-bad-mad-wolf-

Po solidním rozjezdu přijde VELKÝ ŠPATNÝ LEDOVÝ. Od filmů z produkce společnosti Asylum se Blutgletscher liší jen tím, že si zajistil atraktivní horské exteriéry a že má místo srandovních CGI efektů o něco méně srandovní loutky. Trikovou nedostatečnost se snaží zakrýt "osvědčená" kombinace tmy, roztřepané kamery a rychlého střihu, debilitu postav ovšem nezakrývá nic (za všechno mluví absurdní podzápletka kolem mrtvé kolegyně, jež se vyvine v neméně absurdní skoropřestřelku v jeskyni). Neustále se někdo snaží být cool / vtipný / osudový / dramaqueen a neustále z toho všichni vychází jako směšní idioti, jimž přejete, aby je ti kozosauři a orlosršni konečně ujebali k smrti. Korunu všemu nasazuje bizarní závěr - úchylnost není v rakouských filmech ničím novým, ovšem tahle posmrtná křeč by fungovala jen v úplně jiném příběhu.

Prostřední zhruba třetina (aka "nevidomé děvče v domě mrtvol") šikovně odhaluje hrůznou skutečnost a udržuje konstantní napětí. Zbytek působí jako vlažnější epizoda kriminálního seriálu. Ve výsledku přesně ten typ filmu, u nějž bych uvítal důmyslnější remake (který by předně lépe pracoval s postavou vraha).

"To je úpe mega a na Shnilých rajčatech to má sto procent, protože je to mega nálož ryzích Stár Vors jak cyp!" No, tak si utřeme ty pubertální přestřiky a zůstaneme u toho, že je to docela fajn SW šavlovačka, hojně těžící z charismatu a atraktivity svých postav.

Vždycky, když Denzel zapne svůj "alpha predator killer instinct", je to docela cool a likvidace padouchů jsou příjemně satisfakční. Zbytek je senilní revenge slátanina bez jediného nápadu. Terminátor v důchodu je vždy o krok napřed, odhalí i neodhalitelné a v mezičase stíhá číst Prousta, napravovat problematické menšiny a pomáhat popleteným seniorům. Bodejť by nestíhal, když se záporáci chovají zhruba jako my, když jsme si v sedmi letech hráli na vojáky.

Hodina od srce napsané a nádherně animované melancholie, z níž je nejsilnější první třetina. Tu poslední naopak brutálně vraždí chvíle, kdy se Shinkai rozhodl, že svoje dílo zakončí otravnými zpívánkami. 7/10

V jedničce připlaval bezzubý, vykastrovaný a po všech stránkách připosraný žralok, s nímž bylo asi tolik zábavy, jako když v Horní Dolní hodinu čekáte na bus. Ve dvojce mu sice někdo narval do držky takové ty plastikové upírské zuby ze stánku na pouti, ale pořád je to stejně zdechlý dement. Papá Statham opět zachraňuje kámíky, fakana a celý svět před megaparybou, jež si při vzpomínce na poslední průser přitáhla na pomoc Krakena a stádo steroidových čolků. No a protože v produkčním týmu seděl génius s vizí nové megafranšízy, má film opět těžko snesitelné dvě hodiny a ucházející technické parametry, byť z té reklamy na dovolenkové destinace vlastně nikdo nic moc nevytřískal. Wheatley, čemu ses to proboha upsal? P.S. Ve filmu je úžasně debilní scéna, kdy Statham plave v několikakilometrové hloubce bez jakéhokoliv skafandru. Škoda, že to nenaučil ty chudáky z ponorky Titan - nějaká imploze by si na ně pak nepřišla!

Postavy a hudba super, zbytek poněkud generický - v rámci uvedení do děje ale OK, nepopírám.

To si takhle rozverná vnučka stluče na koleně komunikátor s mikrosvětem a je celá žhavá si s ním posílat esemesky, načež bábině málem slezou hrůzou vlasy. "Víte, rodinko, bylo jsem tam dole třicet let a nechala tam mikrokopii Thanose, ale nechtěla jsem vás tím v těchto těžkých časech zatěžovat, sorry, LOL!" Celá pětičlená famílie je následně za mikrothanosem vtažena a ocitá se v milionté marvelácké kopii přebarvičkovaného univerza s tlupami barevných kapucářů a debilních makeupů. Po haha humorech s dírami a nuda zvratech se starými známými následuje REVOLUCE! Hlavně proto, že je nám vnučka už v prvních minutách filmu představena jako zapálená aktivistka a má za kámošku nasranou maskulinní válečnici. Do toho divákovi neustále vrtá hlavou, proč dříve rajcovní Lilly někdo oštěchtal vlasy a stvořil z ní asexuální úřednici, která vypadá nejlíp, když má na hlavě masku. Paul Rudd rovněž dává definitivně zapomenout na memes, v nichž je prezentován jako nestárnoucí hot boy; většinu času vypadá a hraje jako instalatér, mající za sebou maratón přesčasů a chystající se na sepisování daní. Naštěstí je tu sympatická Kathryn Newton a gerontokombo Douglas + Pfeiffer, kteří film táhnou, přestože mají debilní role. Nakonec se všechno tradičně vymlátí v závěrečné řeži, Majorsův směšný padouch je ujebán CGI světly, o něco menší padouch v podobě obří kebule se obětuje po trapném "zpátky na správnou cestu, bo nejsem dick", barevní pišišvoři z mikrosvěta jsou osvobozeni socialistickými mravenci a divák žasne, že tuhle monstrózní sračku bez újmy přežil. Když tvůrcům odpustíme, že je celý film naprosto generický, od první minuty předvídatelný, hloupě vypadající a mizerně napsaný, haprují v něm i věci, u nichž by jeden čekal, že je pokryjí bezedné lidské a finanční Disney zdroje. Greenscreen místy tahá za oči. Kontinuita scéna je občas prazvláštní. Postavy pronáší nepopsatelně bizarní moudra. Design všeho je okatě bez nápadu a vypadá, jako by ho vyplivl druhořadý AI generátor. Suverénně nejhorší film dosavadního MCU. 1/10

Tohle mohlo být hodně dobré, kdyby někdo lépe napsal i obsadil role. Nejedná se o úplný průser, na postavách koneckonců film stojí, mysteriózní sněhovou paranoiu ale nejvíc rozbíjí náhlé a nevěrohodné hysterické výlevy. Skoro jako by se některé scény natočily na první dobrou a nehledělo se ani na to, že se bijou s předchozí scenáristickou průpravou.

Ajaj! Tohle je ryzí případ lásky na první pohled, kdy člověk klikne na náhodný kus z Netflixu a je konsternován rychleji, než průměrný Američan vypotí slovo nieskategoryzowane. Lapač duší je ve skutečnosti spíš rozjebávač mozků, s nímž se snaží bojovat grandiózně kožená maketa akčního hrdiny (naprosto zaměnitelná s několika dalšími postavami filmu). Nechybí nic: směšné pokusy o hlášky, akce ve stylu hrajících si pětiletých harantů, bezradný plagiát osmdesátkového scénáře a situace/zvraty z generátoru hloupých rozhodnutí/náhod. Soubor blbostí postupně krásně bobtná, ovšem ve výsledku jsem poněkud rozčarován - extrémně špatné filmy se totiž dají rozdělit do několika kategorií, přičemž nejvděčnější je ta, jež vás svými kvalitami permanentně rozesmívá. Lapač duší bohužel spadá spíše do ranku otravných céčkových bizárů, kde vás každá scéna nechává rozpačitě balancovat na hraně trapnosti a nejnudnějších akčních klišé.