StaryMech

Spíš druhořadý krimithriller hitchcockovské ražby, původně zatracovaný, po letech kanonizovaný - pod zorným úhlem postmoderního náhledu na šmíráctví jakožto kratochvíli nejen uznaných deviantů, nýbrž i filmových režisérů a diváků a vůbec nás všech. Věřím, že velký Alfred by se vyhnul přemrštěnému patosu některých scén a dialogů; na druhou stranu by si určitě tolik nevyhrál s barvičkami. Jistý kritik právem ukazuje směrem k Argentovi. Režisér si příhodně zahrál tatínka, bez něhož by film nebyl, čím je.

Osobitá, ale nezralá filmová hříčka s poselstvím na objednávku, pastva pro oči a další důkaz jedinečnosti P+P. Navzdory chytře podsunutému romantickému motivu je tu skoro kterákoli jiná postava zajímavější než ti dva milenci z vůle osudu.

Jistému kritikovi tahle agitka, v níž tvůrci proti Hitlerovi stavějí Británii snů, připadala z dnešního pohledu komická; mě spíš otrávila. Sám Powell, největší ze čtyř zúčastněných režisérů, přiznal, že dílko je "plné polopravd a pololží". Propagační účel byl splněn a válka vyhrána; znamená to, že "Lev má křídla" je dobrý film?

Už asi nadobro hollywoodizovaný Angličan předvádí, jak umí únikovou zábavu obléct do prvotřídního kabátu a navrch v nás vzbudit dojem, že se pod tím kabátem nachází něco hodného zamyšlení.

Jak Aljoša v druhé části trilogie dospívá, atmosféra "Dětství" slábne, vytěsňována tendenčností. Ale i tady se  znovushledáme se skvělou babičkou a užijeme si nějakého toho tanečku. Pro mě nejsilnější okamžik: když se na životní pouti našeho hrdiny spojí měsíc s kuchyňským hrncem.

Původní verze je lepší, ale i tahle má leccos do sebe: zábavná podívaná podle scénáře děravého jak městečko Contention po závěrečné přestřelce, s účastí tří hvězd, bez nichž by to celé asi nestálo za moc.

Dobrá hořká komedie, která si utahuje z Amíků i Taliánů - a soucítí se všemi nulami tam i onde.

Marshallův "Centurion" aspoň nepředstírá, že je něco víc než komiksová řezničina, materiál pro onanisty s mačistickými sny; MacDonaldův "Orel" zpočátku působí, jako by mu šlo o víc (hodnota přátelství, zvažování římské arogance a gallské přirozenosti atd.) - ale nakonec jediné, co v něm lze pochválit, jsou malebné záběry krajiny.   Z první stránky zdejších příspěvků se mi líbil GUDAULINův a rozesmály mě VERBALův a SEGRESTORův.

O Aljošovi Peškovovi předtím, než vyletěl zpod babiččiných křídel do světa a stal se nejdřív výborným spisovatelem a pak falešně zpívajícím ptáčkem ve zlaté kleci. První a umělecky nejpřesvědčivější část trilogie.

Pro mě asi nejsilnější film o nemoci a nemocnici, jaký jsem viděl, a také důkaz, že film (občas) dokáže trumfnout literaturu. Gautierovy detailní záběry naléhavě připomínají křehkost a pomíjivost tělesného a zatlačují do pozadí další nosné motivy díla (bratrský vztah, postavení homosexuálů ve společnosti a úděl lékařů, které často vnímáme jako šamany, ačkoli jimi sotva mohou být). Některým recenzentům vadila délka sekvence holení, v jejímž závěru přirozený porost lidského těla končí v odpadkovém koši; jistý kritik ji naopak nazval, řekl bych trefně, světskou pietou za bzučení elektrického cajku. "Jeho bratr" patří k filmům, u kterých je zjevné, proč byly natočeny a že byly natočeny právem.