Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Dokumentární
  • Krimi
  • Akční

Recenze (401)

plakát

Dvě slova jako klíč (2023) 

Krvavý román a Pytlákova schovanka potkávají National Geographic s Jaroslavem Duškem.

plakát

Anatomie pádu (2023) 

Zdařilé psychologické soudní drama klasického střihu s osmdesátkovým feelem. Zásadní devizou filmu jsou bezpochyby herecké výkony představitelů hlavní postavy a jejího syna, i promyšlený ibsenovsky pojatý scénář, vynikající zejména dobře odposlechnutými vztahovými dialogy. K slabším prvkům filmu patří paradoxně ty části děje, které se odehrávají přímo v soudní síni, neboť trestní soudní řízení je zde prezentováno jako intelektuální debatní kroužek, kde v jeden okamžik nařízeně hovoří soudkyně, státní zástupce, advokáti, obžalovaná i svědci. Zvláště obskurní je postava teatrálního státního zástupce, která vypadla spíše z nějakého hollywoodského poválečného filmu. Ne zcela využité je taky slibně nakousnuté téma prolínání literatury a reality (které se u filmu o manželském spisovatelském páru přímo nabízí), jenž je odbyto několika náznaky a bonmoty. Celkově velmi dobrý film, u kterého jsem ale asi s ohledem na jeho vítězství v Cannes čekal víc.

plakát

Kdyby radši hořelo (2022) 

Toto se bohužel nepovedlo. Slaboduchá a hlavně hrozně nudná a banální historka s potenciálem na maximálně středometrážní film převedená do celovečerního formátu. Srovnávat toto dílo s novovlnými filmy Formana nebo Passera je úplně mimo: Zmínění pánové byli především výborní pozorovatelé každodenního života ve vší jeho tragikomičnosti, kterou dokázali důmyslně obohatit o metaforický rozměr. Vznikla tak mnohovrstevnatá a přesto dokonale sdělná díla skvěle zachycující otisk doby. Film pana Rybanského zachycuje pouze jeho vlastní předsudky o hloupých venkovanech. Dialogy proto šustí papírem a pointa je křečovitá. Pár věcí se ale přece jenom podařilo: Zejména poetická kamera Matěje Piňose.

plakát

Kuratorium (2022) (TV film) 

Výborný dokument, který dokazuje, že namísto výroby filmů o 2. světové válce, které donekonečna přežvýkavají tisíckrát viděné fotografické a filmové záběry a rekapitulují mnohokrát řečené lze pořád natočit originální počin. Vyzrálé formou i obsahem, sympaticky objektivní v autorském komentáři.

plakát

Batman (2022) 

Ultimátní vršení batmanovských klišé, které se bere tak vážně, až je to místy za hranicemi parodie.

plakát

Není čas zemřít (2021) 

Náhodná změť (standardně dobře udělaných) akčních scén s velmi slabou romantickou linkou a velmi slabým zloduchem. Celkově nejslabší díl craigovské části série, který pouze recykluje obsah předešlých dílů.

plakát

Než skončí válka (2019) 

Zajímavá variace na český film "Vyšší princip" (1960), maďarský snímek "Pan profesor Hannibal" (1956) a jim podobná díla. Váhavý a od reality odtržený intelektuál ze staré školy v době dějinné katastrofy neví, na kterou stranu se přiklonit; lavíruje, hledá útěchu v sebeklamu a nakonec se z donucení okolnostmi i vnitřního puzení vzepře. Na filmu "Než skončí válka" je bohužel vidět, že je určen pro zahraniční distribuci. Vše je v něm velmi doslovně vysvětleno a podáno, včetně metafor a symbolů. Nikdo nemá zůstat na pochybách, kde je dobro a kde zlo. Vše je umocněno popisnou hudbou a všudpřítomným patosem. Téma je však navýsost nosné i věčně aktuální (bez ohledu na to, že finální konfrontace hlavního hrdiny s brutálním režimem možná nebyla tak jednoznačná, jak se dříve zdálo: https://en.wikipedia.org/wiki/Miguel_de_Unamuno#Confrontation_with_Mill%C3%A1n_Astray).

plakát

Past (2020) (TV film) 

Pan Polesný by po druhé světové válce zřejmě udělal skvělou kariéru jako tvůrce budovatelských filmů. Schematičnost, popisnost, absence autorského rukopisu, správně uchopená politicky uvědomnělá témata... To vše i v tomto filmu tradičně doplněno návodnou hudbou a podivným castingem herců ve vedlejších rolích (kteří jsou tentokrát verbováni zřejmě i z ochotnických kruhů). Přitom i tady - stejně jako třeba u Polesného Monstra - platí, že námět je fascinující a dal by se pojmout mnoha zajímavými způsoby. Ani o velkorysý rozpočet zjevně nebyla nouze. Jenom to zase dopadlo blbě. P. S. Autorovy rutinérské opusy dávají vzpomenout i normalizačním dílům Evžena Sokolovského - včetně legendárního seriálu Gottwald. Onoho seriálu, kdy si syn Jiřiny Štěpničkové vystřihnul hlavní roli - týž syn, který je ve filmu Past neproblematicky vykreslován jako oběť komunistického režimu. Takové životní paradoxy ovšem v barvotiskových Polesného dílech samozřejmě nemají místo.

plakát

Špína (2017) 

Nemohli jsme uvěřit tomu, že jde o absolventský školní film. Žádná obvyklá tezovitost, polopatičnost, samoúčelné okouzlení formou: zkrátka nevyzrálost, běžná (a do jisté míry "nutná") u prvotin. Tento film naopak s přehledem strčí do kapsy drtivou většinu "dospělé" tvorby zdejších zavedených tvůrců. Pravda, konkurence je chabá: Není dnes bohužel běžné jít do kina na tuzemský (a do tuzemska počítám celé někdejší Československo) film a nestydět se. Nicméně Špína nejenže není hloupá, ale dosahuje ve všech měřitelných parametrech evropské úrovně: Od práce s hudbou, přes vedení herců až po dramaturgicky propracované uchopení tématu, na němž by si navíc mnozí vylámali zuby. - Geniální to asi není (příběh se na několika místech cyklí, některé vedlejší postavy působí poněkud karikaturním dojmem atd.), velmi dobré ale dozajista.

plakát

Mžitky (2016) 

Schematismus, popisnost a dořečenost takřka socialisticko realistické intenzity (což je vzhledem k tématu filmu obzvlášť pikantní). Hlavou mi vrtá jediná otázka: Byla dcera hlavního hrdiny i ve skutečnosti robot? Ale vážně: Chybí tomu jakákoliv metafora, nadhled, rafinovanost - ba co hůř: autorský rukopis. Na jednu stranu je jistě obdivuhodné, že někdo dokáže na sklonku života natočit takový film. Na druhou stranu je to tak superslabý odvar toho, co Wajda točil ještě v 80. letech (nemluvě o vrcholech v letech 50. až 70.), že se člověk prostě neubrání smutku.