StaryMech

Käutnerovu satiru na prušáctví asi ocenil víc domorodý pamětník; přesto bych řekl, že  je dost dobrá i pro nás a budoucí. Obzvlášť se mi líbil motiv postupného společenského sestupu jedné uniformy - velká škoda, že producenti vystřihli poslední záběr, v němž prý ta svátost končí na zahradním strašákovi!

Bratři Coeni nepatří k mým oblíbencům, ale "Velkej Lebowski" se jim opravdu povedl. K tomu, co přede mnou napsali jiní, bych rád dodal jen jedno: že zmrzačenou "nihilistku" si zahrála skvělá zpěvačka/kytaristka Aimee Mann, mj. autorka písní v Andersonově "Magnolii".

Chuťovka pro diváky, kterým nevadí průjem zcela samoúčelných džudistických chvatů (promítnutých i do mezinárodního názvu) a takové drobnosti, jako že pro efektní záběr nebo sekvenci jde u Toa všechno ostatní v čele se zdravým rozumem stranou nebo že všechny postavy se po vůli scénáristů chovají jako puberťáci.

Zhruba do půlky jsem se nahlas smál; pak se historická veselohra změnila v historické melodrama, už ne tak zábavné. Ke kladům díla jistě patří pečlivá výprava a kostýmy, mizanscéna hemžící se občas desítkami - nebo i stovkami? - statistů, Jannings... I Pole Negri jsem její svůdkyni a zároveň oběť věřil, jen se mi nezdálo, že by s takovým nalíčením mohla padnout do oka všem mužům, kterým se připlete do cesty..

Drobná legrácka o potížích s tchyní je zábavná hlavně díky režisérovi v hlavní roli muže jménem Ernst Lubitsch. Připadalo mi, že kromě jiného si utahuje i ze stereotypů židovství. Někde jsem se dočetl, že snímek byl považován za ztracený, než se roku 1994 ve Slovinsku objevila dobře zachovaná kopie.

Ve stopách expresionismu skvěle nasnímané scény ze života světských zoufalců. Naděje v nedohlednu, a bude hůř. Nadmíru existenciální a patetické.

Na pohled spíš šedivá, citově zdrženlivá adaptace silného humanistického příběhu, přemístěná z Vídně do Bernu. Z postav mě zaujaly jen ty otcovské, z herců Vanel.

Atmosféricky snímaný úvod přejde v nudnou detektivku a ta v nudné soudní drama s nepřesvědčivou obžalobou měšťácké společnosti. Scénář a dialogy napsal Henri-Georges Clouzot podle Simenona. Film byl těsně po válce ve své vlasti zakázán jako antisemitský; klíčovou postavu, vrstevníky opovrhovaného syna obchodníka z východu, pro obnovenou premiéru po pár letech přejmenovali z Ephraima na Amédéea.

Renoir, Gabin a Jouvet - špičkové kino včerejška. Někteří kritici si posteskli na režisérův pesimistický pohled na svět, ale co by chtěli - ostatně film (k jehož natočení dal umírající Gorkij údajně osobní svolení) končí happyendem, který předlohu vlastně zrazuje, a v dialozích je každou chvíli čemu se zasmát... Na scénáři spolupracoval Jevgenij Zamjatin.

Ve Scolově drhnoucím pingpongu otce se synem mě Mastroianni a Troisi dávali zapomenout na místy papírový scénář. A setkání s Lou Castelem v roli rybáře oněměvšího po vítězství nad nezbadatelnou přírodou potěšilo.