Lykos

Překvapivě silné sdělení i přes zasazení do jediné místnosti a jistou schematičnost. Vynikající Šmeral, Dítětová, Cmíral, Růžek...vlastně všichni. Dialogy a monology zde pronášené mají obecnou platnost, můžete je s klidem zopakovat i dnes, po téměř šedesáti letech. A těch inštalatérů známe také všchni jistě dost..."Co kdybys Ty šel a já zůstal. Jednomu to přece musí vyjít."

K obsahu tohoto dílu se nemá cenu nějak zvlášť vyjadřovat, ale musím říci něco k osobě samotného Exnera. Michal Dlouhý by byl vizuálně nejdokonalejším představitelem kapináta Exnera ze všech, kteří se o to kdy pokusili. Jenže to by se to muselo natočit o deset let dříve. Navíc jsem na pochybách, zda tvůrci exnerovky vůbec někdy četli. Kdyby ano, tak by věděli, že kpt. Exner byl sice vždy a za všech okolností dokonale a čistě oblečen, a jeho oblečení bylo mírně výstřední, neboť se nebál barev, rozhodně nemohu souhlasit s tím, že tady Exner chodí vyšetřovat případy pomalu ve smokingu a všude, kam přijde, tam se všeho štítí, aby se neumazal. Tento Exner připomíná chováním spíš Hercula Poirota. Exner, když na to přijde, tak se v těch svých dokonalých hadrech pustí do jakékoliv špinavé práce (když tedy není zbytí). Není v žádném případě takto snobský, jak jej nastavil scénář. Exner si v hospodě dá klidně držkovou, pokud bude čerstvá. Exner má charisma a rošťácký výraz jako Vala, má nonšalanci Kodeta, drzej ksicht Heřmánka a dokonalou fazonu Petra Kostky. Exnerovi má být něco přes třicet let. Proto říkám, že Michal Dlouhý by byl vizuálně naprosto dokonalý představitel (má být světlovlasý se sklonem k tloustnutí, ale pořád ještě ve formě), jenže jako zfotrovatělý padesátník s rypákem nahoru toho moc jako Exner neuhraje. Samostatnou kapitolou je pak komické duo Vlček-Beránek, které je sice i v knihách mírným zdrojem humoru, ale spíš jde o takové vzájemné pošťuchování, než že by se chovali jako kreténi. Se zobrazením postav prostě nemohu, jakožto člověk znalý předlohy, souhlasit. Finanční situace tohoto Exnera by pak mohla být námětem na další díl (správně má mít sice auto veterána, ale jinak bydlí v garsonce v činžáku).

Zpočátku jsem považovala seriál za tak nějak běžně průměrný, ke konci ale ještě zeslábl. Rodinná linie s magořícím bratrem byla úplně nesmyslná a naprosto samoúčelná, ač po prvním dílu to vypadalo, že to bude to jediné zajímavé. Při druhém díle jsem se ale při jeho útoku na spoluvězně rozesmála, a zrovna tento moment asi autoři jako vtip nezamýšleli. Jinak toho v seriálu moc k pobavení nebylo. A všimli jste si také, že kdykoliv je někdo hlídán v nemocnici, tak uteče, nebo je zabit? Poslední dobou to vidím v každém druhém seriálu, člověk už tak nějak dopředu ví, že kdo je hlídán, ten nebude uhlídán. Režisér Renč chtěl prý návrat ke klasickým detektivkám šedesátých let. Myslím, že se mu podařilo spíš natočit tak něco na úrovni Malého pitavalu, ale bez humoru, bez sympatických detektivů a vlastně i bez jakékoliv detektivní práce. Abych tedy nebyla nespravedlivá, nastydlý Isteník občas něco na počítači vypátral, ale většina příběhů byla tak prostinká, že by stopáží stačil Večerníček. Většina dobrých detektivních seriálů těží z toho, že člověka zaujme i postava samotného detektiva. Tady jsme se prostě nic nedozvěděli o nikom z přítomných. Jelikož seriál nešel cestou vyšetřování jednoho složitého případu přes celou sérii, ale co díl, to případ, nedalo se samozřejmě čekat, že ty případy budou kdoví jak složité, ale přece jen trošku víc práce by si asi scénář zasloužil. Je to škoda, protože v podstatě všechny zúčastněné herce a herečky mám ráda a ty zločiny nebyly špatné, spíš způsob jejich vyřešení.

Tak ani poslední díl to nezachránil. Kapitánku Bereniku bych neposlala samotnou ani řešit krádež pěti rohlíků ve večerce. A už vůbec bych jí nedávala do ruky nářadí, divím se, že si vážněji neublížila. Nicméně jsem se v tomto díle poprvé zasmála, a to při rozhovoru Martina Hofmanna s policistou. Jinak naprosto zapomenutelný díl zapomenutelného seriálu. S ohledem na právě viděné mám chuť přidat Ostravě ještě jednu hvězdu. Myslím, že Plzni udělené dvě hvězdy jsou výrazem mé nesmírné laskavosti.

U tohoto dílu se vážně nedokážu přenést přes jako ruský přízvuk Matouše Rajmonta. Verešová zněla víc rusky než on. Opět taková divná splácanina. Případ je vyřešen díky fotkám v Blesku, ne že by snad policie na něco přišla. Jedno copa a třikrát tuten je vážně slabý pokus o nápodobu místního dialektu.

Mírně lepší, než předchozí díly, ale opět se to tak podivně táhne. Mně by nevadilo pomalé tempo, ale tady se spíš pomalu mluví, všichni u toho chrápou nebo co. Tento díl byl na jednu stranu zajímavý, na druhou stranu mírně překombinovaný. Spousta dějových linek, spousta možností. Což by bylo dobré, ale narvat to všechno do necelé hodiny, to prostě nemůže dopadnout dobře.

V jistém ohledu byl tento díl lepší než ty dva předešlé, ale ono je to celé takové nějaké divně nudné. Rozuzlení se vždycky objeví ve stylu kde se vzalo tu se vzalo. Dialogy dost často šíleně šustí papírem. Chtěla bych hvězdu přidat, ale nejde to. Navíc tedy veškeré plzeňské reálie se smrskly na to, že Martin Stránský tak dvakrát třikrát za díl řekne tuto nebo tuten a pětivteřinový záběr na nějakou ulici v okolí náměstí Republiky.

Tak o tomhle upřímně vůbec nevím, co si mám myslet. Rybáři, kteří byli se zavražděným naposled, jsou vyslechnuti až asi týden po začátku vyšetřování..no já tápu.

Myslím si, že tento díl měl potenciál, ale bohužel jen těžko uvěřitelné chování policistů i úplně blbý konec srazili tento díl na dno. Začínám se bát, že to nízké hodnocení tady bude asi odpovídat skutečnosti. Ještě mi to nedá, abych se nezamyslela nad jednou, podle mého dost podstatnou věcí. Kriminalisté celou dobu hovořili o deviantovi. Ale napadení žen nikoli někde v parku, ale přímo u nich doma, hovoří podle mého naprosto jasně o tom, že si vrah svou oběť vytipoval. Devianti mnohem častěji útočí na náhodné oběti, protože se jim prostě naskytne příležitost a oni si takzvaně nemohou pomoci. Vloupání do domu, kdy útočník netuší, zda je tam oběť sama a nezná prostředí, je tak neskutečně nepravděpodobné, že mě překvapuje, že se tam nad tím nikdo nepozastavil. Druhá oběť navíc podle všeho bydlela na koleji, kde je riziko setkání s někým dalším tak obrovské, že ani naprostý blázen by tam nešel. No ale co já vím, že? Školy nemám...

Jeden z mnoha antifeministických snímků té doby. Vybočuje z řady za prvé díky Trudě Grosslichtové, jejíž herectví mě začíná dost bavit a za druhé, a to hlavně, díky naprosto dokonalému Oldřichu Novému, v u něj netypické roli. Nikdy bych si nemyslela, že bych zrovna jemu mohla uvěřit kriminálníka. Konečně jsem pochopila tajemství jeho neoddiskutovatelného šarmu. Kdyby mi zazpíval Na děvče mi nesahej, porval se pro mě a pak provedl zákus, šla bych do kolen taky.