majky19

majky19

Michal Pilát

okres Brno

3 body

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 6 9 11
    • 3.11.2018  21:26

    Další vynikající epizoda, která je tentokrát věnována třicátým létům, kdy již v Německu naplno zuří nacismus a Einstein se spolu s ženou Elsou snaží z Německa uprchnout. Je ovšem podrobován místy až nepříjemným otázkám ze strany amerického vyslance, zejména jedná-li se o politické otázky, ale nakonec jsou naštěstí Albertovi víza vydána. Současně nás Albert Einstein ve svých myšlenkách zavádí na místa, která v průběhu svého života navštívil a poukazuje úspěchy, kterých na své cestě dosáhl.

    • 3.11.2018  21:15

    Upřímně řečeno, prvních 15-20 min. byl tento snímek takový neslaný-nemastný, úvod byl na můj vkus příliš zdlouhavý a období Protektorátu a tragické smrti trenéra Valenty bylo podle mého soudu až nadbytečné. Film začal být zajímavý v okamžiku, když basketbalisté jeli vlakem na ME do Ženevy, kde získali pro svou zemi zlato. Místy se ve filmu objevily i zábavné momenty, zejména pak ubytování reprezentantů ve vykřičeném domu, kde mladí basketbalisté byli ve výborných rukou. Od tohoto okamžiku film nabral dobré tempo a v žádném případě nebyl prostor k tomu, aby se při jeho sledování divák nudil. Moc se mi líbilo, jak byly sportovní úspěchy československé reprezentace zobrazeny v kontextu historických událostí, které měly na naši zemi a na naše občany mírně řečeno velmi negativní dopad. Co se týče hereckého obsazení, bylo zvoleno velmi dobře, ať se již jednalo o herce zkušené - Alena Mihulová, Jan Hartl, Chantal Poullain nebo Jaromír Dulava, tak samozřejmě i herci, kteří ještě až tak příliš známí nejsou, ale díky svým výkonům o nich zcela jistě uslyšíme i v budoucnosti. A samozřejmě také musím zmínit a vyzdvihnout výborný výkon Ondřeje Malého, který roli funkcionáře Hrabala ztvárnil opravdu excelentně. Myslím si, že tento snímek patří a bude patřit k tomu nejlepšímu, co tento rok v rámci české kinematografie nabídl, a troufám si tvrdit, že by mohl být i českým zástupcem v boji o Oscara, v kategorii cizojazyčný film. Současně si myslím, že by film mohl být úspěšný i na Českých lvech, pokud tedy nebude ještě natočen nějaký film o nějaké nejmenované utlačované menšině, která si soustavně stěžuje, jak se jí v naší zemi žije špatně. I z tohoto důvodu přeji filmu, aby nedopadl stejně jako další skvělý snímek "Fair Play" z roku 2014.

    • 3.11.2018  20:54
    Dnes před 100 lety (TV pořad) (2018)
    *****

    Jsem jedním slovem nadšen tím, jak Česká televize přistoupila k připomínce našich významných výročí, a jakým způsobem tato témata zpracovala. Již v prvním případě, když Jakub Železný společně s reportéry připomínali "Vítězný únor 1948" jsem byl velmi překvapen, jak kvalitně tento pořad byl zpracován. A jsem velmi rád, že tento vysoký standard udrželi tvůrci ve všech čtyřech případech - 1918, 1938, 1948 i 1968. Všechny pořady byly precizní a vyvážené, byly vhodně prokládány postřehy historiků a dalších kompetentních osobností z rozličných oblastí veřejného života, nechyběly zde i vzpomínky lidí, kteří tyto historické události zažili doslova na "vlastní kůži", zkrátka a dobře, na těchto pořadech nebylo z mého úhlu pohledu vůbec nic, co by se tomu dalo vytknout. Moc bych si přál, aby i při dalších, příštích oslavách/připomínkách našich moderních dějin k tomu tvůrci přistupovali s tak důkladným přístupem, protože je velmi důležité si tyto skutečnosti neustále připomínat, aby nikdy neupadly v zapomnění a aby naše společnost byla v budoucnu dostatečně racionální a dostatečně poučená z chyb v minulosti. Událo se toho v naší historii mnoho, na co jako Češi můžeme být právem hrdí, ale událo si i mnoho toho, na co v žádném případě tak hrdí být nemůžeme. A proto na to nikdy nesmíme zapomínat.

    • 3.11.2018  20:41

    Rozhovor, ve kterém v podstatě premiér a prezident jen zopakovali věci, které jsou všeobecně známé, a které z jejich úst slyšíme takřka každý den. V každém případě je dobře, že si v tento slavnostní den oba pánové nechali svá zklamání a možná i křivdy z minulosti jen sami pro sebe a ani jeden neřekl něco, čím by někoho mohl urazit nebo jinak vyvést z míry. To si myslím, že je velmi pozitivní, že alespoň ve státní svátek a při tomto významném výročí se oba drželi zkrátka a slovy klasika "se nepouštěli do žádných větších akcí".

    • 3.11.2018  20:34

    Povedená a důstojná oslava staletého výročí vzniku naší republiky. Naštěstí se vše obešlo bez jakýchkoliv skandálů, které by tomuto výročí rozhodně žádnou dobrou reklamu neudělaly.

    • 3.11.2018  20:32
    Diana (2013)
    **

    Podle mého názoru bohužel velmi nepovedený, nepřínosný snímek, ze kterého si divák v podstatě vůbec nic kloudného neodnese. Ano, určité fragmenty ze života princezny Diany zde zobrazeny byly, ale celkově na mě snímek bohužel působil velmi laciným dojmem.

    • 3.11.2018  20:26
    Pocta Karlu Hašlerovi (koncert) (2017)
    *****

    Hezký pořad s nádhernými legendárními písničkami Karla Hašlera, které jsou svými texty aktuální v podstatě v každé době a v každém politickém režimu. Proto se není vůbec čemu divit, že Karel Hašler byl nepohodlný takřka v každém politickém zřízení, protože se jako jeden z mála nestyděl ve svých písničkách zpívat pravdu takovou, jaká skutečně byla. Mně se velmi líbilo zejména vystoupení Jarka Nohavici, který byl pro mě zlatým hřebem večera a tím nejlepším, co tento pořad nabídl.

    • 3.11.2018  20:21

    Opět vynikající epizoda, která ukazuje, že Einstein byl nejen vynikajícím vědcem a myslitelem, ale i člověkem jako takovým, který zcela odsuzoval, aby věda byla zneužívána ve prospěch několika vyvolených, kteří budou disponovat prakticky neomezenou mocí a kteří ji budou zneužívat ke svým osobním cílům, které měly často za následek obrovskou genocidu na vojenském i civilním obyvatelstvu. Viz právě případ Fritze Habera a jeho aplikace jedovatého plynu ve druhé bitvě u Yper. V soukromém životě to Albert nemá o mnoho jednodušší, protože se rozvádí s Milevou, která má navíc přemrštěné finanční nároky, které se zdají být takřka nesplnitelné. Nakonec však k rozvodu stejně dojde. Setkáváme se zde ovšem i s problematikou Einsteinova židovství, dále s obrovskou nenávistí a averzí, která si neklade za cíl nic jiného, než Einsteina zničit, a to takřka všemi možnými způsoby.

    • 3.11.2018  20:09

    Myslím si, že s ohledem na skutečnost, že se jednalo o vůbec první filmové zpracování, které bylo věnováno osobě M. R. Štefánika, nejvýznamnějšího Slováka vůbec, to v žádném případě nebyl vůbec špatný film. Důležité události jeho života zde byly zobrazeny velmi dobře, a jeho touha a odhodlání udělat vše pro vznik samostatného státu byla naprosto evidentní. Je úžasné, co všechno M. R. Štefánik ve svém bohužel krátkém životě stihl, co všechno dokázal v osobním i profesním životě a jakou obrovskou měrou se postaral a vznik samostatného Československa. Vždyť to byl právě on, který otevřel dveře Tomáši Masarykovi k těm nejvyšším francouzským činitelům. Film samozřejmě v určitých místech může působit chaoticky, zejména pro laického diváka, který není dostatečně obeznámen danou problematikou, ale pro člověka, který má alespoň elementární znalosti historických reálií, by to v žádném případě nemělo být úplně nesrozumitelné.

    • 3.11.2018  20:01
    Rodina Aloise Rašína (TV film) (2018)
    *****

    Jsem toho názoru, že tohle dokudrama bylo z mého pohledu daleko přínosnější a daleko lépe zpracované a vyvážené, než dvoudílný snímek "Rašín", který shodou okolností natočil tentýž režisér Jiří Svoboda. Je zde totiž zobrazeno všechno podstatné, co se v rodině Aloise Rašína napříč historickými událostmi dělo. Myslím si, že tento snímek velmi dobře ukázal, že Rašín nebyl pouze statečným bojovníkem za svobodu a demokracii, který se zasloužil o vznik samostatného československého státu, ale byl i výborný otec a manžel, který dal společnosti důstojné a kvalitní nástupce v podobě svých dětí. Právě tohle byli a jsou lidé, ke kterým bychom bezesporu měli chovat úctu a respekt, a kteří patřili k tomu nejlepšímu, co naše republika kdy měla. A i přesto si toho mnoho lidí nedovedlo a nedovede vážit.

    • 3.11.2018  19:53

    Opět velmi kvalitní epizoda, v níž se Albert musí potýkat nejen s rodinnými, ale také pracovními peripetiemi. V Evropě zuří světová válka, a jeho spolupracovníci, kteří jsou na cestě do Ruska, aby získali materiály potřebné k další výzkumné práci - Zatmění Slunce, jsou zatčeni ruskými vojáky. Vše naštěstí dopadá dobře a Einsteinovy spolupracovníci jsou propuštěni na svobodu. V soukromí to ovšem není o moc snazší, Einstein žije v trojúhelníku s Milevou a Elsou a je mu jasné, že jedna musí z kola ven. S ohledem na neshody s Milevou je volba zřejmě více než jasná. Je skvělé, že tento skvělý autobiografický seriál si drží vysoký standard každou epizodou, a není takřka žádné hluché místo, které by tuto kvalitu snižovalo.

    • 17.10.2018  12:47
    Napoleon (1960)
    ****

    Snímek z dílny Abela Gance se mi moc líbil, protože zde byly zobrazeny nejdůležitější momenty Napoleonovy vojenské i politické kariéry, a na pozadí toho všecho bylo velkolepé vyvrcholení v podobě "Bitvy tří císařů" roku 1805 poblíž Slavkova u Brna, v nímž francouzská armáda rozdrtila oddíly Ruského impéria a Rakouského císařství. Myslím si, že je to velmi důstojná připomínka tohoto velkého vojevůdce, kterých ve světové historii zas až tolik nebylo. Napoleon je zde zobrazen jako skvělý vojevůdce, výborný stratég i jako rázný politik, který si s ničím nebere servítky a který jde tvrdě a vytrvale za svým. I za cenu obrovských ztrát na životech vlastního národa. A to si myslím, že bylo pro něj současně darem, i prokletím.

    • 17.10.2018  12:29
    Rašín (TV film) (2018)
    *****

    Abych řekl pravdu, tak velmi jsem se těšil na okamžik, kdy tento TV snímek spatří světlo světa. Myslím si, že je moc dobře, že Česká televize přistoupila velmi zodpovědně k připomínce stěžejních a často velmi strastiplných okamžiků naší historie, a nabízela po celý tento rok pořady na špičkové úrovni, ať se jednalo o zpravodajství, dokumentární snímky nebo celovečerní filmy. Nyní ale k samotnému snímku Rašín. Samozřejmě, máme za sebou teprve první zhlédnutou část tohoto TV projektu, ale již nyní můžeme učinit nějaká hodnocení. Můj názor je takový, že se jedná o nadprůměrný TV snímek, mapující strastiplnou cestu, na jejímž konci byl vznik svobodné Československé republiky. Po zhlédnutí první části jsem dospěl k názoru, že je poměrně nespravedlivé a nešťastné, že ohledně vzniku Československa se výhradně mluví "pouze" o Masarykovi, Benešovi, a M. R. Štefánikovi. Zásluhy lidí, kteří řídili domácí odboj, byli členy Maffie měli na vzniku Československa a na jeho poválečném uspořádání bezesporu stejně velký podíl, jako výše uvedení muži. A myslím si, že je moc dobře, že tvůrci se snaží připomínat i osobnosti domácího odboje, jako byl Rašín, Antonín Švehla, Josef Scheiner, samozřejmě i budoucí předseda vlády Karel Kramář a mnoho dalších, kteří také riskovali každodenně nejen svůj život. Osobně si myslím, že právě díky lidem, jako byl Rašín, bychom měli být hrdi na to, že jsme Češi, protože tento člověk, ať je na něj zpětně nahlíženo jakkoliv, byl nesmírně vzdělaný, charakterní, odvážný, měl svoje ideály a svou národní hrdost, kterou se snažil vzbuzovat i u jiných a v neposlední řadě se nebál riskovat, což bylo z mého pohledu naprosto úžasné, protože sám měl rodinu, kterou svou odbojovou činností logicky také vystavoval obrovskému nebezpečí a perzekucím ze strany rakousko-uherské monarchie. A je podle mého soudu velká škoda, že svou národní hrdost v sobě máme pouze tehdy, když jednou za 100 let vyhrajeme olympiádu v Naganu. Vyzdvihuji především excelentní výkon Ondry Vetchého, který titulní roli Aloise Rašína ztvárnil vskutku vynikajícím způsobem a z jeho slov byla skutečně cítit neuvěřitelná energie, obrovské odhodlání a touha dotáhnout velkou věc až do úplného a vítězného konce. První díl se mi moc líbil, hodnotím jej stoprocentně, a velmi se těším na druhou část, která bude jistě opět nesmírně zajímavá, dramatická a poučná. P.S. i druhý díl byl vynikající, a stoprocentní hodnocení je tudíž zcela na místě.

    • 13.10.2018  16:15

    Opět vynikající epizoda, v níž se Einstein konečně dostává tam, kde chtěl vždycky být. Stává se profesorem na univerzitě a věnuje se své vědecké práci. Současně se mu díky jeho převratným myšlenkám a geniálním nápadům daří oslovovat širokou odbornou veřejnost a ačkoliv na první pohled působí plachým dojmem, dokáže svoji genialitu skvěle prodat a díky tomu se mu nabízí nové možnosti, o kterých si dříve mohl nechat snad jen zdát. Setkává se ovšem i s nepříjemnostmi, které zejména v další etapě jeho života přerostou do gigantických rozměrů, a na jeho konci bude 6 miliónů mrtvých. Ano, mluvím o problematice židovství a holocaustu. Co mě na tomto dílu velmi překvapilo, byl způsob uvažování, kdy v roce 1911, když Einstein přišel do Prahy, bylo město rozdělené do tří kast, kde nejvýše stáli Němci, poté Židé a na posledním místě se krčili Češi. Myslím si, že tohle rozhodně není správný výklad dějin, a Češi rozhodně nebyli v té době tak slabí, jak to chtěli autoři zde vykreslit. Einstein se rovněž setkává s řadou významných lidí, z nichž nejvýznamnější byl bezesporu císař Franz Josef I., který podepsal i jeho jmenování na Karlo-Ferdinandově univerzitě v roce 1912, dále pak např. s Franzem Kafkou, a v neposlední řadě také s Marií-Curie Sklodowskou, laureátkou Nobelovy ceny, kterou výborně ztvárnila Klára Issová. Ačkoliv v profesním životě se Albertovi daří nadmíru dobře, v rodinném je to úplně naopak. S Milevou si téměř v ničem nerozumí, mají časté neshody a manželství není šťastné. Velmi se těším na další pokračování této skvělé série, která je i přes drobné výhrady vskutku nesmírně povedená a je důstojnou oslavou tohoto skvělého fyzika, vědce a vlastně i jako člověka vůbec.

    • 13.10.2018  14:04
    Pološero (TV pořad) (2011)
    ***

    Bezesporu velmi zajímavý pořad, v němž jsou bez skrupulí zobrazeny osudy lidí, kteří si mnohdy museli sáhnout až na absolutní dno. Ano, samozřejmě, nemůžeme tuto problematiku zjednodušovat a nemůžeme všechny aktéry házet do jednoho pytle, jistě se mezi některými našli i tací, kteří se do problémů dostali svou vlastní hloupostí a svým nezřízeným způsobem života a jejich jednání často bylo daleko za hranicí nejen slušného chování, ale i zákona. Tito lidé si z mého pohledu soucitu nezasluhují a měli by tudíž nést následky za své jednání. A pak jsou samozřejmě tací, kteří se do problémů nedostali sami, ale kteří do té propasti spadli v důsledku jednání druhé strany - např. matky samoživitelky, oběti domácího násilí, podvedení důvěřiví důchodci a řada dalších příkladů. Je bezesporu dobré, že je této problematice rovněž věnována pozornost médií, avšak podle mého názoru stále ne úplně dostatečná.

    • 8.10.2018  14:48
    Jutro idziemy do kina (TV film) (2007)
    *****

    Moc pěkný a dobře zpracovaný snímek, který je věnován generaci mladých lidí, která byla zničena válkou. Snímek nás zavádí do studentského prostředí v okamžiku, kdy se z "chlapců" stávají mladí muži, kteří složili zkoušku dospělosti a cítí, že se jim nyní otvírají nové takřka ničím neomezené možnosti. Navzdory zhoršující se mezinárodní situaci žijí relativně spokojené a klidné životy, zažívají své první životní úspěchy i neúspěchy v dospělém životě, prožívají své první velké lásky i zklamání a jsou plní ideálů a mladického enthusiasmu. I když se jejich nejbližší obávají nebezpečí ze strany Nacistického Německa, na ně zatím strach nebo obavy z blízké budoucnosti příliš nedopadají. Plánují budoucnost, studují, věnují se svým zájmům, zkrátka žijí bezstarostným životem. Vše se ovšem mění v okamžiku, kdy 1. září 1939 Hitler napadá se svou armádou Polsko a zažehne tím druhý světový válečný konflikt, který se potáhne příštích 6 let a na jehož konci bude více než 60 milionů obětí. Snímek se mi velmi líbil, v určitém úhlu pohledu my to také připomínalo dílo předního německého spisovatele E.M. Remarqua "Na západní frontě klid", kde hlavními hrdiny byli rovněž mladí muži, kteří v podstatě bezprostředně po maturitě byli mobilizování do první světové války, a bojovali v zákopech na francouzském území, tedy na západní frontě. I zde vlastně máme generaci mladých lidí, která byla zdecimována hrůzami světové války a drtivá většina z nich na francouzských bojištích zemřela. A ti, kteří zázrakem dokázali přežít, byli stejně válkou poznamenáni natolik, že jakékoliv začlenění a aklimatizace do nově formující se společnosti byla takřka nemyslitelná.

    • 6.10.2018  21:09

    Vynikající epizoda mapující Einsteinovu strastiplnou cestu za dosažením svých snů a cílů. Setkáváme se zde i s dalšími fyzikálními velikány své doby, mj. Marii - Curie Sklodowskou, která objevila nový chemický prvek "Radium". Tato epizoda není ovšem zdaleka pouze o Einsteinových geniálních myšlenkách, ale i o rodinných peripetiích s nimiž se Albert musel coby mladý rodič se svou manželkou Milevou Maričovou potýkat. Samozřejmě musíme to chápat tak, že byla jiná doba, ale upřímně mě velmi překvapilo, že u Milevy nebyla coby u matky Einsteinova dítěte žádná mateřská zodpovědnost, že sice chtěla být svému choti oporou, ale úplně jinou, než jakou si ji představovala Einsteinova matka. Byl jsem doslova překvapen tím, jak si snad Mileva myslela, že přijede Albertova matka a ta místo nich vyřeší veškeré jejich starosti s péčí o dítě a s chodem domácnosti. Einstein pochopitelně mezitím usilovně pracuje na patentovém úřadě, tato monotónní činnost ho ovšem vůbec nenaplňuje. Současně rozvíjí své geniální myšlenky tak, aby oslovil co nejširší odbornou veřejnost a získal si tak světový ohlas a uznání na poli fyzikální vědy a samozřejmě také lepší pracovní pozici odpovídající jeho inteligenci, znalostem, odbornosti a neuvěřitelnému talentu. Právě na konci této epizody Einstein seznamuje své okolí se svou převratnou myšlenkou "Teorií relativity". Zdá se, že jeho život se konečně začíná ubírat tím nejlepším možným směrem a skvělá kariéra na sebe nenechá dlouho čekat. Sledování tohoto dílu bylo pro mě nesmírně poučné a inspirující zároveň, podle mého názoru je ovšem nezbytné, aby divák pořadu věnoval zvýšenou pozornost, dokázal se nad danou problematikou zamyslet a samozřejmě mít také alespoň elementární znalosti o Einsteinově díle, o jeho přelomových myšlenkách a samozřejmě věděl něco také z jeho soukromého života v historických souvislostech. Je podle mého soudu naprosto pochopitelné, že zejména laická veřejnost nebude zcela rozumět tomu, co tím chtěl autor (Einstein) vlastně říci. To však není vůbec neobvyklé, protože i celá řada lidí, kteří se fyzice profesně věnují, nerozumí, a vlastně ani nemohou rozumět všemu, co tento geniální vědec fyzice přinesl. Takový člověk se rodí možná jednou za tisíc let, a jak jsme mohli sledovat v předchozích epizodách, tak Einstein vskutku svému oboru, své fyzikální vášni zasvětil v podstatě celý svůj život a své myšlenky dokázal představit v praktickém životě. Nebyl žádným prachobyčejným teoretikem, měl skvělou představivost a dokázal svým nadšením vzbudit zájem i u ostatních. Z tohoto úhlu pohledu je podle mě škoda, že se na základních a středních školách z fyziky stalo jen jakési "nutné zlo", přes které je potřeba se dostat, a že fyzika byla degradována jen na obyčejné memorování se vzorečků nazpaměť, aniž by student opravdu dokázal pochopit to meritum věci a aplikovat ho v praxi. Zcela určitě i fyzika je předmětem, který si svou pozornost zaslouží a určitě může a vlastně měla by být studentům představována mnohem zajímavěji a praktičtěji, než jak k tomu přistupují někteří kantoři.

    • 5.10.2018  15:41
    Talár a ptačí zob (TV film) (2003)
    *****

    Výborný TV snímek v režii Milana Lasicy, v němž si ústřední dvojici zahráli Zdeněk Svěrák a Jaromír Hanzlík. Tento snímek jsem viděl vůbec poprvé, nikdy jsem o něm předtím ani neslyšel a musím konstatovat, že to bylo opravdu velmi povedené, velmi vtipné dílo, plné nenuceného a současně i inteligentního humoru, na který jsme od Zdeňka Svěráka a jeho kolegů z Divadla Járy Cimrmana zvyklí. Velmi vtipné byly zejména scény, kdy se advokát Morgenhall (Zdeněk Svěrák) připravuje společně s odsouzeným vrahem Fowlem (Jaromír Hanzlík) na obhajobu a zvažují všechny alternativy, které mohou u soudu nastat i s ohledem na to, jací svědkové se k soudu dostaví. Vskutku jsem se při sledování této inscenace velmi dobře pobavil,a protože mám cimrmanovský humor velmi rád, nemůžu hodnotit jinak než plným počtem bodů.

    • 1.10.2018  17:27
    Dnes před 80 lety (TV pořad) (2018)
    *****

    Velmi jsem se na tento pořad těšil, protože jsem viděl i předchozí dvě vydání tohoto cyklu, která vztahovala k našim zlomovým, tragickým "osmičkovým" výročím, a musím konstatovat, že jak únorový komunistický převrat 48, tak srpnová okupace 68 byla vskutku velmi podrobně a velmi dobře zpracována, vhodně prokládána postřehy fundovaných osobností z oblasti historie, vojenství, politiky ale rovněž i pamětníky, kteří tragické události naší historie prožili na vlastní kůži. Proto jsem se těšil na to, až Česká televize nabídne divákům zpravodajství, které zobrazí náhled do zlomových historických okamžiků, které vyústily až k Mnichovskému diktátu a tedy i faktickému konci naší prvorepublikové svobody a demokracie. Ačkoliv jsem byl dosud přesvědčen o tom, že základní znalosti o této problematice mám, po zhlédnutí tohoto pořadu jsem se ujistil v tom, že je stále dost věcí, které jsme třeba předtím vůbec nevěděl, a proto mi přišlo vydání tohoto cyklu nesmírně poučné a přínosné. Všichni zcela určitě víme, že českoslovenští zástupci nebyli k jednání o Sudetech vůbec přizvání, a že bylo o našem osudu rozhodnuto bez nás a proti nám. Jenom mě velmi zaujalo a musím se přiznat, že to pro mě byla nová informace, s jakým opovržením v Německu jednali s československými zástupci, jmenovitě s Hubertem Masaříkem a velvyslancem v Berlíně Vojtěchem Mastným, kteří se v podstatě k veškerému dění nesměli vůbec vyjadřovat, byli po celou dobu hlídáni gestapem a rozhodně s nimi nebylo zacházeno jako se svobodnými lidmi. Naopak, ta situace mi velmi připomínala rok 1968, kdy československé politické špičky v čele s Dubčekem byly násilně internovány k "jednání" do Moskvy a následně přinuceni podepsat potupné Moskevské protokoly. Moc se mi líbilo obrovské odhodlání československého národa, s jakým enthusiasmem přijal mobilizaci, že byl připraven svoji vlast bránit stůj co stůj a to i v době, kdy již bylo jasné, že nás spojenci nepodpoří a že zůstaneme ve svém boji zcela osamoceni. Musely to být vskutku velmi těžké chvíle nejen pro občany naší země, kteří žili v pohraničí a ze dne na den se z nich stali vyhnanci ve vlastním státě, ale zrovna tak i pro příslušníky armády, členy bezpečnostních sborů, kteří museli opustit své pevnosti a v neporušeném stavu je přenechat Hitlerovi. Nutno podotknout, že Československo se v období první republiky pyšnilo rozvinutým zbrojním průmyslem, a ve vývozu zbraní patřilo ke světové špičce, kdy bylo třetím největším exportérem. Vskutku velmi dobře zpracovaný, velmi poučný pořad, protože donutí diváka se nad danou problematikou hlouběji zamyslet a možná si i uvědomit, že naši předkové museli čelit daleko větším starostem a osobním tragédiím, než kvůli kterým jsme my schopni se rozčilovat v dnešní době.

    • 29.9.2018  18:32

    Opět vynikající a velmi silná epizoda, v níž se Albert setkává se svým umírajícím otcem, a dialog mezi těmito dvěma muži opravdu stojí za to.Albert nyní skutečně poznává, jak moc jej jeho otec miloval a miluje, že mu přeje štěstí v jeho životních cestách a věří tomu, že jeho syn je schopen to ve své kariéře daleko dotáhnout a třeba i obdržet Nobelovu cenu (což jak víme se v budoucnu opravdu stane). V osobním životě zažívá mladý génius zatím jednu peripetii za druhou a vše vyústí smrtí prvního potomka, kterého čeká se svou ženou Milevou. Snaží se najít i odpovídající uplatnění ve svém oboru, ale zatím se mu jeho geniální myšlenky nedaří prodat. Přijímá místo na patentovém úřadu. Těším se na další díly, tento projekt je opravdu velmi zajímavý a poučný.

    • 29.9.2018  12:28

    Tento komediálně laděný snímek si myslím byl docela povedený,a bezesporu tomu velmi pomohlo i velmi hvězdné obsazení v podobě Boguslawa Lindy, Artura Źmijewskeho, Wojciecha Pokory, Agnieszky Wagner a celé řady dalších polských hvězd. Myslím si, že se rovněž sluší připomenout, že tento snímek je volným pokračováním filmu Janusza Majewskiho z roku 1985 C.K. dezertéři, který je jakousi polskou variací na Dobrého vojáka Švejka spisovatele Jaroslava Haška. Myslím si, že je dobře, že i takové filmy mají v polské kinematografii své místo, i když komedie dle mého názoru rozhodně není tím primárním žánrem, který je pro polský film charakteristický. Kdybych měl k tomuto filmu připojit nějaké porovnání, patrně první filmy, na které bych si bez dlouhého přemýšlení vzpomněl, by byly satiricky laděné snímky o Sedmé rotě, které jsou rovněž situované do období II. světové války, na území okupované Francie, ale to směřování a ta myšlenka je velmi podobná - boj proti německým okupantům, snaha jim co nejvíce znepříjemnit jejich další postup, nejrůznější sabotáže, provokace i odbojové akce většího charakteru proti nenáviděnému nepříteli. Zkrátka takový snímek, který ani nenadchne ani neurazí.

    • 26.9.2018  12:47
    Ambassada (2013)
    **

    No, upřímně řečeno, mě se tento film příliš nelíbil a docela mě i překvapuje relativně vysoké hodnocení recenzentů. Samozřejmě, že pod komedií si asi každý představí něco trochu jiného, ale tohle mě tedy opravdu moc neoslovilo. Téma je bezesporu zajímavé - cestování v čase, ale to zpracování z mého pohledu už tak slavné nebylo. Polští režiséři již několikrát velmi zřetelně ukázali, že ve zpracování vážných, zejména historických látek jsou skutečnými mistry, a to zdaleka nemluvím pouze o Andrzeji Wajdovi, nebo Agnieszce Holland. Co se ale týče žánru komediálního, tam už to dle mého soudu až tak slavné není. Dokonce jsem toho názoru, že zde se tvůrci úplně zbytečně degradují na úroveň ne příliš povedených televizních satir a sitcomů a to je dle mého názoru velká škoda. Možná jsem od toho měl až příliš velká očekávání, protože jsem si myslel, že by to mohlo být podobné např. úspěšné české sci-fi komedii Jindřicha Poláka "Zítra vstanu, a opařím se čajem". To se ovšem nestalo ani náhodou. Hlavní dvojice Mela a Przemek je mi krajně nesympatická, zejména pak Mela v podání Magdaleny Graziowske, která zde naprosto přehrává, dělá ze sebe hloupější než ve skutečnosti je a Przemkowa postava upřímně také není žádné velké terno. Ten humor mi přijde až příliš nucený a v některých okamžicích je to úplně mimo. Jediné, co hodnotím jako pozitivum, je postava Fuhrera A. Hitlera v podání výborného Roberta Wieckiewicza. Jinak těch pozitiv tedy bylo jako šafránu. Ale bezesporu se najde i mnoho hodnotitelů, kteří budou mít na věc opačný názor, který je radno respektovat.

    • 19.9.2018  20:07
    Joanna (2010)
    *****

    Tento snímek byl rovněž velmi povedený a musí říct, že na mě udělal opět velmi silný dojem. Ústředními postavami jsou dvě ženy Joanna (v podání výborné Urszuly Grabowske) a židovská holčička Róźa v podání neméně dobré Sary Knothe. Opět se setkáváme s pohnutými osudy lidí za druhé světové války, kdy již v Evropě v plném rozsahu zuřila válka a nacistické nájezdy vůči židovskému obyvatelstvu se rovněž naplno rozhořel. Při jednom takovém nacisté seberou matku malé Rózy, které se ujímá Joanna. Rázem se jí tímto krokem mění život, žije v neustálém strachu z prozrazení, nevraživých sousedů, kteří jsou vůči Joanně nesmírně falešní, zejména pak bytná, která je patrně tou nejodpornější postavou celého filmu. Krizový okamžik nastane ve chvíli, kdy do bytu Joanny poprvé vpadne gestapo, nic poprvé nenajde, avšak důstojník SS se do Joanny zamiluje a navštěvuje ji opakovaně. To již ovšem malou Rozu najde a celé Joaninno snažení je prozrazené. Kupodivu ovšem důstojník Joannu neudá, naopak pomáhá jí i Róže přežít tím, že jí posílá jídlo i léky. Velmi mi tento snímek připomíná film „Musíme si pomáhat“; režiséra Jana Hřebejka, kde ústředním tématem je záchrana židovského mladíka, který utekl z transportu a nyní se ukrývá v bytě manželů Čížkových, které skvěle ztvárnili Bolek Polívka s Annou Šiškovou. Akdyž jsem u toho, tam postava SSckého důstojníka mi velmi připomíná postavu čechoněmeckého kolaboranta Prohasky, který rovněž o židovském utečenci věděl, ale i díky svému postavení pomáhal jemu a manželům Čížkovým přežít v období války. Snímek musím hodnotit jednoznačně kladně, protože byl velmi povedený a poučný a současně velmi věrně a v plné nahotě odhalil charakter lidí v krizových situacích, které za druhé světové války prožívali dnes a denně. Jedni pomáhali, snažili se ochránit druhé, a jiní naopak vesele udávali a kolaborovali s nepřáteli.

    • 19.9.2018  18:29

    Neuvěřitelně silný příběh o obdivuhodné ženě, která i přes obrovské nebezpečí neváhala pomáhat zachránit mnoho židovských dětí, jejichž osud byl již prakticky zpečetěn, a které byly od nastěhování do ghetta odsouzeni na smrt, jako ostatně všichni Židé. Stále nepřestávám žasnout, že i v těchto pohnutých a krutých časech se našli charakterní lidé, kteří nemysleli jenom na sebe a na svoje bezpečí a pohodlí, ale naopak svůj vlastní život nasazovali v podstatě každý den, protože trest za tuto ilegální činnost byl neúprosný. Anna Paquin v titulní roli Ireny byla jedním slovem vynikající a to samé můžu říct o snímku jako takovém. Takové příběhy a taková statečnost nikdy nesmí upadnout v zapomnění a stále je zapotřebí zejména mladé generaci tyto události připomínat. Snímek musím hodnotit jednoznačně stoprocentně, protože stejně jako např. snímek Schindlerův seznam, V temnotě nebo Joanna ve mě zanechal vskutku silné dojmy. Já bych se zde v tomto případě však neomezoval pouze na paralelu s Oskarem Schindlerem, ale i s Nicolasem Wintonem, který rovněž vykonal mnoho dobra ve prospěch židovských dětí v okupovaném Československu.

    • 15.9.2018  16:32

    Opět výborná epizoda, v níž sledujeme Einsteinova studijní léta v Curychu, nadšení a elán pro fyziku, kterou se ale nechce pouze memorovat, ale chce ji prakticky pochopit a posunout její pomyslné hranice zase někam dál a obor dál rozvíjet. S pochopením se ovšem nesetkává často u svých profesorů, z nichž mnozí jej považují za flinka, který si řádně neplní nebo ani nechce plnit své základní povinnosti a žije si bohémský život. Jiní kantoři jej však obhajují, cítí, že je v něm velký potenciál do budoucnosti, protože takový entuziazmus a zápal se opravdu jen tak nevidí. Samozřejmě se ale Einstein musí rovněž vypořádávat se svými milostnými vztahy, kdy svou první lásku Marii musí opustit, aby se mohl nadále věnovat Milevě, která je stejně jako Einstein obrovským talentem na poli matematiky i fyziky, avšak s pochopením ve svém okolí se často rovněž neshledává. Myslím si, že tato série bude jako celek neobyčejně zajímavá, a je moc dobře, že se tvůrci nesnažili zaměřovat pouze na Einsteinovu tvůrčí vědeckou činnost, která by zřejmě široké laické veřejnosti asi příliš mnoho neřekla, ale snažili se zde Einsteina zobrazit jako člověka, který stejně jako každý jiný prožívá kromě své práce/studia své radosti, starosti, problémy, úspěchy i neúspěchy.

    • 15.9.2018  16:18

    Vynikající nápad převést na televizní obrazovku příběh patrně nejvýznamnějšího fyzika, který svým oborem vskutku velmi intenzivně žil. První epizoda byla dle mého názoru výborná, děj se odehrává ve dvou časových liniích, jedna zachycuje Einsteinovy studia na curyšské polytechnice a ta druhá v době současné, tedy v Berlíně, ve třicátých letech, kdy se dostali k moci Hitlerovci a tím začal doslova hon na Židy, kterým byl jak již víme i Einstein. Velmi oceňuji, že taková osobnost dostala konečně svůj prostor i v televizi, protože Einstein si to zcela jistě za svůj přínos nejen vědě, ale celkově společnosti bezesporu zaslouží. Těším se na další díly.

    • 12.9.2018  19:27
    Volyň (2016)
    *****

    Upřímně řečeno, viděl jsem od Wojciecha Smarzowskiego již snímek “Pod Aniolem Stróznym”, který se odehrává v protialkoholní léčebně, a velmi mě překvapilo, do jakých detailů a s jakou autentičností dokázal Smarzwoski tento snímek natočit. A i to byl jeden z důvodů, proč jsem chtěl zhlédnout snímek, který zobrazuje jednu z největších katastrof novodobého Polska. Již samotné recenze a postřehy na adresu tohoto snímku naznačovaly, že se režisér na tomto snímku opět tzv. vyřádil. A bylo tomu skutečně tak. Snímek byl totiž opět zpracován velmi důkladně, nebyla zde nouze často I o velmi drastické záběry, které by byly těžko stravitelné i pro nejotrlejší diváky, zejména pak poslední půlhodina, když se válka mezi Poláky a Ukrajinci rozhořela naplno. Zaujmou rovněž záběry, kdy v polském kostele vyzývá farář ke smíření, tolerance, míru a vzájemného porozumění a respektu mezi národy, a naproti tomu v táboře Banderovců zcela zřetelná nenávist a averze vůči polskému národu, který považují za zcela nepřátelský a chtějí s ním jednou provždy skoncovat. To ostatně můžeme vidět I ve scéně, kdy naopak farář v ukrajinském kostele vyzývá ke genocidě, nezávislosti Ukrajiny a skoncování se všemi nepřáteli, kteří by jim v realizaci tohoto plánu mohli překážet, pochopitelně především Poláci. Mohli jsme pochopitelně sledovat, jaká nevraživost mezi všemi třemi tábory panovala, Poláci nenáviděli Židy, a Ukrajinci zase Poláky. Ať byl člověk na kterékoliv straně barikády, nikde se nemohl cítit bezpečně… A to, s jakým nadšením vítali Ukrajinci německou armádu, od níž si slibovali pomoc při boji za nezávislost, to bylo hovořící samo za sebe. Zcela určitě tento snímek není vhodný pro všechny diváky, zejména ne pro slabší povahy, ale je podle mě velmi důstojnou připomínkou zvěrstev, která se odehrávala v období 2. sv. války, a která nikdy nesmí být zapomenuta. Je opravdu hrůzné, kam až dokáže zajít lidská nenávist a přehnaný nacionalismus, zvláště pak, když se neštítí vraždit I ženy a malé zcela bezbranné děti.

    • 12.9.2018  19:24
    Korczak (1990)
    *****

    Viděl jsem již mnoho filmů z dílny režiséra Andrzeje Wajdy, ale tento na mě udělal vskutku velmi silný dojem. Wajdowy filmy jsou charakteristické tím, že se v nich Wajda vrací ke stěžejním historickým událostem, které často na Polsku zanechaly nesmazatelnou stopu. A v tomto případě je to naprosto stejné. Wajda se vrací k velmi citlivému tématu, a sice k problematice holocaustu. Nutno také podotknout, že scénář k filmu napsala neméně významná polská režisérka Agnieszka Holland, tudíž na výsledku to je vskutku znát. Tentokrát posloužila autorům postava Henryka Goldszmita, známá též pod pseudonymem Janusze Korczaka. Snímek vypráví o muži, který ani v těch nějtěžších okamžicích svého života neztrácel víru v lepší svět, a který ani v těch nejkrutějších podmínkách nemyslel pouze na sebe, ale snažil se pomáhat svým nejmilovanějím, a sice dětěm, o které pečoval ve svém sirotčinci. Respekt měl Doktor Korczak dokonce i mezi Němci, kdy jej lékaři považovali za významnou osobnost nejen kulturního, ale i společenského života. Většina lidí mu nabízí všemožnou pomoc, možnosti lepšího zacházení, dokonce i možnosti útěku z ghetta. To on ovšem kategoricky odmítá a nezáleží mu na jeho osudu, ale především na „jeho dětech“. Těm se snaží v absolutně nelidských podmínkách zajistit alespoň základní pocit bezpečí a chce, aby hrůzy, které se dějí venku, nedolehly bezprostředně na děti. I v okamžiku, kdy je jasné, že se děti nepodaří zachránit, neváhá ani na okamžik a děti doprovází do transportu, na jehož konci v koncentračním táboře Treblinka na ně čeká jistojistá smrt. Film mě opravdu velmi zaujal, a charakter Doktora Korczaka mě absolutně nadchnul. Je opravdu neuvěřitelné, že on sám, který v ghettu toho mnoho vytrpěl, neztratil vůbec nic ze své lidskosti, ze svého charakteru, a i přes všechny možné nabídky mu nebyl lhostejný osud těch druhých, které velmi miloval až do posledního okamžiku. Právě tyto okamžiky zobrazují pravou stránku charakteru a ten byl u Doktora Korczaka naprosto neoddiskutovalný. Těžko říci, kolik lidí by se zachovalo stejně jako on, kdyby byli v jeho situaci. Obávám se však, že příliš mnoho by se jich asi nenašlo. Nelze hodnotit jinak než stoprocentně, protože to byla ta pravá nefalšovaná připomínka charakteru skvělého člověka.

    • 10.9.2018  15:24
    Pianista (2002)
    *****

    Podle mého názoru natočil Roman Polański vskutku prvotřídní snímek, mapující velmi trnitou a strastiplnou cestu předního klavírního virtuóze Wladyslawa Szpilmana v podání skvělého Adriena Brodyho, který za svou roli byl Oscarem ověnčen zcela po zásluze. Film zobrazuje jeho těžkou životní cestu, při níž přijde o celou svoji rodinu a při níž je coby člověk židovského původu velmi tvrdě perzekuován nejen ze strany Němců, ale i vlastních lidí, jejichž nenávist vůči tomuto etniku je rovněž velmi výrazná. O to více je pozitivní, že i v těchto pohnutých dobách se dokonce i mezi Němci našel jeden voják, který jej na konci války neprozradil, ale naopak mu pomáhal přežít tím, že mu nosil jídlo. Myslím si, že tento film patří vůbec k těm nejlepším, které v polské ko/produkci vznikly a je velmi důstojnou památkou na ty, kteří ve druhé světové válce přišli o život.

    • 6.9.2018  13:51
    Dozvuky (2012)
    *****

    Tento film na mě zanechal opravdu velmi silný dojem, zejména ten samotný závěr, kdy starý Malinowski říká Józkowi pravdu takovou, jaká byla. V očích Józka jednoznačně velmi krutou, ale skutečnou. Současně mi tento film nabídl i jiný úhel pohledu,. Divák si najednou uvědomí, že není všechno zdaleka tak jednoduché a jednoznačné, jak se může na první pohled zdát, a odhalení pravdy může být často velmi kruté. V průběhu první poloviny filmu jsem si skutečně myslel, že genocidu na místním židovském obyvatelstvu skutečně spáchali Němci, ale když starší bratr Franciszek začal rozplétat nitky minulosti a nachází ve výpisech katastru původní židovské majitele, a posléze i jejich nové nabyvatele, začíná být jasné, že samotní vesničané měli nemalý prospěch z toho, že Židy sami hromadně povraždili. Neštítili se dokonce vraždit i malé děti, které společně se svými rodiči a dalšími rodinami zapálili v chalupě bratrů Kalinů. Když bratři vykopou na dvorku ostatky zavražděných Židů, a vyslechnou vzpomínky jedné pamětnice této katastrofy, je jim již celá záležitost jasná. Józek, který v podstatě celý čas pozůstatky židovských hrobů zachraňoval tím, že je převážel na své pole je pravda ještě mnohem krutější. Ze vzpomínek starého Malinowského totiž vychází najevo, že tím hlavním iniciátorem hromadné popravy Židů byl otec Francizska a Józka. Józek tuto tragédii neustojí a páchá sebevraždu. Velmi mi tohle filmové zpracování připomíná nejen násilný odsun sudetských Němců na základě Benešových dekretů v roce 1945, které bylo výborně zpracováno ve snímku Juraje Herze "Habermannův mlýn" ale současně také drama Vladimíra Michálka "Je třeba zabít Sekala", kde to také bylo velmi podobné, protože Sekal se stejně jako vesničané svévolně obohacoval na úkor druhých tím, že Němcům udával místní sedláky a na oplátku zase získával jejich statky. Tento film mě vskutku velmi zaujal, a nemohu hodnotit jinak, než plným počtem bodů.

<< předchozí 1 2 3 4 6 9 11
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace