-bad-mad-wolf-

Na Aberdeen se hezky kouká, jinak ale svůj severský původ nezapře (doslova): je studený jako psí čumák. Samotný neoriginální příběh je oživován množstvím zajímavých situací, které bohužel jako vedlejší efekt přinášejí emocionální plochost. Titulní postava je nádherná ženská a ráda chodí před kamerou nahá, což nezabrání dojmu, že je tak trochu kráva - k závěru mi čím dál sympatičtější byla spíše postava Skarsgardova alkoholika. Samozřejmě, neutralita postav na polích dobra a zla byla záměrem, nicméně zajímavé stejně nejsou... jejich jediná zajímavost plynula spíše z určité nevěrohodnosti (neustálá Kaisina agresivita/Tomasova odevzdaná pasivita, v některých chvílích působící až křečovitě). Ve výsledku vím, co tvůrci chtěli říci, ale jakmile se objevily závěrečné titulky, šel jsem si udělat večeři a s hlavou zcela prostou myšlenek jsem jí snědl.

Oh, God... why?

Blbé. Fest. Charlize je jediná hvězdička, jak jinak.

Mrs. Doubtfire a Zamilovaný profesor v jednom, což už samo o sobě zní dost hrůzostrašně. Agent je navíc nejslabší právě v těch scénách, ve kterých měl ukázat své největší zbraně, tedy v těch, ve kterých dovádí falešná mamina. Hnus. Nedostatek tvůrčí promyšlenosti je vidět už v hrubých základech - zápletka i vývoj děje (včetně všech "vtipných" scének) je totálně absurdní a vše ostatní je zase strašidelně debilní a prvoplánovité. Závěr v kostele překračuje všechny meze - tak dementně provedenou moralistickou úchylnost by nesežralo ani šestileté dítě (kterému to naštěstí řádka hloupých sexuálních fórů neumožňuje vidět). Jediným droboučkým plusem je Paul Giamatti a krásná Nia Long.

We are fucked now. We, diváci!

Náboženství versus jiný náboženství - náboženství versus věda - náboženství versus člověk - všechno jsou to strašlivě smutný příběhy a Agora je památným dokumentem toho, jak hnusnou zbraní náboženství je. Jo, zbraní - jelikož člověk ho stvořil, člověk mu uvěřil, člověk ho stanovil jedinou pravdou a člověk ho použil proti jinýmu člověku. Mocnej závěr filmu je výmluvnou esencí všeho, co může fanatismus zahubit. Vizuál a herecký obsazení super.

Tak nám po nedávném mysliveckém průseru spáchalo sebevraždu i prostředí vesnických bigbítů, přičemž jde o zářez dost lajdácký (což je teda proti přeafektovaně uřvanému Revíru docela úleva). Herci fajn, scénář hrůza. Dějové obraty a nápady někde na pomezí bezradnosti, ochotnictví a... NUDY.

Pokud si přečtete obsah filmu, provedete svému zážitku medvědí službu - absolutně totiž zavraždíte půlku napětí už tak minimalistického příběhu. Což je dost kontraproduktivní zjištění, protože bez přečtení obsahu o tuhle málo známou festivalovku s mizivým rozpočtem hned tak někdo nezavadí. Ta se přitom může chlubit zdařilou náladou situace, v níž jsou všichni v prdeli, zatímco na vrátka klepe ještě větší průser. Herci dost dobří a kamera, která trpí záměrnou neschopností zaostřit či udržet záběr v klidu, do toho kolotoče anonymních alkáčů, ztroskotanců a smrti vlastně docela dobře sedí.

Jestli má být Filoni považovaný za spasitele SW kvůli tomu, že píše mizerné scénáře, tak to potěškoště. Na druhou stranu, čemu se divit u člověka, který svou éru začal stvořením tak obskurní sračky, jakou byl pilotní film Klonových válek. Chudák Ahsoka! Tenhle seriál totiž má dobré postavy a zajímavé konflikty v rámci zavedených SW pravidel, taky má úžasný soundtrack a efekty, ale dál už nic moc. Jako blesk z čistého nebe přijde jen pátá epizoda, jejíž završení s purrgily vyvolává masivní porci fascinace, úžasu a dojetí z něčeho až mystického - téhle jedinečné chvíli se seriálu ovšem už nepovede znovu byť jen přiblížit. První série je vesměs plastikový produkt s odstředěnou duší, jehož prázdnota se dá "omluvit" snad jen tím, že bude pokračovat dalšími deseti sériemi s obsahem pro série tři. Win-win jak sviňa, fakt - ale rád se nechám překvapit. RIP, Ray.

Postavy a hudba super, zbytek poněkud generický - v rámci uvedení do děje ale OK, nepopírám.