Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Dokumentární
  • Krimi
  • Akční

Recenze (395)

plakát

Než skončí válka (2019) 

Zajímavá variace na český film "Vyšší princip" (1960), maďarský snímek "Pan profesor Hannibal" (1956) a jim podobná díla. Váhavý a od reality odtržený intelektuál ze staré školy v době dějinné katastrofy neví, na kterou stranu se přiklonit; lavíruje, hledá útěchu v sebeklamu a nakonec se z donucení okolnostmi i vnitřního puzení vzepře. Na filmu "Než skončí válka" je bohužel vidět, že je určen pro zahraniční distribuci. Vše je v něm velmi doslovně vysvětleno a podáno, včetně metafor a symbolů. Nikdo nemá zůstat na pochybách, kde je dobro a kde zlo. Vše je umocněno popisnou hudbou a všudpřítomným patosem. Téma je však navýsost nosné i věčně aktuální (bez ohledu na to, že finální konfrontace hlavního hrdiny s brutálním režimem možná nebyla tak jednoznačná, jak se dříve zdálo: https://en.wikipedia.org/wiki/Miguel_de_Unamuno#Confrontation_with_Mill%C3%A1n_Astray).

plakát

Past (2020) (TV film) 

Pan Polesný by po druhé světové válce zřejmě udělal skvělou kariéru jako tvůrce budovatelských filmů. Schematičnost, popisnost, absence autorského rukopisu, správně uchopená politicky uvědomnělá témata... To vše i v tomto filmu tradičně doplněno návodnou hudbou a podivným castingem herců ve vedlejších rolích (kteří jsou tentokrát verbováni zřejmě i z ochotnických kruhů). Přitom i tady - stejně jako třeba u Polesného Monstra - platí, že námět je fascinující a dal by se pojmout mnoha zajímavými způsoby. Ani o velkorysý rozpočet zjevně nebyla nouze. Jenom to zase dopadlo blbě. P. S. Autorovy rutinérské opusy dávají vzpomenout i normalizačním dílům Evžena Sokolovského - včetně legendárního seriálu Gottwald. Onoho seriálu, kdy si syn Jiřiny Štěpničkové vystřihnul hlavní roli - týž syn, který je ve filmu Past neproblematicky vykreslován jako oběť komunistického režimu. Takové životní paradoxy ovšem v barvotiskových Polesného dílech samozřejmě nemají místo.

plakát

Špína (2017) 

Nemohli jsme uvěřit tomu, že jde o absolventský školní film. Žádná obvyklá tezovitost, polopatičnost, samoúčelné okouzlení formou: zkrátka nevyzrálost, běžná (a do jisté míry "nutná") u prvotin. Tento film naopak s přehledem strčí do kapsy drtivou většinu "dospělé" tvorby zdejších zavedených tvůrců. Pravda, konkurence je chabá: Není dnes bohužel běžné jít do kina na tuzemský (a do tuzemska počítám celé někdejší Československo) film a nestydět se. Nicméně Špína nejenže není hloupá, ale dosahuje ve všech měřitelných parametrech evropské úrovně: Od práce s hudbou, přes vedení herců až po dramaturgicky propracované uchopení tématu, na němž by si navíc mnozí vylámali zuby. - Geniální to asi není (příběh se na několika místech cyklí, některé vedlejší postavy působí poněkud karikaturním dojmem atd.), velmi dobré ale dozajista.

plakát

Mžitky (2016) 

Schematismus, popisnost a dořečenost takřka socialisticko realistické intenzity (což je vzhledem k tématu filmu obzvlášť pikantní). Hlavou mi vrtá jediná otázka: Byla dcera hlavního hrdiny i ve skutečnosti robot? Ale vážně: Chybí tomu jakákoliv metafora, nadhled, rafinovanost - ba co hůř: autorský rukopis. Na jednu stranu je jistě obdivuhodné, že někdo dokáže na sklonku života natočit takový film. Na druhou stranu je to tak superslabý odvar toho, co Wajda točil ještě v 80. letech (nemluvě o vrcholech v letech 50. až 70.), že se člověk prostě neubrání smutku.

plakát

National Treasure (2016) (TV seriál) 

Pozoruhodná minisérie beroucí si za námět vysoce aktuální (přinejmenším v Británii) téma dvojího života mediálních celebrit: Populární stárnoucí komik Paul je obviněn několika ženami ze znásilnění a tato událost se stane výchozím bodem pro to, aby autoři seriálu "po ibsenovsku" odkrývali jednou temnou stránku zprvu sympatického hlavního hrdiny za druhou - až nakonec ani hlavní hrdina ani divák neví, kde se skrývá pravda (a jestli na tom vůbec záleží). Geniální casting všech titulních postav - včetně Tima McInnernyho jako (anti)hrdinova celoživotního druha v komediální dvojici, amtosférický a zlověstný minimalistický hudební doprovod chilana Cristobala Tapia de Veera netradičně využívající mimo jiné zvuků zvonců, i bytosně nejednoznačné vykreslení všech postav - to jsou hlavní devizy tohoto seriálu přebíjející fakt, že místy je příběh trochu natahovaný a opakuje se. - Vznikne (ještě) někdy něco takového na České televizi, nebo už navždycky budeme jenom srkat zvětralou mattonku?

plakát

Prvá léta (1949) 

Spíše hraný film, nežli dokument, je prostuduchou - byť řemeslně zdatnou - agitkou o budování komunistického ráje v poválečné východní Evropě. Československá epizoda vykládá v duchu Zdeňka Nejedlého naší historii od husitů až po Vítězný únor.

plakát

Mládí (2015) 

Slovy klasika: "hovno v hlavě / v srdci / v kalhotách / hovno na košili / na přirození / i na botách / hovno v knihách / hovno v spořitelně / hovno mražené / i špikované jemně / hovno bez hlavy / i korunované / hovno smrdící / i brilantinou mazané".

plakát

Roger Waters: The Wall (2014) 

Vizuálně a zvukově úžasné, hudebně fantastické. Moje pochyby se lehce týkají scénáře, jmenovitě oněch dosti prvoplánových scén, kdy RW brázdí ve svém veteránu evropská bojiště, kde padl jeho otec a děd, a u toho se slzou v oku ne příliš invenčně rozpráví s dalšími osobami. A taky zjišťuju, že stárnu: Už totiž stěží věřím té části kontrakulturního mýtu, který je součástí The Wall, jež hlásá, že rodinná a školní výchova jsou součástí fašistického spiknutí.

plakát

Dáma ve zlatém (2015) 

Ohňostroj klišé, banality, rutinérství, stereotypů, kýče a parazitování na stokrát (a lépe) zpracovaných atraktivních tématech. Ovšem pozoruhodné na tom filmu je přinejmenším to, že opravdu dokonale navodil atmosféru konce 90. let, kdy se má odehrávat hlavní část jeho děje: ten film dokonce VYPADÁ jako by byl v roce 1998 natočený. :)

plakát

Make Way for Tomorrow (1937) 

Jakoby tento nestárnoucí film předznamenával neorealistické uchopení obdobného tématu minimálně v poválečném Umbertovi D. Ale to téma - nevyhnutelná "přebytečnost" staré generace a nevděk generace nové - je evidentně věčné. Nemusíme jít až ke Králi Learovi, s geniální nadčasovoství ho zachytil třeba i náš mistr Neruda. Vzpomínáte? "Dřevo ukradl jsi v panském lese / komu děláš z něho koryto?" / "Dědovi; - již se mu ruka třese, / nádobí už všechno rozbito." / "Nauč mne to!" - "Vida toho kluka, / nač by tvá to ruka uměla?!" / "Až se tobě třásti bude ruka, / koryto ti synek udělá!"

Reklama

Reklama