VERA

Milé, úsměvné, ideální na neklidné podzimní odpoledne. Ačkoliv film svou kvalitou dosahuje spíše hvězdiček tří, kouzelná a barvami nabitá Indie posouvá film na tři a půl a k konečným čtyřem film vytáhl Bill Nighy!

Johnny Depp a Angelina Jolie v hlavních rolích akčního thrilleru. Tahle věta zní neuvěřitelně lákavě. Bohužel to všechno naprosto zničí scénář, který sice začne docela nadějně, ale během filmu ztratí úplně všechno, co mohlo fungovat. Už tak zamotaný příběh se nakonec přesune do - z nějakého důvodu pro většinu romantických - Benátek, kde tomu tamější policie nasadí korunu. Ke konci filmu už byste potřebovali sešit s poznámkami, abyste se v celém příběhu vyznali. A tady nepomůže ani Johnny Depp, který se snaží o postavu lehce přihlouplého nešiky, který mu zvláštní způsobem sluší.

Námět není špatný a kniha musí být zajisté velmi čtivá. Film se ze začátku taky nevyvíjí úplně nejhůř, od pomalejšího a klidného rozjezdu, kdy se ve vás buduje dojem bezbranné manželky a obětavého manžela. Potom nastoupí zápletka, začne se rodit slušné psychologické drama, které má slabší místa, ale který film dneska ne? Jen škoda že u téhle "lidské" psychiky film nezůstane. Všechno se najednou děje hrozně rychle, tedy alespoň v porovnání s první půlkou filmu. Ve finále už je všechny překombinované a na mě až moc hollywoodské. Nicméně herecké výkony jsou slušné, Nicole Kidman tyhle typy zvládá a upřímně jsou pro ni herecky asi nejideálnější. Alespoň v poslední době určitě. Colin Firth je tak na 50 - 60 procentech toho, co opravdu před kamerou umí a Mark Strong má málo prostoru pro hraní. Film není špatný, naopak je dobrý, ale ne výborný. Což je škoda, protože s tímto hereckým obsazením a předlohou se dalo rozhodně pracovat lépe.

Brilantní důkaz, že i na nejvyšší hoře světa platí Murphyho zákony. Sledováno jedním dechem a trochu větším počtem slz.

Přiznám se, že jsem se Interstellaru nejdříve trochu obávala a to hned ze dvou důvodů. Prvním byla stopáž, neboť jak má film ke třem hodinám většinou je to až moc natažené, což filmu ubere na obrátkách a diváka to začne nudit. Tedy alespoň mě ano. O to větším překvapením pro mě bylo, že jsem ho celou dobu doslova hltala všemi smysly a na konci jsem právě měla pocit, že chci ještě trošku víc. Ale k tomu se ještě dostanu. A má druhá obava bylo téma vesmír. Nevím, ale v poslední době je tolik filmů o konci světa a tolik filmů z vesmíru, že jsem měla docela hrůzu, jak to dopadne pospolu. Ale Christopher Nolan opět dokázal, že je ve vrcholně formě a na co sáhne to je hit! Začátek byl trošku pomalejší a malinko jsem se ztrácela, netušila jsem na co se mám zaměřit. Ale ve chvíli, kdy se Matthew McConaughey začal rozhodovat o tom, zda opustí svou rodinu a odletí pryč, zabořila jsem se do své sedačky a už se téměř nepohnula. Bavila mě určitá jednoduchost a čistota zápletky, všechno jsem hezky chápala. To se trošku začala měnit, jak došlo k posunům času, na druhou stranu mě fascinovalo, že čas je všude jiný. To všechno tomu dávalo určitý druh lidskosti, způsob jak postavit hrdiny zpátky nohama na zem a nechat je rozhodovat se, co vlastně od mise chtějí. Videa, která přicházela ze Země to pořád pěkně držela pohromadě, takže když se opět přeskočilo na Zemi, příběh do toho krásně zapadal a vůbec se to nepřekrývalo. Co mi naopak trošku vadilo byla scéna, kdy se hlavní hrdina dívá na videa, co mu přišla. Bylo to lehce přehnané, Jasně, ze začátku to fungovalo moc dobře, divák v tom viděl, jak muselo být těžké rozhodnout se, což ve chvíli, kdy byl Matthew ještě na Zemi až tak silně nepůsobila. Po pár takových scénách mi to ale začalo - až když jsem se nad tím doma zamyslela, v kině jsem brečela jako želva - lehce nevhodné, jakoby se tvůrci snažili ze zápletky dostat úplně všechno a diváka vyždímat. Celý film mě bavila nepředvídatelnost postav, určitý způsobem jsem pořád trošku pochybovala, kdo má jaké úmysly. Např. Matt Damon mě svou postavou dostal, stejně jako profesor na Zemi. do jisté míry to ukazuje pravou povahu lidstva a myslím si, že bylo dobře na to ukázat. Po scéně z druhé planety mi příběh začal připadat trošku překombinovaný. Nic silného, jenom to ve mně vyvolávalo pocit, že co se mělo pokazit se prostě pokazilo, hlavně ať je to napínavé. Co mě úplně dorazilo - ani nevím jestli v dobrém slova smyslu - byla scéna, kde se hlavní hrdina najednou ocitá v mnoha prostorové dimenze času. (jo, nemůžu si vzpomenout, jak tomu říkali) Právě v tu chvíli mě začal pohlcovat příběh, který se odehrával na Zemi. Dcera hlavního hrdiny v podání fantastické Jessicy Chastainové, byl skvělý. Najednou začaly všechny malé otázníky, které jsem během filmu opomíjela, zatímco jsem se soustředila na hlavní příběh, začaly tvořit druhý, úplně nový příběh. A právě v tu chvíli jako by se film zastavil. To, co se dobré dvě a půl hodiny nadějně, co nadějně, famózně rýsovalo se najednou zastavila. Prostě nic, byl konec, honem, honem, ať to utneme. Jasně, možná kdyby to více natáhli, nadávala bych zase na zbytečné protahování, ale i tak jsem v duchu doufala v něco víc. Teď bych totiž ráda odešla od příběhu samotného a začala s hodnocením, vlastně všeho ostatního. Musím začít s Matthew McConaugheym, protože ten mě dostal. Je film od filmu lepší. V recenzi Mirky Spáčilové ho nepřímo kritizovala za to, že svou postavu nějak nerozvíjel, oproti třeba Tomu Cruisovi ve Válce světů, ale podle mě to tu vůbec nebylo třeba. Jeho postava se vyvíjela, sice ne nějak silně, ale s každou scénou byla buď o něco silnější, ale ve většině případů naopak zranitelnější a lidští. A myslím, že to bylo přesně to, co Nolan chtěl, tady prostě nebyl čas na nějakého opožděné dospívání nezralého třicátníka. Co mě naopak zklamalo byla postava jenž ztvárňovala Anne Hathaway. Přiznám se, že nevím jestli za to, že mě postava až tak neoslovila - nebo spíše vůbec, místy mi přišla naprosto nepodstatná a její úlohou bylo pouze vytvořit lehce romantickou zápletku, aby měl hlavní hrdina na konci za kým odejít a nezestárl úplně sám - bylo Anniným hereckým výkonem nebo tím, že se producenti tolik snažili o propracování postavy Matthewa, že ji už tak nějak odbyli. Jak už zmiňuji výše, o to více jsem si oblíbila postavu Jessicy, která tu jaksi plnila úlohu dospívající otce a během svého hledání odpovědí k výzkumu, dospěla a ukázala, že ve filmu má své platné místo. Co určitě musím vyzdvihnout je hudba. Prostě Hans Zimmer nemůže nikdy zklamat a scény, kdy třeba při výbuchu hudba úplně vypnula byla dechberoucí. Právě řev hudby mi většinou i filmů trošku vadí, tady se na to šlo opačnou cestou a zatraceně se to vyplatilo. Všechno ještě doplňuje fakt, že se Nolan snažit omezit scény, kde se používá speciální digitální technika na minimum, což filmu rozhodně přidává plusové body! Interstellar bych určitě zařadila mezi to nejlepší, co jsem v letošním roce mohla v kinech vidět. Obě mé obavy se rozplynuly se vzduchu, Nolan opět dokázal, že dokáže vytvořit něco, co musíme milovat.

Příjemný film, který se ovšem spíše drží kolem známky chvalitebný než výborný. Zpříjemní večer, i když druhý den si už nejspíš nebudete pamatovat o čem vlastně byl, protože nic průlomového tvůrci nenatočili. K opětovnému zhlédnutí vás přitáhne buď to, že ujíždíte na hlubokých proslovech o životě, lásce a svobodě nebo zadku Salmy Hayek. V obou případech vám bude odpuštěno. Co do obsazení, tak Jessice a Salmě ty sestry fakt věřím, podoba se nezapře (jen škoda, že Jessica postrádá živočišnost svých mexických předků) a Pierce Brosnan si udržuje status sympaťáka. Navíc mu produkce přidala malého vlasatého klučinu, díky čemu některé divačky posunou film o hvězdičku výš. Ale proč vlastně ne. Už jen pár let a můžeme se těšit na Daniela Craiga v náruči s holčičkou v růžových šatičkách! Ale ne, teď trochu přeháním. Jen i trochu vadila postava Malcolma McDowella, ale tenhle vztah otec/syn asi nemůžu jako holka nikdy plně pochopit. Škoda jen, že právě tahle postava plnila funkci hlavního baviče. V součtu milý, úsměvný film, který sice víc než lásku po anglicku připomíná lásku za Velkou louží. Se sklenkou vína si ho ale užijete víc, než čekáte.

London rozhodně není odpočinkový film s předvídatelným závěrem. Během celých 92 minut si film s excelentním scénářem Huntera Richardse vyžaduje vaši maximální pozornost. Náročný divák i zajisté najde svoje i přesto, že film působí jako dlouhý monolog několika postav, vracející se neustále zpátky v čase, aby vlastně ukázal, jak byl vztah London a Syda úžasný. Někdo o příběh v okamžiku ztratí zájem, protože na první pohled se tam opravdu nic moc neděje. Pokud se ale na film podíváme pod lupou, zjistíme, že kromě famózního výkonu Jasona Stathama v jehož stíně zůstává, jak nemytý, upocený, hroutící se a šňupající Evans tak blonďatá Jessica Biel, jenž ve vás zanechává pocit, že je jí všechno jedno. Během filmu vás ale čekají nejen vášnicé scény, mezi bývalými milenci, ale taky pár dost drsných scén, které ukazují, že každý z nás má své osobní démony, které ať se můžou zdát jakkoliv neuvěřitelné, tam prostě jsou. Jeden příklad za všechny, scéna kdy Jason Statham popisu, že se s ním manželka rozvedla, protože penis jejího milence měl (údajně) 30 centimetrů. Dojemná a zatraceně drsná scéna, vás rozhodně nenechá chladnými. Film ocení každý, kdo má rád zvraty, hlavně ty nepředvídatelné a necenzurované scény, kterých si užijete víc než dost. Co dodat. Fantastický scénář a režie od mistra svého oboru, neskutečné herecké výkony.

Spojení Luca Beessona a Scarlett Johansson muselo vynést něco famózního! A stalo se! Příběh, zcela mimo naši realitu. Jednotlivé scény mluví samy za sebe a ani na sebe zase tolik nenavazují, spíše jsou lehce provázány hlavní linkou. Různorodost scén, kultur, jazyků, etnik. A nad tím vším stojí Morgan Freeman podobně, jako v Božském Evanovi, v roli profesora, jenž působí kolikrát tak bezbranně, až je to roztomilé. Hlavní blondýnka Scarlett je neuvěřitelná. Výkon jí asi nevynese Oscara, ale i tak se můžete kochat jejím hereckým uměním. Těžko říct, kdo jiný by dokázal stejně dobře zahrát zmatený, prázdný a vyděšený výraz, ze kterého se v průběhu filmu stane pohled někoho, kdo ví, umí a ovládá všechno a všechny. Člověk by neměl opomenout ani Min-sik Choi s jeho obrovskou bandou korejců v oblecích, kteří ani trošku nepůsobí v pařížské nemocnici nápadně. Scény závěrečné přestřelky nebo scény v taiwanské nemocnici, navíc podtrhuje epická hudba. V celém filmu navíc vidíte kam Beesson investoval svůj 40 milionový rozpočet a když se na obrazovce zničehonic objeví opice, africká divočina nebo rozmnožování hrochů, dojde vám, že tohle je prostě Beesson ve své nejlepší formě. A s tím, co umí nejlépe. Vytvořit něco jedinečného, podivného a svým způsobem geniálního s krásnou herečkou v hlavní roli a skládat tím tak obdiv ženám. Potom totiž moc rádi přehlédnete i fakt, že to co vidíte nemá vlastně logiku.

Máj jsem nikdy nečetla - vynecháme-li klasický kousek ,,Byl pozdní večer.." -, takže moje hodnocení vyplývá opravdu pouze z filmové podoby a toho co o knize vím. Nápad to nebyl špatný, chtělo to odvahu. Klasické Máchovo dílo totiž na první pohled má docela dost, aby ho někdo šikovný zpracoval do scénáře a následně i natočil. Stačilo by nebrat ho tak úplně vážně, v dnešní době potřebuje trošku té nadsázky i tahle více jak dvě stě let stará báseň. Co se mi na filmu líbilo, bylo ladění scén opravdu do romantického tónu. Normálně bych to asi nemusela, ale vzhledem k romantismu, ve kterém Mácha psal, se to hodí. Zajímavé bylo i zpracování kostýmů, takové ne úplně pohádkové a zároveň opět podtrhující romantiku. A tady asi všechny klady končí. Obrovské zklamání pro mě byl hlavní milostný trojúhelník. Matěje Stropnického bych ještě překousla, ono ta postava byla celá jaksi zvláštně podaná. Chlapec zmítající se mezi pomyslným světlem a tmou. Postava Mlynáře (Juraj Kukura) se mi celý film nedařila pojmenovat. Jako by někdo vzal otce, milence a podívína a strčil to do jednoho balení. A úplně nejhůře bych hodnotila Jarmilu v podaní, pro mne neznámé, Sandry Lehnertové. Ta nám totiž ukázalo všechno a zároveň nic. A to si prosím každý přeberte, jak chcete.

Vzpomínám si, jak internetem otřásla zpráva, že i přes petici s několika tisíci podpisy, Matt Damon odmítl roli Christiana Greye. Teď by měli fanoušci spíše podepsat petici, ve které by děkovali za to, že to udělal.