-bad-mad-wolf-

Synthwave horror. Škoda závěru, který se shoduje s naprostou většinou ostatních krátkometrážních hororů a poukazuje na to, že většina tvůrců netuší, jak svůj nápad zakončit.

Když máte super herce (včetně samotného castingu, kdy jsou si představitelky členek jedné rodiny  vážně trochu podobné), krásnou výpravu a kameru, epickou (byť zapomenutelnou) hudbu a režiséra, jenž má už několik zkušeností s natáčením na moři, NĚCO vám z toho nakonec vyleze. Škoda, že do téhle party nezapadl i scenárista. Přeplavba kanálu La Manche byla totiž nesmírně atraktivní i ve své skutečné podobě a nepotřebovala předělávat na vymyšlené, polopatické a poněkud nablblé panoptikum kýče. Útěk z lodi, medúzy, zlotřilý trenér, instantní druhý pokus, opakované odhazování brýlí, osamocení v mlze a nezbytné ohně na pobřeží, protože SILNÁ ŽENA a LIDSKÁ SOUNÁLEŽITOST - díky, příště radši více příběhu i péče o charaktery a méně hloupé podbízivosti.

Sympaticky rozběhnutá rodinná volovinka, které ovšem dojde v polovině dech a nikam se moc nevyvine. Matoušek se celkem zdařile vyhýbá násilné lobotomizaci v podobě pitvořících se kejklířů (jak to české komedie rády dělají), langmajerizaci vypatlaných pipin (jak to české komedie rády dělají) i lacinému moralizování navzdory příšerným stereotypům (jak to české komedie rády dělají), ale ta druhá půlka je fakt spíše už jen otravná / předvídatelná / nudně rutinní. Isteník s Jeřábkem cajk. Pro děcka za tři.

Urban legend meets stupid horror. Námět je vlastně fajn a sociální problematika taky, jen z toho nakonec celkem nic nevyplyne. Nadpřirozeno i jeho případné prokázání je tentokrát extrémně jednoduché, přesto se o obhajobu nikdo nepokouší. Když si klíčový artefakt jedna z postav přivlastní a nechá ho povalovat se doma, nikoho to nezajímá. Postavy se chovají střídavě jako idioti nebo zmrdi a jedinou nevinnou postavu - dítě - skoro nechají nezodpovědně chcípnout. Když se člověk oprostí od těchhle nesympatických "detailů", pak si ovšem vychutná největší plus filmu - SPOILER - nevyzpytatelným scénářem podpořený způsob, jakým duchové/film zametou s hlavní hrdinkou.

4:0, tři góly Brendan Fraser, čtvrtý s lehkou tečí Sadie Sink. Třímetráková Fraserova prezentace je velice působivá, ale z hlediska obsahu je zábavnější dedukovat, zda jeho dceruška je nebo není pouhou vychcanou sviní. Ostatní postavy jsou (snad s výjimkou minirole exmanželky) naprosto nezajímavé a zbytečné, protože rády polopaticky odhalují okolnosti osudu ústředního charakteru - film se pak chvílemi stává příliš zřetelnou a předvídatelnou sentimentální ždímačkou. Docela to funguje, ale mlhavější pozadí, více dráždící zvědavost i představivost diváka, by tomuhle depresivnímu kytovci slušelo víc.

"Is your war... finally over?" - hit me like a fucking Godzilla. Tahle asi miliontá léčba japonského nukleárního mindráku je o to mocnější, oč větší náhled do kultury Japonska máte + je třeba docenit prachobyčejnou lidskost, na kterou moderní blockbustery tak rády zapomínají. Kór když je zaobalená poctivým vypravěčstvím a jako bonus přihazuje úžasnou trikovou stránku.

Pejskařská pohádka pro mrňata, která bude nesnesitelná pro každého, kdo má opravdu rád psy a zároveň mu narostl mozek. Gump ani napodruhé nevypráví žádný relevantní příběh a jen strašlivě podbízivým způsobem recykluje takové ty laciné dojímací citáty, kterak mají pejskové srdíčko a jak toho svého človíčka milují až za hrob. O psí loajalitě jsme totiž dosud nikdo neslyšel, olol! Smutným paradoxem je, že Gump ve svojí hloupé povrchnosti a samoúčelném dojení emocí může zlákat k pořízení psa právě tu sortu lidí, která se ho za měsíc zase zbaví - což je něco, proti čemuž se film jakože staví (a i to zazdí špatně uplácanou Kozub exhibicí). NEDÍK. Polívka RIP, ten to jakž takž držel do chvíle, než se ze zbytku stal stupidní videoklip skupiny Kryštof. Jedna hvězda pro pejsky a pro děcka.

Neviděl jsem žádný z předchozích dílů, takže mi chyběl hlubší vhled do historie vztahů mezi postavami a nejspíš jsem nepostřehl narážky a odkazy na předchozí dění. I tak jsou ale tihle Mizerové docela šmrncovní. Škoda jen, že mi bylo celou dobu úplně jedno, co se na plátně děje - což je vinou spíše jalového a předvídatelného scénáře, než mojí Bad Boys nevzdělaností. Smith a Lawrence jsou každopádně super kombo. Člověk skoro zapomene, že už jsou to dědci.

Objektivně za tři, možná ani to ne - ale v kině jsem se často smál jako retardpool (nejen v rámci nakažlivosti) a to se prostě počítá. Ten film určitě není odvážný (všechny fórky na filmová studia atd. jsou ve skutečnosti jen podbízivý kalkul na diváka,  kterého sere aktuální stav MCU) a už vůbec ne chytrý - v podstatě se jede úplně mimo jakékoliv univerzum, chatrný příběh v pozadí je dementní v kontextu i bez něj a jako tématická sranda je to zrádné, protože pokud by z tohohle měla jakákoliv postava přestoupit do dalších filmů franšízy, bylo by to stejné, jako by se v Rambovi objevil někdo ze Žhavých výstřelů (ale v současném MCU by to beztak bylo fuk, protože berlička multiverzum dovoluje kontraproduktivně absolutně vše). Jak už jsem řekl, nakonec to vyhrává prachsprostá sranda, protože hlášky jedou jak sviňa, Reynolds s Jackmanem mají skvělou dikci i nějakou chemii, od začátku do konce se neustále něco praštěného děje a pár momentů je přesně tak cool a funny, jak se od nich očekává. Hnusočoklík cajk. Za krásné letní vymytí mozku děkuju, ale znovu už to vidět nechci.

Kvalitativně dost vyvážený seriál, nicméně teď už si troufám říct, že sudé série jsou prostě ty slabší - snad to bude platit i dál a závěrečná pětka vytře všem zrak. Hřiště má připravené pro moc pěknou hru - nejde jen o občanskoválečnou tematiku, nýbrž taky o fakt, že celá řádka hlavních i vedlejších postav je momentálně se statusem "unknown" někde poblíž a můžou kdykoliv nevyzpytatelně zasáhnout. Za rýpáníčko do politických a konspiračních volovin dík.