Vesecký

Na první díl seriálu Božena jsem se vydržel dívat zhruba 40 minut. Ta mladá herečka, která ji v prvních dílech hraje (její jméno mi nic neříká, ale v něčem jsem ji už viděl), mi vůbec nesedí. Nebo byl zháměr autorek zobrazit Němcovou jako věčně zamračenou ženu se zlým pohledem vůči svému okolí, jak mi aspoň na tomhle začátku připadala? Hereččin výkon není příliš propracovaný. Navíc jsem měl pocit, že scénáristky neměly v ruce historického lingvistu a neubránily se v řeči herců některým výrazům, které se určitě v první polovině 19. století u nás nepoužívaly. Za mě - ztráta času.

Film zajímavý a poutavý, jen tím závěrem to Španělé poněkud pokazili, nevím, co jím chtěli říci, božská Penelopé, António - to jsou pro mne hvězdy první velikosti, zdaleka překonávající jakoukoliv hvězdu Hollywoodu, zvlášť pokud hrají ve španělském filmu. A ovšem i argentinský herec Martinez, který vytvořil nezapomenutelnou roli ve filmu Vážený občan (ostatněš, ty role jsou si v něčem podobné).

Tak to je film pro opravdové fanatiky do psů, v podstatě žádný děj, jen samé rádoby filozofické úvahy - a je jich příliš moc, abych se dokázal na film dívat déle než do půlky. Navíc ještě ty povídačky o psím nebo, modrém mostu, filozofické úvahy pana faráře - pro vědeckého ateistu trapárna.

Seriál začal dobře a zajímavě, poznal jsem alespoň nové herce, jejichž jména jsem kdesi zaslech - Marek Adamczyk a David Novotný.

O hodně horší než první díl, začíná to přešlapovat na místě.

Sestupná tendence se potvrzuje. Už i Sabina Remundová je bezradná, ta její starší dcera - to je trapárna. Tak ono jde opět o chlapce postiženého autismem. Před rokem 1989 u nás nebyl autista žádný, dnes když už (zatím) v seriálu nevystupuje žádný lGBT, tak tam musí být autista. A ještě víc mě dohřál ten kostel a zvláště modlitba před jídlem. To někdo ještě dělá?

Pro Almodóvarovu tvorbu mám slabost, je to v současnosti zajisté nejvýraznější postava světové filmové režie. Zůstává osobitý, ale hluboce realistický. Pak mám taky slabost pro Penelope, kolikrát ta už hrála matky s malými dětmi, je prostě skvělá. A pak nejošklivější herečka současnosti Rossy de Palma - jak si ji nezamilovat? Samotný příběh evokoval dojem, že je opsaný z českého seriálu Kukačky, nějak se tohle téma záměny dětí v porodnici objevuje v současnosti často. A od začátku také bylo jasné, k čemu po narození děvčátrek dojde. Naštěstí se Almodóvar z předpokládané cesty včas uhnul a připravil tak příběh neotřelý, navíc posílený svědectvím španělské občanské války. Moc pěkný film.

Slabší čtyři hvězdičky. Film, který svým dějem nezklamal a především stál na výborných hereckých rolích Milany Aguzarovové a představitele jejího otce Zaura. Psychologická sonda do vztahu mezi přísným otcem s nesmiřitelnými postoji k životu a jeho dětmi, těžce nemocnou Adou, samostatným Akimem a ještě trochu dětským a romanticky založeným Dakkou. Ruská kinematografie udělala ohromný skok vpřed zvláště u festivalových a klubových filmech.

Průměrný film, hodně vypovídající o naší době nejen v v Itálii, ale asi v celé Evropě. Jistě se tam najdou komediální nebo alespoň zlehčující prvky, ve skutečnosti je to příběh velmi smutný. Stresující situace provázějí dnes člověka nejen v zaměstnání, ale i v rodině, jsou vlastně nepřestávající, provázejí nás po celý život a neumíme si s nimi poradit. Posledních deset minut jsem neviděl, takže mi závěr unikl.

Jako marxistický vědecký ateista toto dílo hodnotím vcelku pozitivně, rozhodně není ortodoxně katolické, spíše dává podněty k zamyšlení.