StaryMech

StaryMech

Česko

0 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 6 11 15 20
    • 26.6.2019  22:40
    Toni Erdmann (2016)
    **

    Mám ryze osobní, malicherný důvod nepřipojit se k chvále, která se na "Toniho Erdmanna" snesla zleva zprava. Vůbec mi nevadí, že se film plouží od jedovaté satiry přes hořkou komedii k črtě rodinných vztahů, spíš naopak; můj dojem, že to ploužení trvá dlouho, moc neváží. Co mi opravdu vadí, je hlavní hrdina. Nevím, jak Winfrieda/Toniho vnímali němečtí diváci; mně připadal protivný a nezajímavý, a hlavně docela papírový. Připočtu-li jeho dceru (o zoufalcích kolem ní nemluvě), neměl jsem si ve filmu s kým vnitřně popovídat. A pak ten závěr: nasazením kukera se podle mě režisérka prodala hodně pod cenou.

    • 26.6.2019  22:30

    Le Carrého předlohu neznám, jen si ji z principu představuji lepší než Alfredsonův film, který sestává z tří čtvrtin nudy, plánovitě sterilní, ponuře šedohnědé a pravoúhlé, a akčnější poslední čtvrtiny s překvapeními; všechno dohromady je studené jak psí, vlastně špionský čumák. Nicméně i topagenti Jejího Veličenstva se dovedou odvázat: být přitom, když se v jejich hlavním stanu slaví a sborem zpívá sovětská hymna, stojí za to.

    • 23.6.2019  22:47

    Zábavička sebeokouzlená lehkostí svého podání. Rjazanov natočil později náročnější a lepší věci.

    • 22.6.2019  22:12
    Varieté (1925)
    ***

    Jannings a Freundova kamera (spolu se střihem) je na čtyři hvězdičky, scénář tak na dvě. Písňový doprovod Tiger Lilies - nic proti nim samotným! - jsem neriskoval.

    • 21.6.2019  21:44
    Listopad (2017)
    ***

    Odvěký námět balad tvůrci "Listopadu" zkřížili s jakýmsi hektickým zrcadlem pohanství a varovným jinotajem o společnosti, v níž bohatství vede k demenci a chudobu sžírá hrabivost. Vstříc závěru přibývá humoru, romantického citu a postmoderního rozkladu. Můj osobní dojem: úhelným prvkem příběhu ve všech jeho rovinách počínaje výtvarnou a konče symbolickou je motiv krattů.

    • 21.6.2019  21:12
    Hnus (1965)
    ****

    První liga psychohorroru. A také naléhavý příběh ženy v tísni a záznam o tom, jak vzniká a roste nádor na duši. "Hnusu" je dnes víc než padesát let a nedovedu si představit, že by ho za tu dobu nebo kdykoli potom někdo natočil líp. V dějinách filmu bychom asi těžko hledali méně disneyovského králíka a srovnatelně odpudivé brambory; ani na řadu dalších, většinou zlomyslně jinotajných obrazů (třeba ty ruce, chňapající po nás z Cocteauovy "Krásky a zvířete" přes kondom, nebo pouliční kapelu, v níž režisér hraje na lžíce) hned tak nezapomenu.

    • 7.6.2019  12:01
    Sid a Nancy (1986)
    **

    Nahlédnutí do temných koutů zábavního vesmíru mě přesvědčilo, stejně tak oba hlavní představitelé; co mi scházelo, byla možnost soucítit s některou z postav. Věc překvapivá tím spíš, že režisérovi prý nešlo ani tak o důvěryhodné svědectví nebo společenskou kritiku jako o milostný příběh - dokonce měl podle vlastních slov dojem, že to se sentimentalitou přehnal. Jistý kritik shrnul: ztroskotanci ražby S&N postrádají pro nás šmíráky to pravé kouzlo, zpackaný život nemá sílu tragédie.

    • 2.6.2019  08:56

    Odvážný a ošklivý návod na to, jak udělat z člověka dobytek a zboží, tím ošklivější, čím je přesvědčivější (a bohužel i delší). Jistý kritik tvrdí, že se tu zkoumá, do jaké míry je herec pouťovou atrakcí a naopak; nevím, může být. Ze zdejších příspěvků doporučuji DOUTASův; VERBAL je jako obyčejně vtipný a nepřijatelný - že si očividně ani nepřečetl, co právě napsal, také o něčem svědčí.

    • 2.6.2019  08:44
    Warlock (1989)
    **

    "Čaroděj" (kýmsi v Česku scestně přezvaný na "Démona Warlocka") má své napínavé i roztomilé okamžiky, pozdější "Jezero" se ale režisérovi povedlo ve všech ohledech víc - i když někteří kritici jsou opačného názoru.

    • 1.6.2019  23:04

    Kamera má někde dokumentární, jinde básnivý ráz, vzdělaneckým řečem, které se v útržcích, ale nepřetržitě vedou, málokdy rozumím; třetí hvězdička je za to, čím mě pozdní Godard skoro vždycky obludí: za sílu lyrického obrazu umocněného hudbou. V těch chvílích mám podobný pocit, jako když čtu poezii, které nerozumím, a kterou jsem přesto unášen někam mimo, a jak věřím, nad sebe.

    • 1.6.2019  22:49

    Co naplat, že některé obrazy (zvlášť druhé půlky) "Sbohem jazyku" neboli "Ach,Bože, ten jazyk" jsou krásné a že občas mi nějaká věta zanechá stopu v mozku a útržek hudby (víc než ten mi tvůrce, vůči sentimentalitě měšťáka mého typu nemilosrdný, nedopřál) v srdci... Celek je pro mě proudem nesouvislých a obtížně luštitelných estetizovaných informací : jako by se starý mistr prohrabával svým soukromým archivem nápadů a citátů... Jeho kouzlení s 3D, některými kritiky chválené, jsem neměl možnost ocenit.

    • 1.6.2019  22:42

    Výtvarno nejvyšší jakosti jsem čekal; že bude pod kalným sluncem Sibiře tak vzrušivo, ne. Vzpomněl jsem si nejen na předmět v dobách mého dětství ceněné (dnes bych dodal: výstavně české) anekdoty ("Dvounohý plaz na osm?"), ale i na pozdější, tematicky blízký román Olega Kuvajeva "Teritorium", který se mi svého času líbil. Po letech jsem se z pamětí Jana Zábrany dověděl, že ho nepřeložil on, jak je uvedeno v tiráži, ale stejně mu moc nevěřím a mám pocit, že by se mi knížka líbila i dnes.

    • 1.6.2019  22:32
    Ip Man 2 (2010)
    **

    Osmapadesátiletý choreograf akčních scén Sammo Hung v úloze mistra Hunga.

    • 1.6.2019  22:31
    Ip Man (2008)
    **

    Co předvádí Donnie Yen donucený ke konfrontaci není na méně než čtyři hvězdičky, a navíc má nebývale sympatickou tvář i vychování, ale hollywoodštinou silně načichlý "životopis" nemá naději vybřednout z bahniska svého scénáře. Vrátit se k němu lze, pakliže se budeme rychloposuvem přenášet od jedné akční scény k další.

    • 25.5.2019  12:51

    Na počátku "Unavené smrti" prý stál sen, který se Langovi zdál, když byl co dítě sužován horečkou. Atmosféru rámcového vyprávění blízkou lidovým pohádkám / baladám tvůrci zředili vkladem tří různorodých cizokrajných příběhů; ten třetí mě nadchl výpravou, kostýmy, triky a nečekaným humorem. Poslední dějství je pohádkově rytmizovanou obměnou Orfeova sestupu do podsvětí (s převrácenými rolemi).

    • 25.5.2019  12:11

    Oblíbený kousek Jeana-Pierra Melvilla je obsahem spíš konvenční, formou nadprůměrné černodrama o loupeži, přitažlivě natočené a sestříhané, s mírně prohloubenou povahokresbou (včetně klíčového motivu rasové nesnášenlivosti), spoustou záběrů New Yorku a okolí a nervním jazzovým doprovodem. Jedním z dvou scénáristů byl Abraham Polonsky, přikrytý jménem spřáteleného Johna O. Killense.

    • 16.5.2019  22:59
    Aferim! (2015)
    ***

    Pod povrchem easternu o cestě, která ubíhá za nepřetržitého tlachání hlavní postavy, špikovaného šťavnatými lidovými průpovídkami (tvůrci tu prý citují z rozmanitých děl klasické literatury), kypí zášť k jinému a strach z ženy - a skřípou okovy společenské nerovnosti. Když potkaný duchovní vykřikuje, co si myslí o národech a pronárodech kolem sebe, je to k smíchu i k pláči zároveň: dějiny evropského myšlení v kostce.

    • 16.5.2019  22:46
    Perla (1947)
    ***

    Dílo má povahu bajky a postavy jsou přiměřeně nahrubo řezané: lakomec se tu mazlí se svými perlami se slovy: "Mé perly! Mé vzácné perly!" Hvězdou Fernándezova filmu je kameraman: Figueroa se vyřádil, zvlášť na příboji a mračnech; z poslední třetiny se závěrem jako vystřiženým z westernu udělal lahůdku na víc než tři hvězdičky.

    • 16.5.2019  22:38

    Tenký a jemný příběh dospívání mi chvílemi připomínal Almodóvara, chvílemi "romantické" hollywoodské hamburgery pro náctileté; celek, to jest sestřih obrazů, rozhovorů, citovaných útržků básní a hudby, byl celý Subiela, jak ho letmo znám: osobitá, příjemná zábava, filosofující na hraně středoproudu. Rabala v úloze pana Franciska jsem nepoznal.

    • 15.5.2019  21:34
    Vidiny (1972)
    ***

    Jakkoli skvěle natočeno, zůstává Altmanovo líčení stavu rozpadající se duše ve stínu Polanského "Hnusu" (podle řady kritiků, s nimiž v tomto bodě nesouhlasím, i příkladné Bergmanovy "Persony"); rovněž režisérovy pozdější "Tři ženy" mě zaujaly víc. Yorková bez ohledu na svůj účes a své těhotenství vypadá i hraje výborně.

    • 10.5.2019  21:18

    Název této staticky snímané jevištní pantomimy věru nelže: co záběr, to (přinejmenším jeden) stín. Fanoušci expresionismu si tak přijdou na své, samotný příběh ovšem nestojí za řeč. Dílo lze vnímat buď jako psychoanalýzou nasáklou bajku s naučením, anebo - pak je zábavnější a podnětnější - jako etudu na téma síly iluze / umělecké fikce: kejklíř (případně jakýsi božský - nebo ďábelský? - šibal) a umělec jsou v ní postaveni na roveň. Novodobý hudební doprovod, okázale nelibozvučný, tu umocňuje, tam ruší; osobně bych dal přednost něčemu střídmějšímu.

    • 10.5.2019  21:11

    Lekce v závěru filmu nešetří ani hlavní dvojici, ani diváka uvyklého šťastným koncům - škoda jen, že melodramatická cesta k ní je tak vyšlapaná. Mexický Tepoztlán a María Félix očima Gabriela Figueroy stojí za opakované zhlédnutí.

    • 8.5.2019  22:53

    Závažná témata a nechuť ke klišé zas jednou nedůstojně obcují s davuvstřícným melodramatem - a Nina Hoss opanovává každý záběr, ve kterém se objeví.

    • 8.5.2019  22:37

    V přeceňovaném westernu, prý jednom z prvních širokoúhlých, jejž navíc hyzdí četné díry a nesmysly ve scénáři (máme tu například lékaře, který po vyšetření bezvědomého pacienta sděluje příbuzným, že dotyčný oslepl), režisér tak jako často předtím i potom vzorně naplnil žánrový tvar, aniž by jej přesáhl, a v závěru hodil přes palubu nejzajímavější postavu, aby mohl příběh zakončit tím nejlacinějším způsobem. Důstojná poklona Shakespearovi vypadá podle mě jinak, třeba tak, jak ji několikrát složil Kurosawa; Hollywooďan vypustil z ruky úhledný polotovar.

    • 8.5.2019  22:28

    Důslednost Kobajašiho humanistického a protiválečného postoje jsem náležitě ocenil, když se mi průběžně vnucovalo srovnání s jinou třídílnou epopejí natočenou ve zhruba téže době, totiž s Vávrovými služebnými omalovánkami o husitech. I v "Lidském údělu" se zápas dobra a zla odehrává spíš tezovitě a patos podání se často ocitá za hranicí, která v našich středoevropských očích dělí expresivitu od hysterie, ale film nabízí nespočet silných okamžiků a jako celek si dozajista zaslouží přívlastek mistrovský.

    • 28.4.2019  11:21
    Dotek zenu (1971)
    ****

    V první z tří hodin se takřka nic neděje, ale to nic je docela napínavé a po estetické stránce mimořádně přitažlivé. Pak se rozjede akce na způsob "Tygra a draka" - devětadvacet let před "Tygrem a drakem" a bez pomoci lan a počítačů: King Hu si vystačil s trampolínami a šikovností kameramanů. Poslední hodina směřuje k duchovnímu prozření když ne tohoto diváka, pak alespoň zúčastněných postav. Mnohé na "Hrdince" (jak prý zní původní název filmu) zaslouží obdiv (jen namátkou zmíním všudypřítomnou trávu, vedení kamery, střih a dynamickou hudbu); leccos, zejména ony ceněné akční výjevy, trvá až příliš dlouho - nevěřím, že by dílo zkrácením dejme tomu o třetinu utrpělo.

    • 28.4.2019  10:57
    Deadwood - Série 1 (série) (2004)
    ***

    Silácky naturalistické literární předloze Peta Dextera (v češtině díky Šimonu Pellarovi) se dostalo uspokojivého volného přepisu, z něhož na mě - jako i z jiných Hillových děl - čiší profesionální chlad. Už obsazení má své mouchy, snaha povznést nejzaměstnanější tváře nad zmíněný naturalismus bije do očí: hvězdný veterán Carradine odříkávaje, co má, vyhlíží přitažlivě i nebezpečně, Olyphant se mocně a marně snaží významnými pohledy zpod obočí dodat svému floutkovskému zjevu něco jako charisma a Weigertová neméně mocně a marně přehrává, aby zatajila svůj přirozený půvab. V četných dalších rolích se objeví řada dobrých herců i hereček; úroveň jednotlivých dílů mi připadá vcelku vyrovnaná. Druhou a třetí sérii si přinejmenším načas odpustím.

    • 28.4.2019  10:48
    Hausu (1977)
    ***

    Postmoderna utržená ze řetězu, po formální stránce pozoruhodný příspěvek do kánonu filmového horroru; jak napsal jistý kritik, chybějící článek mezi Argentovým "Suspiria" a díly Takašiho Miika (a dalších). Děvčatům to náramně sluší (jak by ne, jsou to samé modelky), režisérova jedenáctiletá dcera, prý autorka nejednoho zdejšího nápadu, si zahrála ševcovou a autor příjemné hudby prodavače melounů.

    • 27.4.2019  08:52
    Vera Cruz (1954)
    **

    Barvité, svižné dobrodružství s úchylným atletem a obstarožním seladonem v hlavních úlohách (v jedné z těch vedlejších hraje na harmoniku jistý Charles Buchinsky), na pozadí malebné mexické přírody a architektury z doby před Kolumbem i po něm, vše v Technicoloru. Ne vždy dotažené akční výjevy tvůrci prokládají příjemnými hudebně-tanečními čísly; cynismus a nadsázka v detailech předjímají nástup italowesternů.

    • 24.4.2019  20:17
    The Informer (1929)
    ***

    První a nejlepší ze tří filmových verzí O´Flahertyho románu, tvůrci romantizovaný příběh lásky a žárlivosti, provinění, trestu a odpuštění natočil v Americe narozený Němec za anglické peníze, se Švédem a Maďarkou v hlavních úlohách a s dvěma Němci za kamerou. Nebýt jisté vleklosti některých výjevů a melodramatické přepjatosti závěru, neváhal bych ocenit ho čtyřmi hvězdičkami. Lars Hanson jako titulní práskač je krásný kus chlapa, a k tomu hraje se zdrženlivostí, jakou jsem nečekal. Jednoho ze střelců ztělesnil dvaadvacetiletý Ray Milland, zároveň prý technický poradce v oboru zbraní; novodobá hudba Gartha Knoxe líbivě propojuje tradiční s moderním.

<< předchozí 1 2 3 4 6 11 15 20
 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace