Arbiter

Arbiter

Jaromír M.

okres Praha
Pan Hodný

homepage

106 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 6 11 15 20
    • 20.4.2018  13:58

    Až na Melvina jsem nenáviděl všechny ty malé sobecké lidi, kteří se obtěžovali hledat porozumění jen ve chvíli, kdy jim ten druhý projevil povrchní, prchavou a nepodstatnou náklonnost a nabídl dojem pozornosti, aby se sami mohli vykecat. Naopak, Simona, Carol i ostatní při jakkoliv nepodstatném Melvinově projevu netaktního nebo po formální stránce společensky nevhodného chování, nervozity nebo výstřední jinakosti rychle opouští snaha pochopit a vcítit se do jeho světa, protože tuto falešnou reciprocitu on nenabízí. Neuvědomují si, jak ješitní a do vážnosti své vlastní důležité existence zahledění jsou. Melvina se za celou dobu snímku nikdo nezeptal, jakou má diagnózu, jak se cítí a co to obnáší. Všichni jsou to sráči, Melvine.

    • 16.4.2018  16:21
    Bába z ledu (2017)
    **

    Silně nekonzistentní scénář Báby lavíruje mezi nehodnotícím (uvěřitelným) příběhem obyčejných životů a přehnanou karikaturou, nelegitimní moralizující pozicí, vykonstruovaným (nevěrohodným) vesmírným konáním postav a nudou, která dává pocit, že snímek trvá tři hodiny. Bába mlčí a pak kategoricky moralizuje své syny a papouškuje tezi o vině jejich otce, jako by ona dění jen přihlížela. Bába nevidí šikanu svého vnoučka a nereflektuje jeho chování k rodičům. Do problematického chování vnuka se máme vcítit, ale šikanující spolužáci zůstávají archetypálními zlosyny. Vhled a pochopení je nám dovoleno jen u vybraných postav, ostatní jsou pouhými nositeli své statické a účelové stereotypní role. Čím snímek v první třetině zaujme, po tom zbytek času šlape. Mělo to výjimečný potenciál.

    • 12.4.2018  17:17

    Krutě přímočaré, chladné a bizarně děsivé. Až má jeden v kině chuť moralizovat publikum za šokovaný smích - jen kdyby se nesmál spolu s ostatními. Rušilo mě, že je snímek v angličtině a v obsazení jsou dobře známí - byť excelentní - herci. A zajímalo by mě, pod jakou záminkou mohly být některé lokace natáčeny v Moskvě.

    • 1.4.2018  18:42

    Poměrně rozumná eko agytka (díky za to), lemovaná milým malým českým hajlíčkem. Obecně u podobných snímků postrádám měřítko: když stavím narativ o celém druhu na příběhu konkrétního zvířete, nutně je třeba doplnit sdělení o kvantitativní data (například předpokládaný počet čápů černých na našem území dnes a před 100 lety), jinak je výsledný dojem značně zkreslený a romantizující a slábne kritický rozměr díla. Záběry jsou krásné. Dále souhlas s Roverem.

    • 29.3.2018  10:40
    Na dotek (2004)
    ****

    And you could have it all / My empire of dirt / I will let you down / I will make you hurt.

    • 15.3.2018  08:38
    Tomb Raider (2018)
    ***

    Emancipační pop, kde mladá žena svou odvahou, vytrvalostí, inteligencí a nezlomností překonává mýty a dopady střetů dogmat vystavěných na způsobu uvažování přežitých macho variant na Indiana Jonese, které zde ale naštěstí nejsou jen vysmívány, ani příliš karikovány. Croft vnáší do světa v mnohém sobeckých - a v podstatě šílených - dobrodruhů racionalitu, empatii a lidskost, která zde není synonymem pro uplakanej patos. Příjemný a lehce nadprůměrný filmový odkaz na novou tvář hry, kde je Lara Croft silná a obdivuhodná a ani k tomu nepotřebuje 4ky, a kde se zásadně upouští od do extrému dohnané objektivizace těla a až příliš nadpřirozených schopností nyní mnohem více smrtelné a chybující Lary. Což si teda pořadatelé ČSFD / novinářské premiéry v IMAXu tak úplně neuvědomili - soudě podle úvodních slov před projekcí a podle modelky stylizované do barbie verze 10 let starého konceptu Lary Croft, jejíž rolí bylo "ozdobit tento slavnostni večer". Omg.. .

    • 11.3.2018  20:47
    Tvář vody (2017)
    *****

    Jop, pravděpodobně jsem "hormonálně destabilizovaná prasnice" a "náctiletej homodebil," ale, ty vole, to bylo tak kouzelný! Slovy tady Sonneryho, "něžný, jako Okamurův vztah k vesnickým voličům".

    • 10.3.2018  22:39
    Coco (2017)
    ****

    Každý dušičky bych něco ukradl mrtvým a na chvíli pokecal s babičkou.

    • 3.3.2018  13:43
    Paříž (2008)
    ***

    Romance vymezující se proti romantizování Paříže. Symptomatické je, že příběhy migranta a bezdomovce jsou jenom ozvěnou, bez větší pozornosti a detailu.

    • 21.2.2018  23:47

    Ale jo, tyhle Babovřesky docela držely pohromadě, vy čůraci.

    • 15.2.2018  18:40
    Šťastné pondělí (TV pořad) (2016)
    ****

    Humory na politické novinky, které znáte z našich přijímačů z minulého týdne, protkané vzpomínkami na doby, když byl Šídlo (a.k.a. "pamatuju si všechno") ještě malý. Hudba, politika, fotbal, Šídlo. Ale jo.

    • 30.1.2018  16:59

    Touha sdělit je zde mnohem silnější, než ochota argumentovat.

    • 30.1.2018  12:21
    Oběť (1986)
    ***

    Snímek mě víc rozčiloval, než těšil. Možná mě zastihl nepřipraveného, snad to přesně tak mělo být, nevím. Jakoby Tarkovskij natočil Oběť jen a jen pro sebe, jako svůj epitaf, jako zpověď. Apelativní promluvy místy vyznívají trochu vyčpěle - už je formuloval jindy a lépe. Nemohl jsem se zbavit pocitu, že je mi záměrně upřeno tuto zpověď rozklíčovat. Vadilo mi to. A krásné obrazy ten pocit neutišily.

    • 29.1.2018  19:24

    Jako když vám příběh vypráví už trochu moc starej a popletenej děda. Rozhodně zajímavý je ale obraz výchovy, která hází na ramena dětí mindráky rodičů a zvesela formuje z nevinných duší novou generaci ušlápnutých frustrátů.

    • 29.1.2018  19:13

    Status quo je k zbláznění rezistentní a umíněný nepřítel. Ať shoří svět slušných lidí.

    • 20.1.2018  17:45

    Vařili dort, ale protože na to dohlížel McDonagh, nikomu nebylo zle. Až na tu srnu fakt dobrý.

    • 18.1.2018  22:54

    Andrej Rublev zkoušený. Andrej Rublev vpletený do hříchu. Andrej Rublev silný i slabý. Andrej Rublev darem prokletý, časem se drolí, tvrdne, slábne, sílí, skrytě plane. Zní.

    • 12.1.2018  10:16
    No (2012)
    ****

    Když se usmíváš, všechno bude dobrý.

    • 9.1.2018  20:00
    Masaryk (2016)
    ***

    Ale jo, jednou třeba ten Mnichov fakt demýtizujeme. Ševčík tím směrem opatrně vykročil.

    • 4.1.2018  17:04
    Hon (2012)
    *****

    Jestli pak v té školce znovu začal pracovat.

    • 26.12.2017  22:39

    Řemeslně jde o skok dolu, oproti předchozímu dílu. Teprve díky Johnsonovi jsem pochopil, co by mohlo být na Abramsovi výjimečného. ___ Nejvíc mě ale zklamalo, jakým směrem se ubírají osudy nastupující a doposud hrozně nezajímavé generace (a lepší to asi nebude) . Backstory Kylo Rena ani Ray nemají náboj ani pochopitelný vývoj a protože hlavní děj se v nové serii objevil jaksi v galaktickopoliticky impotentním vzduchoprázdnu, tak zbývá jen nostalgie po co do počtu docházejících hvězdách původní ságy a neumětelsky podaná a porvchní jakoželevičácká antisystémová linka (i Atlas mraků byl v tomhle lepší, bebebe). __ Johnson na diváka obrazoborecky hrdě křičí "Pryč se starými modlami! K čertu s mudrlanstkými spisy minulosti! Pryč s rigidními strukturami!". No, ale proklamacemi to také končí. Ve skutečnosti totiž i on, byť méně než Abrams, jede z nostalgie a odkazování k minulosti a to nové mu příliš nefunguje. To jen přidávám trochu kritiky do toho všeho (veskrze oprávněného) nadšení. EDIT: doporučuju komentář Kiddo.

    • 12.12.2017  19:21
    Medianeras (2011)
    ***

    Nevím no, obecně mám pro křehký romanťárny slabost, ale takhle false-romance s jakože intelektuálním přesahem mě spíš srala. Příliš emo. Ještě víc mi ale vadí konstrukce města a online světa jakožto producentů anonymizujícího seskupování osamělých lidí. Hrozná volovina. Jde o jiné struktury sociálních vazeb. Nedá se říct, že by byly nějak obecně bohatší nebo chudší, více nebo méně pravdivé. Jsou jen jiné. Vývoj. Se s tim smiř.

    • 10.12.2017  22:21

    Úžasný, osvěžující, živoucí, odpočinkový a příjemně jiný - byť méně, než bych si přál. Hrozně mě mrzí, že Valerian pravděpodobně zlomil Bessonovi vaz, minimálně co se týče velkorozpočtových snímků. Na tenhle film budu koukat zas a znova, tak jako na Pátý element. Vůbec se nedivím, že z toho i Verbal v první půlce komentu nějak vyměknul.

    • 10.12.2017  18:06

    Scénář dohnal technickou dokonalost CGI do takové míry, že ve snímku opice vlastně už ani nepotřebujete.

    • 8.12.2017  22:47
    Dunkerk (2017)
    ****

    Planet Earth: what British people really do while not drinking tea. Akorát teda bez voiceoveru. Úchvatná povrchní podívaná. Zdá se mi, že se z Nolana stává čím dál tím větší technokrat bez schopnosti vyvolat chemii mezi divákem a filmovými postavami. A v tom si můžou se Zimmerem podat ruce. I v jeho případě je vše technicky skvělý, ale po filmech, ke kterým dělá soundtrack, se vždycky těším na ticho. Ten egoista zkrátka nedá odpočinout uším.

    • 26.11.2017  10:51
    Kmotr II (1974)
    *****

    Anakin Skywalker v saku.

    • 18.11.2017  01:22

    Smáli jsme se, až jsme se za Afflecky popadali.

    • 2.11.2017  09:54

    Důležité téma, příliš dlouhá stopáž. Možná je škoda, že se snímek soustředil jen na vývoj do sedmdesátých let a nenabídl ani náznak reflexe vývoje náhledu na lidskou sexualitu v období následujícím. Také mi chyběl trochu kritičtější přístup: alespoň naznačit, že i Wisłocká se v "ordinaci" setkávala s tématy, která řešit nedokázala, a ve kterých její přístup zkrátka s časem doznal potřebného vývoje.

    • 18.10.2017  21:23

    2049 je pro mě ve všech ohledech o něco horší, než předchozí díl. Už jen proto, že se až příliš soustředí na to, aby odkazoval ke svému předchůdci a vzdával mu hold, místo aby se zaměřil na sebe sama. I tak jde ale o důstojné pokračování. Za zhlédnutí stojí už jen pro scénu setkání s tvůrkyní replikantích vzpomínek. A vůbec, celý mikropříběh K, který je odsouzen hledat to "opravdové," kdesi za závojem hry na realitu, bylo příjemně melancholické. Jsem nadšený, že právě Villeneuve se rozhodl natočit Dunu!

    • 18.10.2017  08:14
    matka! (2017)
    ****

    (spoilery) Přepjaté. Někdy až k parodii. Nejsem si úplně jistý, že by mě Gaia měla tak rozčilovat do krajnosti dovedenou poddajností a pasivitou. Opravdu si její antropomorfní já nepředstavuju jako lehce pomatenou submisivní domácí paničku s posedlostí po domácích pracích. ___ Aronofsky se zas a znova vrací ke svým oblíbeným tématům. Abstrahuje rodinný mikropříběh přes obecný konflikt ideologií pozemského světa, až na úroveň alegorie k biblickým (a antickým) motivům (to poslední říká erased a má samozřejmě pravdu). Tísnivě strnulý, nereálný a mimoběžný vztah dvou lidí, kdy jeden je závislý na lásce druhého, druhých, k sobě a k tvorbě, zatímco ten druhý na svém obdivu k tvůrci a touze pro něj se obětovat a vytvořit "ráj na zemi," byl sám o sobě nejzajímavější. Bez dalších exkurzí k vysvětlování všehomíra bych se pohodlně obešel. ___ Mám pocit, že právě tou nejintimnější rovinou si Aronofsky trochu ublognul o svých pocitech z autorské tvorby – zejména z práce na Noemovi, respektive z následného (ne)přijetí ze strany veřejností. ___ Nic ve snímku neproběhlo náhodou, problém vnímám spíš v tom, jak moc vtíravě vše volalo po uznání svých symbolických hodnot. ___ S čím ale Aronofsky pracuje skvěle, je zvuk a čas. Postup tvůrčím procesem / vztahem / matérií / světem / cestou k poznání a k završení kruhu (což bude Aronofskyho oblíbený geometrický tvar), to vše mělo trpělivý spád a já si fakt užíval nejistotu a podivnost dění na plátně, ve které mě režisér udržoval po většinu snímku. V závěru dochází k poměrně brutálnímu a explicitnímu násilí na postavách, které tohoto jsou zpravidla ve světě filmu ušetřeny, a i to přispívá k uspokojivý katarzi. Tenhle film je stejně tak odpad, jako prvotřídní dílo. Nevím prostě. EDIT: Na druhé projekci jsem byl v multiplexu. Špatná volba. Lidé se s postupem snímku stále častěji smáli a teatrálně (tak, aby byli patřičně slyšet) zvažovali opustit sál. Tvrdím, že v tomto konkrétním případě k takovému přijetí ze strany diváků nedošlo pro příliš banální fúzi fragmentů řecké mytologie a Starého zákona. Snímek se pro tyto otrávené až znechucené diváky postupně a stále více stával naprosto nesrozumitelný. Nebyli to totiž Verbalové, který analogie ve snímku pravděpodobně pochopí, ale dá tomu odpad, protože mu to i tak bude připadat jako naprostá sračka. ___ Někde za půlkou hracího času dochází ke zlomu, kdy začíná být důležitá alespoň základní znalosti odkazovaných textů, jinak se Matka! stává silně nečitelnou, příliš absurdní. Snímek ve svém náhle frenetickém tempu asi pro mnohé přestává fungovat sám o sobě, nevystačí si - zejména protože se zdají absolutně nesrozumitelné skoky v dějí, motivace postav a mimoběžnost vzájemné interakce. Jako zajímavé také vnímám, že se přímé citace Hésiodose / Bible a kdo ví, čeho ještě, vyjmuté zpod ochrany vážených textů, stávají mnohem snáze terčem posměchu.

<< předchozí 1 2 3 4 6 11 15 20
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace