Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Horor
  • Krátkometrážní

Recenze (1 731)

plakát

Špindl (2017) odpad!

Opět tu máme poptávkou nalajnovanou nabídku, takže si za poker face u podobných nicotných sraček můžeme sami! Špindl nepostrádá nic z trademarků - skupina obskurně vyprázdněných charakterových šablon tajtrlíkuje v náhodné "atraktivní" (uvozovky, bo z atraktivity se tu do filmu nepřečerpalo nic) destinaci a my se střídavě máme smát a dojímat nad jejich hořkosladkými osudy. Na konci se všichni shodou naprostých náhod dostanou k instantnímu happyendu a následuje nezbytná titulková odrhovačka. Nádhera. Hotový úkaz, jak banální a bezobsažné antikomedie se stále dokáží dostávat do širokého diváckého povědomí. Vyvolávač zvracení z druhé ruky, podávat zejména na horách.

plakát

Cesta domů (2021) 

Poznámka: jedno z nejkrásnějších filmových umírání.

plakát

Zakladatel (2016) 

Méně vždycky není více aneb pár čízů k dokonalosti chybí. U Zakladatele mi fakt bylo líto, že není delší a nevybombardoval téma "Mekáč, kapitalista a ti ostatní" o něco více a důkladněji. Každopádně obrovské plus patří tvůrcům za  vykreslení charakteru/situace, jelikož Kroc sice byl příkladně vytrvalá mašina na úspěch, ale taky byl z morálního hlediska dost velkej zmrd. V byznys džungli dravci trhají poslušné beránky a tady se realitu navzdory limonádovému ztvárnění nikdo nepokouší přebarvovat na růžovo. Spíš na žlutočerveno. Se dvěmi okurkami. A kouká se na to dobře. Nebýt přerod z relativní nevinnosti v kráčení přes mrtvoly poněkud překotný, skoro by se tenhle film mohl promítat při nauce o nepřikrášleném kapitalismu.

plakát

Příšerky útočí (2019) (TV film) 

Fest jalové a zbytečné. To nejpodstatnější se stalo mimo kameru - zejména v momentě, kdy crittové uhryzali scenáristovi koule.

plakát

Super-Blb (2022) 

Naštěstí to není superblbé, ačkoliv z bohaté nálože vtípků, odkazů a narážek funguje opravdu dobře jen máloco ("kvantita není kvalita", haha). Scenáristi se zrovna nepředřeli. Pobaví a rychle vyšumí.

plakát

Banda - Bezuzdná zuřivost (2022) (epizoda) 

Nejpozoruhodnější je, kterak tvůrci figurkami na šachovnici zamíchali tak, že se sice prakticky nezměnila situace, ovšem drasticky se přetransformovala vyhlídka do budoucna. Pěkná práce a předpokládám, že čtvrtá série bude sérií poslední.

plakát

Seveřan (2022) 

Zatím nejpřístupnější Eggersův film, což je na jednu stranu dobře, protože může "celkem tradičně" odvyprávět vikinskou báji a deziluzi o pomstě, na tu druhou je to škoda, protože severské mýty obsahují kvanta fantasmagorií, s nimiž se dalo vyřádit do zemdlení. Takže se zmůžu jen na "dobrý, ale mohlo to bejt zatěžkaný o něco víc". Audiovizuální stránka bomba. P.S. Eggersovu volbu témat miluju, co to bude příště?

plakát

Lví král (1994) 

Jedna z nejslavnějších disneyovek a já na ni koukám s téměř třicetiletým zpožděním, echm echm... což se dost podepisuje na výsledných dojmech. Za těch třicet let tu totiž byla celá řádka animáků hromadně těžících z podobných motivů a vypadajících o dost lépe + ani si už vlastně neumím představit, jak bych na Lvího krále reagoval jako dítě. Což samozřejmě není chyba filmu. Zimmerova hudba skvělá, z písniček mi neutkvělo v hlavě nic. Jinak není moc co vytknout - příběh je silný a nese nejedno poselství (přičemž jeho stereotypy budou trnem v oku některým současným / pozdějším společenským náladám - jak jinak, muhaha), animace nabízí vrcholné kouzlo "předdigitální éry", postavičky jsou barvité a každá nese svou roli v příběhu. Humoru je tak akorát, aby bavil a neotravoval. Perfektní film pro děcka, dá se říct. Asi...

plakát

Doctor Strange v mnohovesmíru šílenství (2022) 

Ze sympatické Wandy se stala obludně nesnesitelná kráva s laktační psychózou, přičemž ani nepotřebuje vlastní fakany. Nerozpakuje se proto začít dělat bububu a rozjet mrdník napříč multivesmírem, aby se nakonec nechala pohladit po tvářičce a odešla do hajan. Do toho nějaké ty kejkle čarodějů, kteří po sobě tradičně mrskají efekty všeho druhu a pronášejí nahodilé vtípky. Problém vězí především v tom, že je Strange definitivně už jen prachsprostou atrakcí z Disneylandu - a na žádné atrakci nechcete být dvě hodiny v kuse. Dvě hodiny rutinního víření baráčků, jejich trosek, světýlek z rukou čarodějů a občasných tuctových příšerek. Pořád dokola a nic víc. Už před polovinou začíná být film nudný a půl hodiny před koncem neskutečně otravný. Nechápu to - obří rozpočet, Raimi na režisérském křesle, potenciál mnohovesmíru a stejně nikdo neprojevil snahu o trošku barvitější fantazii a vyprávění. Rodinné momentky na zabití. Nejlepší scéna z celého filmu je potitulkový vtípek Bruce Campbella.

plakát

Stranger Things - Kapitola devátá: Hon na Vecnu (2022) (epizoda) 

Bitchin. Chápu ty, co jsou po masivní masáži první signální drobátko rozladění, jenže já jsem nadržená cílovka a přesně mířené direkty jsem s chutí sežral. Jasně, je to dlouhé, dějově strašlivě přecpané, trikově rozbombardované, emocionálně agresivní, dramaticky vyšroubované pětkrát přes závit a na některých místech jdou Duffeři divákovi na ruku tak moc, že je skoro fyzicky cítíte -> pravý opak jistého seriálu s releasem ve stejné době, jehož příběhové vakuum museli tvůrci navzdory podstatně kratší stopáži bezradně vypreparovat vajglama z nejbližší autobusové zastávky. Už to je samo o sobě malá výhra - epizoda trvá přes dvě hodiny a přesto se v ní bez přestání děje něco okázalého / bláznivého / vyhroceného / strašlivého / nepředvídatelného (což potvrzuje fakt, že se nevyplnila valná většina fanouškovských teorií) + s různými motivy pracuje v rámci seriálu mnohem lépe, než se na první pohled zdá. Dokonce i ta masivní exploze hororového rituálna je nepopsatelně boží! Ještě spokojenější bych ovšem byl, kdyby se prokrátily některé melodramatické projevy, pozměnila se JEDNA "povinná" položka z kategorie "úhyn příběhových postav" (nejde ani tak o dotyčnou postavu, jako spíše o provedení) a ukázal se dovětek s nejmenovanými kamarády z nejmenované země. Fantastickou práci každopádně odvedli střihač, choreografové, kameraman a lidi od zvuku i ohudebnění - audiovizuální masáž je to spolehlivá a válcující; téměř v každé chvíli má energii, nápad nebo vtip. Duffeři to milujou a já taky. Fandové si vytípou mraky obrázků pro tapety na všechna zařízení a odpustí ne vždy dokonalou úroveň CGI - přeci jen je tady těch triků tolik, že ani rekordní rozpočet nesvede zázraky. A dík za závěr! Je báječně nihilistický a divák moc netuší, co ho čeká v páté sérii, přestože je téma jasně dané.

Ovládací panel
197. nej uživatel Česko
108 bodů

Reklama

Reklama