu takovou, jaká byla. V očích Józka jednoznačně velmi krutou, ale skutečnou. Současně mi tento film nabídl i jiný úhel pohledu,. Divák si najednou uvědomí, že není všechno zdaleka tak jednoduché a jednoznačné, jak se může na první pohled zdát, a odhalení pravdy může být často velmi kruté. V průběhu první poloviny filmu jsem si skutečně myslel, že genocidu na místním židovském obyvatelstvu skutečně spáchali Němci, ale když starší bratr Franciszek začal rozplétat nitky minulosti a nachází ve výpisech katastru původní židovské majitele, a posléze i jejich nové nabyvatele, začíná být jasné, že samotní vesničané měli nemalý prospěch z toho, že Židy sami hromadně povraždili. Neštítili se dokonce vraždit i malé děti, které společně se svými rodiči a dalšími rodinami zapálili v chalupě bratrů Kalinů. Když bratři vykopou na dvorku ostatky zavražděných Židů, a vyslechnou vzpomínky jedné pamětnice této katastrofy, je jim již celá záležitost jasná. Józek, který v podstatě celý čas pozůstatky židovských hrobů zachraňoval tím, že je převážel na své pole je pravda ještě mnohem krutější. Ze vzpomínek starého Malinowského totiž vychází najevo, že tím hlavním iniciátorem hromadné popravy Židů byl otec Francizska a Józka. Józek tuto tragédii neustojí a páchá sebevraždu. Velmi mi tohle filmové zpracování připomíná nejen násilný odsun sudetských Němců na základě Benešových dekretů v roce 1945, které bylo výborně zpracováno ve snímku Juraje Herze "Habermannův mlýn" ale současně také drama Vladimíra Michálka "Je třeba zabít Sekala", kde to také bylo velmi podobné, protože Sekal se stejně jako vesničané svévolně obohacoval na úkor druhých tím, že Němcům udával místní sedláky a na oplátku zase získával jejich statky. Tento film mě vskutku velmi zaujal, a nemohu hodnotit jinak, než plným počtem bodů.

    • 5.9.2018  17:06

    Souhlasím s tím, že snímek je svým koncipováním takovým spíš televizním válečným dramatem, ale rozhodně to dle mého názoru ničemu neškodí, a myslím si, že je to velmi věrné a velmi důstojné zpracování klíčových okamžiků bitvy o Westerplatte, která znamenala vypuknutí druhé světové války, která se plně rozhořela 1. 9. 1939. Sledujeme zde osudy vojáků, jejich velitelů, kteří po dobu sedmi zářijových dní statečně bránili své pozice a kteří hrdě bojovali za svou vlast. Tento boj ovšem nemá naději na úspěch, přestože statečnost a odhodlání polskému mužstvu v žádném případě nechybí. Zpočátku odolávají silným německým útokům, věří, že po vyhlášení druhé světové války jim západní mocnosti v čele s Francií a Velkou Británií přijdou na pomoc,což se ovšem samozřejmě nestane. Když už je jisté, že jejich boj je marný, že veškerá velká polská města jsou obsazena Hitlerovou armádou, nezbývá jim nic jiného, než vyhlásit kapitulaci. I zde ovšem byla celá řada nesouhlasných názorů důstojníků i vojáků, kteří chtěli bojovat až do posledního muže. Již jsem to avizoval v jiných komentářích, ale myslím si, že v tomto případě se to sluší zopakovat. Tento snímek je velmi důstojnou oslavou hrdinství a odhodlání polského národa, kteří i přes obrovskou přesilu nepřítele udatně bojovali až do úplného konce. Myslím si, že Poláci mohou či spíše mají povinnost být na své předky právem hrdi, protože polský národ vytrpěl ze středoevropských států těch pohrom zcela jistě nejvíc, a je obdivuhodné, jak se dokázal se všemi peripetiemi vypořádat a znovu se hrdě postavit na nohy. A vlastně i kultura a zejména kinematografie je zářným důkazem toho, že Poláci zkrátka umí.

    • 1.9.2018  12:27

    Nu, upřímně řečeno, mám po zhlédnutí tohoto filmu takové spíše smíšené pocity. Ve filmu je podle mého názoru příliš mnoho rušivých elementů, zejména pak soudobá moderní hudba, která se k danému historickému kontextu a formátu vůbec nehodí, snahy co nejvíce přiblížit hl. hrdiny současné mladé generaci podlé mého soudu rovněž nejsou úplně šťastné. Svým způsobem mi to hodně připomíná celovečerní snímek Jana Komasy "Město 44", kde tyto atributy rovněž hrály velmi podstatnou roli. Ten film koncipovaný hodně na přemodernizovaný americký způsob, a to je podle mě velká chyba, protože si myslím, že ten film by měl být spíš určitou oslavou a památkou těm, kteří v odbojových organizacích (Szare Szeregi) den co den nasazovali svoje životy, a řada z nich nejen že zažila nacistickou tyranii, ale posléze i proces sovětizace a tvrdý stalinistický režim. V každém případě film jako celek není vůbec špatný, odvaha a odhodlání mladých Poláků je nezpochybnitelná a hrdinské činy, které v druhé světové válce vykonaly jsou jen potvrzením toho, že polský národ má být na co hrdý i s ohledem na to, kolika pohromami si Poláci nejen ve 20. stol. museli projít. Rozhodně tento snímek nezatracuji, ale myslím si, že některé věci (viz výše) tam byly zkrátka a dobře nadbytečné.

    • 28.8.2018  14:49
    Generál Nil (2009)
    *****

    Poláci se v poslední době soustřeďovali zejména na autobiografické snímky, a myslím si, že sázka na tuto kartu byla více než správná. Tento film na mě udělal velký dojem, protože bez skrupulí a velmi autenticky zobrazil neuvěřitelná zvěrstva vykonstruovaných politických procesů, které se v 50. letech v Polsku děly. Je neskutečné, jak tvrdým postupem komunisté a jejich sovětští poradci likvidovali nepřátele komunistického zřízení, přestože mezi oběťmi byli i skuteční hrdinové, kteří ve prospěch své vlasti riskovali svůj život v podstatě dnes a denně po dobu celé války, a kteří nezanedbatelným způsobem přispěli alespoň na chvilku ke klidnému životu v Polsku, než se v 50 letech naplno rozhořely politické procesy. Za oběť jim padl i brigádní generál Emil Fieldorf, který aktivně bojovali proti nacistickému Německu v rámci odboje, a u svých podřízených a vojáků se těší obrovské úctě a respektu. Začátek filmu nás zavádí na nádraží, kdy se vlakem vrací polští vojáci ze Sibiře. Mezi nimi i generál Fieldorf. Protože vidí, jaké poměry v Polsku panují, chce se zpočátku postavit na odpor i proti komunistům. Přátelé ho ovšem od této iniciativy odrazují a doporučují mu, aby utekl na Západ, a zachránil si holý život. To on odmítá, za žádného zločince se nepovažuje a chce žít pokud možno klidný život po boku své rodiny, která už ani v jeho návrat domů nedoufala. O to je tragičtější, jak se vlastní národ, pro který generál Nil toho tolik obětoval, vůči svému hrdinovi a bojovníkovi za svobodu zachoval. Při kontrole na vojenském úřadu jej zatknou příslušníci Úřadu bezpečnosti, a krutý kolotoč výslechů, ponižování, mlácení, mrzačení těla i duše (kdy je například držen v cele, která je plně zatopená vodou) se naplno roztáčí. Generál Nil ovšem je přesvědčen o své nevině a statečně této tyranii vzdoruje. Následky ovšem na sebe nenechají dlouho čekat, a vykonavatelé soudní moci zbavují generála veškerých vojenských hodností, občanských práv a zabavení jeho majetku. Některé scény působí až absurdně, když exekutoři např. zabavují i generálovo spodní prádlo. Generál Nil na nátlak své rodiny rovněž požádal o milost prezidenta Bieruta, které však prezident nevyhoví. V únoru 1953 je generál Nil odsouzen k trestu smrti oběšením. Je opravdu hrůzné, jakým způsobem zacházeli komunisté se všemi svými potenciálními nepřáteli, mezi nimiž byli i hrdinové protinacistického odboje a bojovníci za svobodu a demokracii. Je současně neuvěřitelné, že stejně jako v případě jiných zvěrstev, nebyl ani v tomto případě nikdo potrestán a shledán odpovědným za smrt nevinných lidí. Myslím si, že to byl vskutku vynikající snímek, který na tyto hrůzy 50. let poukázal. Je až neuvěřitelné, jak podobné, neřkuli stejné byli praktiky těchto vykonavatelů trestu nejen u nás, ale i v Polsku. Kdybych měl najít nějakou podobnost s českou kinematografií, určitě by mě napadl seriál Zdivočelá země, dále film Jiřího Svobody "Pouze o rodinných záležitostech" a samozřejmě také i snímek Jana Svěráka "Tmavomodrý svět". Zcela po zásluze hodnotím plným počtem bodů.

    • 26.8.2018  14:00
    Město 44 (2014)
    ***

    Když jsem zhlédl historické dokudrama "Varšavské povstání" z roku 2014, byl jsem velmi zvědavý, jak se režisér Jan Komasa popere s výzvou svého celovečerního filmu "Město 44", který je rovněž věnován událostem srpnových dní roku 1944, kdy vypuklo Varšavské povstání. Upřímně řečeno mě tento snímek velmi překvapil v tom pozitivním slova smyslu. Ve snímku totiž není nouze o silné okamžiky, které v divákovi zůstanou ještě nějakou dobu po zhlédnutí filmu. Film pojednává o těchto událostech očima velmi mladých lidí, kteří se rovněž do této odbojové akce chtějí zapojit, a přispět svým dílem k osvobození polské metropole bez přímé pomoci Rudé armády. Na povstalcích můžeme pozorovat obrovské odhodlání, odvahu, touhu po svobodě, a samozřejmě také touhu svým hrdinství zapůsobit i na dívky. Dobrodružství se ale rázem mění v krutou realitu. Mladí lidé poznávají krutou válečnou vřavu, mezi sebou jeden po druhém postupně umírají, jsou svědky toho, jak civilisté a dokonce členové jejich rodin bývají na ulicích popravováni, jak Němci srovnávají svými nálety polskou metropoli se zemí, kruté podmínky v polních nemocnicích, v nichž většinou ve velkých bolestech umírají lidé atd. Ve filmu ovšem cítím i rušivé elementy, zejména pak zpomalovací scény, současná moderní hudba a střely létající všude možně, nikdy však nezasáhnou svůj cíl. To mě v tomto snímku upřímně docela vadí. Velmi mi osudy mladých lidí účastnících se Varšavského povstání připomínají příběhy E.M. Remarqua v díle "Na západní frontě klid", kde jsou přímými aktéry rovněž velmi mladí muži, kteří sotva odmaturovali, ještě v životě ani nic moc neprožili a už jsou rekrutováni a mobilizováni do kruté vřavy bojů na západní frontě v první světové válce. Myslím si, že tento film je solidní průměr, a je důstojnou připomínkou událostí Varšavského povstání, které rovněž znamenalo pro polský národ velmi citelné ztráty,

    • 26.8.2018  13:12
    Katyň (2007)
    *****

    Z mého pohledu se jedná o vskutku výborný film, který blíže představuje neuvěřitelné hrůzy a genocidu, které se sovětská tajná policie NKVD dopustila na polských armádních a společenských elitách. Je opravdu pozoruhodné, že se okolnosti tohoto masakru podařilo pečlivě tajit a zkreslovat až do počátku 90. let, kdy poprvé se svém projevu generální tajemník ÚV KSSS Michail Gorbačov připustil, že na tomto zvěrstvu nesli svou vinu Sověti. Myslím si, že je velmi symbolické, že se režisérské taktovky tohoto historického velkofilmu ujala bezesporu největší legenda polské kinematografie, režisér Andrzej Wajda, který sám byl touto tragickou událostí velmi zasažen, neboť v Katyni byl popraven i jeho otec. Snímek je velmi důstojnou vzpomínkou na tuto tragickou událost, která společně s dalšími měla pro Polsko fatální následky, protože po válce nebylo žádné významné a silné opozice, která by dokázala vzdorovat nástupu komunistické diktatury. Myslím, že stoprocentní hodnocení je v tomto případě naprosto namístě.

    • 22.8.2018  17:39
    Dnes před 50 lety (TV pořad) (2018)
    *****

    Opět vysoce kvalitně zpracované zpravodajství, v němž tvůrci zmapovali nejvýznamnější okamžiky osudové noci z 20 - 21.8. 1968. Tvůrci opět odvedli precizní práci, neopomněli na žádný detail a zákulisí této pro náš národ smutné události zpracovali vskutku důkladně a poctivě. Byly zde představeny nejdůležitější osobnosti politického i společenského života, které v těchto klíčových okamžicích hrály ústřední roli. Současně se neopomnělo ani na pamětníky srpnových událostí, kteří měli k dané problematice co říci. Hosté ve studiu byli rovněž dobře zvolení, Petr Blažek i Pavel Žáček svými znalostmi i postřehy velmi tento projekt obohatili. Musím tvůrce stejně jako v případě projektu "Dnes před 70 let" opět velmi pochválit, protože odvedli skutečně kus poctivé a kvalitní práce. Dle mého soudu tomu vůbec nic nelze vytknout. Jen jsem spíš očekával, že závěrečnou písní, která tento projekt ukončí bude legendární "Modlitba pro Martu". Je velmi smutné, jakým způsobem proces demokratizace socialismu v naší zemi dopadl, a do jakého balastu se naše země na více než příštích 20 let propadla. O to hroznější je, že komunisté i jejich pohůnci hrají dodnes nezanedbatelnou úlohu nejen na regionální, ale i na vládní úrovni, byť zatím jen "toleranční".A to samozřejmě nepočítáme celou řadu tzv. politických turistů, kterých se po listopadu 1989 urodilo v našich končinách jako hub po dešti napříč celým politickým spektrem. Právě tyto okamžiky by pro nás měly být důrazným varováním, aby se tato smutná historie již víckrát neopakovala. Bohužel lidé se nikdy dostatečně nepoučí ze svých vlastních chyb a zkratů, a proto bohužel není vyloučené, že nás naše garnitury svou hloupostí a nekompetentností mohou opět přivést na nějaké nebezpečné rozcestí. Projekt hodnotím jednoznačně pozitivně a moc se těším na další projekty, které budou mapovat naši historii, konkrétně Mnichov 38 a vznik Československa 1918.

    • 22.8.2018  17:05
    Dubček (2018)
    ***

    Upřímně řečeno, čekal jsem, že tu bude horši, ale podle mého názoru je to vcelku důstojná vzpomínka na významného československého politika. Neubráním se ovšem srovnání se Sedláčkových cyklem "České století", kde podle mého názoru byly herecké výkony daleko přesvědčivější a autentičtější, a po dramaturgické stránce věci to bylo na podstatně vyšší úrovni. V každém případě i snímek Laco Halamy nabízí rovněž zajímavé situace, od Dubčekovy popularity u čsk. národa, postupný politický vzestup, touha po reformě socialismu a nápravě chyb z minulosti, až po tragické obsazení naší republiky a internace společně s dalšími vrcholnými představiteli ÚV KSČ do Moskvy. Snímek se odehrává ve dvou časových rovinách, v rovině současné, to jest rok 1992, kdy Dubček tragicky zahynul, a myšlenkový návrat do minulosti, konkrétně srpnových událostí roku 1968. Současně je snímek dle mého názoru vhodně prokládán archivními dobovými materiály, ať již rozhlasovými či televizními. Je smutné, že v KSČ měla československá reprezentace v osudovém roce 1968 takové rozbroje, a představitelé opozice v čele s Indrou, Bil´akem, Kolderem, Švestkou a Kapkem učinili jakýmkoliv reformním snahám přítrž, tzv. zvacím dopisem, který s Brežněvem pochopitelně důkladně konzultovali k úplné spokojenosti sovětské strany. Myslím si, že to byla velmi dobře zvládnutá role z Jastrabanovy strany, pro něhož to byla jednoznačně zatím největší role v jeho kariéře. Společně s ním hodnotím pozitivně i Jiřího Zapletala v roli Josefa Smrkovského a samozřejmě také Volodymira Nečeperenka v roli Leonida Brežněva. Další role zejména pak představitelé Indry, Bil´aka, Ludvíka Svobody i Gustava Husáka již na mě takový dojem neudělaly a působily na mě takovým neslaným, nemastným dojem, právě v porovnání se Sedláčkovým "Českým stoletím".

    • 20.8.2018  20:26

    Musím říci, že ačkoliv upřednostňuji spíš hraný film než dokumentární, tak tohle dokudrama na mě zanechala vskutku velmi silný dojem. Pojednává o jedné z nejvýznamnějších tragických událostí v historii polského národa v období druhé světové války. Svým způsobem se jedná o ojedinělý projekt, který společně natočili novináři Karel - režisér a Vítek - kameraman. Sledujeme osudy varšavského civilního obyvatelstva prakticky od počátku povstání, tj. od 01/08/1944 až v podstatě do jeho smutného konce. Sledujeme záběry z polních nemocnic, statečnou a velmi odhodlanou mobilizaci civilního obyvatelstva, které se na povstání aktivně podílelo a jeho účast na statečném vzdoru povstalců proti německé tyranii byla neoddiskutovatelná. Každý člověk měl svůj úkol, ať již připravování menáže, roznos tisku, výroba zbraní, ošetřování zraněných, odklízení sutin, pohřbívání obětí, účast v bojích atd. Je ovšem diskutabilní, jestli tohle povstání nebylo až zbytečné, protože si vyžádalo na polské straně mnoho obětí zejména na civilním obyvatelstvu, přičemž zejména počet mladých lidí a inteligence byl vskutku velmi vysoký. To se pochopitelně v konečném důsledku muselo projevit i na hladkém nástupu komunismu v Polsku, protože nebylo v podstatě žádné významné opozice, která by mohla novému nesvobodnému režimu adekvátně čelit a bojovat proti jeho nástupu a vzestupu. I z tohoto úhlu pohledu to jistě stojí za úvahu. V každém případě odhodlání a touha vzepřít se nacistickému Německu a vydobýt si zpět svoji svobodu a nezávislost byla na varšavském obyvatelstvu nesporná a myslím si, že nejen polský národ musí být na své padlé občany právem hrdý. Už i s ohledem na skutečnost, kolika peripetiemi si Polsko za druhé světové války prošlo - z jedné strany napadeno Německem, z druhé SSSR, masakr polské armády a inteligence v Katyni, koncentrační tábory v Polsku, zejména Osvětim-Březinka a Treblinka - zemřelých Poláků cca. 2 mil., Volyňský masakr a mnoho dalších tragédií. O to více je obdivuhodnější ačkoliv toho polský národ musel mnoho vytrpět, že Polsko všechny tyto nepříjemnosti přežilo a dnes je opět velmi silnou a sebevědomou zemí.

    • 19.8.2018  13:16
    V temnotě (2011)
    *****

    Tento snímek z dílny režisérky Agnieszky Holland na mě udělal vskutku velký a silný dojem. Myslím si, že osud Židů, které Leopold Socha po dobu 14 měsíců uchovával ve lvovských kanálech si rozhodně svou filmovou podobu zasloužil, a výsledek byl bezesporu prvotřídní a hodný oscarového ohodnocení. Moc se mi líbil charakterový vývoj Leopolda Sochy, který nejprve působí dojmem prostého zlodějíčka, kterému je osud nějakých Židů lhostejný a myslí jen na svůj vlastní prospěch, na své vlastní obohacení, ale posléze sledujeme vývoj, který by asi málokdo čekal, a asi málokdo by se v té době zachoval stejně jako ústřední hrdina v podání vynikajícího Roberta Wieckiewicze, který dle mého názoru zde ztvárnil životní roli. Je vidět, že i v těchto krutých a pohnutých dobách se našli lidé, kteří i za cenu svého vlastního života nemysleli jen na sebe, ale dokázali i pomoci těm druhým, které by jinak neminul velmi krutý konec. Svým způsobem je Leopold Socha takovým druhým Oscarem Schindlerem, jehož vývoj byl rovněž velmi podobný, neřkuli stejný, a který rovněž zachránil velké množství Židů. Rovněž byli oba oceněni titulem "Spravedlivý mezi národy". Snímek se mi opravdu moc líbil, zaujal mě a nelze ho hodnotit jinak než stoprocentně.

    • 19.8.2018  13:03

    Nevím proč, ale z celkového úhlu pohledu mi tento film přišel takový neslaný nemastný. Určitě si myslím, že na problematiku Pražského jara a následně Srpna 1968 vznikly bezesporu daleko lepší filmy nebo dokumenty, viz např. TV film Roberta Sedláčka "1968:Musíme se dohodnout". Připadalo mi, že kromě sexuálních scén novináře Zilka s herečkou Evou (Vica Kerekes), a na pozadí tohoto všeho nastíněná srpnová invaze vojsk Varšavské smlouvy, se tam ani nic moc kloudného nedělo. Ale Vica byla nádherná,ostatně jako vždy, a závěr toho dramatu byl rovněž velmi zdařilý. Osobně jsem si myslel, že se Helmut Zilk zachová jako kolaborant, který podlehne tlaku českých komunistů a papalášů, a bude vysílat pouze jejich lživou propagandu, aby zachránil svou kariéru i své manželství, ale velmi mě překvapil, že si zachoval lidskou tvář a odvysílal o srpnové okupaci pravdu takovou, jaká byla. Každý takový hrdina určitě v té době nebyl, a bůhví, jak se v té době tito lidé skutečně zachovali. I za to hodnotím tento snímek jako průměrný a hodnotím ho na solidních 60%.

    • 12.8.2018  13:31

    Vynikající historický velkofilm mapující dráhu posledního čínského císaře Pchu I. na pozadí významných historických událostí, počínaje jeho vězněním v Zakázaném městě, přechodný azyl v Japonsku, politický vzestup a vláda na území Mandžuska, až po porážku v druhé světové válce a nástup komunistické diktatury, kterou zažil nejen ve vězení, ale i na svobodě, kde dožil jako řadový občan a živil se jako zahradník a archivář. Opravdu výborný snímek v režii Bernarda Bertolucciho, který byl zcela po zásluze ověnčen devíti Oscarovými vavříny.

    • 3.8.2018  12:44

    Velmi povedená televizní inscenace povídky Hastrman, v níž se zaskvěl v roli pana Rybáře - Hastrmana vynikající Josef Kemr.

    • 3.8.2018  12:40

    Sdílím názor, že tato adaptace patří vůbec k těm nejlepším v rámci cyklu Povídek malostranských. Ladislav Pešek v roli žebráka pana Vojtíška byl vskutku výborný a i bába Miliónová v podání Jiříny Štěpničkové byla rovněž velmi autentická. Nelze hodnotit jinak než stoprocentně.

    • 3.8.2018  12:33
    Povídka malostranská (TV film) (1981)
    ***

    Upřímně řečeno mě tato televizní adaptace Povídek Malostranských Jana Nerudy příliš neoslovila. Ačkoliv je film doslova napěchován hereckými hvězdami mladé, starší i nejstarší generace,tak si myslím, že v rámci těchto televizních zpracování Nerudových povídek byly natočeny i daleko povedenější filmy, zejména ty v režii Pavla Háši - př. Hastrman, Přivedla žebráka na mizinu, Arabesky, a řada dalších. V každém případě se mi líbila zejména role advokátního koncipienta Dr. Krumlovského v podání Jiřího Menzela, a myslím si, že tohle byla jedna z jeho nejlepších hereckých rolí. Pozadu nezůstávají ani herečtí bardi v čele s Josefem Kemrem, Rudolfem Hrušínským nebo také Josefem Somrem v roli malíře. Myslím si, že režisér Jiří Krejčík natočil daleko povedenější věci, přičemž za jeden z nejlepších počinů hodnotím snímek "Vyšší princip".

    • 1.8.2018  16:14
    Na psí knížku (TV film) (2002)
    **

    Jedná se o velmi zdařilý televizní snímek pod taktovkou režisérské legendy Františka Filipa, v něž se v titulní dvojici představila Iva Janžurová společně s Jirkou Lábusem. Tento film na mě zanechal velmi silný dojem a postava "Kukačky" v podání Ivy Janžurové mi byla skutečně velmi sympatická a bylo mu jí až líto, že se za svou neutuchající dobrotu netěšila u svého okolí stejné přízni. Pro každého se mohla rozdat, každému vyhovět, a když potřebovala něco sama, nikdo se k ní pořádně neměl. Zkrátka jak se lidově říká: "Za dobrotu na žebrotu". Podle mého názoru tohle byla nejlepší role Ivy Janžurové v její porevoluční tvorbě.

    • 1.8.2018  16:06
    Konec velkých prázdnin (TV seriál) (1996)
    ***

    Velmi povedený seriál mapující strastiplné osudy československých uprchlíků v 80.letech min. stol., natočený v koprodukci čtyř veřejnoprávních televizí. Tvůrci divákům nabídly vskutku velmi silné příběhy plné tragiky, zoufalství, beznaděje, ale ve většině případů i nalezení svého štěstí v neštěstí. Je zde velmi zřetelně vidět, že touha po svobodě je skutečně velmi trnitá a strastiplná a často bývá vykoupena daleko větší bolestí než "pokojný" život v diktatuře. Každý zkrátka nemá ostré lokty, aby se s těmito peripetiemi dokázal poprat. Navíc se zde představila celá řada předních herců střední i starší generace a výkony většiny protagonistů byly skutečně prvotřídní. Je docela škoda, že se takové pořady, které mají divákům co předat a nějakým způsobem je obohatit, reprízují jen velmi zřídka. Vskutku velmi podařený a silný seriál.

    • 31.7.2018  11:12

    Výborná francouzská komedie s Louisem de Fenúsem a Annie Girardotovou v hlavních rolích. Rozhodně jedna z těch lepších Funesových rolí, společně s Fantomasem a četnickou sérií.

    • 31.7.2018  11:08

    Úplně špatné to nebylo, ale bůhvíjaký zázrak rovněž ne. První polovina filmu byla velmi nezáživná, zdlouhavá a fádní. Některé scény, zejména pak scény vzpomínání a návraty do minulosti majitelky hotelu Artemis byly spíše na škodu a ve filmu neměly vůbec žádný smysl. Rozhodně jsem tento rok viděl lepší filmy, i samozřejmě v rámci americké produkce.

    • 27.7.2018  10:18
    Dobrá zpráva (TV film) (1997)
    *****

    Sdílím názor většiny diskutujících, že se jedná o vrchol bakalářské tvorby. M. Donutil zde vskutku předvádí mimořádný herecký koncert, až má kolikrát divák pocit, že ten herec to snad ani nehraje, ale skutečně tou postavou je.Tu postavu zarytého komunisty ztvárnil opravdu bravurně a není divu, že je tato povídka v kontextu televizní tvorby tak vysoce ceněna. Myslím si, že společně s panem Humblem byla tato role nejlepší v Donutilově kariéře v rámci televizní tvorby.

    • 27.7.2018  10:03
    Trampoty pana Humbla (TV film) (1997)
    *****

    Výborná televizní inscenace režiséra Viktora Polesného, v níž roli podlého a bezcharakterního prospěcháře skvěle ztvárňuje Miroslav Donutil. Pozpátku nezůstávají ani další zúčastnění, zaujme zejména postava Humblova tatínka, kterou skvěle podává nestor české filmové a televizní scény Leoš Suchařípa. Je pozoruhodné, jaká individua dokázaly minulé režimy vygenerovat a čeho všeho tito "lidé" byli schopni, jenom proto, aby si zachránili svou vlastní lacinou kůži, nebo aby získali nějaký profit na úkor těch druhých. Velmi mě tento televizní film zaujal, a osobně si myslím, že kdyby pan Humbl žil řekněme 100 let (pozn. ve filmu se uvádí, že se narodil v roce 1910), určitě by se neztratil se svými schopnostmi i charakterovými vlastnostmi i v době současné, např. v takovém Parlamentu by to pro něj dle mého soudu bylo jako dělané. Roli tohoto bezpáteřáka ztvárnil M. Donutil skutečně bravurně a společně s bakalářskou povídkou "Dobrá zpráva", kde ztvárnil zarytého komunistu, který věří v návrat do starých dobrých časů, považuji tyto 2 zmíněné role za jeho vrchol na poli TV tvorby. Samozřejmě zde byl ještě cyklus 3+1, ale tyto dvě role mají přece jenom daleko hlubší význam.

    • 26.7.2018  10:17

    Mně se tato epizoda velmi líbila, i když samozřejmě byla velmi dobře předvídatelná. Nicméně mi v této části nechybělo nic, co je pro poručíka Columba tak charakteristické. Jeho nadhled, přirozenost, vtip, mazanost a samozřejmě vysoká míra inteligence a důvtipu. Musím přiznat, že jsem se při této epizodě skvěle bavil, zejména potom v okamžicích. kdy Columbo přišel na nahrávacího studia za Finlaym a celý případ rozlouskl. A pasáž, kdy Finlayho Crowforda autem doprovázel domů, kde předstíral, že mu došel benzín, byla rovněž velmi povedená a vtipná.

    • 25.7.2018  13:29
    Zlá krev (TV seriál) (1986)
    ****

    Vynikající pokračování kultovních "Sňatků z rozumu", ačkoliv ten časový odstup od obou těchto sérií je vskutku příliš velký a představitelé některých postav se do svých rolí ani moc nehodí a působí přinejmenším zvláštně, kdy např čtyřicetiletý O.Krejča ml. v roli Míši Borna, zde hraje ve svém věku gymnazistu.

<< předchozí 1 2 3 4 6 8 10
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace