Arbiter

Arbiter

Jaromír M.

okres Praha
Pan Hodný

homepage

106 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 5 10 14 18
    • 23.5.2017  12:20
    Toni Erdmann (2016)
    *****

    Toni Erdmann hledá cestu ze samoty a s falešnými zuby v hubě (někdy marně) vzdoruje odcizení. Jeho svět pomalu odchází, do nových pořádků ale zvědavě (a otravně) dloubá, jak malý kluk klackem do kupky hnoje. Dění málokdy hodnotí, to nechává na nás, kteří mu koukáme přes rameno, případně přes rameno dceři Winfrieda Conradiho. To hlavně její život řízne do kůže. Takovým tím nepříjemným způsobem, jako stéblo trávy nebo list papíru. Výkonná, racionální, cílevědomá sebevědomá, ztracená, rozbitá, rozklížená... Na její oslavu narozenin asi nikdy nezapomenu - a už na ni nikdy nepřijdu. Ne že bych předpokládal, že by mě snad příště pozvala. Toni Erdmann, svědek globalizace osobních mikrosvětů, takovej podivnej brouk, krásně nedokonalý, můj nový hrdina.

    • 18.5.2017  17:50

    Ridley Scott uzavřel kruh. Základní backstory funguje. Evoluce původní banální hororové žánrovky v neadekvátně samožerský epos o stvořitelích mě bavil v Prometheovi a baví i tentokrát. O to víc je k vzteku, jak neskutečně hloupí a nekompetentní u obou posledních filmů postavy jsou a jak neobhajitelné je jejich konání (otázka ale zní, jestli tomu v Alien universu někdy bylo jinak). Smrt každého z hrdinů je tak satisfakcí a to v jiném slova smyslu, než Ridley zamýšlel.

    • 29.4.2017  19:00

    Jestli byl snímek něčím věrný faktu, že předlohou je videohra, tak tím, že jakmile Fassbender "sounded the alarm," tak se rázem v celym městě - v kanálech, v ulicích i na střechách - objevili vojáci, kteří prostě vždycky věděli, kde ten věčně utíkající asasín právě je a kam míří. Převážně nebavilo.

    • 19.4.2017  14:23

    Cesta ve mně s časem zraje. Vorel problematizuje její hodnoceni: nelze totiž říct, že snímek romantizuje vesnici, na to je příliš kritický. Ne ale natolik, aby ztratil poetickou linku. Na hlubokou sondu je povrchní, stále ale pro pouhou zábavu nevhodný. Pro mě zatím nejlepší Vorlův film.

    • 9.4.2017  00:41

    Po dlouhé době marvelovka, která mě neotravovala. Jinak viz kiddo.

    • 3.4.2017  10:58
    Fúsi (2015)
    *****

    Chtěl bych ho za kamaráda.

    • 26.2.2017  20:29

    Krotké.

    • 14.2.2017  09:36

    Jsou věci, který nikdy v pořádku nebudou. Neznamená to ale, že proto svět sestává ze sekvencí smutných houslových partitur. Na Místu u Moře jsem si užíval nepřepjatost famózního scénáře a to, jak s ním spolupracovala kamera . Jak dala promluvit jednomu pohybu očí (nebo absenci pohybu); jak málo byla potřeba slova.

    • 3.2.2017  21:31
    Soul Kitchen (2009)
    **

    To hrozně často nedávalo vůbec smysl.

    • 22.1.2017  21:17

    Děly se věci a nemá to konec. Woody.

    • 19.1.2017  10:33
    Obr Dobr (2016)
    ***

    Natolik kouzelné, až jsem bez obtíží dokázal přijmout nepřiměřenou délku stopáže a ignorovat vtipy o prdění.

    • 17.12.2016  12:03

    Tohle mě trochu píchlo u srdce. Nečekal jsem, že kdy budu u Star Wars snímku přemýšlet, že odejdu ze sálu před koncem, protože se zdá mnohem lákavější dloubat se v nose před zrcadlem na hajzlících multikina. ___ Samotný námět je super, byť ani v SW universu nijak nový: Zdůraznit roli pěšáků a underdogů ve velkém konfliktu, který je jinak nahlížen především perspektivou několika hrdinů. Umožnit fanouškovi nahlédnout za štafetový běh smrti k plánům Hvězdy... smrti, a akceptovat argument vysvětlující dilema z nejstarších: proč sakra může jeden stíhač zničit celou bitevní stanici. Potud super. Stejně tak lze kvitovat nemotorné pokusy o rozmělnění jednoznačné osy dobro : zlo. Jenže to bych nesměl mít dojem, že jsem zhlédl osmihodinový lowcost seriál. To by mi nesměly zápletky přijít pitomé a hrdinové nudní a motivační promluvy a hrdinská gesta a rozhodnutí tak ne-uvěřitelná, tak nesmyslně a nefunkčně naroubovaná do tabulek SW franšízi. ___ Hlavní sdělení snímku funguje, provedení je prostě špatný. SPOILER ____ Aspoň že všichni umřeli. EDIT: Jsem zmatený. Všichni jsou, zdá se, nadšení. Zkusím druhou projekci, třeba jsem se jen špatně vyspal neboco.

    • 13.12.2016  16:53
    Lady a Tramp (1955)
    ****

    Já jsem hlavně rád, že zvířátka nezachraňovala společnost před gentrifikací ani rozevírajícími se socioekonomickými nůžkami, ale zkrátka si dala špagety u archetypálního vysmátého ekonomického migranta z Itálie a zabila krysu. ___ Vždycky, když Tramp oslovil Lady "bitch," mé pubertální já zajásalo.

    • 10.12.2016  00:15
    Notting Hill (1999)
    **

    Oddychový začátek s vtipnými dialogy se ukáže být overturou příběhu o největším sráči bez koulí a kouska hrdosti.

    • 17.10.2016  13:46

    Úžasný scénář zachycující vedle kouzla printu (úvodní titulky!!) také mnoho dalšího. Snímek například dost výmluvně ukazuje, jak zásadně noviny chudnou a výmluvně ilustruje, že současná média nejsou méně věrohodná pro svůj domněle volnější vztah k "pravdě," ale že mají zásadně menší ad hoc autoritu, jejich hlas je mnohem silněji relativizován a jejich subjektivita mnohem více - snad až přecitlivěle - reflektovaná. __ Vedle reflexe stavu žurnalistiky ale film diváka vede ještě minimálně k jedné zásadní myšlence: bože můj, díky za feminismus a obecně za bojovníky za lidská práva a práva menšin. Od sedmdesátých let se společnost šovinismu emancipovala směrem k rovnosti obdivuhodně rychle. Nejsem úplně citlivka, ale některým šovinisticky tupým scénám se ani nedalo smát (čímž nezpochybňuju dobovou podmíněnost).

    • 16.10.2016  13:23

    Still Alice působí lehce nedotaženým dojmem. Další výtka může směřovat k přílišně idilickému přijetí nastalé situace ze strany rodiny. Lidskost je v takových případech podrobována příliš tvrdým zkouškám, než aby většina lidí obstála jako rodina Alice. Selhání tak myslím mělo být mnohem důležitějším tématem filmu. Užíval jsem si zejména vztah Alice a její nejmladší dcery, který na mě i přes neherectví Kristen Stewart působil výjimečně upřímně a blahodárně - takhle nějak bych chtěl dokázat být oporou i já. Bez téma tabuizující egoistické korektnosti a karikující ohleduplnosti, ve které se sobeckost projeví v okamžicích, kdy člověk o nemocném mluví a s ním zachází, ale zapomíná se při tom na něj obracet přímo - například s otázkou, jak svůj stav prožívá - a sám ho tak pomalu degraduje na nesvéprávný předmět vlastní bohulibosti.

    • 8.10.2016  18:26

    Úžasný. Byt jako prostor střetávání perspektiv a převlékání - a připisování - masek, které jsou nedílnou součástí každého člověka. Realita nachází své místo, strukturu a vyznění podle toho, kdo se odkud dívá a komu je kým věnován sluch. Sociální drama Szabolcse Hajdu je výjimečně promyšlené a příjemně mírné. Staví kontrasty perspektiv a potýkání se s každodenností, která zrcadlí složité kořeny konání, které je jen těžko pochopitelné bez znalosti kontextu a životní cesty jednotlivce a daného společenství.

    • 25.9.2016  13:09
    Ony (2011)
    ****

    Je pro mě překvapivé, jak některé místní komentátory minulo sdělení snímku. Soustředíc se na domnělou vyprázdněnost "utrpení" vyšší střední třídy se zaseknutou ledničkou a "odhalujíc" prý pseudoartové zobrazení "pouhé" novinářky účelově poslouchající radio Classic (wtf), opomíjí, že Szumovská ukazuje na tato pozlátka - formálně reprezentující mezitřídní/mezigenerační distanc -, dekonstruuje jejich porcelánovou krustu a staví paralelu mezi cestou životem novinářčiných informátorek a tím, jak žije ona sama. Na tom není nic do sebe zahleděného ani samoúčelně uměleckého. Elles naopak vykresluje - a nutno říct, že přehledně, nikoliv zmateně nebo nemotivovaně -, sociální realitu s ohledem na její rozostřený charakter. Sděluje nám zřetelně: ne, kdo si vydělává tělem, není jen šlapka nebo jen oběť. Nemá z toho jen potěšení nebo jen zničený život. Nejde jen o jejich autonomní rozhodnutí nebo jen o důsledek problémů systému. A ne, "vydělávání tělem" nelze redukovat jen na situaci, kdy zavolá cizí člověk a ráno nechá peníze na nočním stolku a nejde o téma, která se týká jen a pouze dané ženy. Snímek se soustředí na hranice třídní, generační, genderové, vzdělanostní, situační a další. Staví mezi nimi nepříjemné paralely a až na přehnaně archetypálního manžela zůstává v uvěřitelně nejednoznačné rovině. Nejde o pseudoart, ale o příjemně komplexní náhled na sexualitu jako nástroj, připsanou roli a hybatele dění.

    • 17.9.2016  22:14
    Bezva chlap (2010)
    ****

    Severské komedie s happy endem.. To je jak když pošlete Maňase z Izerovy policejní akademie natrhat kočičky.

    • 1.9.2016  17:14

    Hranice normalizované / formalizované společnosti a anarchie, potažmo hranice mezi nárokem na rozhodování o vývoji dítěte ze strany byrokratického aparátu na straně jedné a rodičů na straně druhé (nemluvě o perspektivě dítěte samého) - to jsou náměty na přemýšlení nadmíru zajímavé a snímek je tematizuje bez přehnané přepjatosti v hávu popmusic. Škoda jen místy lehce prkenného vyjasńování ideologických pozic.

    • 26.8.2016  13:34

    Kniha džungle svébytná, jazyka ukřičené grotesky zbavená a přesto nostalgicky odkazující k předloze a nejslavnější animované adaptaci - například skvěle zakomponovanými hudebními motivy. Neel Sethi mi přišel místy prkenný. Epizodické vyprávění slibovalo mnohem sofistikovanější závěr.

    • 22.8.2016  22:42
    Komorná (2016)
    ***

    Snad je trochu moje chyba, že jsem šel na Komornou s očekáváním příběhu v duchu Markýze de Sade, ale dostal místy skoro až nepatřičně lehkovážnou hříčku, jako od Woodyho Allena, kdyby se býval byl narodil v Jižní Korei. Esteticky krásná podívaná s příjemnou narativní strukturou.

    • 4.8.2016  11:13
    Učitelka (2016)
    ***

    Za sebe poskládané divadelní sekvence jen stěží fungují jako filmový celek. Poměrně slibnou první půlku potápí zbytek filmu, který vysublimuje kamsi do karikovaného prázdna, sestávajícího ze strojených dialogů. Z dění nemrazí, protože (provedením) nepůsobí věrohodně, byť tematizuje existující problémy. Hřebejk zbytečně příliš času věnuje omílání manipulátorských technik učitelky a příliš málo systémové podstatě a průběhu střetu, takže rozuzlení děje jen tak v mžiku proběhne okolo diváka. Absence teatrálně kategorických hrdinů ale potěšila a některé anekdotické sekvence se víc než povedly.

    • 31.7.2016  18:35
    Stud (2011)
    ****

    Skvěle. Jen doufám, že sám Steve McQueen příběh nevnímá jako "mrazivou analýzu vyprázdněnosti současné produktivní generace," jako sugeruje oficiální text distributora. Tak velkohubé nároky Studu moc nesluší. Brandon, zahraný výborným Fassbenderem, má problém se sexualitou, ale rozhodně za ním není citová vyprázdněnost. Stejně tak Brandon není ani mýtickým tělem reprezentujícím žádnou "generaci," ale unikátní postavou. ___ Mrzí mě, že poslední záběr zůstal nedořečený. Přišlo mi to trochu pohodlné.

    • 23.7.2016  14:22
    Lásky čas (2013)
    ***

    Divák nutně musí zanedbat hodně proměnných, aby si film užil, ale s trochou snahy to jde. V About Time se totiž dost tluče sporadická vyzrálá zodpovědnost s všudypřítomnou dětinskou naivitou a pateticky ulepenými prsty. Námět měl mnohem větší potenciál. Já bych rozhodně dělal větší čuňačiny. Nebo alespoň nějaké.

    • 23.7.2016  14:14

    Before Sunset jsem viděl jako poslední. Trilogie zraje s každým dílem a tak se v pořadí druhý film přirozeně nachází na pomezí patetického a naivního exhibování hlavních postav z prvního Before Sunset, a třetího Before Midnight - cynického a trpce nostalgického přemítání, které se ale nevzdává romantické představy o lásce.

    • 14.7.2016  17:39

    Snímek příliš nefunguje jako celek. Pojící nit v osobě sběratelky příběhů je příliš banální. Některé povídky jsou ale skvělé. Malíř, například.

    • 10.7.2016  17:47

    Konečně jsem viděl snímek, který už přes 15 let pravidelně citují lidi v mém okolí. Jde o skvělou odpočinkovku, která bezprostředně přiznává, že je filmem, nikoliv aktivistickým audiovizuálním svědomím reálného světa. Mám z toho radost, protože ke "hře na pravdu" námět nepochybně svádí. Fincher ale soudcovskému hyperrealismu odolal a Klub rváčů je tak pro mě výjimečný především jako oslava filmové reality, se všemi jejími odlišnostmi od "našeho" světa (zejména mluvím o závěru snímku) ___ . Nejvíc mě na tom všem ale stejně fascinuje, kolik z mých známých a přátel adorovalo a možná stále adoruje Tylera - často jako ideál nebo vzor. Tylera, čili násilnického radikálního levicového teroristu. Fascinuje mě to také protože nemálo z nich v současnosti pracuje v korporátním světě a maj se celkem na pohodu.

    • 9.7.2016  18:31

    Viděl jsem prodlouženou verzi. :-(

    • 1.7.2016  00:53

    Balet. Škoda (?) toho dojmu, že mi mnohé proklouzlo mezi prsty.

<< předchozí 1 2 3 4 5 10 14 18
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace