Arbiter

Rozpohybované stránky deníku západního turisty vyprávějí příběh z návštěvy Madagascaru. Baťůžkář se nechává unášet odlišným, neuspěchaným světem a poznává místní zvyky a rituály. Jmenovitě Famadihana, pohřební rituál obracení kostí, při kterém potomci pravidelně vzdávají hold svým mrtvým předkům.

Každý se ocitne na konci cesty. Pro patnáctiletého Davida cesta lemována rakovinou končí příliš brzy. Ví to a má poslední přání. Chce si splnit to nejdůležitější, co mu život nabízí. Někdy se ale to, po čem opravdu toužíme, skrývá a není zprvu patrné.

Lucia vzpomíná na léto, kdy se seznámila s Luisem. Její příběh pak reflektuje pokoj, ve kterém si ho vyslechneme.

Bezejmenné město nejvíce připomínající New York čelí hrozbě v podobě šíleného maskota společnosti McDonald's, který se ale nakonec ukáže jako hrozba nejméně důležitá. Nutno podotknout, že ono bezejmenné město si nejlépe představíme jako místo, kde budovy, věci, lidi i zvířata nahradili pouze reklamní billboardy, krabice od produktů známých firem, jejich loga a maskoti. Napínavých šestnáct minut vám ale ukáže, že od našeho světa, se v podstatě ani moc neliší.

Babičky vždy vyhledávaly společnost vnoučků, aby jim zpříjemnily jejich volné chvíle. Jedna z jejich největších předností je samozřejmě umění vyprávět pohádky. Problém nastane ve chvíli, kdy se do příběhu moc vžije a nechá volný průchod svým sympatiím k záporné postavě příběhu. Problém hlavně pro psychiku vnoučka.

Roztomilá babička na sklonku života už vyhlíží ten okamžik, kdy se opět setká se svým zesnulým mužem. Její původně poklidný odchod na onen svět ale poněkud komplikuje egoistický snaživý doktor a jeho sexy team sestřiček, kteří si prostřednictvím jejího života na vážkách porovnávají svaly se smrtkou. Pochopitelné je, že naší babičce nakonec dojde trpělivost.

Malá kavárna s diskrétní obsluhou. Gentleman z vyšších vrstev, z jehož vystupování jsou peníze přímo cítit. Bezdomovec naopak z těch, budeme-li vstřícní, vrstev nižších. A babička. Malá, neškodná, roztomiloučká babička. Jejich role ve společnosti jsou jasné, že? Ale kdepak.

Do maringotky ne úplně normálního kočovného páru kejklířů dorazí nepozván a doslova s prázdným žaludkem cizinec poměrně se lišící od typických pocestných. Obezřetně přijat, časem obdivován ale i nenáviděn. Že by jeho příchod všem zúčastněným přinesl do života pouze idylickou pohodu, se říct opravdu nedá. To ale ostatně o ničem novém…

Čas plyne a my se vezeme na jeho vlnách, aniž bychom si v každodenním stereotypu našli chvilku a koukli se přes rameno. Někdy ale stačí kamínek a spadne lavina. Tento krátkometrážní Oscarem oceněný film ukáže, jakou nostalgii dokáže rozpoutat dýmka, která zapadne kamsi do minulosti...