miho-sai

je to jako dívat se na sled skečů nějaké podivné komediální skupiny. podivně humorné, podivně zajímavé. ale sakra zdlouhavé.

Rik Mayall v jednom interview řekl, že i když se snažil vytvořit své charaktery tak hrozné jak to jen šlo, tak diváci je vždy z pro něj záhadných důvodů měli rádi. V Guest House Paradiso se mu (bohužel pro diváka) podařilo co chtěl - jeho Richard Twat je absolutně odporný a dokonce i Edmondsonův Eddie (jindy vlastně sympatický) je nesnesitelný . Čekala jsem jen delší díl sitcomu Bottom (který filmu vlastně předcházel) a i když jsem dostala ten humor, co jsem chtěla - groteska, rvačky, absurdita a trochu nechutností - podstrádá všechnu atmosféru sitcomu, obě hlavní postavy mi lezly na nervy. Pokud jste fandové Bottom, tak vás film asi jen zklame... a když nejste, tak vám toho taky moc nepřinese. Škoda.

Tyhle videa jsou rozhodně zajímavá a spoustu lidí láká vidět autentické záběry z války, to chápu, ale, ehm, jaký je účel je dát do kupy? Abychom si užili opravdovou smrt pohodlněji a nemuseli ji gůglit na netu? Abychom se zamysleli nad počínáním vojáků, co si dávají na videa zážitky, na které by snad měli chtít zapomínat? Abychom viděli, jak to tam vážně chodí? Nebo se děsili tím, jak je válka krutá, syrová a jak neřešitelný tenhle konflikt je, když každý má svou nejlepší pravdu? To už je asi netřeba, stejně jako dlouhé proslovy a citáty mezi jednotlivými videi. Ta autentičnost tam ale je, nejen při výbuchách ale i při čekání na ně. Pramení z toho ale spíš nuda než vzrušení, no ale to je asi dobře. I když možná by se u toho nemělo nudit, ale přemýšlet. Ale o čem furt… Tak se nemůžu rozhodnout, jestli je ten dokument k čemu či k ničemu. Neodnesla jsem si z toho nic krom pocitu viny, že jsem se na to vůbec dívala.

Kam se poděl ten Rambo z jedničky? Desperado s nenávratně narušenou osobností killing-machine tréningem a příšernými vzpomínkami z Vietnamu. Ve dvojce to ještě ušlo, ale tady celý jeho původní charakter vyšumněl v oblacích afgánského prachu. Film sám o sobě není špatný, ale Rambo sám je prázdný (až na pár drsných hlášek). Nejlepší scéna byla, když si vypaloval ránu po kulce. Tohle by snad ani Xena nezvládla, a ta se pohrabáčem propichovala běžně :D Já vím, že tohle nemá být psychologická sonda do duše, ale pořádný akčňák, ale stejně .Škoda toho filmu. Mohla jsem si ho užít mnohem víc.

Další z pitomých reality show, kde se všichni snaží uvěřit tomu, že všechny ty emoce vzniklé před kamerama jsou OPRAVDU "reálné". Jsou tak reálné, že Bret Michael (s tím solárkem to trochu přehání) si lásku svého života musel hledat už ve třech sériích. Když si ale někdo libuje ve stupiditě jiných (ehm... já) může tse u toho hezky zasmát. Kromě toho se na ty krásné slečny moc hezky dívá... A když ještě vezmu v úvahu návykovost realityshow, není problém se podívat na všechny série, i když je to jasný odpad.

asi tři čtvrtiny filmu jsem si říkala, že ještě že je většina těch herců tak prkených a nepřesvědčivých a já teda nemusím věřit tomu, že tak pitomé děcka někde na světě doopravdy existují. bohužel titulek na konci filmu "založeno na pravdivých událostech" mě ubezpečil v tom, že mé původní obavy byly pravdivé. teď lituju, že jsem se na to vydržela dívat, i když jsem nenáviděla všechny postavy a za samotné herce se cítila trapně. ztáta času.

ano, je to blbost. pro nefanouška seriálu film samozřejmě úplně zbytečný. aly když my ostatní ty holky tak milujem! a taky je to skvělá příležitost se aspoň na chvíli vžít do světa tak přeplácaného, drahého a pro většinu z nás naprosto vzdáleného a neuskutečnitelného (ano, stejné pocity, jako když děcko sleduje disneyovu popelku). ovšem i já počítám s tím, že v tomhle případě byl návrat naposledy, další citovou peripetii Carrie a Božského bych asi nepřežila ani já.

Škoda, že se ve filmu vytratilo tolik věcí, které byli v knize důležité. Atmosféra sice byla stejně odporná a špinavá, ale hlavní hrdina se mi zdál jen jako feťák, který má dost toho feťáckého světa okolo a chce lepší život. Ale necítila jsem jeho vyjímečnost, jeho krvavé vidiny se ve filmu jen ztěží mihly, necítia jsem v něm tu smutnou opuštěnost. Zbyl jen zdrogovaný film a zázračné droze a to mě nudí.