Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Animovaný
  • Akční
  • Krimi

Oblíbené filmy (10)

Avatar (2009)

Každý z nás má svůj celkově nejoblíbenější film a někdy není dost možná ani přesně schopen vysvětlit, proč je zrovna tento film ze všech těch stovek ostatních filmů tak výjimečný. Kdyby se to bralo ze stránky největší výjimečnosti tak by první místo jasně uzmuli už kraťasy bratrů Lumiérů, ze stránky celkově největší přelomovosti a následného vlivu zas pravděpodobně původní Star Wars. Já mám ale svou jedničku jistou, i přesto, že se v pár okruzích většinou jedná o názor kontroverzní, za který ale bojuji už hodně dlouho a vzhledem k tomu, že už dekádu po nekonečném množství zhlédnutí a čím dál tím větším počtu nakoukaných filmů je pro mně pořád jasnou jedničkou Avatar ani neočekávám, že by se na tom mělo v dohledné době něco měnit. Avatar je pro mně ztělesněním toho směru, kterým se kinematografie od nástupu George Méliese stala- Avatar je ukázkou toho, co vrcholná vizuální stránka spojená se silným příběhem a rozpracováním nejmenších detailů (ať už příběhových či dekorativních) dokáže a to představit zcela fiktivní ohromují svět, který zároveň servíruje obrovský epos o bývalém ochrnulém mariňákovi, který nově nalezené štěstí života paradoxně najde v nové tělesné stránce, která má především připomínat záhadné mimozemšťany, mezi které se má hlavní hrdina Jake Sully dostat a mírovou cestou je přinutit aby opustili svůj rodný domov a návštěvníci z planety Země měli přístup pro kolonizování vzácného nerostu. Železnému Jamesi Cameronovi, který si klasicky vzal krom režie na starost i scénář je dodnes vyčítáno vykrádání námětu Pocahontas či Tance s vlky, což je prostě a jednoduše nesmysl a pro mně stejně hloupý argument jako, že je Star Wars: Síla se probouzí jenom remake Star Wars: Nové naděje. Celkově James Cameron v roce 2009 definitivně vypustil do světa obrovský snímek vedle kterého budou všechny blockbustery, které vznikli předtím a poté vypadat jako práce školáků z horní dolní. Námět, který byl Cameron kvůli příliš vysokým nákladům v 90. letech a dostatečně nevyvinuté technologii donucen zavřen do šuplíku a následně se k němu vrátil začátkem 21. století dokázal během jediného filmu představit nový vesmírný svět Pandora, který se svou faunou, Na´vi či vyloženou krásou úplně v pořádku vyrovná světu ze světa Star Wars a to na rozdíl od Star Wars musí Cameron pracovat pouze s jednou planetou. Zároveň ale Cameron neservíruje jenom supermega obří drahý opulentní blockbuster, ale zároveň též zážitek s obrovskou hloubkou, která zrcadlí to, když kdysi dávno Američané začali vyvražďovat indiány a dobíjet jejich území a v jednom z mála případů je většina zlých lidí vykreslená z té horší stránky. Avatar má úžasné akční scény, vrcholné ukázky trikových efektů, které dodnes nezestárli (člověk, který tvrdí, že ano by si měl jít dát ledovou sprchu : ) a osobně označuji Avatara za vizuálně nejkrásnější film všech dob. Bez pardonu! Cameron hned ze začátku nakopne diváka k cestě za dramaturgicky perfektně šlapajícím a emocionálně silným příběhem, kde snadno uvěříte přerod hlavního hrdiny z víceméně omezence na vůdce vzpoury proti své rase, který oficiálně přijme rasu Na´vi jako svou novou rodnou rasu. Funguje to i díky bravurně budované romanci mezi Jakem Sullym a princeznou Neytiri a především geniálním vykreslením toho, že většina lidstva definitivně v 22. století dosáhla úrovně lidského odpadu, kterému zánik jejich rodného světa vlastně přejete. Všichni lidé krom Jakea (Sam Worthington je pro mně typově výborná castingová volba) ovšem nejsou bezcharakterní svině, což dokazuje postava vědkyně Grace Augustine (skvělá Sigourney Weaver), pilotky Trudy v podání velmi fajn Michelle Rodriguez nebo sympaťaka Norma v podání Joela Davida Morea. Stephen Lang je úžasný záporák, který nepotřebuje žádnou motivaci a přesto funguje jako ideální protivník, který působí jako fyzická hrozba a cílevědomý vůdce, který dokazuje, že to Na´vi nebudou mít jednoduché. Ale právě Na´vi jsou ve finále zajímavější. Už Andy Serkis ztvárněním Gluma či King Konga dokázal, že herci mají v motion capture oblecích šanci se herecky předvést, takové Zoe Saldaně se to poté právě jako Neytiri daří a vzniká jedná z nejlepších ženských postav stříbrného plátna. Není malých rolí, jen malých herců a na ty Avatar skutečně netrpí. Cameronovi se ve scénáři skutečně podaří Jakea Sullyho vystavit z nenáviděného cizince na oblíbence celého kmene, který si i získá srdce princezny. Dodá hrdinovi morální dilema, podaří se mu prodat zásadní momenty a ve finále skutečně připraví půdu pro nejepičtější bitvu v dějinách kinematografie, která vám dokáže, že pokud vám do doby Avatara něco v akčních bojových scénách chybělo tak je to jedině Na´vi se samopalem. Každý záběr je vypilován do nejmenšího detailu, Cameron klasicky přináší revoluci ve vizuálním či filmařském podání a Avatar je skutečně svižný epický megafilm, který opět nejde v rámci Cameronovy předchozí tvorby vyloženě srovnávat. Každý ze 1700 trikových záběrů je vypracován do nejmenšího detailu, Mauro Fiore skutečně předvádí jeden výborný záběr a kamerovou svižnost za sebou. James Horner vytvořil naprosto překrásný soundtrack a vzhledem k Hornerově předčasné smrti je smutné, že právě on hudbu k plánovaným pokračováním nesloží. Díky voiceoverům (které jsou vlastně přiznáním do videokamery) se velmi snadno dostaneme do kůže hlavního hrdiny, který nám řekne jak slovo mariňák už neznamená to co dřív, jak život na invalidním křesle opravdu není ideální a jak si čím dál tím více zamilovaná Pandoru, která se stává jeho novým domovem, kde by skutečně mohl začít od znova. Už moment kdy Jake poprvé přenese svou mysl do Avatara a poprvé po dlouhé době může chodit, skákat a běhat je prodán takovou emocionální uvěřitelností, že je jednoduše radost pohledět na to jak Cameron pořád při realizaci velkolepých blockbusterů nezapomněl na ty menší a přece jen důležitější momenty. I v tomhle ohledu je Avatar Jamese Camerona velmi komplexní a těžce rozebíratelné dílo, které lze brát z různých směrů, žánrů a emocionálních dopadů. U snad žádného filmu to ale není tak zajímavé jako právě u Avatara. Avatar byl definitivním startem nové digitální kinematografie a byl tehdy úkazem toho, že pokud bude vypadat přesně takto tak se nemá čeho bát. Je to tak vypiplané, že by vás ani nenapadlo, že se koukáte na planetu, živočichy a obrovské modré mimozemšťany vytvořené zcela jen prostřednictvím počítače. James Cameron prostě opět (a očekávám, že ne naposled i když po Avatarovi 1 těžko uvěřit tomu, že by něco takového šlo ještě překonat) udělal velký filmařský krok dopředu a přinesl něco dosud neviděného. Byl to film na jehož realizaci se čekalo několik let a to čekání skutečně stálo za to. A především měl 3D, které nejenom, že bylo snesitelné, ale mělo též smysl. Kouzlo Avatara je ale v tom, že na svém kouzlu nic neztratí ani v klasickém formátu 2D a na výrazně menší obrazovce než je velké kinoplátno. Z osobní zkušenosti vím, že jsem Avatara miloval už od roku 2009. Když jsem měl ale možnost v roce 2013 film vidět na velkém plátně...... Bylo to ještě něco většího! Geniální hloubka, geniálně vybudovaný svět, skvělý scénář, bravurně napsané a uvěřitelné charaktery a geniální využití toho co může filmové plátno snést (téměř prakticky cokoliv) dala dohromady jeden ze zásadních milníků stříbrného plátna, který pro mně pravděpodobně skutečně bude pořád jeho vrcholem. Avatar byl pro mně osobně něčím, na co jsem čekal několik let (tedy film, který potenciál toho co může filmař vytvořit vykluše na maximum). A nyní několik let čekám na všechny 4 pokračování. Avatar 1 tak sice končí jako perfektní uzamčená story, zároveň jde ale o potencionální start obří sci-fi kroniky, která snad svými dalšími snímky neztratí svůj šarm a Cameron opět dokáže, že dalších (tentokrát dokonce více než) 12 let čekání na jeho nový film stáli za to. Další Avatary Železný Jim určitě nezkazí a i když čím dál tím více lidí začíná pochybovat o tom, jestli skutečně Avatary někdy uvidíme, já v tomhle ohledu zůstávám optimistou. A teď mě omluvte.... Jdu si Avatara pustit po 32x!

Titanic (1997)

Nejen smutná rekonstrukce smutné události, ale dodnes jeden z nejsilnějších romantických filmů všech dob. James Cameron vytvořil dokonalé veledílo, které má duši, výtečné obsazení a neskutečně silný emocionální přesah, který funguje i po několika zhlédnutích. Dodnes povinná klasika a nesmazatelný opus kinematografie.

Pán prstenů: Návrat krále (2003)

Každá trilogie má svůj start. Každá trilogie má svůj prostředek. A každá trilogie má svůj konec. Po startu v podobě Společenstva Prstenu a prostředku v podobě Dvou věží konec v rámci filmové trilogie Pán prstenů symbolizuje Návrat krále, který je do dnešního dne společně s Ben-Hurem a Titanicem jediným filmem, který si došel pro celkem 11 Oscarů (v případě Návratu krále šlo dokonce o výsledek 11 výher z jedenácti). A nutno dodat, že naprostým právem, protože je Návrat krále prostě a jednoduše jedním z vrcholů filmografie, který zvládl celou filmovou trilogii zdárně dotáhnout do konce, ale navíc dokázal laťku nastavit ještě výš v rámci toho jak to vůbec jde! Jestli se na Společenstvo Prstenu a Dvě věže dá mluvit jenom v samých superlativech, o Návratu krále to platí ještě více. Návrat krále je ještě emocionálnější, výpravnější, epičtější, napínavější a filmařsky přece jen ještě více vypiplaný oproti předchozím dvěma předchůdcům. Zároveň trvá 201 minut (ve speciální edici dokonce 263 minut, jako u zbytku trilogie ale platí, že divákovi normální verze nic zásadního chybět nebude) a přesto se jí ještě lépe daří nemít žádné dramaturgické nedostatky a být tempově naprosto strhující podívanou, které jednoduše dech nedochází a především od ní nejde odtrhnout oči. Každá ze zásadních postav se dočká správného vygradování své linky- Aragorn definitivně přijme svůj status dědice trůnu a stane se tak definitivně jednou z nejdůležitějších figur Války o prsten, Legolas a Gimli se definitivně navzájem označí jako přátelé, ze Smíška a Pippina se definitivně stanou chrabrý válečníci a oba z nich se přitom vystaví vysokému riziku v rámci vyššího dobra. Zároveň Jackson pracuje se vztahem Faramira a jeho otce Denethora II., s Éowyn, která se chce nadále stát válečníkem, Théodenem, který si uvědomuje, že Válku o Prsten pravděpodobně nepřežije a i Gandalf zde dodržuje svůj titul pravděpodobně nejlepšího filmového mentora všech dob. Mezi Frodem a Samem díky Glumově taktice vzniká ještě větší roztrž, která je ještě utvrzena čím dál tím větším psychickým a fyzickým Frodovým vysílením způsobené vlivem Jednoho Prstenu. Přitom všem přitom Jackson ještě více zvládá servírovat naprosto brutální emoce a utvrzuje, že je trilogie Pán prstenů v rámci filmových blockbusterů něco velmi neobvyklého. Opět se tvůrci snaží držet předlohy J. R. R. Tolkiena a zároveň se nebojí pojmout filmovou Středozem trochu po svém. Na úkor toho dochází k spoustu dalším epickým momentům jako je konfrontace s Odulou v průsmyku Cirith Ungol, útok na Osgilliath a především Bitvě na Pellenorských polích, která je minimálně jednou z nejlepších filmových bitev v historii. Ať už je to husinu nahánějící Theodénův proslov, první narázy, konfrontace s Černokněžným králem Angmaru či nájezd Mûmakilů je Bitva na Pellenorských polích a s ní spojené dobývání Minas Tirith naprosto bravurně přehledná a může tu dojít k bravurním akčním momentům s naprosto bravurními kombinací praktických a digitálních efektů a zároveň je tu prostor i pro osobnější momenty. Momenty jako Gandalfův proslov nebo vyvrcholení vztahu Faramira a Denethora jednoduše fungují a Bitva na Pelennorských polích je tak víceméně předčasným vyvrcholením filmu, který by vlastně jako finále jednoho epického velkofilmu stačil. Jenomže je to pořád závěr trilogie a tak se pořád ještě musí dojít do Mordoru. A ani v téhle fázi vysoce nastavená laťka dolů nespadne a opět dochází k dalším dokonalým momentům při kterém má Samvěd Křepelka šanci dokázat, že je pravděpodobně nejvíce nenápadným hrdinou Středozemě a následně dojde k onomu osudovému finále při kterém funguje bravurně nastavená atmosféra a jde opravdu o všechno. Především ale v rámci Návratu krále opravdu dojde k uzavření všech hlavních i vedlejších zápletek, charakterních vývojů, vzájemných vztahů či přijmutí odpovědností. Herecké výkony jsou úžasné, emoce jednoduše srší všude kolem a závěr je jedním z nejvíce emocionálních konců všech dob. Nesouhlasím s tím, že by bylo zakončení Návratu krále zdlouhavé jednoduše proto, že je naprosto uspokojivé. Cesta Froda Pytlíka a jeho přátel jednoduše stála totálně za to a její konec je naprosto emocionální brutální tečkou, která uzavírá nejepičtější a nejlepší filmovou trilogii všech dob, která byla vizuálně vypiplaná do nejmenších detailů, obsahuje překrásné záběry kameramana Andrewa Lesnieho, úžasný soundtrack Howarda Shorea a především bravurně ukázala jak adaptovat knižní předlohu a zároveň mít svůj vlastní ksicht. Takhle se to dělá! Pán prstenů: Návrat krále má neskutečné filmařské srdíčko a jde skutečně o jeden z vrcholů kinematografie, který se právem dočkal uznání i nejprestižnějších filmových ocenění a celá trilogie bude právem společně s původními Star Wars brána jako nejzásadnější blockbustery historie. Celá trilogie je jednoduchá dokonalost, Návrat krále ale už tak vrcholnou dokonalost přesáhl ve všech ohledech ještě trochu dál a proto jde o film, který má umístění v mé TOP 3 a půjde o jeden z těch filmů, který dle mně snad skutečně nepůjde v rámci svého žánru překonat. Mám velmi rád i Jacksonovy Hobbity, trilogie Pán prstenů je ale přece jen pořád trochu jiný kafe. A především právě její závěr, jenž si diváka získá už prologem s mladým Glumem a neurazí ani faktem, že vyvrcholení se Sarumanem šlo do rozšířené verze. Především už i kvůli zpěvu Billyho Boyda (scéna Home is Behind je jedna z nesilnějších scén v rámci celé trilogie) a závěrečného songu Into the West s naprosto překrásnými závěrečnými titulky. Jedna filmová trilogie vládne všem, jedna jim všem káže, jedna všechny přivede, vrcholem svého žánru zůstane!

Tenkrát v Americe (1984)

Kdyby vše bylo fér, finančním propadákem stanou jen velmi podprůměrné až příšerné filmy a výborné až dokonalé filmy se všechny automaticky stanou finančními trháky. Jenže život není fér a tohle pravidlo bohužel neplatí. Jedním z těch slavných filmových projektů, který v kinech pohořel i přes to jak je geniální je právě Tenkrát v Americe. Na vině je potom jasně studio Warner Bros., které režisérovi Sergio Leonovi, který tvorbou filmu strávil 12 let a přihodil si při ní srdeční zástavu sestříhalo původní verzi na 139 minut a byl to důvod proč byla kritika v době uvedení velmi negativní, protože kvůli vystřiženým pasážím nemohli fanoušci film ocenit tak jak by si zasloužil. Film navíc šel do kina jen týden po uvedení Indiana Jonese a Chrámu zkázy a při rozpočtu 30 milionů dolarů si v kinech došel jen 5 milionů dolarů. Těch pořádně zasloužených ohlasů a statusu kultovní klasiky se film dočkal až poté co se na DVD objevila původní verze dlouhá 229 minut. V roce 2012 poté byla pod dohledem Leonových dětí sestříhala původní 251-minutová verze dle Leonovy vize, která čítala původně vystřižené scény sice v nepříliš valné kvalitě, právě až ona verze z roku 2012 je ale tou pravou Leonovou vizí, která stala na samotném počátku kdy chtěl Leone adaptovat román Ernesta Gastaldiho. A ve finále má Leone na krku jednu z nejlepších gangsterek všech dob a je tou nejlepší možnou tečkou za Leoneho tvorbou. Tenkrát v Americe má přesně to pomalé tempo jako slavné Leonovy westerny, konkrétně třeba Hodný, zlý a ošklivý či Tenkrát na Západě. Pokud tak čekáte živelnou gangsterku jako filmy Martina Scorseseho (Mafiáni, Casino....) nebo ryze gangsterkou záležitost jako Kmotr tak budete u Tenkrát v Americe trochu překvapeni. Tenkrát v Americe je sice film s velmi pomalým tempem, na druhou stranu ale dodá tu nejlepší možnou práci s postavami, perfektní vykreslení emocí a vývoje postav a navíc předvede krásu filmového řemesla v každé kategorii. Tenkrát v Americe je krásný, emocionálně silný a především fascinující mistrovské dílo, které právem patří mezi nejlegendárnější filmy všech dob. Tenkrát v Americe je parádním rozmáchlým gangsterským eposem, které se skládá napříč třemi různými generacemi a předvádí sílu přátelství, mezilidských vztahů a především změnu postoje. Sledováním té nejlepší možné verze (přesněji řečeno Director´s Cutu) sice strávíte 4 a 1/4 času, rozhodně ale každá minuta stojí za to. Jak už bylo řečeno tak budou lidé zvyklí na živelné hyperaktivní vyprávění nebo akčnější gangsterky mít možná trochu problém, Tenkrát v Americe ale přijde člověku na chuť velmi snadno a právem si ten film vyslouží známku mistrovského díla. Ona původně sestříhaná verze pro kina v roce 1984 sázela na to, že porušila vizi scénáře a celý film vyprávěla chronologicky. A i proto se dá pochopit, že právě kinoverze z roku 1984 sklidila takovou nenávist, protože přístup na který sází původní verze i Director´s Cut je výrazně lepší. Příběh je vyprávěn skrz vzpomínání hlavního hrdiny Noodlese, který postupně vzpomíná nejdříve na dětská léta a následně na léta 20. a 30. 20. století a oficiálně start mafiánské kariéry. Tenhle přístup z lineárního scénáře má mnohem větší smysl a je emocionálně silnější i díky tomu, že mistr herec De Niro dokáže ty pravé emoce uhrát pouhým pohledem. Kapitola z dětství nás s našimi hlavními hrdiny seznámí a setkáváme se s nimi v době kdy už sice jsou začínajícími kriminálníci, jsou to ale pořád jen amatéři a na ty pravé gangstery si vlastně jenom hrají. Mají ale odvahu a kuráž a i když jsou z chudých poměrů tak sní o velké budoucnosti. Mezi našimi protagonisty je silné přátelské pouto a dětští herci jsou v těchto pasážích parádní, především dětské verze De Nira (Scott Tiller) a Jamese Woodse (Rusty Jacobs) dostali skutečnou příležitost se tu vyřádit. Druhá a třetí třetina ale s tou první rozhodně neztrácejí a díky tomu, že je každá část jiná navzájem tvoří parádní celek, který utváří skutečně silný příběh se silným vývojem protagonistů. Sergio Leone byl filmový perfekcionista a na Tenkrát v Americe je jeho precizní schopnost s vyprávěním a vizuální vizí vidět do nejhlubších detailů. Film ho sice stál 12 let příprav, rozhodně ale těch 12 let stálo za to a o to více se Leoneho poslední film musí cenit. Nerad se na tomhle místě dopouštím srovnávání, přece mi to ale nedá- Tenkrát v Americe je vším co Irčan chtěl být a není. Tohle je ta silná americká gangsterka vyprávěná napříč dekádami a Leone v letech 1982-1983 na rozdíl od Scorseseho v letech 2018/2019 musel obejít jen s maskami na rozdíl od CGI a se zhruba o 129-220 milionů nižším rozpočtem. Myšlenka Tenkrát v Americe a myšlenka Irčana je sice zcela jinde a jak už bylo zmíněno platí tak je Scorsese výrazně jiný vypravěč než Leone, jisté srovnání jsem si ale zde nemohl odpustit a chtěl jsem říct, že jestli někdo chce opravdu vidět parádní gangsterku vyprávěnou napříč dekádami tak by měl volit právě spíše Tenkrát v Americe. Už jen proto, že De Niro maskou upraven na důchodce je stravitelnější než digitálně omlazený/zestaršený De Niro s digitálně mrtvýma očima Tenkrát v Americe by se dalo rozebírat ještě hodně dlouho- Záběr po záběr, stylizace, herecké výkony (De Niro a James Woods jsou zde dva herecké živly, jejichž živelný vztah měnící se mezi kamarádkou láskou a nenávistí je naprosto silný), boží kamera Tonina Delliho Colliho a především naprosto parádní hudba Ennia Morriconeho, která je v jeho kariéře dle mého skromného názoru nejlepší. Takhle to ale myslím bohatě stačí. Pozici mistrovské klasiky ale tomuto filmu nic nesebere a především jde asi o film u kterého je přece jen ta nejdelší verze tou nejlepší (i když jsem zkrácené verze neviděl). Leone na vrcholu kariéry natočil svůj nejlepší film, který se právem zapsal do dějin a jen tak se z nich nevymaže......

Vertigo (1958)

Alfred Hitchcock právem bývá označován za jednoho z největších filmařů všech dob. Jeho mistrovská práce s napětím a bouráním očekávaného, přelomové filmařské postupy, neskutečně schopné a očividné režijní vedení a vrcholová umělecká hodnota jeho filmů udělala z Hitchcocka dodnes jedním z největších filmařů historie a i přes fakt, že jeho život nebyl bez poskvrnky (viz celá kauza ohledně vztahu s herečkou Tippi Hedren), přesah a obrovské kvality Hitchcockových filmů to prostě a jednoduše nesmaže. Většině jeho filmů se poté nedá nadávat jiným způsobem než ´´ mistrovská díla!´´, které inspirovala mnoho talentovaných filmařů a většina z nich se dodnes umísťuje na seznamech nejlepších filmů všech dob. Je přitom jednoduše náročné vybrat Hitchcockův nejlepší film- Provaz, Okno do dvora, Na sever Severozápadní linkou nebo Psycho jsou mistrovskými díly a zbytek Hitchcockových filmů na tom není o moc hůř. Osobně mám ovšem favorita v jednom Hitchcockově filmu, který v jeho kariéře shledávám jako nejlepší- Vertigo! Vertigo je v mých očích nejlepší Hitchcockův film z několika důvodů- Přijde mi filmařsky nejuhlazenější a nejvyspělejší. Je nejvíce unikátní a nejvíce pamětihodný. Hitchcockova hra s napětím je v rámci Vertiga posunuta ještě o úroveň výš a veškeré postupné budování tempa v rámci Vertiga funguje neskutečně. Vertigo je dost možná nejkomplexnější Vertigův film, který pojednává o posedlosti, je skutečně vychytán do nejmenších detailů a je dost možná i Hitchcockovým filmem nejnáročnějším. V kompletní podobě je Vertigo nicméně jednoduše mistrovské dílo, jenž je jedním z mála filmů, které k dokonalosti jakoby snad skutečně nechybělo nic. I když by se při debatě do morku kostí možná přece jen pár aspektů našlo. Adaptace románu D'entre les morts dvojice Pierrea Boileaua a Thomase Narcejaca si diváka získá už úvodními hypnotickými titulky, které doprovází mistrovský soundtrack Bernarda Hermanna. Hitchcockův častý skladatel vždy při kooperaci s Hitchcockem dokázal naprosto vystihnout mrazivou atmosféru příběhů krále thrillerů a celé to tak už tak mistrovsky nastavenou atmosféru prodává ještě přímějším způsobem. A úvodní titulky jsou jednoduše dokonalost sama, které jsou předehrou mistrovského díla, které diváka čeká. Papírový scénář dvojice Aleca Coppela a Samuela L. Taylora Hitchcock přeměnil ve vrcholnou audiovizuální hru, která se může pochlubit geniální obrazovou kompozicí, výbornými kamerovými hrátky (vůbec poprvé se zde použil Dolly Zoom, které je též znám jako Hitchcock shot nebo Vertigo shot), výbornými hereckými výkony a především tou očividnou silnou režijní rukou za kamerou. Kombinací toho všeho vzniká jednoduše jeden úžasný filmový balíček, jehož kvalitám se následně málokterý film dokázal byť jen přiblížit. Už úvodní expozicí do děje se filmu podaří osvětlit trauma hlavního hrdiny, vystavět jeho charakter a pak už to jenom chce chvíli čekat na roztočení všech dějových motorů. U Vertiga je ale obzvláště důležité vnímat veškeré jednotlivé detaily, které genialitu téhle vrcholné práce krále thrillerů posouvají ještě o kus dál. A pak je tu ta navíc ta neskutečná výborná gradace v samotném finále. Jedno z nejmrazivějších, ale především nejlepších filmových finále všech dob. A právě v závěru divákovi musí dojít jediné- Tady prostě vzniklo něco jedinečného. Dolly Zoom- Jeden z nejpůsobivějších praktických filmových efektů všech dob. Právě Vertigo se může pochlubit prvenstvím a jako vůbec první film v historii tenhle efekt představilo. K filmů v němž jeho hlavní hrdina trpí závratěmi (a tento fakt v ději pochopitelně sehrává zásadní úlohu) se tenhle efekt jednoduše hodí, stal se ovšem tak efektivním a působivým, že se pochopitelně stal používaný i v jiných produkcích a došlo tak na něj i v Spielbergových Čelistech, Scorseseho Mafiánech nebo původním animovaném Lvím královi. Jde jednoduše o úžasný efekt , překvapivě ovšem za ní ale nestojí hlavní kameraman Robert Burks. Strůjcem je totiž Irmin Roberts, který u natáčení Vertiga plnil pozici kameramana druhého štábu. Což jednoduše dokazuje to, že by se ´´ podřadní pracovníci´´ neměli podceňovat a i oni můžou přijít s velkými nápady a postupně se tím vypracovat. Takový Kevin Feige by ostatně mohl vyprávět. Hitchcock u Vertiga dokazuje své mistrovské vedení herců- Výborný James Stewart, vynikající Kim Novak nebo též parádní Barbara Bel Geddes. Vertigo svým způsobem bere ze všech Hitchcockových filmů největší důraz na postavy a tím pádem se od samotných hereckých výkonů více očekává. O to více je ale potěšující, že i v tomhle ohledu nemá Hitchcockova labutí píseň chybu. Vertigo je totiž po všech stránkách jednoduše dokonalým dílem- Vizuálně půvabné, vypravěčsky silné a osobité a herecky neskutečně přesvědčivé. To vše s výborným soundtrackem, nečekanými dějovými obraty a vrcholnou ukázkou toho co dělalo Alfreda Hitchcocka králem napětí. Všichni automaticky nemusí sdílet názor, že jde o nejlepší Hitchovo dílo...... ale zároveň se musí uznat, že jde o jeden z jeho nejvymazlenějších filmů. Což už vzhledem k jeho počtu vynikajících snímků jednoduše něco znamená.......

Schindlerův seznam (1993)

Bude to asi právě Schindlerův seznam, který se většině lidí vybaví když se řekne jméno Steven Spielberg- Někoho napadne Jurský park, Indiana Jones, E. T. nebo Čelisti, pak je tu ale většina, které jako první napadne právě Schindlerův seznam. Pro Stevena Spielberga se přitom jedná o osobní téma, jelikož on sám je židovského původu a právě kniha Thomase Keneallyho, který sepsal vzpomínky přeživších pamětníků ho inspirovala k natočení filmu. Schindlerův seznam si rozhodně nehraje dokument a tudíž je výsledku spoustu pasáží oproti reálné historii překrouceno. Přesto ovšem tento uměleckou kvalitu a výsledný dojem z filmu vůbec nesnižuje. Až teprve po osmém shlédnutí zvedám na plný počet, upřímně jsem si ale dávno říkal, že je 4 z 5 příliš málo, až na ta kino projekce mě ale definitivně přesvědčila. Je Schindlerův seznam film bez jediné vady? To ne. Je to kvalitní film? Rozhodně!. Je to naprostá pecka? Sakra rozhodně.! Právě Steven Spielberg stojí za tím jaký Schindlerův seznam je. Díky němu jde ve výsledku o filmový monument, který už navždy každého zamrazí a nenechá nikoho v klidu. Schindlerův seznam je do velké míry jeden z nejvíce fyzicky nepříjemných filmů v dějinách, ale to především proto, že ukazuje odporné věci, které byli opravdu spáchány. Schindlerův seznam má parádní vyprávění a především obrovskou výpovědní hodnotu. Až takovou, že bude těžké aby byl ve svém žánru někdy překonán. Spielberg pochopitelně dává ze sebe jakožto režisér co nejvíc to jde a především právě kvůli tomu, že jde o jeho příběh, o příběh jeho předků, jeho lidu..... právě Schindlerův seznam byl film, který dal tomuto parádnímu režisérovi Oscara. A ten pravý důvod je právě ten, že pro Spielberga nejde o film, ale o život. 7 vyhraných Oscarů: Nejlepší film, nejlepší adaptovaný scénář, nejlepší kamera, nejlepší stříh, nejlepší hudba (John Williams zase jede!) a nejlepší výprava. Dalších 5 nominací: Nejlepší herec v hlavní roli- Liam Neeson jako Oscar Schindler, Nejlepší herec ve vedlejší roli- Ralph Fiennes jako důstojník SS Amon Göth, nejlepší kostýmy, nejlepší make-up a nejlepší mix zvuku. A stojí za to zamyslet se... je nějaký vyhraný Oscar nebo alespoň ta nominace úplně mimo? Ne! Film je to perfektní především se Spielbergovou bravurní režií, scénář nádherně plynoucí a nenudící ani po 195 minutách, kamera Januscze Kaminskiho je prostě nádherná, střih je také velice povedená záležitost, hudba Johna Williamse samosebou parádní a výprava bezpochyby odvedená dobře. Kostýmy, make-up a mix zvuku taky parádní věci... A pak tu ještě máme toho Neesona s Fiennesem! Ne, Liam Neeson pro mně vždycky bude spíš Qui-Gon Jinn a a Ralph Fiennes pro mně vždycky bude spíš Voldemort. I tak se ale v obou případech pravděpodobně jedná o 2. nejikoničtější role v jejich kariéře a především jsou role v Schindlerově seznamu asi pro oba pány životní.. Liam Neeson je jako hlavní hrdina parádní a zvládá podat Schindlera jako rozporuplnou osobu. Fiennes poté tenkrát v roce 1993 ještě nehrál nejtemnějšího černokněžníka všech dob, ztvárnil tu ale brutálního důstojníka SS. Jeho Göth je sadistický, nemilosrdný a šílený.Vidí Židy jako havěť, bytosti nehodné vlastnit základní lidská práva. Göth je ale stejně tak složitý a konfliktní člověk a i když by bylo snadné ho nenávidět, ve výsledku se jedná o jeden z nejlépe napsaných záporných charakterů v dějinách kinematografie. Filmu také do jisté míry prospívá fakt, že je téměř celý černobílý a občas si parádně hraje s barvami- kultovní holčička s červenými šaty, lesky očí, svíčky..... ta audiovizuální forma je prostě parádní. Mohl jsem jich zachránit víc..... Kdo zachrání jeden lidský život, zachrání celý svět. Bravurně natočený film, jehož zrod uskutečnil sám život.Dodnes parádní řemeslo, s parádní finální sekvenci, která je velice skvělým nápadem. Spielberg i tady dokázal ukotvit svojí skvělou fantazii a vyprávěcí schopnosti a opět si tak zasloužil titul jednoho z nejlepších filmových vypravěčů v dějinách. Schindlerův seznam je prostě parádní práce u které je vidět, že se každý člen štábu snažil a dřel na plnou obrátku. ,, Amerika, Rusko i Anglie věděli všechno o holokaustu a co se tam děje, přesto neudělali nic. Neudělali jsme nic, abychom zabránili proti pochodům smrti, neúprosným pochodům, které vedly pouze ke smrti. Byla to velká krvavá skvrna, červená skvrna, ale každý o tom mlčel. A to je to, proč jsem tam chtěl přidat červenou barvu´´ - Steven Spielberg

Temný rytíř (2008)

Temný rytíř měl premiéru 7. 8. 2008. Za těch 12 let už o tomhle filmu bylo napsáno hodně. Je to ale tak výjimečný film, který ukazuje, že i obří blockbuster za obří peníze může mít uměleckou vizi a jedná se se rozpočtem 185 milionů dolarů pravděpodobně o nejdražší artový film všech dob. Téměř všude různě se můžete dočíst, že je Temný rytíř jeden z nejlepších komiksových filmů všech dob. S tím musí souhlasit každý i když to má háček. Temný rytíř totiž ale není klasický komiksový film. S klidným srdcem by vlastně mohlo jít o obyčejnou kriminálku ze které byste mohli vystřihnout Batmana, Jokera a město Gotham a nahradit je náhodným drsným detektivem, náhodným šíleným psychopatem a třeba městem New York. Už proto se do dnešní doby řeší spory jestli se dá vůbec řadit Temný rytíř mezi komiksové filmy jednoduše proto, že se od své konkurence minimálně z toho období diametrálně liší. Pořád jde ale o film, který čerpá z postavy vymyšlené Bobem Kanem a proto ho mezi komiksové filmy řadit musíte i kdyby se vám to nelíbilo. Hlavní myšlenkou Temného rytíře je- Můžu umřít jako hrdina nebo žít s tím, že se ze mně jednou stane padouch. Bruce Wayne, který je po událostech Batman začíná už rok v akci jako ochránce pořádku města Gotham Batman se opravdu snaží bránit Gotham před vším možným zlem. Joker, nová hrozba pro Batmana ale chce Batmanovy ukázat, že Gotham nejde spasit. Každá interakce Batmana a Jokera by si zasloužila být v muzeu nejmrazivějších scén v dějinách kinematografie. Joker Healtha Ledgera je jedním z nejlepších filmových antagonistů všech dob, Ledger je nejlepší castingová volba která mohla být a je opravdu smůla, že se uznání za role Jokera dočkal až po smrti. Člověk, jehož casting se stal součástí obrovského internetového hateu se totiž zhruba půl roku před premiérou předávkoval na svém hotelovém pokoji prášky na spaní, které byli podle všeho způsobeny psychickými problémy spojenými s rozchodem a zároveň silnou přípravou na roli. Ledger se sám zavřel na hotelovém pokoji, s nikým nekomunikoval, jídlo si nechával posílat psími dveřmi a měsíc komunikoval jenom sám se sebou prostřednictvím diáře. Chtěl prostě podat co nejlepší výkon, bohužel na to též hodně doplatil. Krom Batmana a Jokera je dalším důležitým hráčem hlavního příběhu Harvey Dent v podání Aaarona Eckharta. Echartův DEnt je další skvělý hráč na šachovnici jehož přerod v padoucha Dvě tváře je jedním z nejlepších přerodů všech dob a dokáže zastínit dokonce i přerod Anakina Skywalkera na Dartha Vadera ze Star Wars: Epizody III… což je víceméně smutný fakt. Režisér a scénárista Christopher Nolan zvládl jeho přerod dokonale v jednom jediném film, který je navíc už tak naplněn postavami, akci a dějem a dokazuje to, že Nolan společně se svým bratrem Jonathanem za psacím stolem umějí napsat neskutečně divadlo.. Dialogy Brucea a jeho komorníka Alfreda Pennywortha v podání Michaela Caina jsou neuvěřitelně vydařené, funguje mezi nimi ta chemie mezi pořád tak trochu mladým a nevycválaným Brucem a jeho v podstatě mentorem Alfredem je prostě skvělá. Lucius Fox v podání Morgana Freemana je jinak oficiálně lepší než jakýkoliv Q z Bonda, protože krom jeho talentu ve zbrojení Batmana má také jako charakter neskutečné charizma. Vše jinak postupně bouchá dle Jokerova plánu i když to vypadá, že ho Batman a policie přece jen jednou srazili. Akční scéna ve které Batman vletí do budovy a zjistí, že klauni jsou rukojmí a snaží se aby zůstali nezranění při čemž musí porazit i zásáhovku SWAT má neuvěřitelný spád a funguje jako skvělá ukázka Jokerova talentu měnit pravidla a hrát si s nevědomostí ostatních. Finální scéna ve které Bataman na sebe hodí vraždy Harveyho Denta aby naplnil myšlenku přerodu hrdiny v údajného padoucha je následně další neuvěřitelnou mrazivou scénu. Gordon prohlásí Denta za hrdinu poté co svolí s Batmanovým plánem aby na sebe Batman vzal všechny vraždy, které Dent spáchal a zanechal tak jeho odkaz jako čistý a zmařil tak přece jen nakonec Jokerův hlavní plán. Ničí batmanovský maják a dává zatykáč na Batmana. Batman to poté unese, protože on není hrdina ale jen obránce práva, temný rytíř. Batman odjíždí do světla a tak film končí. Jeden z nejsilnějších filmových závěrů, který opravdu nabídl něco co se v komiksovém žánru jen tak nevidělo. Geniální hudba Hanse Zimmera (a Jamese Newtona Howarda) po závěrečných titulkách utichne, Health Ledger je opět mrtvý a všem pak jenom zbývá pustit si Temný rytíř povstal který je dle mě ještě víc dynamičtější než Temný rytíř a skvěle zacykluje veškeré motivy, které Christopher Nolan načal v Batman začíná a právě zde v Temném rytíři. Temný rytíř je oficiálně nejenom jeden z nejlepších komiksových filmů všech dob ale celkově nejlepších filmů všech dob. Nejlepší film roku 2008, nejlepší film Christophera Nolana a pomalu rozjíždějící se univerzum DC bude mít problém se Temnému rytíři někdy přiblížit. A Nolan mezitím nepřestává točit jednu pecku za druhou a stává se už teď jedním z nejpamětihodnějších režisérů historie….

Temný rytíř povstal (2012)

Když jsem v roce 2012 byl v tom kině byl to pro mně silný zážitek. Společně s Temným rytířem jasně nejlepší film s Batmanem a nejlepší komiksová adaptace. Christopher Nolan tu opět ukazuje svojí dokonalou práci s příběhem a především zacykluje myšlenky, které načal v Batman začíná a Temném rytíři. Staré skvělé obsazení se vrací s novými tvářemi a to především s geniálním Tomem Hardym jako třešničkou na dortu.

Avengers: Endgame (2019)

Infinity sága vrcholí a jako závěrečný 22. film přichází Avengers: Endgame! Opět se k němu vrací bratři Russové, kteří už natočili jiné parádní marvelovky- Winter Soldier, Civil War a Infinity War. Už jenom překonat tyhle snímky není jen tak, navíc je Endgame opravdu záběr 22. filmů dlouhé ságy, který po 11 letech uzavře první éru Marvel Cinematic Universe. Russové dávno slibovali, že bude mít Endgame výrazně jiný tón než Infinity War, bude dost možná nejdelším Marvel filmem (což se se 180 minutami potvrdilo) a především půjde o opravdu výraznou tečku celé Infinity ságy po které se další éra MCU vydá opět trochu jiným směrem. Především se ale u Endgame plánovalo, že by kampaň měla ukázat z trailerů především jenom prvních 30 minut a nechat si do kina mnoho překvápek. Stal celý ten hype za to a dorazila neskutečná pecka? Zajdu tak daleko a označím Endgame za skutečný masterpiece, nejlepší marvelovku, jeden z nejlepších filmů posledních let, v kině dost možná jeden z nejlepších zážitků v dějinách a především perfektně čistá ukázková blockbusterová práce. Endgame je skutečně výrazně žánrově jiný typ filmu než Infinity War - Endgame je skvělým příběhem o přátelství, rodině a o tom být superhrdinou. Důraz se klade především na původní šestici a každý z nich (Iron Man, Captain America, Thor, Hulk, Black Widow, Hawkeye) dostane výrazně dějově zajímavou linku a dovolil bych si říct, že ani Iron Man ani Captain America ale především Hawkeye si krade celý film pro sebe. Každý hrdina ale funguje- Ať už jde o Iron Mana, Capa nebo Thora tak každý je v ději perfektní a dost možná perlí nejvíce z celého období MCU. Endgame především šlape díky návratu bratrů Russových- právě oni dokáží pracovat s mnoha postavami a dokáží natočit týmovku, která dokáže fungovat sama o sobě aniž by výrazně odkazovala na zbytek filmů. Každý hrdina dostává adekvátní prostor a jednoduše není zbytečnou postavu v ději.Postav se ve filmu objeví mnoho, reálně by jste ale z celého filmu nechtěli vystřihnout biť jedinou postavu...a akce jinak i když ji není mnoho perfektně šlape a choreografie akčních scén je přehledná.... Endgame ale především funguje po stránce emoční a dává to smysl - polovina vesmíru naposledy zemřela a každému tak někdo chybí. Ať už truchlí samotní hlavní hrdinové nebo se třeba Captain snaží pomáhat civilním lidem s tím, že je prostě najednou vše výrazně jiné, je to dojemné.... A to je jenom začátek filmu po kterém se spustí emoční masírka, která normálního člověka dojme minimálně třikrát do začátku závěrečných titulků (které jsou vyjímečně bez potitulkových scén)... Především oceňuji fakt, že trailery opravdu odhalili jen prvních 30 minut- dorazí několik překvapení, které reálně mají šanci překvapit i ty nejvíc připravené - Endgame je co se týče tohohle jasný spoiler free a proto jen můžu říct, že se to musí vidět jelikož to do sebe skvěle perfektně zapadá a šlape to neskutečně. A Marvel má především od druhé třetiny koule na mnoho věcí, které jsem od něj nečekal.... Endgame je jistým vrcholem celého MCU- Nejlepší a především nejdospělejší film z celého univerza, který sice naznačí, že je Návrat do budoucnosti totální nesmysl, na druhou stranu se ale vykoupí dojemnou rozlučkou s jednou érou která pobaví i rozbrečí a především ukazuje, že to těch 11 let opravdu spělo do jasného bodu. Endgame je prostě událost, která se zapíše do historie. A díky svému přesahu má šanci zaujmout i lidi, kteří komiksům neholdují. Infinity War a Endgame dohromady tvoří perfektní epický kousek, který už se asi jen tak nepřekoná i kdyby se Black Panther 2, Strážci Galaxie 3 nebo Eternalové snažili a především zakončuje celou Infinity ságu jak nejlépe to šlo...Endgame has me! PS 1: Thanos je stále nejvíc cool záporák posledních pár let i když se dočká menšího prostoru než v Infinity War a tentokrát děj není vyprávěn čistě z jeho úhlu pohledu PS 2: Grafické titulky jsou také v rámci historie MCU nejlepší! Viděno v kině: 5x

Reklama

Reklama