Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Krimi
  • Dobrodružný

Recenze (120)

plakát

Když ptáci tančí (2019) 

Naprosto ohromující zážitek: skvěle natočené, napsané i namluvené a dokonale použitá hudba.

plakát

When We Rise (2017) (seriál) 

Perfektně odvedená práce ze strany scénáristy a režie. Zvláště první dva díly (part I a II) jsou nesmírně silné, postavy na sebe navážou diváka a provedou ho šílenostmi, na nichž je nejšílenější to, jak nedávno se staly. Historie LGBT komunit vždycky obsahovala hodně politiky, je to nedílná součást boje za uznání rovných práv, takže kritice typu "je to okatá politická agitka" se jen usmívám. Formálně je politika velmi dobře propojena s příběhem a postavami, rozhodně není hlavní ingrediencí minisérie. Také oceňuji velmi dobrý casting pro jednotlivé postavy.

plakát

Příchozí (2016) 

Nesmírně příjemný film i pro diváka, který nemá rád sci-fi. Nepřekombinované, lidské, podmanivý rytmus i atmosféra... Jednu hvězdu dolů za hodně špatně vystavěnou figuru vojáka, který se pokusí vzít věci do svých rukou (naprosto zpackaná linie).

plakát

Pustina (2016) (seriál) 

Výborný vizuál - výběr lokací a šikovná práce trikařů daly dohromady úžasnou atmosféru rozpadu, svět mimo zorné pole, který byl zanechán vlastnímu osudu. Konečně jsem si byla schopná užít i scénář, což většinou bývá v české tvorbě problém. Autenticita postav a prostředí mi "chutnala" a rozhodně mi tam nechybí "zajímavější" postavy. Obyčejní lidé se svými slabostmi a chybami zasazení do depresivní krajiny a nelehké sociální situace mi přijdou dostačující; pro mě jsou zajímavé dost. Postupem času mě začaly otravovat jen scény z diagnosťáku, ale v rámci celku si své místo ve vyprávění obhájily. Klíčovým tématem se pro mě stala zaslepenost rodičů vůči vlastním dětem (a totéž vlastně platí v rámci celé rodiny - každý člen vůči každému), nevědomost a bezmoc. Užívala jsem si syrovost prostředí, která mi vůbec nepřišla uměle nastrčená. Pro mě rozhodně největší zážitek v české tvorbě za spoustu let.

plakát

Rozbitý svět (2012) 

Nádherný film, který jako jeden z mála dokázal perfektně vybalancovat emoce, napětí a sociální rozměr. Ničeho nebylo příliš, všechno do sebe zapadlo a přineslo to maximální divácký zážitek. Bez debat je to snímek hodný zařazení do nejoblíbenějších filmů. Smekám před scénáristou a režisérem, protože dokázali z daného žánru vytěžit nejvíc, co pamatuju.

plakát

Poslední pokušení Krista (1988) 

Film, který bez dogmatičnosti pokládá otázky, ukazuje víru jako něco živého a dynamického - lidského. Mluví o hodnotách, chování a rozhodování. Nehrozí prstem. A samozřejmě nelze pominout, že je velmi dobře natočený. Přes větší stopáž je dynamický, vizuálně výživný a dokáže z herců dostat k divákovi přesně to, co potřebuje.

plakát

Sedmero krkavců (2015) 

Po více jak desetiletí je to pro mne filmová pohádka, která je jak filmová, tak pohádková, a obojí poctivě. Krásná výprava, živelné herectví (jen v případě Sabiny Remundové/královny místy zavání karikaturou), citlivá práce s humorem a pohádkovými klišé (čarodějnice např.). Jako divák, který nemá rád pohádky a hýčká si jen několik málo výjimek, jsem si zamilovala hlavně šikovně napsaný scénář, který v kombinaci s krásnými hudebními motivy dokáže i DOJMOUT, což se mi u žádné jiné pohádky (ať filmové nebo televizní) nestalo. Docela dlouho jsem odolávala doporučením známých a nechtěla jsem se na to podívat (správný fairytales hater se vždycky cuká). Dávám jim teď za pravdu a kaju se.

plakát

Steve Jobs (2015) 

Už u Social Network jsem byla v šoku, jak kombinace určitého druhu (a úrovně) scénáristy a režiséra může v podstatě jakákoliv látka udělat skvělý film. Nejsem Apple nadšenec a o Jobsovi jsem měla jen celakusé informace, takže láska k nim by nepřihodila ani hvězdu nahoru v hodnocení. Jde o to, že postavit film na dialozích, dávkovat informace a flashbacky tak, aby se vybudovalo napětí, divák se navázal na postavy a ještě se to v závěru nenechalo spadnout... To je zatraceně výkon. Režijní manévrování tam tentokrát vidím méně než u Social Network (Fincher je prostě znát více), ale scénář a herci udělali ze životopisného filmu po dlouhé době zase zážitek (po Teorii všeho, Kódu Enigma a Dánské dívce už to chtělo něco trochu životaschopnějšího a ostřejšího - plochost a absence "hran" dělá z hollywoodských biografií tuctové a povrchní dojáky, byť námět mají pro mě zajímavější než SN nebo Steve Jobs). Plné hodnocení, zážitek z dobře odvedené práce.

plakát

Milk (2008) 

S životopisnými filmy mívám problém. Jak už tady bylo řečeno, jdou ze své podstaty předvídatelné, látku, kterou zpracovávají, si můžete za pár vteřin přečíst na internetu. Pro scénáristu je to výzva. Nesouhlasím s tím, že se jedná o "mučednický" film. Výsledným dojmem ani analýzou fabule x syžetu. Samotná vražda, oslava mučedníka atd. nemá ve filmu skoro žádný prostor. Tento film ukazuje hnutí, zejména politické, protože v té době potřebovalo být především politickým, aby se rozvinulo a posunulo. Ale několikrát padlo přímo v dialogu, že jde o věc hnutí lidí, kteří brání právo na důstojný život. Filmy o hnutích pro mě musí postihnout hlavně hybnou sílu, která dala lidi dohromady a přiměla je bojovat a vytrvat. Obsahem i scénářem jde pro mě o neobyčejně dobře udělaný film, který se ani formálně nerozpadá do jednotlivých částí koláže, ale drží pohromadě. Funguje a ždímá ze mě jako z diváka vše, co ze mě chtěl dostat.