Arbiter

Po déle jak roce. V Imaxu. Na Marvelovce. Byla to radost. Popkornový feminismus sice místy trochu přetekl, ale  opravdu jen místy. Spíš furt nechápu to s těma feromonama. A přijde mi škoda, jak povrchně snímek pracoval s konceptem osobní svobody. Florence Pugh byla supr.

Na druhou stranu... zabít někoho koněm je cool.

Na druhou stranu... proč?

Na druhou stranu... fakt to byl jen pes.

Ze snímku prýští imaginace a tvůrčí hravost v míře velkolepé až těžko stravitelné. CGI vždycky po pár letech zastará. Tato triková práce má myslím poločas rozpadu úplně někde jinde. I mně se vybavila podobnost se Švankmajerem. Ale to je pravděpodobně zkrátka tím, že moc jiných surrealistů jmenovitě neznám. ___ Gondry v první části Pěny dní diváka ponoří do bazénu lehkovážné, lelkující, nápadité a bezstarostné radosti ze života. Pomalu ale do té směsi dolévá kyselinu. A pak je najednou všechno šedé, dospělé, nemocné, bez slunce a radosti. Prostoupené bezesmyslnou povinností, nedostatkem a bezmocnou podřízeností vůli a cílům jiných a rozmarnému osudu. Díky tomu kontrastu jsem se se (neprávem) cítil podvedený. První část člověka zkrátka ukolébá. Gondry není feelin' good režisér. Je to fetišista konstrastů.

Nepřekvapí ničím, neodhalí nic navíc.

Nerozumím tomu, že při natáčení nikdo nezemřel. Je fascinující, že hranice mezi smrtelným nebezpečím, klaunskou trapností, smíchem a bezcitností je natolik tenká. Skoro doufám, že je příběh smyšlený, protože ta sestava tradičních "sprostých podezřelých" je až trapně kompletní. Nevím nic.

Nora si mě získala svou zvídavostí, odvahou a křehkostí.

Ježiš, to bylo tak dobrý. Radu Jude obrazy i slovem, intelektuálně sebestředně, šibalsky i zostra glosuje vše pokrytecké, co ho na formalistickém moralismu sere a v čem je mezi ním a mainstreamem jen těžko překlenutelná propast. Ve Smolném pichu je všudypřítomná frustrace (estetická, etická, morální, intelektuální, ...). Je cítit, že by autor v zoufalství nejradši propukl v neartikulovaný jekot, ale namísto čisté deprese ta energie (naštěstí) překapává v pronikavě černý humor. Všechny motivy se vrací k jednomu ústřednímu tématu: brodíme se v hovnech a přesto máme tu zaslepenou drzost poučovat ostatní, že si na prahu neočistili papuče. Nejslabším místem je okamžik, kdy se paní učitelka začíná obhajovat. (spoiler alert) Měla celou dobu mlčet a pak je akorát nakrmit tím dildem. Posílám péči!

Fifty shades of anxiety pro hipster mileniály. Relatable. Hovoří obrazy.