Arbiter

Leia běží o život. Ještě že se toho nedožil Obi-Wan Kenobi.

"I sell shit." Trojúhelník smutku sebejistě vstupuje do triumvirátu k Parazitovi a White Lotus. Je to taková hořká pohádka: jde o příjemně zjednodušenou, ale ne banální, šikanu povrchního světa nalakovaného marketingem, kde rovnost je prázdný trademark, a kde vysoké postavení ve společnosti nezaručuje potřebnost vaše nebo vaší profese pro přežití a rozkvět lidstva nebo vlastně čehokoliv. ___ Jde o pomíjivou návštěvu takové té terapeutické místnůstky, kde rozbíjíte vázy a talíře a křičíte a tak. Človeka to asi uvolní, je mu na chvíli hezky, ale pak se zase vrátí do stejného světa, který tu vybitou frustraci způsobil. __ Nebo jinak: jsou to dvě hodinky slastně cynického a požitkářského mučeníčka lidí, kteří těží ze současného nastavení tržního prostředí. Jsou karikováni, ano, ale ne démonizováni. Moc ve snímku korumpuje i ty, ke kterým bychom měli tendenci cítit sympatie.  Buď korumpuje a nebo zkrátka rozesere. Reprodukuje bullshit svět, kde jsme trapný a absurdní a zbytečný a fajn a nic moc nemá smysl. Jděte na to, ať se politický profilujete jakkoliv, myslím, že vás to neurazí. Já se smál furt. A stejně nás to všechny spojí ve scénách se zvracením. EDIT1 (spoilery): po ztroskotání mi chybělo fyzické násilí jakožto nástroj k udržení původních mocenských pozic. EDIT2: ... a jakej to byl pro vás pocit, když moře vyplavilo tělo zesnulé manželky obchodníka s hnojivy, které jste se před půl hodinou s pocitem zadostiučinění smáli, jak se válí ve vlastních tělesných tekutinách? Od Östlunda to byl myslím super dloubanec směrem k divákům.

O něco méně hravé, o něco méně explicitní. Trochu příliš beroucí se vážně. Méně close-up záběrů na "magnum" pohled Sandmana s vyšpulenými rtíky by ničemu neuškodilo. Místní nutná "epičnost" mě otravovala. Esteticky trochu CGI prkenné, kýčovité a strojené. Co do obsahu ale základ zůstal v pořádku a citlivý k předloze. Díly 24/7 a The Doll's House velice fajn. EDIT: Neil Gaiman se zdá být s adaptací spoko. Divný, co?

Chci pevně obejmout Johna Wilsona. On by se sice asi nenechal, ale zkusil bych to. Hned u prvního dílu jsem si zamiloval jeho osobnost, potýkání se se světem, humor, inspirativní postřehy a vážně chytré asociace jak co do návaznosti jednotlivých témat tak do propojení ilustračních záběrů a mluveného komentáře. Tenhle seriál je naprosté dobro a vnucuju ho všem na potkání.

Koukám na to když můj mozek odmítá spolupracovat. Čili často.

White Lotus je jako když vám někdo rezavou vývrtkou velice pomalu šroubuje v žaludku. Není to komedie, ale bolestně  nekonečnej cringe. A je to příjemné.

Plnohodnotný pokračování mile patetický bromance pohádky o nevyrovnaných chlapech, co rádi hladí silný mašiny, zachraňujou naše správný hodnoty a neumí komunikovat svý emoce. Urve to koule a orosí oči tobě i tvoji mámě. Za mě najs bezčasí.

Keltská Princezna Mononoke, jak snímek trefně pojmenoval DaViD´82, kvalit Miazakiho veledíla nedosahuje. Překrásné výtvarné zpracování a sympatickou vlčí holku cenim. Extrémně otravnou a natvrdlou rodinu irských lovců, roztahanou a roztěkanou povrchnost a popírání svých vlastních pravidel (proměny z a do vlčí podoby) necenim.

Ale jo.

Nový Batman mě štve. Především protože promrhal svůj potenciál. ___ Bere se vážně jako devadesátkové emo dítě, když trpí nad svou pošramocenou dušičkou při poslechu Nirvány zatímco si před zrcadlem trénuje strojený noir pózy. Akorát že to je, tvl, dospělej Batman. Je to místy bolavej cringe, místy roztomile úsměvný. ___ Představuju si, že scénáristé přišli s návrhem odvážně dekonstruovat žánr a Batmanův pohádkový svět, pak jim to ale někdo vyděšeně proškrtal. Výsledkem je esence kognitivní disonance on so many levels. ___ My se jakože dozvíme, že násilí a pomsta nic nevyřeší, že Batman je zásadní součástí problému, protože pro svý násilný bojůvku přehlíží pravé základy společenského rozpadu; myšleno absence sociálního státu, vše prostupující korupce, neúnosně rozevřené nůžky nerovné distribuce bohatství a podobně. A to vše za zásadního přispění JEHO zdrojů, které pro JEHO nezájem sloužily ke korumpování vlivných, bohatnutí mafiánů a neplnění závazků vůčim potřebným, zatímco ON se stal součástí kolotoče násilí. Je na tom vlastně postavený základní motiv děje. ___ Vyprávění nám sugeruje, že si to Batman vlastně jako by uvědomí. Ale v rozporu s touto sugescí se tato linka celá rozpadne a Batman koná stále stejně, neschopen se pohnout z místa. Proč? No protože pak by nezůstal žádný Batman, žejo. Být věrný tomuto sdělení by znamenalo, že by pan Wayne na sebe vzal kvádro, udělal pořádek v papírech své nadace a dlouhodobou prací by se naprosto nezajímavě a nudně zasazoval o posílení fungující role místní samosprávy. Jenže to by pak na nějaký běhání po městě a mlácení lidí neměl čas. ___ Místo toho jsme ale pro jistotu, aby nedejbože neztratil Bruce naše sympatie, na konci filmu nuceni protrpět nekonečné scény jeho mesiášké dobroty, kdy v biblickém výjevu zraněné vyvádí se svou loučí z temnoty, kdy nosí ve slow-mo děti v náručí, kdy se naprosto rozpadá předchozí náznak realistické dekontrukce, a nastupuje starý dobrý ničím nepoučený a nezměněný pohádkový Batman. _ Nový The Batman se mnohem víc než k Nolanovi vrací do devadesátek, ale na jejich přiznaně fantaskní nereálnost se bere příliš vážně. Nekonzistentně se přihlásí k slibné sociální reflexi a hned nato je naprosto nesnesitelně povrchní. Je přeplněný klišé, jako by šlo o celovečerák Červeného trpaslíka. Jak devadesátkový batmani, tak ti od Nolana jsou oproti tomuhle mnohem lepší volba. Paul Dano byl ale úžasný!