Belatris

Okázale stylizovaný film, který místy působil jako vúdú snaha oživit MM z dobových fotografií, se mi líbil, i když podle mě není řemeslně dobře udělaný. Zejména ve vyprávění neustál svou vizi a snažil se tam vložit sem tam nějaký kus skutečné biografie – což ale nevyhnutelně kulhalo na obě nohy. Není z toho ani dobře odvyprávěný životní příběh, ani zvládnutý portrét člověka, který byl je a bude deformovaný (různými okolnostmi). Mám ráda, když se žánr biografických děl nedrží ustrašeně dat, která vyhledávač vyplivne za zlomek sekundy. Naopak si užívám, když si tvůrci na dané osobnosti vybere jednu věc, jeden rys nebo detail, a na něm postaví svůj pohled na tuto osobnost. Kdyby tento přístup tvůrcům Blonde stačil a dokázali ho dostat do 90 minut (místo skoro 3 hodin), pak by to byl možná můj nejoblíbenější bio film ze všech. Ale jako by se snažili částečně držet při zdi a půjčovali si z klasických biografických snímků – snad aby úplně neztratili mainstreamového diváka. Za mě špatné rozhodnutí. Takto film zřejmě neuspokojí nikoho. Není totiž ani zdaleka tak kontroverzní, jak se o něm mluvilo před premiérou, ani není klasickou biografií (na to si vybírá střípky reálného příběhu příliš nahodile a nelogicky, takže se neskládá do celistvého obrazu historické osobnosti). A jak už jsem napsala, není ani vyhraněným autorským pohledem na dílčí aspekt osobnosti MM. Proč jsem tedy psala, že se mi film líbil? V mnoha scénách dokázal velmi přesně zachytit to, jak jsem MM vnímala já sama dávno před zhlédnutím filmu. Vždycky jsem u ní vnímala silné pnutí mezi maskou/pozlátkem/figurou celebrity MM a soukromou osobou Normy Jeane. V každém filmu, rozhovoru, na každé fotce jsem hledala, jestli maska dokonale těsní, nebo jestli náhodou nezůstal zachycen kousek osoby za maskou. Tenze mezi veřejnou figurkou vytvořenou v továrně na sny a člověkem deformovaným dětským traumatem a řadou dalších, to je pro mě dlouhodobě přitažlivé téma. V Blonde se to úplně nepovedlo prodat nebo spíše dostat to do výsledného díla, ale i tak ve mně film probudil spoustu otázek, i přes svou plochost se mě dotkl dokázal dotknout a zanechat silný dojem. Škoda toho nedostatku odvahy. Měli se vykašlat na mainstreamové publikum a jít skutečně na dřeň, a ne jen o tom mluvit v rámci marketingu. Naprosto ale nechápu tu záplavu komentářů o plivání na hrob MM nebo o dalším zneužívání její osoby. Film ji zobrazuje jako oběť bez toho, aby ji ukázal i z jiné strany, třeba jako člověka chybujícího (což by pomohlo nabourat dojem plochosti v zobrazení jejího charakteru).

Na tomhle filmu je krásně vidět, jak skvělý mohl být, kdyby všeho bylo tak akorát a nepokazily se klíčové body vyprávění a budování postav. Úžasný potenciál, který nedůsledností tvůrců sklouzl do naprostého průměru. A nezachrání to ani herci, kteří se snaží, seč mohou.  Z většiny vedlejších postav, které se sejdou v proslulé restauraci, se dala vytvořit parádní mozaika a tím pádem komentář k řadě společenských jevů, místo toho zůstávají nedotažené pokusy, co spíše než zamyšlení způsobují otrávenost. Čekala jsem, že si pochutnám více a že zažiju pestřejší spektrum chutí. Update: po druhém zhlédnutí zvedám hodnocení o jednu hvězdu, protože jsem si pochutnala více než napoprvé, bavila jsem se a klidně si to někdy dám potřetí. Možná i proto, že pro mě nakonec ty nedostatky zmíněné výše nejsou zas až tak důležité. Je to šmrncovní a smělý pokus o zvláštní komedii.

Zhruba po 12 letech do kina a zrovna na tohle. První film jsem zřejmě neviděla (vzpomínky se mi dost míchají se Žhavými výstřely - prý to nevadí, protože to vyjde kvalitativně na stejno). Americký patos nesnáším právě dobře (zpravidla začnu herce nahlas parodovat a... no prostě je dost risk vzít někoho jako já právě na tento film). První velké plus bylo 4DX kino, protože na film o stíhačkách se to přímo nabízí. Bylo to super, velmi to pomohlo prožít film naplno a vůbec to nerušilo. Co je ale mnohem více překvapivé: z kina jsem odcházela příjemně překvapená, že to nebyl takový průšvih, jak jsem čekala. Naopak, byl to fajn divácký zážitek. Věci, které mi vadily (v jednom místě trochu protahovaná expozice postav), mi vůbec nezkazily zážitek. Tím ale překvapení nekončilo. Je to týden od návštěvy kina a z příjemného diváckého zážitku se stala touha vidět to znovu. Opravdu dobře odvedená práce na žánrovém filmu, který si může velmi užít i člověk, který tento žánr nemusí. Navíc americký patos byl snesitelný, romantická linka v pozadí (kam v tomto případě patří a sluší jí to tam) a jímavě natočený film, kterému prospělo, že herce vmáčkli do stíhaček a pěkně povozili, místo aby všechno udělali pomocí CGI skřítků. Klobouk dolů před Tomem Cruisů, který ve svém věku ustál hlavní roli takového bijáku s grácií a projevil i herecký um (což nebývá u bijáků pravidlem). Jen malá prosba k vám, co v kině rádi baštíte: žerte potichu, nebo jinde.

Povrchní, okaté, nudné a místy vyloženě trapné. Satiru si představuju jinak - řízná, vtipná, nápaditá a podnětná (otevírá otázky, které pak dlouho doznívají). Tenhle film na mě působí jako něco, co míří příliš vysoko a nemá na to.

Tentokrát se ingredience McDonaghovy tvorby nesešly v chutný celek. Někdo v komentářích psal, že je to takový chudý příbuzný jiných McDonaghových filmů a já bych to poupravila na "nejchudší". Atmosféra a beauty shoty krajiny parádní, ale divácký zážitek to pozvedlo jen na dvě hvězdy. Za pár dní si z filmu budu pamatovat asi dvě, tři scény a pocit, který mě asi nepovede k tomu, abych se na film podívala znovu. Radši si dám Bruggy.

Po 45 minutách to vzdávám, nuda k uzoufání, rutinérství, lenost a sázení na to, že nablýskané pozlátko to prodá. Co ten film vlastně chce zachytit? Totálně nezvládnuté vyprávění, budování příběhu... Průser.

Nechápu, co tohle bylo. Celý ten film mi přišel obsahově jako expozice nějakého příběhu, jako představení postav a uvedení do nějakých situací a pak... Titulky. Nevěřila bych, že je možné toto vydávat za hotový film/příběh, a že to někdo zaplatí. Otravné animované pasáže moc nepřidaly. Jediné plus je trio hereček Vagner-Hřebíček-Novák, doufám, že jim za tuhle podivnost aspoň solidně zaplatili.

Chápu, že chtít od US vánočního filmu, aby se tam postavy chovaly přirozeně, je naivní, ale... Pro mě velmi frustrující a nepříjemný film plný karikatur a hrubě načrtnutých figurek, které plavou v nefunkčních klišé. Jediná postava, se kterou jsem se dokázala spojit, byla tak okrajová a nevyužitá pro celkový příběh, že jsem zůstala mimo. Film je trapný, ovšem ne komicky trapný, ale nepříjemně a neumětelsky trapný.

Naprosto ohromující zážitek: skvěle natočené, napsané i namluvené a dokonale použitá hudba.

Tenhle film krásně ukazuje, proč nemám ráda nálepky typu LGBT+ filmy. Mohou totiž vytvořit zdání, že ten film je aktivistický, že má nějakou politickou agendu, kterou chce prodat. Pro mě má tenhle film silnou lidskou agendu a dokázala jsem se na hlavního hrdinu navázat jednoduše a přirozeně, přestože nejsem dospívající gay teenager před coming outem. Vztahy k rodině, k přátelům, spolužákům, k sobě samému, všechny ty tlaky a stresy, tíseň z určitých scénářů, které člověku v danou chvíli připadají naprosto zásadní a všeurčující. Hledání cesty k tomu, jak o sobě začít samostatně rozhodovat, jak si volit cestu životem, jak přebírat zodpovědnost a učit se respektovat ostatní i sebe... Tenhle film je jednoduchý, přímočarý a sluší mu to. Za mě skvěle odvedená žánrovka, kterou si ráda dám znovu.