Ai.ma

7/10

Je to moje mládí a pátky večer prosezené u tv Nova. Je to moje srdeční záležitost a strach. Mrtvé ticho. Padá soumrak, Poslední odpočinek Clidea Bruckmana, Tooms, je to moje prodloužená mícha z pubertálních let, a i když jsem v závěru trochu vypouštěl, protože konspirace konspiračních událostí ve světle jiných konspirací zkonspirovaných ultrakonspiracemi už trochu nedávali jasno, musím takto a né jinak. Za pět.

Důstojné.

Celkově by se stopáž měla zkrátit tak o dvacet minut, především poslední třetina je velmi rozvleklá, nudná a prvoplánovitě sázející na finální "šok". I přes režisérovu snahu nás vtáhnout do děje a sympatizovat s postavou "ukradeného chlapce", emoce naprosto nefungovaly. 40ˇ% za bena Fostera.

Absolutně nemůžu souhlasit s komentářem POMA, který ten film doslova strhal a vyčítal mu přehnanou extrovertnost. Naopak, Mary Harronová velmi uměřeným vedením navozuje pocit, že něco není v pořádku,sadistické a explicitní scény redukovala na minimum ( nevím co by POMO řekl na to, kdyby do filmu z knihy přenesla všechny vraždy, pojídání mozků, vaření obětí atd..) a do popředí postavila postavu Batemana, který tu víc než vrah působí jako zvednutý vykřičník naší doby, žralok v postmoderním světě, který se oprostil větších citů a především, jako oběť moderního života. sice bych mohl vytknout některé slabší momenty, ale po třetím shlédnutí zvedám na pět hvězdiček (prvně byli tři, potom čtyři), protože tu vláčnější momenty prostě nejsou. vše je pečlivá mozaika sbírající obraz totálně smutného člověka, který neví kudy kam, ať už to jsou popisky Batemanova stylu, rozbory hitparád a alb, jemné náznaky brutálních vražd, které ale na plátně neuvidíme atd atd... A minimálně za jednu scénu si prostě psycho těch pět hvězdiček zaslouží - porovnání vizitek je jeden z nejsilnějších momentů v dějinách kinematografie.

Příběh je asi víceménně známý a vcelku prostinký, takže rozepisovat se nemá smysl. Frank Lucas žil, rostl a spadl. Tečka. Ozývá se tady Film roku a "film, jenž nejen Kmotry a tváře dostihl, ale i předstihl"...brrr. Nemůžu se zbavit dojmu, že veškeré chvalozpěvy vynáší mladá generace, která potřebovala svůj "vlastní gangsterský film v moderním barevném kódu". Další generaci pánů v kravatách, zabíjejících elegantně a pokud možno vzletně a důstojně, jako nějakej francouzskej básník na konci devatenáctýho století. Budujících si svá impéria v všudypřítomně prezentované říši korupčního zla. (A nakoukne-li se člověk do statistik IMDB zjistí, že zatímco diváci do třiceti let hodnotí v průměru 8.5, diváci nad čtyřicet známkou 7.7) Ridley Scott si potřeboval napravit karmu a docela se mu to povedlo, protože našel správný poměr mezi "klasikou" a "modernou". Stále se ale nemůžu zbavit dojmu, že nepřinesl do žánru nic nového a nic tak vážného, že by se dalo mluvit o kultu, klasice či kdovíjakém přesahu. Je to slušně ubíhající mýdlová opera, tanečnice z heroinu, která ti zašpiní stůl. Kreditku. Dá se vysát. Uklidit. V moři vedlejších postav a motivů, které byly nakousnuty, ale rázně utnuty a už neobjasněny ( jak a co se stalo s Nickym? Kdo střílel na jeho ženu a proč a jak a pro koho?) dostávají místo jen a pouze dvě hlavní postavy. Není pošetilé srovnávat to s dokonale žijící a dýchající pyramidou Kmotrova klanu? Denzel Washington a i Russell Crowe hrají jak jen dobře umí, ovšem scénář jim nedovolí přetěvit své postavy v hrdiny. Copak jde poměřovat Lucas s Montanou? Caponem? Corleonem? Clydeem?Chtěl by toho moc...nabízí se. Ne, nechci toho moc. Pokud ovšem budu slýchat ozvěny zlatých sošek a modliteb, aby je Ridley dostal, musím se ohánět. Kameraman se snažil seč mohl, ovšem zřejmě rukou režiséra nedonesl do filmu tolik potřebné energie a vizuality, aby vás uchvátil. Je velmi zajímavé sledovat, jak ten samý muž roste pod taktovkou Davida Finchera, s kterým pracoval na Sedm, Hře a nově daleko svižněji nasnímaném Zodiacovi. ve velkém útlumu se ocitl i Marc Streitenfield, který jako by si vypůjčil nejlepší nápady z poetismu Tenké červené linie, Království nebeského a Black hawk down, na kterých pracoval. I když dostál od svého hudebního debutu příjemných "módních" změn, stále nedokázal najít ten dokonalý stav, cit, kdy vám hudba splyne s hudbou v jeden dech. Což je věc, která v tomto žánru filmů platí snad dvojnásobek. Všimli jste si, že ve všech těch památných a citovaných gangsterských filmech není snad ani jeden o muži, který by vytvořil v říši onoho zla a snu impérium a byl amerického původu? I tato maličkost hraje roli nejen v kompozici hudby, která dokázala, že TO funguje, ať už v případě taliánské a latinské horkokrevnosti, ale i v přístupu k dané látce. Ridley se oprostil od většího moralizování, na to ani scénář nebyl stavěný, ovšem neodpustil si celý film vést v duchu a poukazování na neschopnost američanů vládnout sobě.

Je to blbý, ale já jsem taky blbý, takže jsme si s filmem dobře rozumněli.

Ten film je blbý a já jsem taky blbý, takže jsme si dohromady rozumněli.

Mike Myers má poznávací znamení: jeho humor rozhodně není vtipný. Klasické pitvoření naprosto nevtipného Myerse před obrazovkou ještě umocňuje jeho egoismus, který je zabalený v "rádoby" sympatickém retro hávu a cameo rolemi slavných osobností. nedá se upřít, že občas humor zabral, ale povětšinou se jednalo o absurdní "fekální" humor, ať už spojený s Tlustým bastardem nebo Dr.Zlounem. Tohle prostě není muj styl humoru. je to trapný a dovedený úplně k dokonalosti.

Film má 158 minut a já jsem ho ani jednou nepauznul kvůli masturbaci, takže si zaslouží 5 hvězdiček.