Vesecký

Už matně jsem vzpomínal, jaký dojem na mě udělal tento film při české premiéře v roce 1989. A byl jsem šťastný, když jsem ho našel na internetu a mohl si ho pustit, protože bůhvíproč, ani tomuto režimu se asi moc nezavděčil, asi proto, že jde o film z období sovětské perestrojky a natočený nikoliv Američany, ale přímo Sověty, kteří se na konci 80. let v řadě filmů vyrovnávali se svou tragickou minulostí, s režimem stalinismu, který se jako socialistický tvářil, ale zato byl hanebně krutý. Snad právě díky tomu, že je to film o sovětské mládeži těch let, o jejich charakterovém zrání v ovzduší všudypřítomného strachu, který se mísil s morálně pevným přesvědčením, že jejich společnost je tou právě a jedině správnou... Vzpoura mladých z 9.B. poté, co byl otec jedné ze žákyň zatčen, a proti tomu strach Jiskřiny matky, ale i třídní učitelky, která se dokonce odhodlala k udavačství, to byl základ celé výstavby vynikajícího scénáře, který nemá ve světvoé kinematografii obdoby. A Svatá válka s výpovědí přeživšího (asi právě ředitele školy?) Vlasteneckou válku, to bylo takové vyvrcholení, že jsem se neubránil pláči... Škoda, že demokratizační procesy socialismus paradoxně oslabily tak, že došlo k jeho zhroucení...

Opravdu si to víc než dvě hvězdičky nezaslouží. Majdalenka se nakonec usadila v Ulici, tam tolik škody nenadělá, ale než tenhle provpočin tak raději nic. Režisérka měla ovšem velmi slabý scénář, snažila se zapůsobit "novátorskými" postupy ve vedení kamery, lyrickými pasážemi, ale vznikla z toho jakási hatlapatlanina, v níž nebylo jasné, oč jde. Román jsem nečetl, ale takovouhle bídu snad můj oblíbený Otčenášek zplodit nemohl. Jedná se o nesourodé skeče dvojice novomanželů, přijíždějících z Prahy na šumavskou samotu, kde by jen blázen mohl ze starého mlýna zbudovat hospodu; dlouho žijí v ohromném bordelu, není vůbec jasno, jaké zaměstnání měli tehdy napsané v občance, protože zřejmě nikde nepracovali. Kadlecová předváděla od počátku hysterické scény plné všemožných fobií, z nichž se nakonec v romantickém duchu vymotala. Dejme tomu, že autoři chtěli vyjádřit lásku k "nedotčené" šumavské přírodě a k přátelskému duchu českého venkova, ale ani to se jim nepovedlo. Z herců do popředí snad vystoupila jen Jirásková, ale bezradnost scénáře zachraňovala jen svým uměním. A snad i Hraběta. Jo, jak je možné, že ten mlýn neshořel? A ten závěr byl přímo praštěný, dvojice mladých milenců se chce do mlýna vloupat, pak se s Kadlecovými vyřádí, odcházejí - ale jak to bude dál? Závěr filmu může být otevřený, pokud se divák může dohadovat jeho dokončení. Ale v tomhle filmu takové dohady prostě nejsou.

Já tuto filmovou klasiku až za tak podařenou nepovažuji. Martin Frič se tenkrát odvážil natočit na sebe dost netradiční film a lze pozorovat, že je scénáristicky i režijně dost nevyvážený. Byl zajisté vyjádřením odbojné povahy slovenského národa, vycházel z pověstí o Jánošíkovi (ples na zámku, trh v Levoči, zajetí a smrt Jánošíka), ale přitom působil dost zkratkovitě a výkonby herců byly nemastné a neslané. Ovšemže v nich vynikl Paľo Bielik, který však hodně přehrával, zato čeští herci (zvláště Plachta, ale i Pištěk či Marvan) hráli toporně. I na tomto filmu se scénáristicky podílel Karel Plicka, který do něho zajisté vložil folklórní prvky, ale jeho vlastní filmy ze slovenské vesnice byly zdařilejší.

Druhý díl nejlepšího zpracování Švejka, v němž se herci tolik podobají Ladovým kresbám k Haškovu dílu! Budějovická anabáze, odjezd na frontu a závěrečné Švejkovo memento: "Nestřílejte, jsou tu lidi!" - To je něco geniálního. Člověk neznalý našich starých dobrých herců by si ani nepovšiml, kolik herců z 1. dílu zde hraje úplně jiné postavy (Filipovský - Bretschneider x poručík Dub, Hlinomaz - Palivec, šikovatel Vaněk, ale třeba i Eman Fiala a další z epizodních postav). A přesto to nijak nevadí. Člověk si to může přehrávat kolikrát chce a vždy tam objeví něco nového.

Zklamání. Dost dlouho jsem se nedovedl ve studentském kolektivu orientovat, o učiteli italštiny jsem se domníval, že je jedním z nich; příběh banální, vlastně hovořil o citovém tápání postpubertální mládeže. Junie ostatně ani příliš krásou nevynikala, dokonce bych řekl, že ve středním věku pěkně přibude na váze... Citový Otta si nakonec vezme kvůli poznání, že Junie je stejně neupřímná jako ostatní dívky, které znal, život. Vůbec nevím, proč si předtím musel zpívat písničku, aspoň kdyby byla titulkovaná, tak bych možná její funkci pochopil, ale kdo si takhle na ulici a ve škole prozpěvuje? Vzhledem k tomu, že se opět objevil (hle, i u Francouzů moderní téma!) problém gayů, tak jsem váhal mezi jednou a dvěma hvězdičkami, nakonec jsem přimhouřil oko...

O tom, jak to dopadne, když vládu (tedy vládu v provinčním městečku, aby mě někdo nevzal za slovo) převezme vychytralý zločinec. Kocourkov je od starověku (tehdy jako Abdéry) symbolem tragikomické zaostalosti a zapšklosti občanů k novotám, a ty se rozhodne podnikavý lump v tomhle městečku, které ho má za hrdinu, vracejícího se ze šarvátek a válek do rodného města. Přitom je mezi lidmi oblíbený a vážený, jak dokládá to, že i náměstí po něm bylo pojmenováno. Napadá mě jen povzdech, ještě že Kocourkov neměl letiště... A šaty, ty rozhodně dělaj člověka, i když ti VIP třeba i ve špitále se pokoušejí, aby dík zvláštním místnostem nebylo vidět, že jim někdo odnáší z pokoje mísu... A lháři ve fraku každý věří. No, každý ne... Ten film jsem viděl mockrát a Werich, ač je to bez Voskovce, je jedinečný, snad i proto, že se nemusel o své vtipy dělit. A pak mě vždycky dostane Václav Trégl, toužící jen po tom, aby měl slavný funus...

Klasické zpracování Stendhalova románu utrpělo pouze svou délkou. Pokud ovšem scénárista chtěl zachovat vše podstatné, co je v románu důležité, nic jiného mu nezbývalo, mohl snad zkrátit některé salónní monology, těch je tam zpočátku možná až přespříliš. Útěk Fabrizia z domova do Francie a jeho obdiv k Napoleonovi je pouze naznačen, takže film začíná až návratem mladého kněze ze studií v Neapoli. Herecké výkony, scénář i režie jsou však jinak výborné, mladý G. Philipe jistě už tehdy byl neodolatelný, zato představitelky rolí mladých žen se vizuálně tolik nepovedly.

Neustále nastavovaný a ohřívaný guláš... Bylo to o něco lepší než Mimozemšťané, ale zas to nebylo o moc horší než New York, a tak tři hvězdičky, jenže - autorům už chyběly nové nápady, a tak sahaly k osvědčeným gagům - rychle jezdící jeptiška, zajetí na jachtě, srážky aut uprostřed křižovatky, návštěvy generála... Funesovi taky docházel dech a původní sestava četníků byla mnohem lepší - i herecky.

Ten film už poprvé na mě do jisté míry zapůsobil, ale musel jsem ho vidět po delším čase opět, abych si dokázal dějovou linii z předchozího sledování upamatovat, což samo o sobě dokládá kvalitu tohoto snímku; musím se přiznat, že ačkoliv nemám transvestity a filmy o nich ale vůbec v lásce, tenhle film je ukazuje natolik přirozeně, že jsem při záběru, kdy si Lola bere do rukou svého syna, kterého měl se sestrou Rosou, nahrnuly se mi slzy do očí. Krásné na filmu bylo i to, že to vlastně byl film velmi nehezkých nebo do nehezkých tváří vymodelovaných herců. A také mě dojalo Rosino loučení s jejím otcem, protože věděla, že porod, byť císařským řezem, asi kvůli AIDS není schopna přežít. K některým chvílím v lidském životě zkrátka dostane člověk vztah až tehdy, když si na něho samého sáhne smrt...

Vnášení nejistot a otevřené překrucování historických skutečností se stalo tedy módou nikoliv jen v postsocialistických zemích... Snad je to zásluhou postmodernistického filozofického názoru, že o všem je třeba pochybovat? Že nikdy nevíme, co je a co není pravda? Co je a co není spravedlivé? - Tenhle film ve mně jen asocioval současné překrucování našich dějin 20. století, ale třeba i epochu husitství. Svobodný názor není ten, aby si každý vykládal pravdu po svém, ale aby se dobíral objektivně existující pravdy. Nesmysl o tom, že Napoleon (třeba) byl pohřben v americké Louisianě, kam utekl, zatímco se dohodl, že za něho jednou na břehu Seiny bude pohřbeno tělo jeho věrného přítele Cypriána? Do toho všeho scénárista namíchal ještě historický přijatelný fakt, že Napoleon byl otráven. Jde tedy jen o fikci a nikoliv skutečná fakta. Proč to vůbec bylo natočeno? Aby lidé mohli hloupě dumat, stejně jako nedávno dumali, jestli Hitler na konci války neutekl do Ameriky? - Ten film nemá jen tuhle základní, ideovou slabinu. Postřehl jsem třeba, jak bohatý život kypěl na ostrově (scéna tržiště), ačkoliv Svatá Helena nikdy tak pestrou a velkou společnost neměla; výkony herců byly nevýrazné, statické, jen průměrné... A dějově to taky bylo dost chuďoučké.