majky19

Jsem jedním slovem nadšen tím, jak Česká televize přistoupila k připomínce našich významných výročí, a jakým způsobem tato témata zpracovala. Již v prvním případě, když Jakub Železný společně s reportéry připomínali "Vítězný únor 1948" jsem byl velmi překvapen, jak kvalitně tento pořad byl zpracován. A jsem velmi rád, že tento vysoký standard udrželi tvůrci ve všech čtyřech případech - 1918, 1938, 1948 i 1968. Všechny pořady byly precizní a vyvážené, byly vhodně prokládány postřehy historiků a dalších kompetentních osobností z rozličných oblastí veřejného života, nechyběly zde i vzpomínky lidí, kteří tyto historické události zažili doslova na "vlastní kůži", zkrátka a dobře, na těchto pořadech nebylo z mého úhlu pohledu vůbec nic, co by se tomu dalo vytknout. Moc bych si přál, aby i při dalších, příštích oslavách/připomínkách našich moderních dějin k tomu tvůrci přistupovali s tak důkladným přístupem, protože je velmi důležité si tyto skutečnosti neustále připomínat, aby nikdy neupadly v zapomnění a aby naše společnost byla v budoucnu dostatečně racionální a dostatečně poučená z chyb v minulosti. Událo se toho v naší historii mnoho, na co jako Češi můžeme být právem hrdí, ale událo si i mnoho toho, na co v žádném případě tak hrdí být nemůžeme. A proto na to nikdy nesmíme zapomínat.

Rozhovor, ve kterém v podstatě premiér a prezident jen zopakovali věci, které jsou všeobecně známé, a které z jejich úst slyšíme takřka každý den. V každém případě je dobře, že si v tento slavnostní den oba pánové nechali svá zklamání a možná i křivdy z minulosti jen sami pro sebe a ani jeden neřekl něco, čím by někoho mohl urazit nebo jinak vyvést z míry. To si myslím, že je velmi pozitivní, že alespoň ve státní svátek a při tomto významném výročí se oba drželi zkrátka a slovy klasika "se nepouštěli do žádných větších akcí".

Povedená a důstojná oslava staletého výročí vzniku naší republiky. Naštěstí se vše obešlo bez jakýchkoliv skandálů, které by tomuto výročí rozhodně žádnou dobrou reklamu neudělaly.

Podle mého názoru bohužel velmi nepovedený, nepřínosný snímek, ze kterého si divák v podstatě vůbec nic kloudného neodnese. Ano, určité fragmenty ze života princezny Diany zde zobrazeny byly, ale celkově na mě snímek bohužel působil velmi laciným dojmem.

Hezký pořad s nádhernými legendárními písničkami Karla Hašlera, které jsou svými texty aktuální v podstatě v každé době a v každém politickém režimu. Proto se není vůbec čemu divit, že Karel Hašler byl nepohodlný takřka v každém politickém zřízení, protože se jako jeden z mála nestyděl ve svých písničkách zpívat pravdu takovou, jaká skutečně byla. Mně se velmi líbilo zejména vystoupení Jarka Nohavici, který byl pro mě zlatým hřebem večera a tím nejlepším, co tento pořad nabídl.

Opět vynikající epizoda, která ukazuje, že Einstein byl nejen vynikajícím vědcem a myslitelem, ale i člověkem jako takovým, který zcela odsuzoval, aby věda byla zneužívána ve prospěch několika vyvolených, kteří budou disponovat prakticky neomezenou mocí a kteří ji budou zneužívat ke svým osobním cílům, které měly často za následek obrovskou genocidu na vojenském i civilním obyvatelstvu. Viz právě případ Fritze Habera a jeho aplikace jedovatého plynu ve druhé bitvě u Yper. V soukromém životě to Albert nemá o mnoho jednodušší, protože se rozvádí s Milevou, která má navíc přemrštěné finanční nároky, které se zdají být takřka nesplnitelné. Nakonec však k rozvodu stejně dojde. Setkáváme se zde ovšem i s problematikou Einsteinova židovství, dále s obrovskou nenávistí a averzí, která si neklade za cíl nic jiného, než Einsteina zničit, a to takřka všemi možnými způsoby.

Myslím si, že s ohledem na skutečnost, že se jednalo o vůbec první filmové zpracování, které bylo věnováno osobě M. R. Štefánika, nejvýznamnějšího Slováka vůbec, to v žádném případě nebyl vůbec špatný film. Důležité události jeho života zde byly zobrazeny velmi dobře, a jeho touha a odhodlání udělat vše pro vznik samostatného státu byla naprosto evidentní. Je úžasné, co všechno M. R. Štefánik ve svém bohužel krátkém životě stihl, co všechno dokázal v osobním i profesním životě a jakou obrovskou měrou se postaral a vznik samostatného Československa. Vždyť to byl právě on, který otevřel dveře Tomáši Masarykovi k těm nejvyšším francouzským činitelům. Film samozřejmě v určitých místech může působit chaoticky, zejména pro laického diváka, který není dostatečně obeznámen danou problematikou, ale pro člověka, který má alespoň elementární znalosti historických reálií, by to v žádném případě nemělo být úplně nesrozumitelné.

Jsem toho názoru, že tohle dokudrama bylo z mého pohledu daleko přínosnější a daleko lépe zpracované a vyvážené, než dvoudílný snímek "Rašín", který shodou okolností natočil tentýž režisér Jiří Svoboda. Je zde totiž zobrazeno všechno podstatné, co se v rodině Aloise Rašína napříč historickými událostmi dělo. Myslím si, že tento snímek velmi dobře ukázal, že Rašín nebyl pouze statečným bojovníkem za svobodu a demokracii, který se zasloužil o vznik samostatného československého státu, ale byl i výborný otec a manžel, který dal společnosti důstojné a kvalitní nástupce v podobě svých dětí. Právě tohle byli a jsou lidé, ke kterým bychom bezesporu měli chovat úctu a respekt, a kteří patřili k tomu nejlepšímu, co naše republika kdy měla. A i přesto si toho mnoho lidí nedovedlo a nedovede vážit.

Opět velmi kvalitní epizoda, v níž se Albert musí potýkat nejen s rodinnými, ale také pracovními peripetiemi. V Evropě zuří světová válka, a jeho spolupracovníci, kteří jsou na cestě do Ruska, aby získali materiály potřebné k další výzkumné práci - Zatmění Slunce, jsou zatčeni ruskými vojáky. Vše naštěstí dopadá dobře a Einsteinovy spolupracovníci jsou propuštěni na svobodu. V soukromí to ovšem není o moc snazší, Einstein žije v trojúhelníku s Milevou a Elsou a je mu jasné, že jedna musí z kola ven. S ohledem na neshody s Milevou je volba zřejmě více než jasná. Je skvělé, že tento skvělý autobiografický seriál si drží vysoký standard každou epizodou, a není takřka žádné hluché místo, které by tuto kvalitu snižovalo.

Snímek z dílny Abela Gance se mi moc líbil, protože zde byly zobrazeny nejdůležitější momenty Napoleonovy vojenské i politické kariéry, a na pozadí toho všecho bylo velkolepé vyvrcholení v podobě "Bitvy tří císařů" roku 1805 poblíž Slavkova u Brna, v nímž francouzská armáda rozdrtila oddíly Ruského impéria a Rakouského císařství. Myslím si, že je to velmi důstojná připomínka tohoto velkého vojevůdce, kterých ve světové historii zas až tolik nebylo. Napoleon je zde zobrazen jako skvělý vojevůdce, výborný stratég i jako rázný politik, který si s ničím nebere servítky a který jde tvrdě a vytrvale za svým. I za cenu obrovských ztrát na životech vlastního národa. A to si myslím, že bylo pro něj současně darem, i prokletím.