-bad-mad-wolf-

Pure eighties teenagers aka retro sebezpyt pro mladý, kterej dejchá svou dobou a mluví přesně takovou řečí, aby ho cílovka mohla považovat za klasiku. Zaslouženě.

Předchozí díly mě - navzdory jejich debilitě a obsahové bezcennosti - do jisté míry bavily. Osmička už definitivně kolonizovala území plytké komerční povinnosti, z níž si o týden později člověk pamatuje ledva mimino v letadle a honičku s ponorkou. Z čehož je zábavné jen to první. Nic moc, na 136 minut.

Tyhle dva režiséry mám v první řadě spojené se strnulým úsměvem, který se snažím nasimulovat pokaždé, kdy se mi někdo snaží doporučit jakýkoliv jejich film. Nepopsatelné megatrapno, vedle nějž člověk docení i průsery, které páchá v nonstopech po třetí hodině ráno. A že je to nenáročná zábava? No, je. Je tak moc nenáročná, že diváka neobtěžuje ani stopovým množstvím funkčního humoru.

Téma, z něhož se dalo vymlátit (doslova) spoustu zábavy všeho druhu... a někdo z něj v předem domluveném zápase vytřískal pouze tradiční dávku dramatických klišé a šablon o outsiderovi a významu rodiny. Zaplaťpánbůh aspoň za ty scénky, kdy se řeší situace po wrestlersku. A za hodně fajn obsazení.

Napřed sledujete tradiční "home invasion" blbinu, která si svou tuctovostí a pitomostí koleduje maximálně tak o jednu hvězdičku. Pak ovšem do hry někdo přimíchá trochu Ramba v sukních, trochu Sám doma a trochu slasheru naruby a začne to bejt sranda, i když pořád blbá. Wingard je dobrej, jen bych prosil zjevnější nadhled a lepšího scenáristu!

Pokud si přečtete obsah filmu, provedete svému zážitku medvědí službu - absolutně totiž zavraždíte půlku napětí už tak minimalistického příběhu. Což je dost kontraproduktivní zjištění, protože bez přečtení obsahu o tuhle málo známou festivalovku s mizivým rozpočtem hned tak někdo nezavadí. Ta se přitom může chlubit zdařilou náladou situace, v níž jsou všichni v prdeli, zatímco na vrátka klepe ještě větší průser. Herci dost dobří a kamera, která trpí záměrnou neschopností zaostřit či udržet záběr v klidu, do toho kolotoče anonymních alkáčů, ztroskotanců a smrti vlastně docela dobře sedí.

Ve vyprávění jisté... či spíše zahrané na jistotu. Na Aju zase relativně krotké (což neznamená, že tu nejsou brutální scény). Míra blbostí v béčkové normě, neboli haha - hlavně nezničitelnost obou hlavních hrdinů, kteří skončí několikrát v čelistech aligátorů, je dost přepal. Atmoška se nicméně povedla, film je poctivě kompaktní a dynamickej, symbolika v posledním záběru je jedním z těch lepších útoků na emoce a duo Pepper, Scodelario ukopalo s vyrenderovaným aligátorstvem plichtu. Což je pochvala ještěrek, nikoliv hanění humanoidů. V celkovém součtu šmakózní jednohubka a patrně nejlepší film na téma "člověk versus krokodýl" - což už bohužel není pochvala ještěrek, nýbrž hanění filmů s ještěrkama. 5/10

Film jak šprtka: je chytrej, je fajn a nemáte důvod pochybovat o jeho kvalitách... ale taky sem tam nudí a vytrvale vyvolává pocit, že nemá čím překvapit. Je to vlastně taková reverzní teenage komedie - Daria vržená do Prciček, sarkastickej partypooper, ironicky využitý klišé. No a ty dvě pindy jsou skvělý, nehádám se. 7/10

Pitevní prc by kdekomu přivodil pěknej grc, nikoliv tak ovšem trojici nafetlých idiotů, z nichž je jeden správňas, druhej posera a třetí psychopat. Potíže nastávaj v momentě, kdy se obšťastňovaná mrtvola rozhodne zkusit ještě žít. Vznikla z toho bohužel pouze bezradná série hádek, plánů a procházek chlapců i nemrtvé, aby vše ukončila zase penetrace. Byť tentokrát poněkud jiná. Člověk až žasne, jak se moc se může vléct sedmdesátiminutovej film.

Cronenbergovská variace aka panelákový Mordor, kam ani Frodo neleze bez bouchačky. Zdaleka nejpůsobivější je atmosféra, v níž se bohužel všechno ostatní dost ztrácí.