StaryMech

StaryMech

Česko

0 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 6 11 16 21
    • 29.3.2020  09:28

    Já mám Herzogovy komentáře rád, i v angličtině. Chtěl bych ale zviditelnit poznámku kolegy "PhilN", která se krčí v Zajímavostech. Herzog "Šťastné to lidi" jen sestříhal z tříapůlhodinového televizního dokumentu D. Vasjukova. Pochvala ČSFD jako pokud vím jedinému serveru, který uvádí na prvním místě ruského režiséra.

    • 9.11.2019  23:43
    Divoká myš (2017)
    ***

    Myslím, že "Kmotr76" film podcenil. Mě ve svém režijním debutu Josef Hader zas jednou (po Murnbergerových detektivkách) přiměl k srovnání Vídně a Prahy, pro naši matičku nelichotivému. Abych byl konkrétní: co třeba takový Jaroslav Dušek - kdy ten místo pokusů stát se duchovním vůdcem národa natočí komedii, která na úrovni rozhodně ne průměrné oslovuje středoproud a stojí přitom na zemi (o překvapeních a zapojení hudby do děje nemluvě)?

    • 24.7.2019  01:23
    John Wick 2 (2017)
    **

    Že si bývalý kaskadér, jehož vkus zjevně tvarovaly videohry a reklamní klipy, natočí film podle svých představ, chápu. Do těchto představ se snadno vejde vyzývavé ignorování uměleckého realismu,tvůrčí původnosti, tradiční dramaturgie i morálky atd. - a na druhé straně obluzenost stylem, módními vlnami cynismu, absurdity, naturalistických obrazů násilí, "meta" her s klišé... Co nejsem s to pochopit, je ochota, s níž se mnozí zdejší přispěvatelé i profesionální kritici z ciziny (hodnocení AMATÉRSKÝCH uživatelů "IMDB" je v průměru překvapivě nízké) vzdávají diváckého nároku na příběh - rozumí se příběh smysluplný a citově zasahující, neřkuli katartický. Jak snadno v zaujetí formou ztrácíme zájem o obsah! Přitom, jak věřím, by takový "John Wick 2" nemohl stát o mnoho víc peněz a energie, kdyby se ke scénáři a dialogům přistoupilo ZODPOVĚDNĚJI. Jistě, proč bych se být výrobcem namáhal, když spotřebitel zabere na tu nejlacinější dostatečně blýskavou třpytku, a ještě mi poděkuje. Stavovská čest, profesní hrdost a zodpovědnost je jak se zdá věcí minulosti - u filmového režiséra stejně jako u instalatéra, prodavače, učitele či politika. Necháme umřít i hrdost diváckou, tak jako jistá zámořská kritička, která napsala, že z kina vycházela celá rozechvělá obdivem a nadšením, že Reevesovy tělesné výkony v akčních scénách ji přiměly užasnout nad samotnými možnostmi lidského těla a že filmu, který ji naplnil radostí a adrenalinovým opojením, vděčí za to, že teď vkládá ve svět větší naděje? (Nemohu si odpustit doušku : pár dní před zhlédnutím "Johna Wicka 2" jsem četl rozhovor Karla Hvížďaly s Václavem Bělohradským z roku 2005. K oběma mám své výhrady, ale ústřední myšlenky textu mě oslovily. Jednou z nich je tato : současná - nejen česká - média se na nás proviňují tím, že šíří potřebu pasivně se ztotožňovat s jimi nabízenými hrdiny namísto potřeby aktivně hledat odpovědi na otázky, v jakém světě žijeme a čím v tomto světě jsme - nebo můžeme být. Filmy jako "John Wick 2" vidím jako dokonalou ilustraci této myšlenky. A myslím, že nejde o prázdný intelektuálský žvást: sám v sobě často a silně cítím to, před čím V.B. varuje.)

    • 24.7.2019  00:42
    Neporažená (1947)
    **

    FRAGRE je mi bližší než UNA111 : "bílý, heterosexuální muž" může za hodně, zvlášť na místech, kde neměl co pohledávat. "Neporažení" (česká "Neporažená" by tvůrce asi pěkně namíchla) jsou barvitým naivním dobrodružstvím bez pozoruhodných okamžiků, s několika milými realistickými detaily a nechutným závěrem. Z nějakého důvodu se Indiáni / Indiánky v sólových výstupech chovají jako živí mrtví / živé mrtvé. Režisér prý nutil Borise Karloffa, aby v úloze jednoho z jejich náčelníků mluvil nářečím. Třicet statistů skončilo v nemocnici s popáleninami od hořících šípů. Hlas dějin : dobře jim tak?

    • 20.7.2019  22:04

    Co podle mě naprosto znehodnocuje další odvar "Smrtonosné pasti", je mimořádná podlézavost vůči establišmentu. Vidět scénu, v níž podbídnuté mužnější já euroamerického diváka umlátí zosobněné žluté nebezpečí bustou Prezidenta spasitele, ve filmu, který se tomu směje, smál bych se taky; tady mi do smíchu není. VERBALův termín "hnědopich" sedí, pokud jej chápeme jako označení někoho, kdo se trefuje do hovna. Děkovat moc za "tisíckrát viděný akční výplach"??

    • 20.7.2019  21:52

    Míval jsem Sordiho rád, kdysi jsem ho potkal na dovolené v Římě, napsal mi pozdrav s podpisem na pohlednici, kterou jsem pak poslal podobně cítícímu kamarádovi; zahodil ji, protože podpis nerozluštil a pozdrav považoval za nesrozumitelný vtip nebo omyl. Dnes už bych Alberta neoslovil, mimo jiné i pod dojmem z filmů jako "Tati, to snad ne!". Režírovat sebe sama v takovéhle roli a podle takovéhohle scénáře? (Možná bych nebyl tak znechucený, kdyby se českému dabingu nezalíbilo v oslovení "taťko".)

    • 20.7.2019  17:30
    Dinosaurus (2000)
    **

    Zbývajících dvaasedmdesát minut "Dinosaura" je pominutelnou douškou k velkolepě provedenému sedmiminutovému úvodu.

    • 11.7.2019  00:04
    Starman (1984)
    **

    Carpenter se ve svém prvním (a posledním?) milostném příběhu snaží pro změnu dojmout a rozesmát; obojí dělá stejně neosobitě a lacině, jako když chce jindy nahnat husí kůži. Tady nepomůže ani přirozený půvab a herectví Karen Allenové.

    • 9.7.2019  22:01

    Bože, jak hluboko klesl ten kluk argentinská. Dvě hvězdičky jsou ažaž pro dílo, které nám přesvědčivě předvádí, k čemu je skutečná poezie, je-li (pohromadě s rádobypoezií) naházena do žumpy.

    • 4.7.2019  14:46
    Čtverec (2017)
    **

    Pro leckoho živá, ba žhavá témata málem utonula v moři tvůrčích ambicí a stylu. Být dílo o půlku kratší, ubylo by i těch slabších chvil.

    • 4.7.2019  14:43

    Podobizna bílé Ameriky převlečená za černofilm. O dva roky starší Wilderova "Pojistka smrti", natočená podle jiné Cainovy předlohy, je černější a přinejmenším co se týče režie a hudebního doprovodu lepší; "Pošťák" má větší nadhled.

    • 26.6.2019  22:40
    Toni Erdmann (2016)
    **

    Mám ryze osobní, malicherný důvod nepřipojit se k chvále, která se na "Toniho Erdmanna" snesla zleva zprava. Vůbec mi nevadí, že se film plouží od jedovaté satiry přes hořkou komedii k črtě rodinných vztahů, spíš naopak; dojem, že to ploužení trvá příliš dlouho, dokážu potlačit. Co mi opravdu vadí, je hlavní hrdina. Nevím, jak Winfrieda/Toniho vnímali němečtí diváci; mně připadal protivný a nezajímavý, a hlavně docela papírový. Připočtu-li jeho dceru (o zoufalcích kolem ní nemluvě), neměl jsem si ve filmu s kým vnitřně popovídat. A pak ten závěr: nasazením kukera se podle mě režisérka prodala hodně pod cenou.

    • 26.6.2019  22:30

    Le Carrého předlohu neznám, jen si ji z principu představuji lepší než Alfredsonův film, který sestává z tří čtvrtin nudy, plánovitě sterilní, ponuře šedohnědé a pravoúhlé, a akčnější poslední čtvrtiny s překvapeními; všechno dohromady je studené jak psí, vlastně špionský čumák. Jen nakrátko můžeme být svědky toho, jak se i topagenti Jejího Veličenstva dovedou odvázat: to když se v jejich hlavním stanu slaví a sborem se zpívá sovětská hymna. Výjev pro mě v jistém ohledu zásadní.

    • 23.6.2019  22:47

    Zábavička sebeokouzlená lehkostí svého podání. Rjazanov natočil později náročnější a lepší věci.

    • 22.6.2019  22:12
    Varieté (1925)
    ***

    Jannings a Freundova kamera (spolu se střihem) jsou na čtyři hvězdičky, scénáři bych dal tak dvě. Písňový doprovod Tiger Lilies - nic proti nim samotným! - jsem neriskoval.

    • 21.6.2019  21:44
    Listopad (2017)
    ***

    Odvěký námět balad tvůrci "Listopadu" zkřížili s jakýmsi hektickým zrcadlem pohanství a varovným jinotajem o společnosti, v níž bohatství vede k demenci a chudobu sžírá hrabivost. Vstříc závěru přibývá humoru, romantického citu a postmoderního rozkladu. Můj osobní dojem: úhelným prvkem příběhu ve všech jeho rovinách počínaje výtvarnou a konče symbolickou je motiv krattů.

    • 21.6.2019  21:12
    Hnus (1965)
    ****

    První liga psychohorroru. A také naléhavý příběh ženy v tísni a záznam o tom, jak vzniká a roste nádor na duši. "Hnusu" je dnes víc než padesát let a nedovedu si představit, že by ho za tu dobu nebo kdykoli potom někdo natočil líp. V dějinách filmu bychom asi těžko hledali méně disneyovského králíka a srovnatelně odpudivé brambory; ani na řadu dalších, většinou zlomyslně jinotajných obrazů (třeba ty ruce, chňapající po nás z Cocteauovy "Krásky a zvířete" přes kondom, nebo pouliční kapelu, v níž režisér hraje na lžíce) hned tak nezapomenu.

    • 7.6.2019  12:01
    Sid a Nancy (1986)
    **

    Nahlédnutí do temných koutů zábavního vesmíru mě přesvědčilo, stejně tak oba hlavní představitelé; co mi scházelo, byla možnost soucítit s některou z postav. Věc překvapivá tím spíš, že režisérovi nešlo ani tak o důvěryhodné svědectví nebo společenskou kritiku jako o milostný příběh - dokonce měl dojem, že to se sentimentalitou přehnal. Jistý kritik shrnul: ztroskotanci ražby S&N postrádají pro nás šmíráky to pravé kouzlo, zpackaný život nemá sílu tragédie.

    • 2.6.2019  08:56

    Odvážný a ošklivý návod na to, jak udělat z člověka dobytek a zboží, tím ošklivější, čím je přesvědčivější (a bohužel i delší). Jistý kritik tvrdí, že se tu zkoumá, do jaké míry je herec pouťovou atrakcí a naopak; nevím, může být. Ze zdejších příspěvků doporučuji DOUTASův; VERBAL je jako obyčejně vtipný a nepřijatelný - že si očividně ani nepřečetl, co právě napsal, také o něčem svědčí.

    • 2.6.2019  08:44
    Warlock (1989)
    **

    "Čaroděj" (kýmsi v Česku scestně přezvaný na "Démona Warlocka") má své napínavé i roztomilé okamžiky, pozdější "Jezero" se ale režisérovi povedlo po všech stránkách víc - i když někteří kritici jsou opačného názoru.

    • 1.6.2019  23:04

    Kamera má někde dokumentární, jinde básnivý ráz, vzdělaneckým řečem, které se v útržcích, ale nepřetržitě vedou, málokdy rozumím; třetí hvězdička je za to, čím mě pozdní Godard skoro vždycky obludí: za sílu lyrického obrazu umocněného hudbou. V těch chvílích mám podobný pocit, jako když čtu poezii, které nerozumím, a kterou jsem přesto unášen někam mimo a - jak věřím - nad sebe.

    • 1.6.2019  22:49

    Co naplat, že některé obrazy (zvlášť druhé půlky) "Sbohem jazyku" neboli "Ach,Bože, ten jazyk" jsou krásné a že občas mi nějaká věta zanechá stopu v mozku a útržek hudby (víc než ten mi tvůrce, vůči sentimentalitě měšťáka mého typu nemilosrdný, nedopřál) v srdci... Celek je pro mě proudem nesouvislých a obtížně luštitelných estetizovaných informací : jako by se starý mistr prohrabával svým soukromým archivem nápadů a citátů... Jeho kouzlení s 3D, některými kritiky chválené, jsem neměl možnost ocenit.

    • 1.6.2019  22:42

    Výtvarno nejvyšší jakosti jsem čekal; že bude pod kalným sluncem Sibiře tak vzrušivo, ne. Vzpomněl jsem si nejen na předmět v dobách mého dětství ceněné (dnes bych dodal: výstavně české) anekdoty ("Dvounohý plaz na osm?"), ale i na pozdější, tematicky blízký román Olega Kuvajeva "Teritorium", který se mi svého času líbil. Po letech jsem se z pamětí Jana Zábrany dověděl, že ho nepřeložil on, jak je uvedeno v tiráži, ale stejně mu moc nevěřím a mám pocit, že by se mi knížka líbila i dnes.

    • 1.6.2019  22:32
    Ip Man 2 (2010)
    **

    Osmapadesátiletý choreograf akčních scén Sammo Hung v úloze mistra Hunga.

    • 1.6.2019  22:31
    Ip Man (2008)
    **

    Co předvádí Donnie Yen donucený ke konfrontaci není na méně než čtyři hvězdičky, a navíc má nebývale sympatickou tvář i vychování, ale hollywoodštinou silně načichlý "životopis" nemá naději vybřednout z bahniska svého scénáře. Vrátit se k němu lze, pakliže se budeme rychloposuvem přenášet od jedné akční scény k další.

    • 25.5.2019  12:51

    Na počátku "Unavené smrti" prý stál sen, který se Langovi zdál, když byl co dítě sužován horečkou. Atmosféru rámcového vyprávění blízkou lidovým pohádkám / baladám tvůrci zředili vkladem tří různorodých cizokrajných příběhů; ten třetí mě nadchl výpravou, kostýmy, triky a nečekaným humorem. Poslední dějství je pohádkově rytmizovanou obměnou Orfeova sestupu do podsvětí (s převrácenými rolemi).

    • 25.5.2019  12:11

    Oblíbený kousek Jeana-Pierra Melvilla je obsahem spíš konvenční, formou nadprůměrné černodrama o loupeži, přitažlivě natočené a sestříhané, s mírně prohloubenou povahokresbou (včetně klíčového motivu rasové nesnášenlivosti), spoustou záběrů New Yorku a okolí a nervním jazzovým doprovodem. Jedním z dvou scénáristů byl Abraham Polonsky, přikrytý jménem spřáteleného Johna O. Killense.

    • 16.5.2019  22:59
    Aferim! (2015)
    ***

    Pod povrchem easternu o cestě, která ubíhá za nepřetržitého tlachání hlavní postavy, špikovaného šťavnatými lidovými průpovídkami (tvůrci tu prý citují z rozmanitých děl klasické literatury), kypí zášť k jinému a strach z ženy - a skřípou okovy společenské nerovnosti. Když potkaný duchovní vykřikuje, co si myslí o národech a pronárodech kolem sebe, je to k smíchu i k pláči zároveň: dějiny evropského myšlení v kostce.

    • 16.5.2019  22:46
    Perla (1947)
    ***

    Dílo má povahu bajky a postavy jsou přiměřeně nahrubo řezané: lakomec se tu mazlí se svými perlami se slovy: "Mé perly! Mé vzácné perly!" Hvězdou Fernándezova filmu je kameraman: Figueroa se vyřádil, zvlášť na příboji a mračnech; z poslední třetiny se závěrem jako vystřiženým z westernu udělal lahůdku na víc než tři hvězdičky.

    • 16.5.2019  22:38

    Tenký a jemný příběh dospívání mi chvílemi připomínal Almodóvara, chvílemi "romantické" hollywoodské hamburgery pro náctileté; celek, to jest sestřih obrazů, rozhovorů, citovaných útržků básní a hudby, byl celý Subiela, jak ho letmo znám: osobitá, příjemná zábava, filosofující na hraně středoproudu. Rabala v úloze pana Franciska jsem nepoznal.

<< předchozí 1 2 3 4 6 11 16 21